Domů     Snacha se rozhodla nás ničit
Snacha se rozhodla nás ničit
5 minut čtení

S manželem, dvěma syny a jejich rodinami žijeme v našem rodinném paneláčku, jak jsme náš několikagenerační dům nazvali. Dřívější klidné soužití se nám ale začíná hroutit.

S manželem jsme jedinými vlastníky domu, ale respektujeme soukromí svých dětí a nic bychom neměnili bez porady s nimi. Nikdy jsme jim do života nemluvili a na rozhodnutí týkající se nás všech se schází takzvaná rodinná rada.

První se nepovedla?

Nevyjadřovali jsme se tedy samozřejmě ani k výběru jejich partnerek. Doufali jsme, jako většina rodičů, že si naše děti dobře vyberou a budou šťastné. Náš první syn Ivan je ženatý už deset let.

Zpočátku jsme s jeho manželkou Blankou vycházeli dobře, ale v průběhu let se k nám začala chovat čím dál hůř. Když se ale oženil i mladší Jarda, stala se z ní fúrie.

„Nezdá se ti, Ivano, že se nám ta snacha nějak změnila?“ zeptal se mě jednou opatrně můj tolerantní manžel.

„Také jsem už na to myslela, jen jsem nechtěla přivolávat problémy,“ přitakala jsem mu. To jsme ovšem netušili, co nás čeká. Naše byty jsou všechny oddělené, takže si rozhodně nelezeme do soukromí!

Mysleli jsme na zadní kolečka

Můj manžel předělal dvougenerační dům na třígenerační a každá bytová jednotka dostala své měřáky na vodu i teplo, aby nevznikaly nějaké třenice a hádky.

Navíc jsme to udělali i pro případ, že by s námi děti bydlet nechtěli, tak abychom mohli nevyužité prostory třeba pronajímat.

Na důchod se hodí každá koruna a takhle velký barák není snadné, a hlavně levné udržovat. My bydlíme v přízemí a máme vchod z boku domu. Další dvě jednotky jsou v prvním patře a na půdě.

Manžel to vymyslel jako takové mezonetové byty, které jsou zrcadlovitě navrženy, aby si kluci nemohli závidět. K naší radosti kluci zůstali a přivedli si k nám i své nevěsty.

Držela si odstup

Jak jsem už řekla, s první snachou ze začátku nebyly problémy. Je fakt, že když se narodilo naše první vnouče, začala být občas náladová, ale přičítala jsem to únavě. Snažila jsem se jí pomáhat, ale ne vždy o pomoc stála, a tak jsem se jí nevnucovala. Blanka byla trochu zvláštní.

Když jsem jí nabídla tykání, odmítla: „Nezlobte se, jsem z domova zvyklá vykáním vyjadřovat úctu, na tykání bych si nezvykla!“ Na to se nedalo říci nic, tak jsem její rozhodnutí vzala jako fakt.

Ovšem když si mladší syn Jiří přivedl Danu, nálada v domě se změnila. Dana byla vřelá, bezprostřední a moc milá holčina.

Vlastně jsme si začaly tykat úplně bezprostředně velmi krátce po seznámení. Na jednom rodinném grilování jsem si všimla, jak Blanka zahlíží, když si s Danou povídám, nedej bože, že se něčemu smějeme! Tak jsem jí tykání opět nabídla:

„Tak co, Blani, nechceš mi už konečně tykat? Jsi jediná, kdo mi ještě vyká,“ řekla jsem vstřícně.

Odtáhla se

Zpražila mě pohledem a řekla jen: „Ne, díky!“ Je fakt, že jsem to nečekala, a tak jsem se asi zatvářila divně. Nic jsem jí nikdy neudělala a toto chování mi přišlo jako pohrdání mou osobou, a ne jako projev úcty.

Ostatně nedávno si toho všiml i náš vnouček Ivánek: „Babi, proč ti máma vyká, ona tě nemá ráda?“ zeptal se bezelstně. „Kdepak, to tak dřív bylo zvykem, že děti rodičům vykali, a maminka je tak vychovaná,“ snažila jsem se držet dekorum.

Začal řešit dědictví

Pár měsíců po svatbě Jirky a Dany se zdálo, že se Blanka uklidnila. S Danou si rozuměly, chodily spolu cvičit i na víno a já jsem se snažila nevyhledávat situace, kde by nám to drhlo. Říkala jsem si, že už se možná snacha konečně uklidnila.

Jak jsem se ale pletla! Jednou za námi přišel Ivan s tím, že se chce zeptat, jak máme v úmyslu naložit s domem. Že by možná bylo dobré, abychom jej přepsali na něj a Jirku. „Proč, prosím tě? Ještě žijeme,“ divili jsme se s tátou.

Oba jsme si nepřišli staří a byli jsme v kondici. Smrt nám na záda zatím rozhodně nedýchala.

„No, přece abychom potom nemuseli platit dědickou daň!“ odvětil náš syn a nás tím úplně vyvedl z míry. A tak jsme ho ujistili, že nic podobného v dohledné době neplánujeme, a ať nemá strach, že o nic nepřijde. Hned následující den se z obydlí syna Ivana ozývala ukrutná hádka.

Byla zběsilá

Takhle jsme Blanku nikdy řvát neslyšeli. Došlo nám, že to ona byla iniciátorkou myšlenky o darování domu. O co jí šlo? Nic by tím přece nezískala. Ona ale asi měla plán, kterému jsme nerozuměli.

A začala nás nenápadně vydírat. Napřed zakázala vnukovi, aby k nám chodil! Údajně prý proto, aby nás nerušil, že jsme prý už staří, jak nám vysvětlil Ivánek, který to ovšem těžce nesl.

Hučí i do druhé snachy

Horší je, že máme s manželem pocit, že se snaží proti nám obrátit i Danu. Jak jsem byla ráda, že alespoň ty dvě si rozumí, teď už si tím nejsem tak jistá. Nedávno jsem našla svého skleslého muže: „Je to jasné! Dělá nám to naschvál.

Chce nás odtud vyštípat do domova důchodců,“ hlesl. A já mu musím dát za pravdu.

Ivana Z. (66), Prostějov

Předchozí článek
Další článek
Související články
3 minuty čtení
Nic se nemá přehánět. Co měla má ubohá vnoučata ze všech svátků, narozenin a různých oslav, když je jejich matka přísná vegetariánka? Když si můj syn Tomáš přivedl domů Elišku, zdála se mi jako rozumná holka. Byla fajn. Ovšem jen do chvíle, než jsem začala nosit na stůl. Celá z toho, co viděla, zezelenala, rozklepala se a házela významné pohledy na syna. Nenapadlo mě, proč to dělá. Až mi to osv
5 minut čtení
Dodnes si pamatuji, jak si se mnou děda hrál, vyřezával mi hračky. Pak ale najednou zmizel a nikdo mi nedokázal říct, proč se to stalo. Byla jsem malá a děda byl takový můj parťák, který si se mnou uměl opravdu hrát. Měla jsem jen jeho, druhý s námi nebyl. Babičky byly vlídné, ale spíš se staraly o domácí pohodu, uvařily, pečovaly, ale nebyly tak odvážné jako děda. Byl to člověk, který uměl spr
4 minuty čtení
Když mi dcera oznámila, že třináctiletá Eliška už ke mně nebude chodit každou středu po škole, urazila jsem se. Středy byly přece vždycky naše! Nejdřív jsem ji vyzvedávala ze školky, později ze školy, dělala jí palačinky, pomáhala s úkoly a poslouchala všechny ty dětské starosti. „Eliška už má svůj program,“ vysvětlovala mi dcera Lenka. „Chce chodit s holkama ven a přihlásila se na volejbal.
3 minuty čtení
Celé dospívání se mému Filipovi posmívali, on však šel za svým snem a přáním stát se ženou! Dnes je úspěšný a já jsem na něj moc pyšná! Už od dětství byl náš nejstarší synek, Filip, poněkud zvláštní. Bavil se vždy spíše s děvčaty, klučičí hry ho nebavily. Jednoho večera, když jsem přišla z práce domů, jsem se stala svědkem dramatické hádky Filipa s jeho otcem. Syn seděl v křesle a usedavě plaka
3 minuty čtení
Bývalá žena mého muže mi dělala ze života peklo. Intrikovala a štvala proti mně svého syna, až padla poslední kapka. Začala jsem se bránit. Můj muž se s exmanželkou nerozešel v dobrém, ale má s ní, bohužel, syna. Hned na začátku našeho vztahu jsem byla svědkem jejich scény. Z ničeho nic k nám ta ženská přivedla syna, že prý chce vidět tátu. Spíš ale chtěla ona obhlídnout mě. Neměla jsem z ní do
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Je čas zabezpečit chalupu
panidomu.cz
Je čas zabezpečit chalupu
Řada z nás své chaty a chalupy opouští s prvními sychravými dny, ti nejodolnější s koncem roku. Nějaký čas sem nepojedeme. Jak si při loučení se sousedy říkáme, uvidíme se, až přiletí špačci. Jenže to znamená, že naše opečovávaná hnízdečka zůstávají pár měsíců bez dozoru. A to je příležitost pro nevítané návštěvníky. Pryč s lákadly Zkušení
Sladký život? Raději ne!
nejsemsama.cz
Sladký život? Raději ne!
Jsou cukry, o kterých víte a v rámci zdravého životního stylu se jim vyhýbáte, a pak ty skryté, o kterých mnohdy nemáte tušení. Většina z nás jako první při zahájení hubnutí vysadí sladké. Omezit sladké limonády, sušenky a čokolády, to je v pořádku a schválí vám to každý, kdo se zdravou výživou zabývá. Na cukry jsou ale obzvlášť bohaté některé druhy ovoce nebo potraviny,
Generál Viest: Beneš ho poslal do jámy lvové
historyplus.cz
Generál Viest: Beneš ho poslal do jámy lvové
Němci je našli. Obklíčili celou vesnici a hrozí, že ji vypálí! Generál Viest se raději vzdá. Nechce dopustit, aby nacisté zmasakrovali desítky civilistů. Je zatčen, krutě vyslýchán a zavražděn v koncentráku. Do Pohronského Bukovce se německé komando později vrátí a za podporu partyzánů se místním obyvatelům stejně pomstí. Vždycky o sobě tvrdil, že je Čechoslovákem.
Jitka Čvančarová se ve svém těle cítí skvěle
nasehvezdy.cz
Jitka Čvančarová se ve svém těle cítí skvěle
Herečka Jitka Čvančarová (48) v poslední době doslova září. Na křtu nové knihy její dlouholeté kamarádky Báry Nesvadbové (51) překvapila nejen svěžím vzhledem, ale také výrazně štíhlejší postavou.