Naše poklidné manželství se změnilo v peklo. Neuplynul den, kdy by mě manžel neobvinil z nevěry! Byl přesvědčený, že mu jsem nevěrná.
Postavili jsme domek, vychovali dvě děti a těšili se na poklidný život na zaslouženém odpočinku. Nikdy by mě nenapadlo, že člověk, kterého znám téměř půl století, se může během pár měsíců tak obrovsky změnit!
Z ničeho nic se změnil
Z klidného a rozumného chlapa, spolehlivého a zodpovědného člověka, se stal jakoby mávnutím kouzelného proutku chorobný žárlivec. Vše začalo nenápadně, návštěvou našeho společného známého Luďka. Byl to manželův spolužák, ale časem se stal jakýmsi rodinným přítelem.
Občas přišel s něčím pomoct a občas si s námi vyrazil na nějaký ten delší výlet. Túry po horách byly naším společným koníčkem! Tolik kilometrů, co zamlada, jsme už pochopitelně neušli, ale hezkých dvacet kiláčků jsme ještě zvládli. Vždycky po náročném výletě následovala dobrá večeře v naší oblíbené hospůdce.
Nijak jsme se nemuseli omezovat, po náročném pohybu, takže došlo i na nějaký ten dortík nebo zmrzlinu. Jednou se na mě manžel z ničeho nic podezíravě zadíval a obvinil mě, že našeho kamaráda už dlouho tajně miluji.
Obvinil mě z nevěry
Myslela jsem, že žertuje, nic takového mi ani na vteřinu nepřišlo na mysl, ale on to myslel vážně. Od té chvíle si nedal pokoj. Začal mi kontrolovat obsah kabelky, účty, a dokonce i kosmetiku, zda jsem si nepořídila něco nového! Ze stejného důvodu mi strkal hlavu do skříně, zda tam nevisí něco, co ještě neznal.
Nešlo mu o peníze, ale o důkaz, že někoho mám. „Zdeni, co to s tím tvým chlapem je? Je snad ten tvůj Jiří blázen? “ zeptala se mě jednou kamarádka a hned mi důvod otázky vysvětlila: „On mi volal a mluvil trochu zmateně. Prý někoho máš!“
Kdyby to nebylo všechno tak trapné, musela bych se smát. Já, a někoho mít? Byla jsem ta nejvěrnější ženská pod sluncem! A o nikoho ani nestála. Natož ten pan „Někdo“ o mě… Moc krásy jsem nepobrala a ani jsem se o to nesnažila. Dokonce ani vlasy jsem si nebarvila! Snažila jsem se s manželem promluvit, ale o rozumné argumenty nestál.
Dostala jsem nápad
Až náš rodinný kamarád Luděk za mnou přišel s prosbou, že musíme něco udělat. „Jinak je po kamarádství! To věčné podezírání se už nedá vydržet!“ řekl kategoricky, jako bych na té situaci měla nějaký podíl. Přemýšlela jsem, jak manžela přivést k rozumu, a něco mě přece jen napadlo.
Zahraju si také na žárlivku. Dám mu ochutnat vlastní medicínu, jak se říká. Poprosila jsem kamarádku Danču, aby přišla v sobotu na oběd. Domluvily jsme se, že zahraji žárlivou scénu a ona mi nebude nic vyvracet. Uvidíme, jak manžel zareaguje. A co z toho bude. U stolu jsme se sešli čtyři.
My s manželem, Danča a náš společný kamarád. „Ty, Jirko, co to na nás hraješ?“ zeptala jsem se výhrůžně manžela a ukázala prstem na kamarádku Danču. „Že ty tajně chodíš tady s Dančou?“ Do manžela jakoby uhodil blesk. Zůstal na mě zírat s otevřenou pusou. K naší hře se přidal i kamarád Luděk.
Manžel jen lapal po dechu
Luděk vstal rázně od stolu a zakřičel: „Je to pravda, přiznej se! Proto si hraješ na žárlivého. Abys od sebe odpoutal pozornost!“ Měla jsem co dělat, abych se nerozesmála. Napětí by se dalo krájet, ale ta naše hra zřejmě zabrala. Manžel zmateně vstal a potom si zase sedl. Chvíli lapal po dechu.
Pak se chytil za hlavu a zoufale prohlásil: „Jak vás mám o svojí nevině přesvědčit? Vždyť já s nikým nechodím. Jsem tady Zdeničce věrný!“ Bylo mi ho líto, ale nemínila jsem hru vzdát před koncem. Sklonila jsem se nad sedícím manželem a pohladila ho po hlavě: „No, a jak ti to samé mám dokázat já? Vždyť se chováš jako blázen!“
Herecká scénka měla nečekanou dohru
Teprve v tuto chvíli asi manželovi všechno došlo. Podíval se po nás a začal se omlouvat. Sypal si na hlavu popel! Odešla jsem do kuchyně pro dobrou zmrzlinu. Abychom si spravili náladu! Herecká scénka zabrala na výbornou.
Manžel byl z té své ošklivé žárlivosti snad vyléčen. A kamarádka Danča? Shledala v našem rodinném příteli velké zalíbení. Odešli od nás společně. Tak snad se jich také nezmocní žárlivost! S kamarádkami jsme pak všechno náležitě oslavily.
Zdena R. (63), Chomutov
