Domů     Neměla jsem žádnou šanci
Neměla jsem žádnou šanci
4 minuty čtení

S Romanem jsme se znali dlouhé roky. Poprvé jsme se setkali, když nám oběma bylo patnáct, bylo to na gymnáziu.

Zadívala jsem se do jeho velkých modrých očí a okamžitě jsem se v nich utopila. A přeskočila jiskra. Byli jsme ještě děti, a tak jsme se styděli hned si přiznat, že nás k sobě něco silně táhne. Proto jsme po sobě jen významně pokukovali.

Ve druhém ročníku mě ale pozval do kina. Dívali jsme se víc jeden na druhého než na filmové plátno. A tak jsme spolu začali chodit. Všichni kolem tomu říkali první láska, ale já jsem byla přesvědčena o tom, že se jedná o něco víc než „jen“ o první lásku. Věřila jsem, že je to na celý život.

Peníze šly mimo mě

O majetkové poměry Romanovy rodiny jsem se tehdy nezajímala ani v nejmenším. Byla jsem k zbláznění zamilovaná holka, peníze byly doopravdy to poslední, na co bych v té době myslela.

Prožívala jsem romantické letní večery na břehu řeky, krásné chvilky ve venkovských biografech, poslouchala jsem vyznání lásky.

Byla to vážná známost

Ale časem jsem samozřejmě pochopila, že rodiče Romana jsou bohatí. Po revoluci jim byly vráceny hotely, statky, činžáky a také pozemky. Ani má láska o tom nikdy nemluvila. Majetek spravovali rodiče a po něm chtěli jen to, aby dosáhl vysokoškolského vzdělání.

To se také stalo. Vystudoval ekonomii, já zase pedagogiku. Stále jsme spolu chodili a okolí se na nás dívalo už nikoli jako na pomíjivou studentskou lásku, ale jako na vážnou známost.

Požádal mě o ruku

Po vysoké škole začal Roman pomáhat rodičům se správou majetku a já jsem nastoupila na základní školu, na první stupeň. Roman měl sice málo času, přesto jsme se vídali často a nakonec jsme si v jednom z jejich činžáků zrekonstruovali byt.

Vzpomínám na to jako na jedno z nejkrásnějších životních období. I když jsem nebyla jeho manželka, cítila jsem se tak a čekala na žádost o ruku. Ta opravdu přišla, když nám bylo devětadvacet a vyrazili jsme k moři.

Na skále nad rozbouřeným oceánem poklekl a navlékl mi prstýnek. Pohádka! Ale se špatným koncem.

Chodil za ní

Jeho otec často navštěvoval všelijaké společenské akce, kde se to hemžilo takovými těmi rádoby modelkami a podobnými „osobnostmi“.

Tam si na mého budoucího muže, který zrovna tatínka doprovázel, počíhala vysoká štíhlounká blondýna s dlouhými vlasy a v kratičké sukýnce. Byla o jedenáct let mladší než já.

Romana naprosto uchvátila. Byla to vypočítavá holka, dobře si spočítala, co je to za rodinu a jak se bude mít, když se mezi ně vetře. Roman to nejprve řešil tak, že mi namlouval, že v práci neví, co dřív, a chodil za ní. Když už to bylo neudržitelné, přiznal se.

Nechtěla jsem ho ztratit

V té době mi připadalo, že třeba ještě neztratil rozum úplně, že okouzlení přejde a on pochopí, jak se věci mají. Že jde jen po jeho penězích. Neodstěhovala jsem se, nevzdala to, stále jsem vyčkávala, doufala, modlila se.

Vždyť jsme spolu byli od střední školy! A pak přišel den, to mi bylo rovných třicet, kdy mě slušně, ale pevně požádal, abych si sbalila věci.

Měl při tom v očích slzy. A tak namísto toho, aby si do roka a do dne po zásnubách bral mě, oženil se po krátké známosti s blond zlatokopkou. Ještě mnoho let potom jsem čekala, že se ke mně vrátí. Nevdala jsem se a nemám děti. Oni mají spokojenou rodinu.

Věra P. (62), Kladno

Předchozí článek
Související články
3 minuty čtení
Pracovala jsem na obecním úřadě skoro třicet let. Za tu dobu jsem poznala spoustu lidí, ale na Marii nezapomenu. Byla to drobná žena s věčně zarudlýma rukama, které jí v zimě popraskaly od studené vody a čisticích prostředků. Uklízela u nás. Každé ráno přišla ještě před sedmou, tiše pozdravila a pustila se do práce. Jednou jsem ji zastihla sedět na chodbě před kanceláří. V ruce držela obálku a 
3 minuty čtení
Celý život jsem prožila v jedné vesnici tady u nás. A teď mám najednou odejít. To mi nemohou udělat. Vytrhnout mě z místa, kde mám své kořeny. Narodila jsem se tu, chodila do školy, pracovala na místním statku a později na poště. Znala jsem každou cestu, strom i prasklinu v chodníku před kostelem. Když jsem byla mladá, připadalo mi, že svět končí až někde za kopcem. A vůbec mi to nevadilo. V lé
3 minuty čtení
Myslela jsem si, že v zaměstnání strávím ještě pár spokojených let. Jenže kvůli ošklivým pomluvám jsem nakonec odešla do důchodu dřív. Práci v nemocniční jídelně jsem milovala. Někdo se možná podiví, co může člověka tolik bavit na každodenním vaření, ale já se do zaměstnání opravdu těšila. Měly jsme tam dobrou partu, znaly jsme se léta. Když se začal blížit důchod, vůbec se mi odcházet nechtělo
3 minuty čtení
Na tetu Alenu si pamatuji od nejútlejšího dětství. Byla krásná, chytrá, milá a já si představovala, že až vyrostu, budu jako ona. Pak jsem to nechtěla. Bylo mi sedm let, když teta čekala miminko. Já se těšila, že budu mít malého bratrance nebo sestřenici, celá rodina o tom mluvila. Jenže pak se stalo něco hrozného. Dítě se nenarodilo. Teta potratila. A tehdy se v ní něco zlomilo. Stále byla „no
4 minuty čtení
Po těch společných letech jsem si myslela, že manžela znám jako své boty. Jenže pak zemřel a na povrch vyplavaly věci, o kterých jsem neměla tušení. Nebyli jsme dokonalý pár. Hádali jsme se kvůli penězům, dětem i tomu, že Milan zásadně nechával mokrý ručník na posteli. Přesto jsem mu věřila. Byl to můj nejlepší přítel, člověk, kterého jsem potřebovala. Milovala jsem ho a byla přesvědčená, že i 
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
V zimě pozor na ledviny
panidomu.cz
V zimě pozor na ledviny
Jsou náchylné k prochladnutí a případný zánět není nic, o co by člověk stál. Ale o ledviny bychom tak jako tak měli pečovat celoročně. Pro tělo jsou nesmírně důležité a mají více funkcí než jen filtrování a vylučování škodlivin. – Produkují hormony, které ovlivňují krevní tlak i tvorbu červených krvinek. – Udržují v rovnováze minerály
Poslední velká bitva v Británii se strhla na vřesovišti
historyplus.cz
Poslední velká bitva v Británii se strhla na vřesovišti
Pravému křídlu Karlovy armády se podařilo narušit britské linie. Vzbouřenci toho ale nedokážou využít, jejich levé křídlo kvůli bažinatému terénu postupuje jen velmi pomalu. Britové přisunou na ohrožený úsek bojiště posily a vrhnou se do rozhodujícího protiútoku… Vrátit Stuartovce na britský trůn chtěli už v roce 1715, jejich povstání ale skončilo neúspěchem. Znovu to jakobité,
Hýčká si Brožovou teď bohatý developer?
nasehvezdy.cz
Hýčká si Brožovou teď bohatý developer?
Jak se říká, každé zlo je pro něco dobré? Herečka Kateřina Brožová (58) byla sice často spojována s exmanželem, podnikatelem Zdeňkem Tomanem (65), dosud se ale návrat k němu nepotvrdil. Nyní by ale
Znaménko jako zlé znamení
nejsemsama.cz
Znaménko jako zlé znamení
Většina znamének je neškodná. Některá ale mohou být prvním varováním před melanomem – nádorem, u kterého hraje včasné odhalení zásadní roli. Naučíme vás jednoduchou pomůcku, jak je rozeznat. Zrcadlo, řekni, zda je má kůže v pořádku… Tak bychom se měli jednou za čas zeptat a zkontrolovat všechny pihy, bradavičky či znaménka, co jich na těle máme. Právě to nám může