Domů     Neměla jsem žádnou šanci
Neměla jsem žádnou šanci
4 minuty čtení

S Romanem jsme se znali dlouhé roky. Poprvé jsme se setkali, když nám oběma bylo patnáct, bylo to na gymnáziu.

Zadívala jsem se do jeho velkých modrých očí a okamžitě jsem se v nich utopila. A přeskočila jiskra. Byli jsme ještě děti, a tak jsme se styděli hned si přiznat, že nás k sobě něco silně táhne. Proto jsme po sobě jen významně pokukovali.

Ve druhém ročníku mě ale pozval do kina. Dívali jsme se víc jeden na druhého než na filmové plátno. A tak jsme spolu začali chodit. Všichni kolem tomu říkali první láska, ale já jsem byla přesvědčena o tom, že se jedná o něco víc než „jen“ o první lásku. Věřila jsem, že je to na celý život.

Peníze šly mimo mě

O majetkové poměry Romanovy rodiny jsem se tehdy nezajímala ani v nejmenším. Byla jsem k zbláznění zamilovaná holka, peníze byly doopravdy to poslední, na co bych v té době myslela.

Prožívala jsem romantické letní večery na břehu řeky, krásné chvilky ve venkovských biografech, poslouchala jsem vyznání lásky.

Byla to vážná známost

Ale časem jsem samozřejmě pochopila, že rodiče Romana jsou bohatí. Po revoluci jim byly vráceny hotely, statky, činžáky a také pozemky. Ani má láska o tom nikdy nemluvila. Majetek spravovali rodiče a po něm chtěli jen to, aby dosáhl vysokoškolského vzdělání.

To se také stalo. Vystudoval ekonomii, já zase pedagogiku. Stále jsme spolu chodili a okolí se na nás dívalo už nikoli jako na pomíjivou studentskou lásku, ale jako na vážnou známost.

Požádal mě o ruku

Po vysoké škole začal Roman pomáhat rodičům se správou majetku a já jsem nastoupila na základní školu, na první stupeň. Roman měl sice málo času, přesto jsme se vídali často a nakonec jsme si v jednom z jejich činžáků zrekonstruovali byt.

Vzpomínám na to jako na jedno z nejkrásnějších životních období. I když jsem nebyla jeho manželka, cítila jsem se tak a čekala na žádost o ruku. Ta opravdu přišla, když nám bylo devětadvacet a vyrazili jsme k moři.

Na skále nad rozbouřeným oceánem poklekl a navlékl mi prstýnek. Pohádka! Ale se špatným koncem.

Chodil za ní

Jeho otec často navštěvoval všelijaké společenské akce, kde se to hemžilo takovými těmi rádoby modelkami a podobnými „osobnostmi“.

Tam si na mého budoucího muže, který zrovna tatínka doprovázel, počíhala vysoká štíhlounká blondýna s dlouhými vlasy a v kratičké sukýnce. Byla o jedenáct let mladší než já.

Romana naprosto uchvátila. Byla to vypočítavá holka, dobře si spočítala, co je to za rodinu a jak se bude mít, když se mezi ně vetře. Roman to nejprve řešil tak, že mi namlouval, že v práci neví, co dřív, a chodil za ní. Když už to bylo neudržitelné, přiznal se.

Nechtěla jsem ho ztratit

V té době mi připadalo, že třeba ještě neztratil rozum úplně, že okouzlení přejde a on pochopí, jak se věci mají. Že jde jen po jeho penězích. Neodstěhovala jsem se, nevzdala to, stále jsem vyčkávala, doufala, modlila se.

Vždyť jsme spolu byli od střední školy! A pak přišel den, to mi bylo rovných třicet, kdy mě slušně, ale pevně požádal, abych si sbalila věci.

Měl při tom v očích slzy. A tak namísto toho, aby si do roka a do dne po zásnubách bral mě, oženil se po krátké známosti s blond zlatokopkou. Ještě mnoho let potom jsem čekala, že se ke mně vrátí. Nevdala jsem se a nemám děti. Oni mají spokojenou rodinu.

Věra P. (62), Kladno

Předchozí článek
Související články
5 minut čtení
Myslela jsem, že mě už v mém věku žádné milostné dobrodružství nečeká. Ale ono přišlo a bylo dokonalé. Bohužel jen chvíli... Bude to už jedenáct let, co jsem ovdověla. Než mi zemřel manžel, nikdy jsem vlastně nežila sama. V dětství byl náš dům plný příbuzných, později jsem bydlela na internátě a po svatbě se kolem mě pořád někdo točil. A najednou bylo ticho. Nejhorší nebyly dlouhé večery, ale p
3 minuty čtení
Dopis od babičky hýčkám dodnes, nikdy bych ho nevyhodila ani neztratila. Skrývá totiž důležité poselství, které mi pomohlo žít dál. Když mi zemřela babička, měla jsem pocit, že se svět zastavil. Bylo mi osmadvacet, měla jsem práci, přátele i plány, ale všechno najednou ztratilo smysl. Babička byla mým bezpečným přístavem. Když mě něco trápilo, poznala to dřív, než jsem promluvila. „Srdce se
3 minuty čtení
Pracovala jsem na obecním úřadě skoro třicet let. Za tu dobu jsem poznala spoustu lidí, ale na Marii nezapomenu. Byla to drobná žena s věčně zarudlýma rukama, které jí v zimě popraskaly od studené vody a čisticích prostředků. Uklízela u nás. Každé ráno přišla ještě před sedmou, tiše pozdravila a pustila se do práce. Jednou jsem ji zastihla sedět na chodbě před kanceláří. V ruce držela obálku a 
3 minuty čtení
Celý život jsem prožila v jedné vesnici tady u nás. A teď mám najednou odejít. To mi nemohou udělat. Vytrhnout mě z místa, kde mám své kořeny. Narodila jsem se tu, chodila do školy, pracovala na místním statku a později na poště. Znala jsem každou cestu, strom i prasklinu v chodníku před kostelem. Když jsem byla mladá, připadalo mi, že svět končí až někde za kopcem. A vůbec mi to nevadilo. V lé
3 minuty čtení
Myslela jsem si, že v zaměstnání strávím ještě pár spokojených let. Jenže kvůli ošklivým pomluvám jsem nakonec odešla do důchodu dřív. Práci v nemocniční jídelně jsem milovala. Někdo se možná podiví, co může člověka tolik bavit na každodenním vaření, ale já se do zaměstnání opravdu těšila. Měly jsme tam dobrou partu, znaly jsme se léta. Když se začal blížit důchod, vůbec se mi odcházet nechtělo
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Puškin o vlas unikl vyhnanství na Sibiři
historyplus.cz
Puškin o vlas unikl vyhnanství na Sibiři
Zakladatel moderní ruské literatury Alexandr Sergejevič Puškin trpí pocitem, že v něm žijí dvě rozdílné bytosti. Jednou je plodný básník a tou druhou nadutý, domýšlivý hejsek, svárlivý rváč, karbaník a záletník. Vystihl se dokonale…   Světlo světa spatřil Alexandr Sergejevič Puškin 6. června 1799 (podle juliánského kalendáře 26. května) v Moskvě. Nadmíru společenští rodiče přenechávají
Dusno s manželkou Švehlíka na premiéře
nasehvezdy.cz
Dusno s manželkou Švehlíka na premiéře
Zavládla snad krize i v druhém manželství hvězdy seriálu Kriminálka Anděl Davida Švehlíka (54)? Média herce chválila, že dorazil na premiéru filmu Wirbel do pražského Kina Pilotů, a to i se ženou, u
Posilovna pro zdravé vlasy
nejsemsama.cz
Posilovna pro zdravé vlasy
Zdravé a silné vlasy nemusejí být nedostižným cílem. To, jak vypadají, je odrazem jídelníčku i vlasové péče. Jak posílit slabé vlasy? Jednoduše. Dopřejte jim správnou péči, a to jak zevnitř, tak i zvenčí. Nakrmte je Když je v těle něco v nepořádku, často se to nejdříve projeví právě na vlasech nebo nehtech. Především v zimě je na místě zamyslet se nad tím,
Návrat k opravdovému kouzlu Vánoc: 4 důvody, proč o víkendu navštívit Staročeský trh v Táboře
panidomu.cz
Návrat k opravdovému kouzlu Vánoc: 4 důvody, proč o víkendu navštívit Staročeský trh v Táboře
Únik z vánočního shonu do časů našich předků Kde v dnešním zrychleném světě najít ten pravý, klidný duch svátků? Když se kolem nás nákupní centra plní spěchem a výlohy blikají až příliš hlučně, občas zatoužíme prostě zpomalit. Chceme dýchnout atmosféru starých časů, kdy se adventní čas měřil vůní dřeva, lidovým zpěvem a tichým očekáváním. Pokud