Domů     Dětství je bolestná vzpomínka
Dětství je bolestná vzpomínka
3 minuty čtení

Máma umřela, když mi bylo osm. Než jsem se z toho stačila vzpamatovat, dostala jsem náhradní maminku. Nadšená jsem z ní nebyla.

Macechu otec přivedl, když mi bylo devět. Máma umřela rok předtím. Nechodil kolem horké kaše a nijak mě na to nepřipravoval, to nebyl jeho styl. Řekl: „Lído, tohle je tvoje nová maminka a ty ji budeš mít ráda.“ Tečka.

Paní s natupírovaným účesem, ve fialovém kostýmku odvážné délky nad kolena a bílých střevících na podpatku. Silně nalíčená. Usmívala se a hladila mě po vlasech, ale jaksi nepřítomně.

Opravdu jsem ji chtěla mít ráda, už proto, že to táta řekl, a jeho slovo bylo pro mě zákon.

Snažila jsem se, ale byla přísná. Zásadně nechválila. Když jsem přinesla známku jedna minus, utrhla se na mě: „Jedna minus? Co to je? Proč nemáš jedničku, prosím tě? Z češtiny? Neumíš česky?“ K otci vzhlížela, ke mně se chovala lhostejně až bezcitně. Když se mnou lomcovala puberta, vše se zhoršilo.

Začalo se střílet

Studená válka skončila, začalo se střílet. Byla jsem drzá, už jsem pochopila, že jsem pro ni jen taková drobná obtíž. Dvakrát mě seřezala vařečkou. Ječela jsem na ni: „A teď mám proti tobě důkaz!“ Syčela: „Jen to tátovi řekni. Já zas řeknu, jak jsi na mě drzá. Nakonec tě dá do dětského domova, uvidíš.“

To mně sebralo vítr z plachet. Lekla jsem se, že by toho byl táta schopen. Ne že by mě neměl rád.

Věděl, že existuju, jakživ na mě nevztáhl ruku, sem tam se na mě usmál anebo mi dal roztržitou pusu, ale jinak žil uvnitř bubliny, jíž dominovala práce architekta a – jak dnes vím – ženy.

Já byla na bůhvíkolikátém místě. O výprasku jsem mlčela, a to se mě o tělocviku paní učitelka ptala, co se mi stalo: „Lído, máš stehna plná modřin, někdo ti ubližuje?“ Sveřepě jsem zavrtěla hlavou: „Mně se dělají samy.“

Období střídání

Pak to přišlo. Období střídání. To na ni jednou zařval v divoké hádce táta, ona po něm hodila vázu. Zrovna tu, co o ní tvrdil, že je „nevyčíslitelné hodnoty“. I když asi jen pro něj, byla to památka po babičce. Rozzuřil se. Sledovala jsem hororový výjev pootevřenými dveřmi.

Strčil do ní, upadla na zrcadlo. Strhl z věšáku bundu, navlékl se do ní, zařval: „Končíme!“ a práskl dveřmi. Ležela ve střepech zrcadla, tekla jí krev. Sedla jsem si k ní a zeptala se, zda mám zavolat doktora. Zavrtěla hlavou, oči plné slz. A tak mi jí poprvé v životě bylo líto.

Vzpomněla jsem si na hezké chvíle, i takové byly. Třeba jak mi koupila tu žlutou kabelku nebo jak mě vzala do kina na veselohru s Louisem de Funesèm. Pohladila mě po tváři a zašeptala: „Prý nastalo období střídání. Musíme se rozloučit, Lído.“ Druhý den odešla. Už jsem ji nikdy neviděla.

Ludmila (62), Cheb

Související články
3 minuty čtení
Pracovala jsem na obecním úřadě skoro třicet let. Za tu dobu jsem poznala spoustu lidí, ale na Marii nezapomenu. Byla to drobná žena s věčně zarudlýma rukama, které jí v zimě popraskaly od studené vody a čisticích prostředků. Uklízela u nás. Každé ráno přišla ještě před sedmou, tiše pozdravila a pustila se do práce. Jednou jsem ji zastihla sedět na chodbě před kanceláří. V ruce držela obálku a 
3 minuty čtení
Celý život jsem prožila v jedné vesnici tady u nás. A teď mám najednou odejít. To mi nemohou udělat. Vytrhnout mě z místa, kde mám své kořeny. Narodila jsem se tu, chodila do školy, pracovala na místním statku a později na poště. Znala jsem každou cestu, strom i prasklinu v chodníku před kostelem. Když jsem byla mladá, připadalo mi, že svět končí až někde za kopcem. A vůbec mi to nevadilo. V lé
3 minuty čtení
Myslela jsem si, že v zaměstnání strávím ještě pár spokojených let. Jenže kvůli ošklivým pomluvám jsem nakonec odešla do důchodu dřív. Práci v nemocniční jídelně jsem milovala. Někdo se možná podiví, co může člověka tolik bavit na každodenním vaření, ale já se do zaměstnání opravdu těšila. Měly jsme tam dobrou partu, znaly jsme se léta. Když se začal blížit důchod, vůbec se mi odcházet nechtělo
3 minuty čtení
Na tetu Alenu si pamatuji od nejútlejšího dětství. Byla krásná, chytrá, milá a já si představovala, že až vyrostu, budu jako ona. Pak jsem to nechtěla. Bylo mi sedm let, když teta čekala miminko. Já se těšila, že budu mít malého bratrance nebo sestřenici, celá rodina o tom mluvila. Jenže pak se stalo něco hrozného. Dítě se nenarodilo. Teta potratila. A tehdy se v ní něco zlomilo. Stále byla „no
4 minuty čtení
Po těch společných letech jsem si myslela, že manžela znám jako své boty. Jenže pak zemřel a na povrch vyplavaly věci, o kterých jsem neměla tušení. Nebyli jsme dokonalý pár. Hádali jsme se kvůli penězům, dětem i tomu, že Milan zásadně nechával mokrý ručník na posteli. Přesto jsem mu věřila. Byl to můj nejlepší přítel, člověk, kterého jsem potřebovala. Milovala jsem ho a byla přesvědčená, že i 
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Je čas zabezpečit chalupu
panidomu.cz
Je čas zabezpečit chalupu
Řada z nás své chaty a chalupy opouští s prvními sychravými dny, ti nejodolnější s koncem roku. Nějaký čas sem nepojedeme. Jak si při loučení se sousedy říkáme, uvidíme se, až přiletí špačci. Jenže to znamená, že naše opečovávaná hnízdečka zůstávají pár měsíců bez dozoru. A to je příležitost pro nevítané návštěvníky. Pryč s lákadly Zkušení
Sladký život? Raději ne!
nejsemsama.cz
Sladký život? Raději ne!
Jsou cukry, o kterých víte a v rámci zdravého životního stylu se jim vyhýbáte, a pak ty skryté, o kterých mnohdy nemáte tušení. Většina z nás jako první při zahájení hubnutí vysadí sladké. Omezit sladké limonády, sušenky a čokolády, to je v pořádku a schválí vám to každý, kdo se zdravou výživou zabývá. Na cukry jsou ale obzvlášť bohaté některé druhy ovoce nebo potraviny,
Generál Viest: Beneš ho poslal do jámy lvové
historyplus.cz
Generál Viest: Beneš ho poslal do jámy lvové
Němci je našli. Obklíčili celou vesnici a hrozí, že ji vypálí! Generál Viest se raději vzdá. Nechce dopustit, aby nacisté zmasakrovali desítky civilistů. Je zatčen, krutě vyslýchán a zavražděn v koncentráku. Do Pohronského Bukovce se německé komando později vrátí a za podporu partyzánů se místním obyvatelům stejně pomstí. Vždycky o sobě tvrdil, že je Čechoslovákem.
Jitka Čvančarová se ve svém těle cítí skvěle
nasehvezdy.cz
Jitka Čvančarová se ve svém těle cítí skvěle
Herečka Jitka Čvančarová (48) v poslední době doslova září. Na křtu nové knihy její dlouholeté kamarádky Báry Nesvadbové (51) překvapila nejen svěžím vzhledem, ale také výrazně štíhlejší postavou.