Domů     Dětství je bolestná vzpomínka
Dětství je bolestná vzpomínka
3 minuty čtení

Máma umřela, když mi bylo osm. Než jsem se z toho stačila vzpamatovat, dostala jsem náhradní maminku. Nadšená jsem z ní nebyla.

Macechu otec přivedl, když mi bylo devět. Máma umřela rok předtím. Nechodil kolem horké kaše a nijak mě na to nepřipravoval, to nebyl jeho styl. Řekl: „Lído, tohle je tvoje nová maminka a ty ji budeš mít ráda.“ Tečka.

Paní s natupírovaným účesem, ve fialovém kostýmku odvážné délky nad kolena a bílých střevících na podpatku. Silně nalíčená. Usmívala se a hladila mě po vlasech, ale jaksi nepřítomně.

Opravdu jsem ji chtěla mít ráda, už proto, že to táta řekl, a jeho slovo bylo pro mě zákon.

Snažila jsem se, ale byla přísná. Zásadně nechválila. Když jsem přinesla známku jedna minus, utrhla se na mě: „Jedna minus? Co to je? Proč nemáš jedničku, prosím tě? Z češtiny? Neumíš česky?“ K otci vzhlížela, ke mně se chovala lhostejně až bezcitně. Když se mnou lomcovala puberta, vše se zhoršilo.

Začalo se střílet

Studená válka skončila, začalo se střílet. Byla jsem drzá, už jsem pochopila, že jsem pro ni jen taková drobná obtíž. Dvakrát mě seřezala vařečkou. Ječela jsem na ni: „A teď mám proti tobě důkaz!“ Syčela: „Jen to tátovi řekni. Já zas řeknu, jak jsi na mě drzá. Nakonec tě dá do dětského domova, uvidíš.“

To mně sebralo vítr z plachet. Lekla jsem se, že by toho byl táta schopen. Ne že by mě neměl rád.

Věděl, že existuju, jakživ na mě nevztáhl ruku, sem tam se na mě usmál anebo mi dal roztržitou pusu, ale jinak žil uvnitř bubliny, jíž dominovala práce architekta a – jak dnes vím – ženy.

Já byla na bůhvíkolikátém místě. O výprasku jsem mlčela, a to se mě o tělocviku paní učitelka ptala, co se mi stalo: „Lído, máš stehna plná modřin, někdo ti ubližuje?“ Sveřepě jsem zavrtěla hlavou: „Mně se dělají samy.“

Období střídání

Pak to přišlo. Období střídání. To na ni jednou zařval v divoké hádce táta, ona po něm hodila vázu. Zrovna tu, co o ní tvrdil, že je „nevyčíslitelné hodnoty“. I když asi jen pro něj, byla to památka po babičce. Rozzuřil se. Sledovala jsem hororový výjev pootevřenými dveřmi.

Strčil do ní, upadla na zrcadlo. Strhl z věšáku bundu, navlékl se do ní, zařval: „Končíme!“ a práskl dveřmi. Ležela ve střepech zrcadla, tekla jí krev. Sedla jsem si k ní a zeptala se, zda mám zavolat doktora. Zavrtěla hlavou, oči plné slz. A tak mi jí poprvé v životě bylo líto.

Vzpomněla jsem si na hezké chvíle, i takové byly. Třeba jak mi koupila tu žlutou kabelku nebo jak mě vzala do kina na veselohru s Louisem de Funesèm. Pohladila mě po tváři a zašeptala: „Prý nastalo období střídání. Musíme se rozloučit, Lído.“ Druhý den odešla. Už jsem ji nikdy neviděla.

Ludmila (62), Cheb

Související články
3 minuty čtení
Dopis od babičky hýčkám dodnes, nikdy bych ho nevyhodila ani neztratila. Skrývá totiž důležité poselství, které mi pomohlo žít dál. Když mi zemřela babička, měla jsem pocit, že se svět zastavil. Bylo mi osmadvacet, měla jsem práci, přátele i plány, ale všechno najednou ztratilo smysl. Babička byla mým bezpečným přístavem. Když mě něco trápilo, poznala to dřív, než jsem promluvila. „Srdce se
3 minuty čtení
Pracovala jsem na obecním úřadě skoro třicet let. Za tu dobu jsem poznala spoustu lidí, ale na Marii nezapomenu. Byla to drobná žena s věčně zarudlýma rukama, které jí v zimě popraskaly od studené vody a čisticích prostředků. Uklízela u nás. Každé ráno přišla ještě před sedmou, tiše pozdravila a pustila se do práce. Jednou jsem ji zastihla sedět na chodbě před kanceláří. V ruce držela obálku a 
3 minuty čtení
Celý život jsem prožila v jedné vesnici tady u nás. A teď mám najednou odejít. To mi nemohou udělat. Vytrhnout mě z místa, kde mám své kořeny. Narodila jsem se tu, chodila do školy, pracovala na místním statku a později na poště. Znala jsem každou cestu, strom i prasklinu v chodníku před kostelem. Když jsem byla mladá, připadalo mi, že svět končí až někde za kopcem. A vůbec mi to nevadilo. V lé
3 minuty čtení
Myslela jsem si, že v zaměstnání strávím ještě pár spokojených let. Jenže kvůli ošklivým pomluvám jsem nakonec odešla do důchodu dřív. Práci v nemocniční jídelně jsem milovala. Někdo se možná podiví, co může člověka tolik bavit na každodenním vaření, ale já se do zaměstnání opravdu těšila. Měly jsme tam dobrou partu, znaly jsme se léta. Když se začal blížit důchod, vůbec se mi odcházet nechtělo
3 minuty čtení
Na tetu Alenu si pamatuji od nejútlejšího dětství. Byla krásná, chytrá, milá a já si představovala, že až vyrostu, budu jako ona. Pak jsem to nechtěla. Bylo mi sedm let, když teta čekala miminko. Já se těšila, že budu mít malého bratrance nebo sestřenici, celá rodina o tom mluvila. Jenže pak se stalo něco hrozného. Dítě se nenarodilo. Teta potratila. A tehdy se v ní něco zlomilo. Stále byla „no
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Jandová se zamilovala, a teď vůbec neví, jak dál?
nasehvezdy.cz
Jandová se zamilovala, a teď vůbec neví, jak dál?
Už roky platí, že ve StarDance vzniká mnoho nových lásek. Možná jedna z dalších čeká zpěvačku Martu Jandovou (52). Jejím tanečním partnerem je totiž Martin Prágr (32). V soutěži už tančil s několika
Vyrostl kostel tajně komunistům přímo pod nosem?
historyplus.cz
Vyrostl kostel tajně komunistům přímo pod nosem?
Je rozhodnuto! Senetářov na Blanensku bude vystěhován. Němci chtějí v jeho katastru za okupace zřídit vojenskou střelnici. Místní lidé přesto neztrácejí víru, že se sem jednou vrátí. Dají si slib, který se jim po mnoha letech a starostech podaří naplnit!   „Při poslední bohoslužbě v roce 1944 jsme si slíbili, že pokud se někdy vrátíme,
Skořápka plná zdraví
panidomu.cz
Skořápka plná zdraví
Při pohledu na ořechy nejspíš pomyslíte na kalorie. A to je chyba. Jak vlašské, tak i lískové patří k nejdravějším plodům, které u nás rostou. A právě teď je jejich doba. Věříte na superpotraviny? U vlašských ořechů to není víra, ale skutečnost. Mají tak neobyčejně blahodárný vliv na zdraví, že bychom je měli jíst, samozřejmě
Krémová zelňačka s bramborami a sýrem
nejsemsama.cz
Krémová zelňačka s bramborami a sýrem
Zelňačka nemusí být těžká a mastná. Tahle verze je jemnější, krémová a uzený sýr jí dodá překvapivě výraznou chuť. Ingredience pro 4 osoby: 500 g bílého zelí 400 g brambor 1 cibule 1 mrkev 1 stroužek česneku 1 l zeleninového vývaru 150 ml smetany na vaření 120 g uzeného sýra 1 lžíce másla 1 lžička kmínu ½ lžičky sladké papriky sůl a pepř petrželka