Byla jsem doma sama a kochala se oknem kapkami deště a záblesky. Bouřka řádila a vichr nám rozbil okno. Najednou se přede mnou objevila temná postava dívky.
Ve vzduchu byla cítit bouřka. Do topolů, stojících v řadě jako strážci kolem mého domku, se opřel vítr. Domek jsme koupili s manželem nedávno. Stál kousek za městem. Snažila jsem se tu udělat náš pelíšek, který se měl co nevidět rozrůst o nového člena domácnosti.
Měl to být syn Matěj. Byla jsem na hranici a devátého měsíce. Zůstala jsem doma dříve, protože jsem si hodlala těhotenství užít. Přes den jsem poklidila, jinak jsem seděla v křesle a četla si. Bouře udeřila. Přestala jsem číst a hleděla na okno.
Déšť vytvořil tvář
Spatřila jsem na něm totiž cosi divného. Velké dešťové kapky se slily do obrazce, který připomínal tvář. Vstala jsem a zamířila k oknu. Užasle jsem hleděla na vodní obraz před sebou.
Ve stejnou chvíli, kdy se na okně zjevila tvář z vody, podobná dívce, mrštil vichr ulomenou větví z topolu do okna. Strašně jsem se lekla. Kolem mě se sypaly kusy skla. Větev prorazila jako kopí obě tabule. Instinktivně jsem dala před tvář loket.
Nebyla jsem zraněna, ale vyděšena k smrti. Do pokoje vletěl déšť a v momentě jsem byla mokrá od hlavy až k patě. Hledala jsem mobil, abych zavolala manželovi, jenomže silná bouře zřejmě rušila signál. Mobil byl hluchý!
Zasažená bleskem
S jakou silou bouře přišla, s takovou rychlostí odletěla z kraje. Koruny topolů se přestaly třást a dovnitř domku přestalo pršet. Vrátila jsem se s lopatkou a smetákem. Nejdříve jsem musela zachránit levandule a vrátit je zpátky do květináčů.
Napřímila jsem se a hleděla rozbitým oknem ven k blízkým stromům. Do jednoho už kdysi dávno blesk udeřil a rozštípl ho. Blesky kmitaly už jen vzdáleně. A tehdy jsem spatřila postavu, stojící u topolu rozštípnutého bleskem. Byla to dívka.
Její silueta se s každým novým světlem blesku přibližovala. Nemohla jsem od ní odtrhnout oči. Až se dalším bleskem zjevila se v mé těsné blízkosti dívčí postava. Byla celá černá, spálená, pokrytá krvavými strupy. V černém obličeji svítily jako bílý čínský porcelán zuby.
Pamatuji se na svůj výkřik a sesutí k zemi. Probudilo mě až vyzvánění mobilu, který ležel pod křeslem. Volal manžel, jestli jsem v pořádku. Později jsme se dozvěděli, že pod rozštípnutým kmenem topolu zemřela mladá dívka. Blesk její tělo spálil jako oharek pochodně.
Má svůj kříž
Vyrobili jsme s manželem obyčejný kříž a vztyčili ho u stromu. O pár dní později se mi narodil syn Matěj. Strašidelná postava spálené dívky se už neukázala. Snad její duše našla cestu do labyrintu věčnosti.
Ilona (54), Česká Lípa
