Bouřka probudila mrtvou dívku ze spaní

Total
1
Shares

Byla jsem doma sama a kochala se oknem kapkami deště a záblesky. Bouřka řádila a vichr nám rozbil okno. Najednou se přede mnou objevila temná postava dívky.

Ve vzduchu byla cítit bouřka. Do topolů, stojících v řadě jako strážci kolem mého domku, se opřel vítr. Domek jsme koupili s manželem nedávno. Stál kousek za městem. Snažila jsem se tu udělat náš pelíšek, který se měl co nevidět rozrůst o nového člena domácnosti.

Měl to být syn Matěj. Byla jsem na hranici a devátého měsíce. Zůstala jsem doma dříve, protože jsem si hodlala těhotenství užít. Přes den jsem poklidila, jinak jsem seděla v křesle a četla si. Bouře udeřila. Přestala jsem číst a hleděla na okno.

Déšť vytvořil tvář

Spatřila jsem na něm totiž cosi divného. Velké dešťové kapky se slily do obrazce, který připomínal tvář. Vstala jsem a zamířila k oknu. Užasle jsem hleděla na vodní obraz před sebou.

Ve stejnou chvíli, kdy se na okně zjevila tvář z vody, podobná dívce, mrštil vichr ulomenou větví z topolu do okna. Strašně jsem se lekla. Kolem mě se sypaly kusy skla. Větev prorazila jako kopí obě tabule. Instinktivně jsem dala před tvář loket.

Nebyla jsem zraněna, ale vyděšena k smrti. Do pokoje vletěl déšť a v momentě jsem byla mokrá od hlavy až k patě. Hledala jsem mobil, abych zavolala manželovi, jenomže silná bouře zřejmě rušila signál. Mobil byl hluchý!

Zasažená bleskem

S jakou silou bouře přišla, s takovou rychlostí odletěla z kraje. Koruny topolů se přestaly třást a dovnitř domku přestalo pršet. Vrátila jsem se s lopatkou a smetákem. Nejdříve jsem musela zachránit levandule a vrátit je zpátky do květináčů.

Napřímila jsem se a hleděla rozbitým oknem ven k blízkým stromům. Do jednoho už kdysi dávno blesk udeřil a rozštípl ho. Blesky kmitaly už jen vzdáleně. A tehdy jsem spatřila postavu, stojící u topolu rozštípnutého bleskem. Byla to dívka.

Její silueta se s každým novým světlem blesku přibližovala. Nemohla jsem od ní odtrhnout oči. Až se dalším bleskem zjevila se v mé těsné blízkosti dívčí postava. Byla celá černá, spálená, pokrytá krvavými strupy. V černém obličeji svítily jako bílý čínský porcelán zuby.

Pamatuji se na svůj výkřik a sesutí k zemi. Probudilo mě až vyzvánění mobilu, který ležel pod křeslem. Volal manžel, jestli jsem v pořádku. Později jsme se dozvěděli, že pod rozštípnutým kmenem topolu zemřela mladá dívka. Blesk její tělo spálil jako oharek pochodně.

Má svůj kříž

Vyrobili jsme s manželem obyčejný kříž a vztyčili ho u stromu. O pár dní později se mi narodil syn Matěj. Strašidelná postava spálené dívky se už neukázala. Snad její duše našla cestu do labyrintu věčnosti.

Ilona (54), Česká Lípa

Také se vám může líbit