Domů     Stále mě jen kritizoval!
Stále mě jen kritizoval!
5 minut čtení

Kdysi smířlivý a se vším spokojený manžel se mi změnil před očima. Stačila chvilka a stal se z něho jiný člověk. Nerudný, a hlavně neuvěřitelně kritický!

Ruce se mi chvěly, jako bych skládala nějakou zkoušku z vaření. Šlo ale jen o oběd. Obyčejné sobotní jídlo! Ještě před pár týdny jsme se vždycky s manželem spokojeně najedli, trochu si poseděli u televize a potom, s železnou pravidelností, vyrazili někam ven. Jedno, zda na delší výlet, nebo krátkou procházku.

Nic mu nebylo dobré

Řídili jsme se počasím a také svým zdravotním stavem. Trochu kyslíku jsme si ale dopřáli vždycky! Teď bylo najednou všechno jinak. Manželovi ode mě přestalo chutnat. Kritizoval každou maličkost. Jednou bylo jídlo přesolené, jindy nedosolené. Brambory převařené nebo tvrdé, a maso, o tom raději ani nemluvě.

Ani způsob servírování se mu nelíbil. Po tolika letech! „Ale Evičko, co to vyvádíš, už mi zase dáváš kuře na tom polohlubokém talíři.

Příště už to bude snad korýtko,“ prohlásil ironicky, když jsem mu dala pečené kuře s nádivkou na takovém pěkném mělkém talíři se zvednutými okraji. Měl ho rád, tedy to kuře i talíř!

Trochu jsem na něho vyjela

Zprvu jsem se jeho poučování jen smála, ale potom mě to přešlo. Začínalo mi to čím dál víc vadit. Jeho poučování jsem už přestávala snášet. Dokonce se mi o něm občas i zdálo! „Jsi nemožná! Neschopná!

Málo inteligentní!“ hřímal na mě v tom spánku a já se probouzela úplně promočená potem!

Trvalo vždycky dost dlouhou dobu, než jsem si uvědomila, že jsem měla jen ošklivý sen. Nicméně, ten sen mě donutil jednat. Jednou jsem prožila tak ošklivou noc, že jsem už ani nemohla odlišit realitu od fikce. U snídaně jsem na toho svého mravokárce zaútočila.

„Tak už toho mám opravdu dost. Řekni, co ti na mně vadí! Neschovávej se za výmysly!“

Raději sama než s ním

Manžel na mě mlčky zíral. Jako by nevěřil svým uším, že jsem si na něho tak troufla vyjet. Potom jen mlčky zavrtěl hlavou, jako by mi chtěl naznačit, že jsem ztracený případ. Možná měl i pravdu.

Začala jsem uvažovat o rozvodu. Jenže, kam bych šla? A zůstávat s ním, rozvedená, nedávalo žádný smysl. Nastala nám tichá domácnost. Nemluvili jsme spolu. Ale on mě dokázal kritizovat i úplně mlčky. Svým výrazem, gesty, mimikou… Bylo to peklo. Stačilo se na něho jen kouknout a věděla jsem svoje.

Už je opět nespokojený! Mlčky jsem před něho položila rozvodové papíry. Konečně se zatvářil jinak. Překvapeně! Tak nějak rozpačitě vstal od stolu a váhavě se odebral do svého pokoje. Potom, asi po hodině, se vrátil do obýváku. Sledovala jsem zrovna televizní noviny, když promluvil.

Nespokojenost si vyléval na mně

„Víš, musím se ti k něčemu přiznat. Nechoval jsem se k tobě fér. Neměl jsem vztek na tebe. Nebyl jsem spokojený s tebou, ale sám se sebou! Na sebe jsem byl naštvaný. To na sebe jsem vlastně nadával!“ Klopil oči k zemi a dával najevo, jak se přede mnou stydí.

Musela jsem uznat, že se musel hodně přemoct, aby něco takového přiznal. Úplně mě přešel vztek. „Ale proč? Co tě to najednou popadlo? Vždyť jsme si žili celkem spokojeně, ne? Nic nám nescházelo!“ nechápala jsem jeho jednání. Hodně ošklivé a podlé jednání!

S odpovědí dost dlouho váhal. Potom se odhodlal a konečně se přiznal: „Už se na sebe nemohu podívat.

V zrcadle vidím úplného dědka! Vlasy mi zešedly, narostlo břicho. Druhá brada, a to oblečení! Prostě, nemohu přehlédnout, že z celkem normálního chlapa se stal starý mužský!“ Oddechla jsem si. Čekala jsem něco horšího než tohle!

Obávala jsem se, že je nemocný nebo zavinil nějakou nehodu. A on? Obyčejné stáří!

Trochu jsme šli do sebe

Pohladila jsem ho po ruce. „Víš co? Tak s tím něco uděláme. Společně!“ Udiveně, ale vděčně se na mne podíval. Zajímalo ho, co podnikneme. Začali jsme sportovat. No, tedy mírně. Plavat a jezdit na kole.

Začali jsme se také zdravě stravovat a také jsme si nakoupili oblečení. Ne nijak super, abychom nevypadali jako blázni, ale trochu moderní.

Vlasy si nechal manžel pěkně ostříhat. Najednou mu už ani nevadilo, že je bělovlasý. Moc mu to slušelo! Ani já nebyla po naší soukromé proměně marná. Na oslavu jsme si nadělili pěknou dovolenou na horách. Abychom nezlenivěli!

Že se trápil takovou dobu, už ani on sám nechápe. Ale je mi vděčný, že jsem to s ním vydržela.

Taťána R. (65), Havířov

Předchozí článek
Další článek
Související články
5 minut čtení
Když můj bratr přišel před důchodem o práci, oznámil nám něco nevídaného. Muž, který celý život bloudil i po známých cestách, se rozhodl živit řízením auta! Když mi bratr Oldřich oznámil, že bude vozit lidi, málem jsem se rozesmála. Vždyť celý život odmítal jet autem i na dovolenou, protože neměl orientační smysl. Navigaci považoval za nesmysl a při cestě do Ostravy kdysi skončil u Kladna. Jenž
5 minut čtení
Se snachou jsme si jednoduše nesedly. Asi bychom s tím mohly obě v klidu žít, jenže péče o vnučku nás nutila spolupracovat. A to moc nešlo. Hlavně mně. Když mi syn Adam oznámil, že se bude ženit, měla jsem radost. Připravila jsem slavnostní večeři a těšila se, že se s jeho nastávající lépe poznáme. Renata přinesla květiny, pochválila jídlo a nabídla se, že umyje nádobí. Byla milá, ale od začátk
3 minuty čtení
Po manželově smrti se o mě příbuzní začali nečekaně zajímat. Nejdřív mě jejich starostlivost těšila, pak mi ale došlo, že to nebude jen tak. Ve svém pražském bytě žiju už dlouhá léta. S manželem jsme ho kdysi pořídili za částku, která by dnes nestačila ani na pořádné auto. Teď má hodnotu několika milionů. Pro mě ale zůstává především domovem plným vzpomínek. Jenže po manželově smrti se najednou
2 minuty čtení
Letošní Dušičky byly strašné. Zjistila jsem totiž, že můj vnuk je hrozný lump. To poznání mě zasáhlo tak, že už několik dní nemohu spát. Letos jsem se na hřbitov vypravila sama. Vždycky mě doprovázela dcera, ale v tomto roce ležela po operaci v nemocnici. Můj dospívající vnuk mi oznámil, že o víkendu má brigádu. Takovou, na které si vydělá dost peněz. Pochválila jsem ho, že si při studiu snaží
3 minuty čtení
Nic se nemá přehánět. Co měla má ubohá vnoučata ze všech svátků, narozenin a různých oslav, když je jejich matka přísná vegetariánka? Když si můj syn Tomáš přivedl domů Elišku, zdála se mi jako rozumná holka. Byla fajn. Ovšem jen do chvíle, než jsem začala nosit na stůl. Celá z toho, co viděla, zezelenala, rozklepala se a házela významné pohledy na syna. Nenapadlo mě, proč to dělá. Až mi to osv
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Potěšte duši vůněmi
nejsemsama.cz
Potěšte duši vůněmi
Potřebujete povzbudit, a možná i vyléčit unavenou duši? Vyzkoušejte úžasnou terapii vonnými oleji. V různých etapách dne působí na naše zdraví i pohodu. Jak si aromaterapii správně načasovat? K aromaterapii se využívá účinků rostlinných olejů a vonných esencí. Každá vůně je určena k jinému použití podle toho, co vás právě trápí. Vonné esence s éterickými oleji můžete inhalovat, protože právě
6 historických tunelů: Kde vlaky nahradily brambory?
historyplus.cz
6 historických tunelů: Kde vlaky nahradily brambory?
Obyvatelé Litoměřic si prý stěžují, že jim chystaná železnice do Děčína znemožní přístup k Labi. Ražení tunelů na trati z Plzně do Železné Rudy je zase tak nebezpečné, že si práce vyžádají na 50 mrtvých. I tak se rodí jedny z nejstarších tunelů v Česku. Choceňský tunel Svědek velké tragédie Se stavbou Choceňského tunelu, vedoucího skrz
Kanyza upadl do kómatu a bojoval o život
nasehvezdy.cz
Kanyza upadl do kómatu a bojoval o život
Herec s nezaměnitelným hlasem Jan Kanyza (79) zažil chvíle, kdy se jeho blízcí obávali nejhoršího. Loni na podzim Jan Kanyza (79) náhle zkolaboval a záchranka ho převezla do pražské Nemocnice Na Fr
Návrat k opravdovému kouzlu Vánoc: 4 důvody, proč o víkendu navštívit Staročeský trh v Táboře
panidomu.cz
Návrat k opravdovému kouzlu Vánoc: 4 důvody, proč o víkendu navštívit Staročeský trh v Táboře
Únik z vánočního shonu do časů našich předků Kde v dnešním zrychleném světě najít ten pravý, klidný duch svátků? Když se kolem nás nákupní centra plní spěchem a výlohy blikají až příliš hlučně, občas zatoužíme prostě zpomalit. Chceme dýchnout atmosféru starých časů, kdy se adventní čas měřil vůní dřeva, lidovým zpěvem a tichým očekáváním. Pokud