Řadu let jsem žila spořádaný život zralé ženy a neviděla na tom nic divného. Pak jsem se ale zamilovala a pochopila, že láska není jen pro mladé.
Je to tak. Na lásku má právo každý a v každém věku. A i když se o zamilovaných „babách“ vyprávějí hloupé vtipy, kdo to nezažil, nepochopí. Láska je prostě vždycky krásná, neopakovatelná a jedinečná. Ať je právě svatého Valentýna, Prvního máje nebo kdykoli jindy.
Byli jsme nezralí
Se svým prvním mužem jsme se brali, když mi bylo jednadvacet. Byl to spolužák ze střední a oba jsme ještě ke skutečnému vztahu zdaleka nedozráli. Přesto jsme měli rychle po sobě dvě děti.
Od samého začátku ale byly mezi námi problémy. Dlouho jsme přesto drželi a přežívali v našem nefunkčním manželství vlastně jenom kvůli dětem. Aby je to nějak nepoznamenalo. Rozvedli jsme se, až když povyrostly.
Mužům jsem už nevěřila
Děti dospěly, přišla na svět vnoučata, pořád bylo co dělat. Po nevydařeném manželství jsem mužům moc nevěřila, a sama sobě jsem namluvila, že je vlastně nepotřebuji. Měla jsem svoji rodinu, práci. Čas ale neúprosně běžel. Než jsem se nadála, dospěla jsem k důchodu. Od mého rozvodu uplynulo už mnoho let a já byla pořád sama.
Měla jsem ale dost koníčků a říkala si, co všechno budu podnikat. Jeden z plánů byl vrátit se na tenisové kurty. Kdysi jsem tenis hrávala docela dobře. Na tenise jsem si domluvila na pár hodin trenéra, abych si zopakovala základy. Přidělili mi Václava, zdatného chlapíka kolem šedesátky. Podali jsme si ruce, zadívali se do očí a bylo to.
Trpělivý pan trenér
Zatočila se mi hlava, podlomila kolena. To přece není možné, vždyť mi je pětašedesát. Jenže já se vážně zamilovala. Tu první hodinu jsem byla tak roztěkaná, úplně vyvedená z míry, že se mi ruce třásly tak, že jsem nemohla ani pořádně udržet raketu. Chtěla jsem s tím praštit. Václav se ale na mě usmíval a trpělivě znovu a znovu vysvětloval, jak vést úder.
Soukromé doučování
Brzy se ukázalo, že nejsem zamilovaná jenom já. Své sympatie mi začal projevovat i Václav. Pár předplacených tréninkových hodin se změnilo v nekonečnou řadu hodin, které jsme spolu trávili na kurtech.
Bylo to krásné romantické randění, které mělo jednu nezanedbatelnou chybu. Václav byl ženatý. Václav s tím hodlal něco udělat. Jenže než se tak stalo, zasáhla jedna „spravedlivě“ pobouřená žena.
Nepřející dáma
Byla to manželka správce kurtu. Silně pobouřená naším nemorálním vztahem vše oznámila Václavově ženě. Přestože nešlo o klasickou, ale jen emocionální nevěru, Václavova žena nám začala dělat ze života peklo. A jako správná stíhačka chodila hrát na kurty v době, kdy jsem tam chodila já. Hrála skvěle. Jak by také ne. Byla miniálně o deset let mladší.
Chtěla jsem to ukončit
Měla jsem Václava natolik ráda, že jsem nechtěla být příčinou jeho potíží. Cítila jsem se trapně a také provinile. Začala jsem se Václavovi proto vyhýbat. Václav to však nevzdal. Začal řešit rozvod, který se vlekl, zejména kvůli majetkovému vypořádání, dlouho. Teď je konečně volný a chystáme se na naši svatbu. Tedy plánujeme. Ale ještě je čas. Bude se konat v den mých sedmdesátin.
Zdena K. (66), Praha
