Posedla mě myšlenka mít v pracovně svůj obraz. Vybrala jsem si k tomu nejlepšího malíře v okolí. Mou zakázku chtěl dokončit za každou cenu. Ještě mě z toho mrazí.

V místnosti se už dávno rozsvítilo světlo. Nad mojí hlavou visel křišťálový lustr. Ten zajišťoval dostatek světla. Mistr však nebyl stále spokojen a v místnosti zažehl krb, jehož světlo dopadalo na moji postavu.

Seděla jsem před malířským plátnem, za nímž stál malíř, jehož pověst překročila i hranice státu. Jeho postava se za plátnem téměř ztrácela. „Nesmíte se pořád hýbat, jinak váš portrét nikdy nedokončím!“ zvolal a došel až ke mně. Narovnal mi hlavu a zpevnil ramena.

Postaru

Seděla jsem už třetím dnem, portrét měl být zítra dokončen. Zaplatila jsem zálohu, kterou si malíř právem zasloužil. Mistr dodával obrazům patinu starých obrazů, které získával podle starých receptů. Ten večer jsem se měla mnohé z nich překvapivě dovědět. „Maluji svůj poslední obraz!“ zvolal a já v sedící pozici zpozorněla.

Mistr přestal malovat a došoural se ke mně. Bylo mu už osmdesát, ale maloval stále, jako by měl v sobě tu největší energii.

„Víte, nyní už mé tajemství malování dokonalých obrazů hodných holandských mistrů ze 17. století není svázáno žádným tajemstvím,“ jeho hlas sklouzl do šeptání.

Věděl, jak na to

„Nakupoval jsem staré bezcenné obrazy s rámy, stíral z nich původní barvu a na plátno maloval novou malbu. Musel jsem přijít na tajemství míchání barev, které si každý z mistrů dělal podle svých receptů. To bylo jejich tajemství, které si drželi pod pokličkou. Já si dávám nejvíce záležet na ultramarínové barvě, a pak bílé a žluté.

Na svá nejlepší plátna jsem použil rozdrcený polodrahokam lapis lazuli.“ Pokynula jsem hlavou na znamení, že rozumím. „Patinu starobylosti jsem získával tím, že jsem hotový obraz potřel fermeží a malbu vložil do trouby.

Povrch obrazu se stal vrásčitý a vypadal. jako by zažil čtyři staletí!“ Najednou se zarazil a povídá: „Přijďte zítra – brzy zemřu, chci váš obraz dokončit!“ Jenomže žádné zítra nebylo.

Bytná, která uklízela v malířově pokoji, přišla ráno s tím, že Mistr zemřel. Chtěla jsem ten portrét i nedokončený!

Obraz však měl podle Mistrovy vůle zůstat ještě v ateliéru. Nechápala jsem proč. K večeru ke mně přišla bytná znovu. Měla za úkol mě dovést do malířova ateliéru. Usedla jsem na trojnožku, když se otevřely dveře.

Nechápu

Jeho postava byla obklopena aurou světle modré barvy a já pochopila, že Mistr chce dokončit můj obraz. I po smrti! Malbu dokončil až k ránu. Popadla jsem portrét, mávla na bytnou a běžela rychle pryč. Vůbec jsem nechápala, co se právě stalo.

Květa (63), Brněnsko