Na opuštěné silnici se mi porouchalo auto a já byla nucena vystoupit a jít pěšky. Cestu lemoval hluboký temný les. Na tu noc nikdy nezapomenu.
Na místech, kde se stalo něco hrůzného, je prý možné prožít záhadná a nepříjemná setkání! Kdysi jsem se o tom sama přesvědčila. Vracela jsem se tehdy ze služební cesty. Byl příjemný pozdní letní večer a já měla před sebou asi sto kilometrů jízdy autem.
Nechtělo se mi jet po nudné dálnici, a tak jsem si naplánovala trasu po okresních silnicích.
Opuštěná silnice
Jela jsem místy, kde jsem předtím v životě nebyla. Vymstilo se mi to, protože mezi dvěma vesnicemi se mi porouchalo auto. Marně jsem čekala, až pojede někdo kolem. Nakonec jsem to vzdala a vydala se pěšky ke světlům nedaleké vsi.
Vydala jsem se do nedaleké vesnice
Měla jsem alespoň malé štěstí. Měsíc byl právě v úplňku, takže bylo krásně vidět. Úzká silnice vedla kolem okraje hlubokého lesa. Ve chvíli, kdy jsem tudy procházela, se mi zdálo, že z lesa někdo vychází. Zastavila jsem se. Nebála jsem se, protože v tu chvíli jsem myslela hlavně na pomoc s autem.
Neznámý muž se ke mně blížil
Mezi stromy se o pár vteřin později vynořila nezřetelná postava. Blížila se ke mně. Byl to muž a něco říkal, ale mluvil strašně nesrozumitelně. Oslovila jsem ho, ale nereagoval. Teprve v tu chvíli jsem dostala strach. Postava ke mně zdálky natahovala ruce. Na nic jsem nečekala a začala jsem utíkat.
Slyšela jsem za sebou kroky a raději jsem se neohlížela. Pak se ještě ozvalo zoufalé zavolání. To už jsem běžela tak rychle, jako snad nikdy v životě. Za chvilku jsem byla u prvních domků vesnice.
Měla jsem štěstí, podařilo se mi natrefit na člověka, který byl ochoten vzít auto a dojet se podívat na to moje rozbité.
Po muži nebylo nikde ani stopy
Po cestě zpátky jsme projížděli kolem lesa. Rozhlížela jsem se kolem, ale nikdo tam už nebyl. Ohledně auta se ukázalo, že šlo o celkem jednoduchou závadu. Ten hodný pán ji opravil a nic za to ani nechtěl.
Než jsme se rozloučili, pověděla jsem mu o tom, co jsem před chvílí zažila. Zarazil se a chvíli mlčel. Pak mi řekl, že nejsem první, komu se to stalo.
V zrcátku jsem zahlédla stín
Pověděl mi, že na tom místě prý před deseti lety nešťastnou náhodou myslivci při honu zastřelili jednoho místního mladíka. Od té doby se prý občas někomu zjevuje, hlavně osamělým ženám.
O necelou půlhodinu později jsme se rozloučili a já jsem pokračovala svým autem domů.
Když jsem míjela ten les, dívala jsem se raději dopředu na silnici. Ovšem pohledu do zpětného zrcátka jsem se neubránila. V okamžiku, kdy jsem do něj pohlédla, se mi zdálo, že u silnice stojí nějaký stín. Že by to byl přízrak toho nešťastného mladíka? Nevím, ale dodnes, když si na ten večer vzpomenu, mě zaplaví úzkost a strach.
Gabriela J. (54), Jablonec nad Nisou
