Ten poslední den v roce mi byl čert dlužný! Kdyby to šlo, ten proklatý mejdan bych vymazala ze svého života. Budu muset pykat až do smrti?
Je to už třicet let, taková věc se ale nezapomíná! „Míšo, Honza k nám letos přijede. Rozešel se s holkou a je z toho špatný, potřebuje odreagování,“ oznámil mi manžel. Honza byl jeho syn z prvního vztahu. Znala jsem ho odmalička. Teď byl dospělý a za otcem jezdil málo.
„Už jsi chlap,“ říkala jsem mu, když jsem ho objímala na uvítanou. „Ani ty nevypadáš, že je ti přes čtyřicet, hádal bych ti o deset míň,“ oplatil mi lichotku. Kolem šesté se začali scházet kamarádi, v osm se už jedlo a pilo ostošest.
Byla legrace a všichni se bavili. Jen Honza byl smutný.
„Už na ni nemysli, na světě je spousta krásných holek,“ utěšovala jsem ho. „Kdyby ty holky byly jako ty,“ objal mě kolem ramen. „Já tomu tátovi tak závidím.“ Špunty lítaly do stropu, vyběhli jsme na louku za domem odpalovat ohňostroj. Víno mi stouplo do hlavy.
Když přišel můj muž s velkým panákem vodky v ruce a nabídl mi, kopla jsem to do sebe. No co, je přece silvestr! „Kdo má chuť na polívku, ať si nalije sám,“ vyhlásila jsem samoobsluhu, protože jsem jako hostitelka už nebyla schopná fungovat. Šla jsem se projít kolem chalupy, doufala jsem, že se mi udělá líp.
Nešlo odolat
Jak tak klopýtám, najednou se vedle mě objevil Honza. Vzal mě za ruku a šlapali jsme spolu. Pak se najednou zastavil, a políbil mě. „Míšo, jsi tak krásná ženská.“ S Honzou jsme se vrátili do chalupy, kde se už povalovala celá návštěva v notném opojení.
Můj muž spal v křesle. Tiše jsme s Honzou vylezli schody do podkroví a tam zapadli do ložnice. Milovali jsme se a pak usnuli nazí vedle sebe. Vzbudil mě hrozný rámus. Honza ležel celý rozespalý na parketách.
Nad ním stál můj muž. „Ty parchante, ty ses vyspal s mojí ženou? Kdybys nebyl můj syn, tak bych tě zabil,“ řval nepříčetně a pak se otočil ke mně. To, co mi řekl, bylo hrozné. Hlava mi třeštila, když jsem si balila tašku.
Týden jsem bydlela u kamarádky a doufala, že se mi podaří manžela udobřit. Přijela jsem se omluvit, prosila ho, ať na to zapomene, a vše sváděla na alkohol. Zavrhl mě i svého syna.
Nenávist do smrti
Rozvedl se se mnou. Ano, udělala jsem hroznou věc, ale na straně druhé to byla výjimka. Vždycky jsem mu byla v životě oporou. Z naší vesnice jsem se odstěhovala, dlouho jsem byla sama, manžel byl taky sám.
Honza si sice našel novou holku, ale přišel o tátu. Já si sice časem našla taky chlapa, ale Honzův táta byl nejlepší chlap mého života. Už je dva roky po smrti a mě mrzí, že mi nikdy neodpustil.
Michaela (67), Liberec
