Domů     Benyho smrt jsem si dávala za vinu
Benyho smrt jsem si dávala za vinu
5 minut čtení

Můj manžel Standa byl pracovně často pryč a já zůstávala s dětmi sama. Nevadilo mi to, měla jsem pořád co dělat , zvlášť když jsem pak po mateřské nastoupila do práce i já.

Na rodičovské dovolené jsem byla osm let, máme tři děti, dvě dcery a jednoho syna. Standa měl dobrou práci, v pohodě nás všechny uživil, jeho profese ale vyžadovala časté cesty do zahraničí.

Nejdřív mi bývalo dost smutno, ale jak děti přibývaly, neměla jsem na nějaké velké stýskání moc času a postupně jsem si na to zvykla a naučila se s tím žít.

Osaměla jsem

Standu jeho práce bavila a jeho výdělky byly vždy nadstandardní, takže jsme nouzí netrpěli a každý rok nás všechny bral k moři. Na dovolených a o Vánocích jsme si vynahrazovali jeho časté nepřítomnosti a byli jsme opravdu spokojení.

Tento život najednou rychle utekl, postupně všechny naše děti dospěly, odstěhovaly se a založily vlastní rodiny.

Standa stále pracoval, práce pro něj byla koníčkem, já jsem chodila do práce, ale když byl pracovně pryč, bez dětí mi doma najednou začalo být hodně smutno, i když mě občas děti občas navštěvovaly.

Ale bydlely všechny dost daleko a měly už své vlastní starosti, nechtěla jsem je nutit, aby mi dělaly pořád společnost.

Báječný dárek

Ale děti na mně asi poznaly, že mě samota trápí, a tak mi jednou k Vánocům daly štěňátko. Zamilovala jsem se do něj. Pojmenovala jsem ho Beny a hned jsme se skamarádili.

Standa nejdřív bručel, že živé dárky se nemají dávat, což je pravda, ale pro mě to byl dárek nejlepší.

Byl bystrý, poslušný, stal se z něj můj nejlepší kamarád, který mi vyplnil mé osamělé dny. Manžel, ještě než zase odjel za prací, musel nakonec uznat, že to byl výborný nápad. Jako bych s Benym znovu ožila. Od té doby jsem s Benym trávila veškerý volný čas.

Ráno jsme vstávala dřív, šla s ním ven, pak do práce a po ní hned zase na procházku a večer to samé.

Beny byl skoro jako moje další dítě. Venku na zahradě měl svou boudu, ale měl taky pelíšek v domě, a když manžel nebyl doma, spával se mnou i v posteli. Povedlo se mu dokonale vyplnit mé původně osamělé dny radostí, řádem a klidem..

Nešťastný den

Jednou jsme šli na obvyklou ranní procházku po městě. Stačila chvilka nepozornosti a Beny se mi najednou vytrhl i s vodítkem z ruky. Než jsem stačila nějak zareagovat, uslyšela jsem kvílení brzd a pak už jsem jen Benyho viděla ležet pod koly auta.

Beny byl na místě mrtvý. Jeho ztráta mě hrozně zasáhla.

Několik dní jsem probrečela, dával jsem si vinu za to, že jsem ho neudržela, bylo mi hrozně, myslela jsem že mi pukne srdce. Až po týdnu jsem byla schopná to zavolat dětem i manželovi.

Nejstarší dcera okamžitě přijela a pomohla mi z domu odklidit vše, co mi Benyho připomínalo. Říkala, že to tak bude lepší, že mi to pomůže vyrovnat se s jeho smrtí.

Moc to ale nepomohlo, stejně jsem ho pořád všude viděla, jak radostně vrtí ocáskem a těší se, až ho vezmu na procházku… Domluvila jsem se s dětmi, že Benymu uděláme na zahradě pod velkým smrkem památníček.

Upravila jsem ho jako hrobeček, a když děti odjely, prohlížela jsem si Benyho fotografie a slzy mi kanuly z očí.

Nečekané překvapení

Zase mi nastaly dny plné samoty, ještě že jsem aspoň chodila do práce, tam jsem na nějaké velké stýskání neměla moc času. Jen jsem počítala dny, kdy se Standa vrátí domů, že budeme aspoň pár dní spolu a třeba se mi podaří konečně zapomenout. V hloubi srdce jsem ale cítila, že nezapomenu nikdy.

Na Standu jsem se ale moc těšila. Ty dva týdny se mi ale strašně pomalu vlekly. Konečně ale přišel den Standova návratu.

Přijel trochu později a zazvonil, i když má samozřejmě klíče, ale myslela jsem si, že má asi plné ruce zavazadel, a tak jsem mu běžela otevřít. V rukou držet štěňátko!

Vypadalo skoro stejně jako Beny, když jsem ho tenkrát dostala. Byla jsem v šoku, něco takového jsem nečekala. Ale zdráhala jsem se štěňátko přijmout, nevěřila jsem, že by mi mohlo zacelit tu díru v srdci, co mi po Benyho odchodu zůstala.

Až po chvíli jsem si ho třesoucíma se rukama od manžela vzala. A stačil zase ten jediný pohled do těch důvěřivých psích očí, a bylo mi jasné, že si ho nechám.

A když si za mnou pak večer pejsek vlezl pod deku, pochopila jsem, že mi může pomoci překonat smutek po Benym.

Nikdy nezapomenu

Pejskovi jsem dala jméno Fido. Velice brzy jsme se sblížili a než Standa zase odjel za prací, byli z nás kamarádi. Standa mi svým nečekaným dárkem pomohli překonat ten největší smutek.

I když je Fido svému předchůdci Benovi vzhledově podobný, povahově je přece jen jiný, ale to je jen dobře, nechtěla bych nějakou kopii originálu.

A jsem ráda, že jsme měla nějaký čas na to, abych Benyho oplakala a smířila se s jeho odchodem. Teď je tu ale Fido, můj nový parťák do nepohody, a ten si zaslouží veškerou mou pozornost.

Není to jen záplata na ztrátu mého prvního psa, ale další psí kamarád, který by měl dostat šanci. A dal ji i mému životu.

Alena (60), střední Čechy

Související články
5 minut čtení
Myslela jsem, že mě už v mém věku žádné milostné dobrodružství nečeká. Ale ono přišlo a bylo dokonalé. Bohužel jen chvíli... Bude to už jedenáct let, co jsem ovdověla. Než mi zemřel manžel, nikdy jsem vlastně nežila sama. V dětství byl náš dům plný příbuzných, později jsem bydlela na internátě a po svatbě se kolem mě pořád někdo točil. A najednou bylo ticho. Nejhorší nebyly dlouhé večery, ale p
3 minuty čtení
Dopis od babičky hýčkám dodnes, nikdy bych ho nevyhodila ani neztratila. Skrývá totiž důležité poselství, které mi pomohlo žít dál. Když mi zemřela babička, měla jsem pocit, že se svět zastavil. Bylo mi osmadvacet, měla jsem práci, přátele i plány, ale všechno najednou ztratilo smysl. Babička byla mým bezpečným přístavem. Když mě něco trápilo, poznala to dřív, než jsem promluvila. „Srdce se
3 minuty čtení
Pracovala jsem na obecním úřadě skoro třicet let. Za tu dobu jsem poznala spoustu lidí, ale na Marii nezapomenu. Byla to drobná žena s věčně zarudlýma rukama, které jí v zimě popraskaly od studené vody a čisticích prostředků. Uklízela u nás. Každé ráno přišla ještě před sedmou, tiše pozdravila a pustila se do práce. Jednou jsem ji zastihla sedět na chodbě před kanceláří. V ruce držela obálku a 
3 minuty čtení
Celý život jsem prožila v jedné vesnici tady u nás. A teď mám najednou odejít. To mi nemohou udělat. Vytrhnout mě z místa, kde mám své kořeny. Narodila jsem se tu, chodila do školy, pracovala na místním statku a později na poště. Znala jsem každou cestu, strom i prasklinu v chodníku před kostelem. Když jsem byla mladá, připadalo mi, že svět končí až někde za kopcem. A vůbec mi to nevadilo. V lé
3 minuty čtení
Myslela jsem si, že v zaměstnání strávím ještě pár spokojených let. Jenže kvůli ošklivým pomluvám jsem nakonec odešla do důchodu dřív. Práci v nemocniční jídelně jsem milovala. Někdo se možná podiví, co může člověka tolik bavit na každodenním vaření, ale já se do zaměstnání opravdu těšila. Měly jsme tam dobrou partu, znaly jsme se léta. Když se začal blížit důchod, vůbec se mi odcházet nechtělo
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Potěšte duši vůněmi
nejsemsama.cz
Potěšte duši vůněmi
Potřebujete povzbudit, a možná i vyléčit unavenou duši? Vyzkoušejte úžasnou terapii vonnými oleji. V různých etapách dne působí na naše zdraví i pohodu. Jak si aromaterapii správně načasovat? K aromaterapii se využívá účinků rostlinných olejů a vonných esencí. Každá vůně je určena k jinému použití podle toho, co vás právě trápí. Vonné esence s éterickými oleji můžete inhalovat, protože právě
6 historických tunelů: Kde vlaky nahradily brambory?
historyplus.cz
6 historických tunelů: Kde vlaky nahradily brambory?
Obyvatelé Litoměřic si prý stěžují, že jim chystaná železnice do Děčína znemožní přístup k Labi. Ražení tunelů na trati z Plzně do Železné Rudy je zase tak nebezpečné, že si práce vyžádají na 50 mrtvých. I tak se rodí jedny z nejstarších tunelů v Česku. Choceňský tunel Svědek velké tragédie Se stavbou Choceňského tunelu, vedoucího skrz
Kanyza upadl do kómatu a bojoval o život
nasehvezdy.cz
Kanyza upadl do kómatu a bojoval o život
Herec s nezaměnitelným hlasem Jan Kanyza (79) zažil chvíle, kdy se jeho blízcí obávali nejhoršího. Loni na podzim Jan Kanyza (79) náhle zkolaboval a záchranka ho převezla do pražské Nemocnice Na Fr
Návrat k opravdovému kouzlu Vánoc: 4 důvody, proč o víkendu navštívit Staročeský trh v Táboře
panidomu.cz
Návrat k opravdovému kouzlu Vánoc: 4 důvody, proč o víkendu navštívit Staročeský trh v Táboře
Únik z vánočního shonu do časů našich předků Kde v dnešním zrychleném světě najít ten pravý, klidný duch svátků? Když se kolem nás nákupní centra plní spěchem a výlohy blikají až příliš hlučně, občas zatoužíme prostě zpomalit. Chceme dýchnout atmosféru starých časů, kdy se adventní čas měřil vůní dřeva, lidovým zpěvem a tichým očekáváním. Pokud