Domů     Vyhnala jsem násilníka z jejího domu
Vyhnala jsem násilníka z jejího domu
5 minut čtení

Vídala jsem ji alespoň jednou týdně, když jsem u ní nakupovala čerstvou zeleninu. Z usměvavé paní se mi před očima měnila v trosku. Její smutné oči mi nedaly spát!

Byla to taková milá a usměvavá paní, vždy ochotná. Na tržiště jezdila prodávat, co sama vypěstovala. Bydlela na vesnici za městem a měla malé hospodářství po rodičích. Chodila jsem na trh speciálně kvůli její čerstvé zelenině. Měla jsem záruku, že tu zeleninu nenakoupila někde ve velkoskladu!“

Vždy jsme si poklábosily

„Zdalipak by se u vás dal sehnat tuřín?“ ptala jsem se jí a ona mi se smíchem odpovídala: „Už ho budu sklízet, vyčkejte do příštího týdne, je jako máslíčko.“ A opravdu. O týden později už na mě čekal. Vytoužený tuřín, zelenina mého dětství! Nezůstalo ale jen u zeleniny.

Ona se mě vždycky vyptala na vnoučata a já zas na její dvě dcery. Obě jí dělaly radost. Pomáhaly jí s pracemi kolem hospodářství, a ta jedna dokonce studovala na zemědělské škole. Druhá končila základku a zajímaly ji kytky.

„Už šetřím na skleník! Moje Anička prý bude pěstovat nějaké cizokrajné kytky, které se zatím u nás vůbec nedají sehnat, tak jsem zvědavá!“ chlubila se. Radost o to větší, že se mi moje Jarmila, jak se ta paní jmenovala, zdála v poslední době nějaká posmutnělá. Jakoby zvadlá, jak se říká.

Chřadla mi před očima

Přičítala jsem to únavě. „Paní Jarmilko, nezlobte se, že se ptám, ale není vám něco? Nemohu vám s něčím pomoct?“ vyptávala jsem se opatrně, ale ona jen tak rezignovaně pokrčila rameny. Odbyla mě, že se mi něco zdá, že vypadá pořád stejně a nic jí není! O týden později mi připadala v ještě horším stavu než minule.

Byla uražená

Znovu jsem se jí zeptala, zda jí něco neschází, ale vzbudila jsem jen rozhořčení. „Nic mi není! Co pořád máte?“ zeptala se napůl uraženě. Nemohla jsem na paní Jarmilku přestat myslet. Určitě ji něco trápí! „Třeba potřebuje peníze, mohla bych jí půjčit.

Možná se jen stydí a nechce nikoho svými problémy zatěžovat,“ myslela jsem si a rozhodla se trochu zapátrat.

Pátral i můj muž

Znala jsem od vidění jinou paní z vesnice, kde Jarmila bydlela, ale nic nevěděla. Postěžovala jsem si manželovi. K mému překvapení mě pozorně vyslechnul a nabídl pomoc! Byla jsem z toho úplně konsternovaná a hned mu za odměnu slíbila kachýnku.

Už dlouho ji na mně loudil, ale já byla kvůli jeho zvýšenému cholesterolu neoblomná.

Ochotně se nabídl, že se poptá v místní hospodě. Měl v té vesnici kamaráda, a tak se s ním prý nenápadně domluví, že přijede na pivko! Podmínkou byla ta kachýnka a také odvoz zpět, aby nemusel zůstat jen u toho jednoho.

Souhlasila jsem a netrpělivě čekala, co ten můj amatérský detektiv zjistí. A zjistil!

Možná ji i bil

„Ta tvoje Jarmila si po letech našla chlapa. Nastěhovala si ho k sobě, jenže ji asi bije, či co!“ Nemohla jsem tomu uvěřit. A ona si to nechá líbit? S tím musíme něco udělat!“ apelovala jsem na manžela, ale ten jen pokrčil rameny: „A co asi. Je to její věc.

A taky, nemusí to být pravda! Třeba jí ve vesnici závidějí chlapa a vymýšlejí si…“

Měl pravdu, ostatně jako skoro vždycky. Ale vzdát jsem to nechtěla. Hned druhý den jsem tam jela. Jen tak. Zjistila jsem, který domek je její. Zmocnily se mě obavy. Co když mě potká? Co řeknu? Cítila jsem se trapně a po chvilce nasedla do auta a odjela. Takhle to nepůjde!

Dostala jsem nápad

Trvalo pár dní, než mě napadlo něco, co bylo jednoduché a prosté. Vydala jsem se za její starší dcerou! Zemědělská škola sídlila dost daleko. Trvalo dlouho, než jsem si získala její důvěru a přesvědčila ji, aby mi něco řekla. Nejlépe pravdu!

„No víte, já nevím, zda mohu…“ váhala hezká dlouhovlasá dívka, ne nepodobná mamince. Byla velmi skromně oblečená, ale moc příjemně voněla po nějakých bylinkách.

Její dcera se mi svěřila

Neubránila jsem se zvědavosti. A můj dotaz na tu vůni byl tím, co prolomilo ledy mezi námi. Mile se usmála a hned začala zaníceně líčit, že si sama zkouší vyrábět různé bylinkové kapičky na zdravotní neduhy. A z těch posledních nečekaně vznikl parfém!

Začala se smát. Prý k velkým objevům dochází vždycky náhodně! Pozvala jsem ji na dortík a dozvěděla se, že drby nelhaly.

Vůbec jsem se ho nebála

Maminku její přítel opravdu mlátí! Hned od dcery jsem jela autem za Jarmilou. Zazvonila jsem a místo Jarmily vyběhl ten hrubián. Oblečený byl jen v takových těch teplákových trenýrkách a nátělníku. Svaly měl jako Rambo!

Byla jsem tak naštvaná, že jsem se ho nelekla. Když na mě zakřičel, co chci, řekla jsem mu to: „Koukejte se odstěhovat, nebo vás udám! Ať už se vás Jarmila zastává, jak chce. Mám jiné svědky!“

Byla to drzost i zoufalství zároveň, ale zafungovalo to. On se opravdu odstěhoval. Později jsem se dozvěděla, že ne ze strachu ze mě. Byl v podmínce a nechtěl riskovat vězení! Jarmila se mnou skoro půl roku nemluvila. Byla uražená. Ale potom jsme se smířily. Jezdím jí pomáhat na pole!

Eva R. (54), Olomouc

Související články
5 minut čtení
Myslela jsem, že mě už v mém věku žádné milostné dobrodružství nečeká. Ale ono přišlo a bylo dokonalé. Bohužel jen chvíli... Bude to už jedenáct let, co jsem ovdověla. Než mi zemřel manžel, nikdy jsem vlastně nežila sama. V dětství byl náš dům plný příbuzných, později jsem bydlela na internátě a po svatbě se kolem mě pořád někdo točil. A najednou bylo ticho. Nejhorší nebyly dlouhé večery, ale p
3 minuty čtení
Dopis od babičky hýčkám dodnes, nikdy bych ho nevyhodila ani neztratila. Skrývá totiž důležité poselství, které mi pomohlo žít dál. Když mi zemřela babička, měla jsem pocit, že se svět zastavil. Bylo mi osmadvacet, měla jsem práci, přátele i plány, ale všechno najednou ztratilo smysl. Babička byla mým bezpečným přístavem. Když mě něco trápilo, poznala to dřív, než jsem promluvila. „Srdce se
3 minuty čtení
Pracovala jsem na obecním úřadě skoro třicet let. Za tu dobu jsem poznala spoustu lidí, ale na Marii nezapomenu. Byla to drobná žena s věčně zarudlýma rukama, které jí v zimě popraskaly od studené vody a čisticích prostředků. Uklízela u nás. Každé ráno přišla ještě před sedmou, tiše pozdravila a pustila se do práce. Jednou jsem ji zastihla sedět na chodbě před kanceláří. V ruce držela obálku a 
3 minuty čtení
Celý život jsem prožila v jedné vesnici tady u nás. A teď mám najednou odejít. To mi nemohou udělat. Vytrhnout mě z místa, kde mám své kořeny. Narodila jsem se tu, chodila do školy, pracovala na místním statku a později na poště. Znala jsem každou cestu, strom i prasklinu v chodníku před kostelem. Když jsem byla mladá, připadalo mi, že svět končí až někde za kopcem. A vůbec mi to nevadilo. V lé
3 minuty čtení
Myslela jsem si, že v zaměstnání strávím ještě pár spokojených let. Jenže kvůli ošklivým pomluvám jsem nakonec odešla do důchodu dřív. Práci v nemocniční jídelně jsem milovala. Někdo se možná podiví, co může člověka tolik bavit na každodenním vaření, ale já se do zaměstnání opravdu těšila. Měly jsme tam dobrou partu, znaly jsme se léta. Když se začal blížit důchod, vůbec se mi odcházet nechtělo
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Potěšte duši vůněmi
nejsemsama.cz
Potěšte duši vůněmi
Potřebujete povzbudit, a možná i vyléčit unavenou duši? Vyzkoušejte úžasnou terapii vonnými oleji. V různých etapách dne působí na naše zdraví i pohodu. Jak si aromaterapii správně načasovat? K aromaterapii se využívá účinků rostlinných olejů a vonných esencí. Každá vůně je určena k jinému použití podle toho, co vás právě trápí. Vonné esence s éterickými oleji můžete inhalovat, protože právě
6 historických tunelů: Kde vlaky nahradily brambory?
historyplus.cz
6 historických tunelů: Kde vlaky nahradily brambory?
Obyvatelé Litoměřic si prý stěžují, že jim chystaná železnice do Děčína znemožní přístup k Labi. Ražení tunelů na trati z Plzně do Železné Rudy je zase tak nebezpečné, že si práce vyžádají na 50 mrtvých. I tak se rodí jedny z nejstarších tunelů v Česku. Choceňský tunel Svědek velké tragédie Se stavbou Choceňského tunelu, vedoucího skrz
Kanyza upadl do kómatu a bojoval o život
nasehvezdy.cz
Kanyza upadl do kómatu a bojoval o život
Herec s nezaměnitelným hlasem Jan Kanyza (79) zažil chvíle, kdy se jeho blízcí obávali nejhoršího. Loni na podzim Jan Kanyza (79) náhle zkolaboval a záchranka ho převezla do pražské Nemocnice Na Fr
Návrat k opravdovému kouzlu Vánoc: 4 důvody, proč o víkendu navštívit Staročeský trh v Táboře
panidomu.cz
Návrat k opravdovému kouzlu Vánoc: 4 důvody, proč o víkendu navštívit Staročeský trh v Táboře
Únik z vánočního shonu do časů našich předků Kde v dnešním zrychleném světě najít ten pravý, klidný duch svátků? Když se kolem nás nákupní centra plní spěchem a výlohy blikají až příliš hlučně, občas zatoužíme prostě zpomalit. Chceme dýchnout atmosféru starých časů, kdy se adventní čas měřil vůní dřeva, lidovým zpěvem a tichým očekáváním. Pokud