Domů     Pohltil mě černý kouř
Pohltil mě černý kouř
5 minut čtení

Obyčejná odpolední procházka lesem spojená se sbíráním hub se během okamžiku změnila v boj o holý život.

S mým přítelem Radkem jsme se kdysi vydali k bývalému vojenskému objektu. Říkalo se o něm, že ho stále hlídají duše zemřelých vojáků. Jakmile prý někdo vstoupí do lesa, kde bunkr stojí, oslepne a už z něj nevyjde živý.

Já jsem těmto báchorkám nevěřila a smála jsem se jim. Ovšem ne dlouho.

Zajímavé místo pro výlet

S Radkem jsem se seznámila krátce po dokončení vysoké školy. Od začátku našeho vztahu nás spojoval jeden velký koníček, a to houbaření. Jakmile začne sezóna, sedneme do auta a objíždíme lesy.

Před zhruba patnácti lety Radek objevil zajímavé místo v lese nedaleko chatky jeho prarodičů. Jednalo se o bývalou vojenskou oblast, kam byl kdysi zakázán vstup.

Přemohla mě zvědavost

V tu chvíli se ve mně probudil dobrodružný duch a požádala jsem proto Radka, abychom se na ono místo společně vydali. Jemu se ale příliš nechtělo. Snažil se z toho vykroutit. Já se ale nedala.

„Tak ty mi řekneš o nějakém zajímavém místě, a pak mě tam nechceš vzít?“ udeřila jsem na něj a naoko jsem fňukala. Tak dlouho jsem do něj šila, až nakonec svolil, že tam pojedeme.

Strašidelná báchorka

Než jsme vyrazili, tak mi Radek prozradil, co se o místu říká. Stejně jako jeho otec a strýc, tak i Radek je myslivec a lesy v širém okolí má dobře zmapované. O oblasti, do níž jsme se chystali, si stihl něco málo zjistit. „Měla bys vědět, co se o ní říká,“ začal.

„V tom lese se potulují duše vojáků, kteří to tam hlídali a přišli o život. Prý to tam střeží dodnes. Jakmile tam někdo vstoupí, například houbař, tak ho oslepí. Ten člověk už nikdy nenajde cestu ven,“ upozornil mě.

„Mají strach, že jim vysbíráme všechny houby?“ zesměšňovala jsem přítelův výklad. „Tak jedeme? Už se nemůžu dočkat!“ pobídla jsem ho. Z Radkovy tváře bylo vidět, že těm povídačkám nejspíš věří, ale nakonec jsme přece jen nasedli do auta a vyrazili jsme.

Nic mě neodradilo

V autě se mě ještě Radek snažil přemluvit, abychom jeli jinam. Já už ale byla pevně rozhodnutá. „Já tě k tomu místu zavedu, ale houby sbírat nebudu. Je to vážně ponuré a podivné místo. Já těm povídačkám totiž věřím,“ přiznal mi. Tím mě docela překvapil, protože do té doby na nadpřirozené věci nikdy nebyl.

Ponuré a děsivé místo

Auto jsme zaparkovali na kraji smrkového lesa. Vystoupili jsme a vydali jsme se po úzké klikaté lesní pěšině. Docela dlouho jsme šli pěšky. Začaly mě bolet nohy a celkově se mi tam přestávalo líbit.

Musela jsem si přiznat, že ten hluboký temný les a ten zdevastovaný vojenský objekt mě začínaly děsit.

A aby toho nebylo málo, zmocnil se mě navíc pocit, že nás někdo sleduje. Najednou jsem rozuměla tomu, proč místní do lesa nechodí. Litovala jsem, že jsem Radka tak přemlouvala. Nejraději bych se vrátila k autu, ale to jsem mu nemohla přiznat.

Cítila jsem úzkost a hrozbu

Místo bylo nabité neuvěřitelně negativní energií. Ovšem, co se týkalo hub, byl to úplný ráj. Byly doslova na každém kroku. Během chvíle jsem měla plný košík. Měla jsem z toho radost a už jsem plánovala, jak z nich udělám smaženici, řízky nebo polévku.

Jenže pak se mi udělalo zničehonic nevolno. Myslím, že za to mohly hlavně nervy. Přepadla mě úzkost a měla jsem sevřené hrdlo. Cítila jsem, že se stane něco strašného.

Kouřový mrak se přibližoval

Přecházeli jsme úzkou lesní cestu, když tu jsme náhle spatřili, jak se k nám blíží jakýsi kouřový mrak. „Hele, lesníci asi něco pálí,“ mínil Radek. Mě ale popadla panika. „Chci okamžitě pryč! Já se hrozně bojím!“ zaječela jsem a utíkala pryč.

Radek na mě volal, abych počkala. „Vždyť je to jen kouř,“ slyšela jsem ho někde v dálce. To už jsem ale naplno běžela směrem, kde jsem tušila, že stojí naše auto.

Ozval se výstřel!

Kouř postupoval velmi rychle. Radka úplně minul a mířil ke mně. Pak jsem špatně došlápla a upadla. Kotníkem mi projela bodavá bolest. Kouř mě zcela zahalil. Vzápětí jsem zaslechla výstřel. Vykřikla jsem hrůzou a zavřela oči. Připravovala jsem se na nejhorší…

Nic jsem neviděla

Když se nic nestalo, otevřela jsem po chvíli oči. Nic jsem ale neviděla! „Lindo, jsi v pořádku?“ zaslechla jsem přítele. Děsilo mě, že nic nevidím. Řekla jsem Radkovi, aby všechny ty houby vysypal na zem. Nevěděl proč, ale poslechl mě.

Během pár vteřin jsem zase začala vidět. Mrak se vzápětí rozplynul. Vzali jsme nohy na ramena a doběhli k autu. Jsem si jistá, že to měly na svědomí duše těch zemřelých vojáků. Od té doby se už žádným dávným místním historkám nevysmívám.

Linda H. (45), jižní Čechy

Související články
3 minuty čtení
Nemám ponětí, co mě to tehdy napadlo. Vlastně za to může moje kamarádka, která vědmy navštěvuje pravidelně již několik let. Trochu jsem se bála, co by mi karty mohly prozradit, takže jsem se takovým věcem vždy vyhýbala. Markéta byla mým opakem. Nedokázala udělat jediné vážné rozhodnutí, aniž by předtím navštívila kartářku. Když jsem se ke kamarádce před časem chystala, vyloženě mě prosila, abyc
3 minuty čtení
Byla to náhoda, když se maminka a tatínek potkali na seanci, na kterou původně ani jeden z nich nechtěl jít. Jako by je seznámili samotní duchové. Nebýt tajemných sil, nebyla bych zřejmě dnes na světě. Myslím tím kuriózní seznámení mých rodičů. Maminka se o tajemno zajímala spíše povrchně. Jednou se doslechla, že ve městě, kde žila, pořádá jedna paní spiritistické večírky. Kamarádka ji tehdy vy
2 minuty čtení
Nikdy jsem věštecké schopnosti neměla, najednou se mi ale všude začalo ukazovat stejné číslo. Pozdě jsem zjistila, že to je osudové datum a čas. Neměla jsem do té doby žádné zkušenosti s věštěním. Přišlo to náhle. Kdyby mi tehdy někdo řekl, že vyhraju ve Sportce, uvěřila bych tomu spíš, než že se ve mně projeví věštecké schopnosti a já předpovím katastrofu. Když se to stalo prvně, byla jsem dom
3 minuty čtení
Tušila jsem, že s naším domem není něco v pořádku. Jako dítě jsem dokonce viděla ducha. Měla jsem ale zbraň v podobě hudby. U nás bylo vždycky něco jinak. Domem se často linuly neznámé zvuky. Praskající podlahové parkety či noční rozsvěcení světel nebylo nic neobvyklého. Někdy bych dala i ruku do ohně za to, že se v domě někdo prochází. Abych všechny ty zvuky přehlušila, naučila jsem se usín
5 minut čtení
V době, kdy jsem přestala věřit té nepříjemné věštbě, přišel šok ze strany, odkud bych to bývala nikdy nečekala! Kam až mi paměť sahá, moje kamarádka Vlasta se vždycky zajímala o výklady snů, čtení z ruky, astrologii a další podobné věci. Vykládala sobě i známým Na střední škole dokonce začala sama vykládat – nejprve karty jen pro sebe, později i pro svou rodinu a okolí. Její věštění jí s
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Potěšte duši vůněmi
nejsemsama.cz
Potěšte duši vůněmi
Potřebujete povzbudit, a možná i vyléčit unavenou duši? Vyzkoušejte úžasnou terapii vonnými oleji. V různých etapách dne působí na naše zdraví i pohodu. Jak si aromaterapii správně načasovat? K aromaterapii se využívá účinků rostlinných olejů a vonných esencí. Každá vůně je určena k jinému použití podle toho, co vás právě trápí. Vonné esence s éterickými oleji můžete inhalovat, protože právě
6 historických tunelů: Kde vlaky nahradily brambory?
historyplus.cz
6 historických tunelů: Kde vlaky nahradily brambory?
Obyvatelé Litoměřic si prý stěžují, že jim chystaná železnice do Děčína znemožní přístup k Labi. Ražení tunelů na trati z Plzně do Železné Rudy je zase tak nebezpečné, že si práce vyžádají na 50 mrtvých. I tak se rodí jedny z nejstarších tunelů v Česku. Choceňský tunel Svědek velké tragédie Se stavbou Choceňského tunelu, vedoucího skrz
Kanyza upadl do kómatu a bojoval o život
nasehvezdy.cz
Kanyza upadl do kómatu a bojoval o život
Herec s nezaměnitelným hlasem Jan Kanyza (79) zažil chvíle, kdy se jeho blízcí obávali nejhoršího. Loni na podzim Jan Kanyza (79) náhle zkolaboval a záchranka ho převezla do pražské Nemocnice Na Fr
Návrat k opravdovému kouzlu Vánoc: 4 důvody, proč o víkendu navštívit Staročeský trh v Táboře
panidomu.cz
Návrat k opravdovému kouzlu Vánoc: 4 důvody, proč o víkendu navštívit Staročeský trh v Táboře
Únik z vánočního shonu do časů našich předků Kde v dnešním zrychleném světě najít ten pravý, klidný duch svátků? Když se kolem nás nákupní centra plní spěchem a výlohy blikají až příliš hlučně, občas zatoužíme prostě zpomalit. Chceme dýchnout atmosféru starých časů, kdy se adventní čas měřil vůní dřeva, lidovým zpěvem a tichým očekáváním. Pokud