Domů     Tlačit kočárek pro mě byla ztráta času
Tlačit kočárek pro mě byla ztráta času
3 minuty čtení

Stala jsem se mámou příliš brzy. A protože otec dítěte mě nechal na holičkách, byla jsem tenkrát sama úplně bezradná.

Bylo mi osmnáct, když se Anička narodila. Byla jsem dítě. Je to dostatečná omluva? Ba ne, myslím, že není. Bylo mojí povinností co nejdřív dospět, uvědomit si, co je důležité, srovnat si žebříček hodnot. Selhala jsem na celé čáře.

Trpěla jsem pocitem, že když budu tlačit kočárek alejí anebo sedět u pískoviště mezi paneláky, o něco přijdu. Lákaly mě mejdany, diskotéky, pokukování po chlapech.

Žádného jsem neměla, Aniččin táta, o rok starší než já, utekl, ještě než se holčička narodila, a vymámit z něj později pár korun alimentů bylo o nervy.

Ujala se toho moje máma, stejně jako všeho ostatního. Laskavá a obětavá jako anděl, vychovávala Lucinku a s ní také mě, jako by měla děti dvě. Beztak jsme u ní bydlely, neměly jsme kam jít. Živila nás a starala se o nás. Byla rozvedená, počítala každou korunu, nikdy si nestěžovala.

Nic sis neužila

Trochu jsem se až divila, proč se na mě nezlobí, že chodím domů k ránu, i když jsem matka malé holčičky. Ale byla to silná žena, dívala se na život s optimismem. Pokaždé mě jen pohladila a zašeptala:

„Já vím, nic sis neužila.“ Anička ji zbožňovala a vlastně i máma byla šťastná, že ji má.

Mě moje holčička vnímala jen jaksi okrajově, nejvíc se o ni starala babička, to ona jí večer vařila kašičky, zpívala ukolébavky, vyprávěla a četla pohádky, to ona vařila přesně to, nač měla Anička chuť, šila jí šatičky a vylepšovala pokojíček.

Zato já jsem chodila v první řadě za zábavou a hlavu měla plnou kluků.

Máma doufala, že nakonec přece jen pro Aničku seženu hodného náhradního tátu, ale to se mi nepodařilo. Seznamovala jsem se vždy jen s týpky, jejichž cílem bylo pobavit se, zabít čas a zamávat mi na rozloučenou.

Milion chyb

Takhle jsme žily až do doby, kdy Anička oslavila jedenácté narozeniny – a máma umřela. Zasáhlo nás to jako dávka ze samopalu. Najednou jsme byly samy, jen dcera a máma, které k sobě nenašly cestu. „Kdyby tady tak byla babička!“ naříkala Anička. „Stýská se mi.“

Plačtivě mě upozorňovala, že babička líp vařila, líp šila i vyprávěla. Konečně jsem dospěla, však bylo na čase, a pochopila, že nic není důležitější než se s Aničkou sblížit a napravit ten milion chyb, které jsem udělala.

Bylo to tím těžší, že přicházela do puberty, a stálo mě to potoky slz a nepočítaně bezesných nocí.

Uteklo deset let a dcera mi oznámila, že se bude vdávat. K mé obrovské úlevě mi vletěla do náruče a povídá: „A povedeš mě, mami, k oltáři?“ Nedokázala jsem promluvit, jen jsem kývla. Dodala:

„Víš, tchyně říkala, jak moc jsi obětavá a statečná, když jsi mě dokázala vychovávat sama.“

Lada (60), České Budějovice

Související články
2 minuty čtení
Letošní Dušičky byly strašné. Zjistila jsem totiž, že můj vnuk je hrozný lump. To poznání mě zasáhlo tak, že už několik dní nemohu spát. Letos jsem se na hřbitov vypravila sama. Vždycky mě doprovázela dcera, ale v tomto roce ležela po operaci v nemocnici. Můj dospívající vnuk mi oznámil, že o víkendu má brigádu. Takovou, na které si vydělá dost peněz. Pochválila jsem ho, že si při studiu snaží
3 minuty čtení
Nic se nemá přehánět. Co měla má ubohá vnoučata ze všech svátků, narozenin a různých oslav, když je jejich matka přísná vegetariánka? Když si můj syn Tomáš přivedl domů Elišku, zdála se mi jako rozumná holka. Byla fajn. Ovšem jen do chvíle, než jsem začala nosit na stůl. Celá z toho, co viděla, zezelenala, rozklepala se a házela významné pohledy na syna. Nenapadlo mě, proč to dělá. Až mi to osv
5 minut čtení
Dodnes si pamatuji, jak si se mnou děda hrál, vyřezával mi hračky. Pak ale najednou zmizel a nikdo mi nedokázal říct, proč se to stalo. Byla jsem malá a děda byl takový můj parťák, který si se mnou uměl opravdu hrát. Měla jsem jen jeho, druhý s námi nebyl. Babičky byly vlídné, ale spíš se staraly o domácí pohodu, uvařily, pečovaly, ale nebyly tak odvážné jako děda. Byl to člověk, který uměl spr
4 minuty čtení
Když mi dcera oznámila, že třináctiletá Eliška už ke mně nebude chodit každou středu po škole, urazila jsem se. Středy byly přece vždycky naše! Nejdřív jsem ji vyzvedávala ze školky, později ze školy, dělala jí palačinky, pomáhala s úkoly a poslouchala všechny ty dětské starosti. „Eliška už má svůj program,“ vysvětlovala mi dcera Lenka. „Chce chodit s holkama ven a přihlásila se na volejbal.
3 minuty čtení
Celé dospívání se mému Filipovi posmívali, on však šel za svým snem a přáním stát se ženou! Dnes je úspěšný a já jsem na něj moc pyšná! Už od dětství byl náš nejstarší synek, Filip, poněkud zvláštní. Bavil se vždy spíše s děvčaty, klučičí hry ho nebavily. Jednoho večera, když jsem přišla z práce domů, jsem se stala svědkem dramatické hádky Filipa s jeho otcem. Syn seděl v křesle a usedavě plaka
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Hýčká Pfauserovou po rozchodu úžasný nový chlap?
nasehvezdy.cz
Hýčká Pfauserovou po rozchodu úžasný nový chlap?
Herečka známá ze seriálu Polabí či ZOO Nové začátky Denisa Pfauserová (37) nezahálí ani minutu? Je to teprve pár dní, co prasklo, že se po čtyřech letech rozešla s partnerem Martinem Kučerou, otcem
V zimě pozor na ledviny
panidomu.cz
V zimě pozor na ledviny
Jsou náchylné k prochladnutí a případný zánět není nic, o co by člověk stál. Ale o ledviny bychom tak jako tak měli pečovat celoročně. Pro tělo jsou nesmírně důležité a mají více funkcí než jen filtrování a vylučování škodlivin. – Produkují hormony, které ovlivňují krevní tlak i tvorbu červených krvinek. – Udržují v rovnováze minerály
Relaxace v českých lázních: Kam vyrazit za pohodou a zdravím?
nejsemsama.cz
Relaxace v českých lázních: Kam vyrazit za pohodou a zdravím?
Pobolívají vás klouby, záda, máte všeho až nad hlavu? Chce to lázně. Tady jsou alternativy těch nejlepších sanatorií u nás pro super odpočinek. Cítíte, že potřebujete vypnout a nechat se jen hýčkat? Teď je ideální čas na odpočinek v lázních. Pojďme se podívat, co vás ve kterých čeká. Zázračné léčivé účinky Nemusíte jezdit daleko. Česko je přímo lázeňskou velmocí
4 nejstarší národní parky: Do svatyně divočiny domorodcům vstup zakázán
historyplus.cz
4 nejstarší národní parky: Do svatyně divočiny domorodcům vstup zakázán
Frank se probouzí do svěžího srpnového rána. Udiveně hledí na skupinku ozbrojených indiánů na koních, kteří přijíždějí k jejich tábořišti u jižních gejzírů. Co tu dělají? Přece jim, turistům, slibovali tady v Yellowstonu opuštěnou panenskou přírodu.   Překvapení Franka Carpentera a jeho přátel, kteří jsou jedni z prvních turistů, jež přilákaly krásy Yellowstonského národního parku, je pochopitelné.