To, co se stalo v naší rodině, nám navždy změnilo život. A ta, co za všechno může, si užívá života a je v klidu. To se prostě nedá vydržet.

Už jsem ji zase potkala. Tu potvoru! Vede se za ruku s tím svým frajírkem a Patrik tlačí kočárek. Můj vnuk Patrik, který musí doma se vším pomáhat a starat se nejen o sestru Adélku, ale i o svého nevlastního bratříčka.

Rychle přejdu na druhý chodník, dokud si mě nevšimli. Nemám chuť se setkat s touto rodinou, která mi zničila život.

Jednoduše ho uhnala

Můj syn Aleš se do Markéty zamiloval ještě na škole. Chodila o rok níž. Byla to atraktivní dívka. Vždy mi ale připadala příliš upjatá, studená jako psí čumák. Byla naprostý opak mého věčně usměvavého, empatického a emotivního syna.

Ona se na něj ale nalepila a už ho nepustila. Raději rychle otěhotněla, než aby o něj přišla. Svatba se proto konala narychlo.

Skvělý otec i manžel

Aleš byl z prvorozeného syna nadšený, a když ještě k němu přibyla Adélka, mohl se radostí zbláznit. O své děti se staral naprosto vzorně a jeho žena mu všechnu práci ráda přenechala. Pomáhal také s vařením a úklidem.

Pomalu a jistě se tak z něj stával takový podpantoflák. Jeho romantické sny se vytrácely. I když jsem na něm viděla určité zklamání z rodinného života, sám by to nikdy nepřiznal. Navíc stále miloval i svou ženu. Zcela bezpodmínečně a zcela nekriticky.

Nechtěl znát pravdu

Zatímco můj syn vodil i vyzvedával děti ze školy a běhal s nimi na jejich kroužky, Markétka chodila po práci do fitka nebo posedět s kamarádkami. Vůbec se mi to nelíbilo a domlouvala jsem synovi, ať si ty rodinné práce trochu spravedlivěji rozdělí.

On ale tvrdil, že mu to tak vyhovuje. Jenže já se bála, že se to časem přestane líbit Markétě. My, ženy, přece nemáme v lásce takové ty příliš poddajné muže.

Načapala jsem ji

Jednou jsem zcela náhodně zahlédla Markétu, jak se na autobusové zastávce líbá s cizím mladíkem. Běžela jsem hned za synem a opatrně jsem se ho zeptala, kde má ženu. Tvrdil, že je na nějaké schůzi v práci.

Neřekla jsem mu, co jsem viděla, a doufala jsem, že to není nic vážného. Jenže jsem se mýlila. I syn už něco tušil, ale nechtěl nic vědět. Nad Markétinou nevěrou ale nešlo zavírat oči donekonečna.

Ona prostě odešla

Markéta se nakonec sama k nevěře přiznala. Našla si ve fitku trenéra o deset let mladšího, než byla ona. Alešovi řekla, že s ním už být nechce, že je s ním nuda. Bez dalšího vysvětlování se od něj odstěhovaala.

Ale děti, ty mu nechala. Syn se zhroutil, ale musel se rychle sebrat, aby se mohl starat o děti. Ty také byly ze situace značně otřesené. Zejména z toho, že je máma nechtěla. U táty jim ale bylo rozhodně lépe.

Nakonec to vzdal

Půl roku se Aleš snažil žít dál. Už kvůli dětem, za kterými celou dobu nepřišla jejich matka. Ta si užívala se svým milencem a o nic se nestarala. Ani rozvod se jí řešit nechtělo. Syn byl na tom psychicky velmi špatně.

S manželem jsme mu radili, aby šel na nějakou terapii. Odmítal, že nemá čas a že vše zvládá. A jednoho dne to už ale nezvládl. V plné rychlosti najel do betonové zdi. Po převozu do nemocnice zemřel. Moje vnoučata žijí se svou matkou a téměř je nevídám. Víc k tomu není co dodat.

Věra T. (62), Šumperk