Vše u mě muselo vždy běžet podle plánu, nic jsem nemohla nechat náhodě. Podrobný rozpis na den a týden i rok.

Moje maminka byla ohromná zmatkářka. Klidně zapomněla i na to, že je pondělí a já musím do školy. Zvykla jsem si ji kontrolovat a opravovat. „Mami, takhle nemůžeš nakupovat,“ napomínala jsem ji, když přinesla kilo předražených třešní. „Ty peníze by nám vystačily na týden!“ Tak jsem se musela naučit plánovat.

V hlavě jsem měla samé plány

Plánovat jsem nepřestala ani jako vdaná. Stavební a důchodové spoření, nákup věcí do domácnosti i narození prvního dítěte, to vše bylo nalinkované na roky dopředu. „Ty se z těch svých plánů jednou zblázníš,“ smál se mi manžel.

Potom jsem neplánovaně otěhotněla a plány vzaly zasvé. Holčička rostla jako z vody. „Mami, jdu ven!“ oznámila mi jednou a byla ta tam. Po chvíli zvoní soused: „Vaše malá měla nehodu!“ Hanička seděla na silnici a usmívala se.

Dceru mi zachránila náhoda

„Byla to ohromná náhoda, že jsem šla kolem. Nikdy jsem v této čtvrti nebyla,“ vysvětlovala mi její zachránkyně. „Ráno se mi rozbilo auto, tak jsem se vydala pěšky. Zabloudila jsem a ocitla se tady. Náhodou jsem zaslechla volání.

Byla to vaše malá, spadla tady do téhle jámy,“ vysvětlovala s tím, že zrovna tu noc se prý vozovka propadla, a ještě ji nestihli opravit.

Už neplánuji

Tolik náhod po sobě nemohla být náhoda! To osud mi ukázal svoji vlídnou tvář! Všechny plány byly najednou k ničemu. Vždyť vždycky může přijí něco, co neodhadnete, s čím vůbec nemůžete počítat. Od té doby neplánuji, nikdy a nic!

A pokud s něčím počítám, tak je to s náhodou. Ta může přijít kdykoliv.

Dagmar N. (49), Turnov