Byl v krásném flakonku a voněl přímo magicky. Bez něho jsem nemohla žít! Byl ale drahý. Nezbylo nic jiného než jít a krást!
Dostala jsem ho kdysi k narozeninám. Od dcery. Už od pohledu byl drahý. Flakonek z křišťálového skla se zlatým uzávěrem. Byla to nádhera. Kochala jsem se jím dlouhé chvíle, než jsem se odhodlala flakon otevřít a přivonět si.
Vůně lákala
Celým bytem se rozlila taková lehce opojná svěží vůně. Ani vypovědět se nedá, jaká se mě zmocnila euforie. Jako bych se vznášela! Každé ráno jsem se těšila, až si kapičku parfému nanesu na předloktí. I moje okolí novou vůni zaregistrovalo.
„To je ale nádherná vůně,“ konstatovala neznámá paní ve výtahu. Pozadu nezůstaly ani kolegyně v práci, a dokonce i šéf mi složil poklonu. Jenže měsíce utíkaly a parfém ubýval. Už zbývalo jen pár kapiček, když jsem si uvědomila, že zůstanu bez něho.
„Čím se budu vonět? Tenhle parfém nic nenahradí,“ musela jsem si přiznat. Peníze na nový jsem ale neměla. Z výplaty mi zbývalo sotva pár stovek, které jsem odkládala na zadní kolečka. Tedy spíš na nové brýle a tak podobně.
Navedla mě kolegyně
Pokud utratím velmi skromné úspory na něco tak luxusního, jako je parfém, neuvidím na písmenka a přijdu o práci. To jsem si coby rozvedená ženská nemohla dovolit! Čas se krátil a jednou ráno už nebylo co na ruku nanést. „A je konec,“ řekla jsem svému obrazu do zrcadla a měla co dělat, abych se nerozbrečela.
S sebou do zaměstnání jsem si vzala alespoň tu prázdnou lahvičku. „Ukaž, co to máš!“ dotírala na mě jedna kolegyně, když viděla, jak flakonek vytahuji z kapsy a čichám… Vytrhla mi lahvičku z ruky, přivoněla a uznale kývla: „To by stálo za loupež!“ Koukala jsem na ni nechápavě. „Jak to myslíš?“ Rozesmála se: „Já když něco chci, tak prostě jdu a ukradnu to!
Jako profesionálka
Za jiných okolností bych ji napomenula, ale tentokrát jsem musela uznat, že na tom jejím nápadu něco je. Obešla jsem snad čtyři parfumerie, než jsem ho našla. Svůj milovaný parfém! Byl vystavený za pultem. Musela jsem improvizovat. Nebyl čas něco vymýšlet! „Prosím, ukázala byste mi tamhleten parfém? A můžete vzít i ten vedle!“
Ukazovala jsem na dva, a potom na další dva, a potom ještě asi tři. Prodavačka byla značně netrpělivá. V kapse jí zazvonil mobil. Otočila se. To byla moje chvíle! Máchla jsem rukou a shodila flakony na zem. Svezla jsem se k podlaze. Rychle jsem flakon zastrčila za ňadra. Potom už jsem jen sípala.
Chtěla pomoci
Prodavačka přiskočila a bezradně si ke mně sedla na bobek: „Paní, co vám je? Chcete se napít? Mám zavolat sanitku?“ ptala se zoufale, ale já jen zavrtěla hlavou: „Trochu se mi udělalo zle. Omlouvám se!“ Rychle jsem se sebrala z podlahy, a ještě rychleji se odporoučela.
Mám výčitky
Prodavačka sbírala flakony rozházené po zemi a ani se za mnou neotočila. Doma se mi samým vzrušením rozklepala kolena. Poprvé v životě jsem něco ukradla. Byl to zvláštní pocit. Hryzalo mě svědomí, a zároveň jsem se radovala. Omluvou mi je, že ten parfém stál za všechny zločiny světa!
Denisa T. (56), Plzeň
