Domů     Jeho kamarádi jsou moji milenci
Jeho kamarádi jsou moji milenci
5 minut čtení

Vadilo mi, když si manžel přivedl kamarády a do noci s nimi hrál karty. Nyní je už všechno jinak. Z jeho kamarádů se stali moji milenci!

Stal se z toho takový ošklivý zvyk. Manžel si začal vodit domů kamarády. Zprvu mi to nijak nevadilo, alespoň jsem se mu nemusela věnovat. Ne že bych ho neměla ráda, nebo ho dokonce nesnášela. O tom nemohla být vůbec řeč!

Stereotyp mě ubíjel

Bylo to stále stejné. Nákup, úklid, návštěva našich dětí. Vnoučci nám pomalu odrůstali, a tak ani oni už nás nijak významně nepotřebovali. V létě jsme je brali na dovolenou, občas i k moři, kde to bylo poslední dobou levnější než v tuzemsku u rybníka.

Kluci se potápěli ve slané vodě, manžel hlídal a já se opalovala. To byly vlastně jediné hezky strávené společné chvíle. Potom, po zbytek roku, už jen nuda a nuda. „Nezajdeme někam na večeři?“ zeptala jsem se s nadějí v hlase na trochu dobrodružství.

Ten můj Pepan jen pokrčil rameny: „Když chceš…“ Celý večer skoro nepromluvil. Nacpal se luxusním jídlem, zaplatil horentní sumu a mlčel. Ani za ruku mě nevzal. Jen mě pohladil po hlavě, jako nějakou stařenku. Já se ale cítila i ve svých šedesáti mladá!

Každý byl jiný

Nic mě nebolelo a vzhled taky nebyl nejhorší. No, žádný zázrak, ale možná leckterá mladá holka by mohla závidět. Dokonce jsem podstoupila i pár malých zákroků. Víčka, transplantace vlasů a stařecké skvrny… Jen tak, ale člověku to přece jen zvedne náladu.

Jenže jen mně, nikomu jinému. Holky v práci mi záviděly. Prý který chlap by mi moje lustrajšky toleroval? Já to ale viděla jinak. Vydělávám stejně jako on. Tak snad si mohu něco dopřát! No, a Pepan si dopřával společnost kamarádů. Byli jako nějací puberťáci! Každý z nich byl jiný.

Jeden hubený a malý, vypadal o dost starší než ostatní, přestože byl manželův spolužák ze základky. Potom Jirka, takový hromotluk. Můj typ to nebyl. Možná proto, že se dost podobal Pepanovi. Jako kdyby byl jeho brácha nebo spíš dvojče. Potom tu byl ten Ondra.

Na tom jsem mohla oči nechat. Nerozluční kamarádi se ale pořád jen hihňali.

Proč si nedopřát

Když jsem vstoupila do pokoje s nějakým tím pohoštěním, na kterém jsem si, mimochodem, dávala dost záležet, abych udělala dojem, zmlkli. Jednou, v kuchyni, když jsem jim vařila večerní gulášek, přišel pro nějaké lahváče právě Ondra.

„Pěkný chlap,“ pomyslela jsem si jako vždycky, když jsem ho viděla. Srdce mi vždycky začalo tlouct jako splašené, a na zádech jsem cítila takové podivné mravenčení. Když se ke mně naklonil pro otvírák, řekla jsem mu potichu:

„Pěkně voníte.“ Zůstal na mě koukat jako opařený. Dokonce zrudl!

Stačila chvilka potmě

To ode mě určitě nečekal. Dosud jsem se vždycky chovala jako vzorná manželka… Potom skoro utekl, asi se lekl, a na ta pivka zapomněl. V průběhu večera se mu to asi rozleželo, protože se vrátil. Postavil se hodně blízko mě.

Naše boky se skoro dotýkaly, když zašeptal: „Líbíte se mi.“ Skončili jsme hned vedle v ložnici. Skoro jsem ho neviděla ani neslyšela. Rozsvítit jsme nemohli a museli jsme být úplně potichu! Za půl hodinky jsme byli zpět. Jako kdyby se nic nestalo!

Na další manželovo posezení s kamarády jsem se netrpělivě těšila. Nepřišel jen Ondra, který na mě mrkal hned, co vstoupil do dveří. Zjevil se další kamarád, Honza. Nebyl tak hezký jako Ondra, ale měl takové zvláštní charisma. Něco z něho vyzařovalo, to ženská pozná!

Přivedla jsem ho na nápad

Nemohla jsem z něho spustit oči. On si mě ale moc nevšímal. Stále se jen bavil s manželem a nic jiného ho nezajímalo. S Ondrou jsem si to užila. Proč taky ne, večer byl dlouhý! Za týden jsem se opět těšila na příští setkání, ale manžel mě z ničeho nic oslovil. To už byl skoro zázrak, když na mě vůbec promluvil.

Skoro jsem se lekla! Oznámil mi, že „kluci“ nepřijdou, je nějaký zápas v hokeji, či co. Na místním stadionu, a jemu se do té zimy nechce. „Prosím tě, a to nepřijde ani ten Honza? Víš, ten nový, co tu byl minule,“ zeptala jsem se ho mile, jakoby starostlivě. Manželova tvář se rozjasnila.

Dva stačí

„No vidíš, to je nápad, pozvu ho!“ Honza přišel a k mému překvapení mi přinesl kytku. Prý aby mi udělal radost… Trpělivě jsem čekala na příležitost. Ta ale ne a ne přijít. Manžel měl jenom jeho a nebyla šance na nějakou tu chvilku o samotě.

Ale jak jsem již říkala. Honza byl nejen charismatický, ale také měl pěkného fištróna.

„Poslal jsem tvého muže do večerky, pro brambůrky,“ ozval se zničehonic za mými zády a popadl mě kolem pasu. Bez ptaní a bez otálení. I z něho se stal můj milenec. A tak se na schůzky s přáteli těšíme oba. Manžel i já. Každý z jiného důvodu!

Simona P. (60), Brno

Související články
3 minuty čtení
Svěřila jsem se kolegyni s trápením, které jsem prožívala doma. Jenže její snaha pomoci spustila lavinu, kterou už nešlo zastavit. Když jsem nastoupila do nemocniční prádelny, nikoho jsem tam neznala. Gábina byla první, kdo se mě ujal. Ukázala mi, jak se třídí prádlo z jednotlivých oddělení, kde co najdu a na koho si mám dát pozor. Nebyla zrovna upovídaná, ale měla jsem pocit, že se na ni mohu
3 minuty čtení
Nikdo jsme tehdy netušili, že se u mé sestry Aničky začíná projevovat zapomnětlivost. Sedla do špatného vlaku a nevěděla, kde je. Pomohl jí ochočený krkavec. Krkavci jsou učenliví. Dokážou věrně napodobovat zvuky z okolí, dokonce i lidský hlas. Jeden takový šikula pomohl mé starší sestře, když se dostala do úzkých. Dodnes na příběh o opeřeném hrdinovi vzpomínáme... Sestra Anička k nám jezdila n
2 minuty čtení
Lidé mě vždycky měli rádi. Pak se ale na mě sesypaly problémy. Nevšimla jsem si, že už to najednou nejsem já! Nedávno mi bylo šedesát. Ten věk jsem si nepřipouštěla, dokud jsem chodila do práce, měla doma manžela, mladšího milence k tomu a každý rok jsem jezdila na dovolenou k moři. Byl to nádherný život! Byla jsem vždycky veselá holka, proto mě měli všichni rádi. Oblíbená spolužačka a vyhle
5 minut čtení
Před pár lety jsem se podruhé vdala. On byl mladší a moje děti si ho moc neoblíbily. Předpovídaly mi, že to špatně dopadne. A měly vlastně pravdu. Byla jsem úspěšně rozvedená a zvyklá na to, že můžu fungovat i sama. Děti už dávno dospěly a já na žádný vážný vztah jsem příliš nepomýšlela. Jenže pak mi do života vstoupil Vilém. Byl pozorný, vtipný a věděl, čím si mě získat. Jenže taky měl o jeden
3 minuty čtení
Ten starý pán už věděl, že mu mnoho dní nezbývá, smrti se ale nebál, strachoval se jen o své psí seniory. Slíbila jsem, že se o ně postarám. A to se mi vyplatilo. Už léta pracuji jako pečovatelka a mám svou klientelu nemohoucích lidí, za kterými každý den jezdím. Peněz za to není mnoho, já ale mám svou práci ráda. Ten pán byl můj velký oblíbenec. Drobný, nenápadný s nemocným srdíčkem. Moc toho
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Potěšte duši vůněmi
nejsemsama.cz
Potěšte duši vůněmi
Potřebujete povzbudit, a možná i vyléčit unavenou duši? Vyzkoušejte úžasnou terapii vonnými oleji. V různých etapách dne působí na naše zdraví i pohodu. Jak si aromaterapii správně načasovat? K aromaterapii se využívá účinků rostlinných olejů a vonných esencí. Každá vůně je určena k jinému použití podle toho, co vás právě trápí. Vonné esence s éterickými oleji můžete inhalovat, protože právě
6 historických tunelů: Kde vlaky nahradily brambory?
historyplus.cz
6 historických tunelů: Kde vlaky nahradily brambory?
Obyvatelé Litoměřic si prý stěžují, že jim chystaná železnice do Děčína znemožní přístup k Labi. Ražení tunelů na trati z Plzně do Železné Rudy je zase tak nebezpečné, že si práce vyžádají na 50 mrtvých. I tak se rodí jedny z nejstarších tunelů v Česku. Choceňský tunel Svědek velké tragédie Se stavbou Choceňského tunelu, vedoucího skrz
Kanyza upadl do kómatu a bojoval o život
nasehvezdy.cz
Kanyza upadl do kómatu a bojoval o život
Herec s nezaměnitelným hlasem Jan Kanyza (79) zažil chvíle, kdy se jeho blízcí obávali nejhoršího. Loni na podzim Jan Kanyza (79) náhle zkolaboval a záchranka ho převezla do pražské Nemocnice Na Fr
Návrat k opravdovému kouzlu Vánoc: 4 důvody, proč o víkendu navštívit Staročeský trh v Táboře
panidomu.cz
Návrat k opravdovému kouzlu Vánoc: 4 důvody, proč o víkendu navštívit Staročeský trh v Táboře
Únik z vánočního shonu do časů našich předků Kde v dnešním zrychleném světě najít ten pravý, klidný duch svátků? Když se kolem nás nákupní centra plní spěchem a výlohy blikají až příliš hlučně, občas zatoužíme prostě zpomalit. Chceme dýchnout atmosféru starých časů, kdy se adventní čas měřil vůní dřeva, lidovým zpěvem a tichým očekáváním. Pokud