Domů     Ukradla mi nejen muže
Ukradla mi nejen muže
5 minut čtení

Takovou bezmoc jsem ještě nikdy v životě nezažila, ale bránit jsem se neměla jak. Přišla jsem o všechno, i o svůj nezdolný optimismus.

Sestřička mi přinesla léky a spiklenecky se usmívá. Z podpaží vytahuje moje dva oblíbené časopisy. „Drahuško, to je pro vás. Nechala jsem vám tentokrát i křížovky.“ Je vážně skvělá! Vždy si ty časopisy kupuje, a když je přečte, dá je mně.

I když o tom spolu nemluvíme, ví, že s mým důchodem je i těch pár korun za časopis jednou týdně moc.

Někdy mi nechá vyluštit i křížovky, které tam jsou. Ovšem záleží na tom, kolik má nočních. To je pak vyluští sama. I tak je neskutečně hodná a má nefalšovanou radost, když se aspoň na chvíli někdy upřímně usměju. Ne jako tamta…

Docela normální manželství

Matěje jsem potkala ve svých dvaadvaceti na jednom silvestrovském večírku u známých. Ani jsme se spolu tehdy moc nebavili. Sice jsem si ho všimla, ale na první pohled mě zase tak moc nezajímal. On si ale přesto na mě zjistil kontakt a za pár dní mi zavolal. Chodili jsme spolu pět let, než jsme se rozhodli, že se vezmeme.

Bylo to takové spíš rozumové rozhodnutí, ale láska to i tak tehdy byla. Dva roky po svatbě se nám narodila Anežka. Byli jsme takové normální, klidné manželství, které vidíte všude kolem. Žádné konflikty, ale také žádná velká romantika. Já ale byla spokojená.

Strašlivá neděle

Jednou jsme se vraceli z krásného výletu, který jsme si náramně užili. Byl nádherný podzimní podvečer, sluníčko se schylovalo k západu, příroda hrála všemi barvami. Všichni tři jsme zpívali naše oblíbené písničky a cesta nám krásně ubíhala. Už jsme se těšili na dobrou večeři, kterou si doma dáme.

Pak ale najednou přišla strašná rána. Dál už si vůbec nic nepamatuji. Probrala jsem se až po dlouhé době v nemocnici. A tehdy jsem si mnohokrát říkala, že by bylo lepší, kdybych se byla vůbec už nikdy neprobrala.

Pravda, která na mě tehdy čekala, byla totiž nprosto děsivá. Co se tedy stalo?

Do našeho auta z boku naboural řidič, který nám nedal přednost. Naše čtrnáctiletá Anežka zemřela na místě. A já měla poraněnou páteř a moc neděje, že budu chodit, mi doktoři nedávali. Měli pravdu, ochrnula jsem. Matěj byl také dost potlučený. Ten druhý řidič z toho vyšel nejlépe, přitom se ukázalo, že řídil opilý!

Bojovat, nebo raději umřít?

Ty první dny po té zdrcující pravdě byly pro mě vážně strašné, k nepřežití. Kdybych se tenkrát mohla víc hýbat, určitě bych se snažila svůj život co nejrychleji ukončila. Cítila jsem strašlivou bezmoc a chyběly mi síly a vůle žít dál. Pak jsem ale jednou v noci měla takový živý sen.

U mého lůžka stála dcera Anežka, úplně jako živá. Upřeně se na mě dívala a prosila mě, ať to nevzdávám, ať bojuju a žiju dál. A já jí to slíbila. Nevím, co se tehdy stalo, co to mělo znamenat.

Já se ale po probuzení zcela nečekaně rozhodla o svůj život bojovat. A já, když se do něčeho pustím, tak to dělám pořádně.

Změnil se, ale šel dál

Zůstala jsem sice na vozíku, ale mozek a ruce mi fungovaly dobře. Měla jsem za sebou velké množství rehabilitací a vedle sebe manžela, se kterým nás náš osud velmi sblížil. Cítila jsem jeho lásku i obdiv, jak jsem to všechno zvládala. Náš život se změnil, ale šel dál, a to bylo to nejdůležitější ze všeho.

Myslela jsem si tehdy, že už jsem z nejhoršího venku, že už nic hroznějšího mě nemůže potkat. Navíc jsem konečně cítila skutečnou lásku k manželovi.

Byla jsem sice celkem soběstačná, ale přesto jsem potřebovala pravidelnou rehabilitaci a pomoc, když byl manžel pryč. Obrátili jsme se tedy na agenturu a hledali rehabilitační sestru. A tak k nám nastoupila Natálka.

Milá, roztomilá

Natálka byla mladá dívka, rehabilitační sestra, která měla jen chvíli po studiích.

Své řemeslo ale ovládala opravdu skvěle. To se musí nechat. Rehabilitace s ní mi velmi pomáhaly. Spřátelily jsme se a postupně se z nás staly důvěrné kamarádky.

Natálka si stěžovala, jak chlapi jejího věku jsou pro vážný vztah a manželství „nepoužitelní“. Já jí zase říkala, jak se s mužem, i přes to všechno, stále milujeme a jak je to krásné. Byla jsem taková husa hloupá!

Narozeniny s překvapením

Na mé pětapadesátiny jsem pozvala i Natálku. Slavili jsme i s přáteli v jedné restauraci. A tam jsem přistihla svého muže v objetí s Natálkou. Nechtěla jsem kazit oslavu a tak jsem se na to, co to mělo znamenat, zeptala až doma.

Nezapíral. Řekl mi rovnou, že je Natálka jeho milenkou už delší dobu. Miluje ji a chce prý ještě mít děti. Tak to byl můj největší dárek k narozeninám. Rozbrečela jsem se jako želva.

Šlo to rychle

Natálie se ani nesnažila mi něco vysvětlovat. Měla svůj život přece vyřešený. Měla mého muže, můj domov a nakonec byla v jiném stavu. Přesně jak si to představovala s partnerem o dvacet let starším. S Matějem jsme se rozvedli.

On zůstal v našem bytě a mně, jako odstupné, částečně platí nájem v pečovatelském domě. Mám sice pár přátel a nejsem tady v domově zase tak úplně sama, ale to zklamání, ta hořkost ze zrady dvou lidí, kterým jsem důvěřovala, mi bere veškerou radost ze života.

Drahoslava V. (58), severní Morava

Související články
3 minuty čtení
Když se mi vybaví Marie, jako první vidím její smích. Rozléhal se po celé ulici, byl nakažlivý jako jarní radost. Už 30 let jen vzpomínám. Znaly jsme se od školky, ale nejvíc jsme si byly blízké na střední. V létě jsme sedávaly na lavičce před jejím domem, v ruce měly ta kulatá lízátka, která byla buď jahodová, nebo citronová. Probíraly jsme celý svět. Kluky, hudbu, sny. Byla vždycky odvážnější
3 minuty čtení
Bylo to loni na podzim, když ten dům vzplanul. Seděli jsme doma ve městě, byl už večer, když zazvonil telefon. Volali nám z hasičského sboru z vesnice. Soused zahlédl plameny, kdy to vzplálo od blesku. Na pach kouře, který se mi vryl do paměti i několik hodin poté, co jsme dorazili, nezapomenu. Vzpomínky v kouři Ten dům patřil manželovým rodičům. Bydleli tam celý život a on tam vyrůstal.
3 minuty čtení
Šedesátka už mi klepe na dveře. Vnoučata nemám a ani mít nebudu, sama jsem totiž nikdy neměla děti. Tolik jsem však chtěla. Jmenoval se Ondřej a byl jen o pár měsíců starší než já. Bydlel nedaleko od nás a znali jsme se snad odmalička. Pokud mi ještě paměť dovolí dostat se do našich školních let, vidím tlupu veselých rošťáků, mezi nimi okatou černovlasou holčičku se dvěma copy a modrookého hube
3 minuty čtení
Je to hrozná nemoc. Bere vám slova, paměť a mění vás v jiného člověka. Alzheimer mi vzal kamarádku z dětství. Poprvé jsme se viděly v první třídě. Seděla v lavici přede mnou, copánky stažené červenou mašlí. Sylva se jmenuje. Skamarádily jsme se a od té první třídy jsme se staly nerozlučnými. Byla to kamarádka, která znala všechny moje lásky, pády, ztráty i vítězství. Chodily jsme spolu na tanco
2 minuty čtení
Byl chladný listopadový podvečer, když se mu udělalo zle. A já netušila, jestli se nevidíme naposledy. Slova se mu zamotala, ruka mu klesla a oči zůstaly podivně nehybné. Zavolala jsem záchranku a snažila se mu držet ruku, i když on už mě nevnímal. Můj muž Jiří. Když přijeli záchranáři, celou dobu jsem mu opakovala, že to bude dobré, ale uvnitř mě svírala panika. Měli jsme za sebou 50 let spole
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Duch na útěku: Příběh, kde se role oběti a pronásledovatele obrátily
enigmaplus.cz
Duch na útěku: Příběh, kde se role oběti a pronásledovatele obrátily
Dětská zvídavost je nesmírná. Ale co když se tříleté dítě rozhodne prozkoumat něco, co nemá žádné fyzické tělo? To se stalo Američance Diane Davis, jejíž setkání s nadpřirozenou entitou bylo jiné než
Vytáhli Sověti strůjce svých vesmírných úspěchů přímo z gulagu?
historyplus.cz
Vytáhli Sověti strůjce svých vesmírných úspěchů přímo z gulagu?
„Úchvatné!“ honí se hlavou Sergeji Koroljovovi, když zpoza ohradníku sleduje zkušební start německé rakety V-2. V říjnu 1945 sovětský konstruktér vidí vzlétnout velkou raketu vůbec poprvé v životě. Při pohledu na kolos stoupající k nebesům si uvědomí, že přesně tohle je cesta, jak dosáhnout dosud neuskutečněného a vynést člověka do vesmíru…   Američané měli Wernhera
Sklo jako působivý architektonický materiál
rezidenceonline.cz
Sklo jako působivý architektonický materiál
Velkoplošné prvky ze živého transparentního materiálu stavbu osvěžují, propouštějí do jejího nitra spoustu světla, a tím zlepšují kvalitu vnitřního prostředí. Navíc významně ovlivňují vzhled budovy. Tak jako dřevo a kámen v konstrukčních řešeních zdařile zastupuje ocel, výplně z cihelného či jiného zdiva zase velmi působivě nahrazuje sklo. Jeho vizuálního benefitu v podobě zrcadlení oblohy i
Čeští vědci „přesvědčili“ kmenové buňky tvořit zubní tkáň
21stoleti.cz
Čeští vědci „přesvědčili“ kmenové buňky tvořit zubní tkáň
Často propíraným tématem poslední doby je léčba kmenovými buňkami. Jedná se o nediferencované buňky, které je možné získat třeba z tukové tkáně a které mají hojivé schopnosti, jichž lze za určitých ok
7 kroků, jak pečovat o pleť v horkém létě
nejsemsama.cz
7 kroků, jak pečovat o pleť v horkém létě
Léto je pro pleť výzvou – více slunce, tepla i potu, a přesto toužíte po zářivém vzhledu, svěžesti a hydrataci. Co zařadit do každodenní rutiny? V létě se pravidla každodenní péče o pleť mění. Pleť je vystavena vysokým teplotám, UV záření a suchu a make-up vydrží přece jen o trochu méně. Máme pro vás tipy
Objevte lokality, o nichž se říká, že mají léčivou moc
epochanacestach.cz
Objevte lokality, o nichž se říká, že mají léčivou moc
V Česku nalezneme nepočítaně míst s magickou energií. Zde jsou další z nich, která mají prý dokonce až léčivou moc! Nedokončený chrám dobije baterky V Panenském Týnci v okrese Louny má původně stát velkolepá stavba chrámu, ta však zůstává nedokončena. Přesto místo i nadále láká mnoho lidí a je důkazem, že není nutná přepychová výzdoba
V Monopolech se hrálo o svobodu
epochalnisvet.cz
V Monopolech se hrálo o svobodu
Zajatí britští letci se snaží nedat najevo svou radost. Právě k nim do německého zajateckého tábora doputoval zvláštní dárek – desková hra Monopoly. Nemá jim posloužit jen k ukrácení času. Pomůže jim k útěku.   „Je vaší povinností pokusit se o útěk ze zajetí,“ vtloukali britským vojákům do hlavy při výcviku. Někteří z nich, většinou letci, dostávali za druhé
Skončí Aneta Krejčíková brzy na mizině?
nasehvezdy.cz
Skončí Aneta Krejčíková brzy na mizině?
Po rozchodu s tělocvikářem Ondřejem Rančákem (40) se těšila na nový začátek. Jenže teď prý Aneta Krejčíková (34) začíná svých činů pomalu litovat. Je to teprve pár měsíců, co se rozhodla pro rázný kro
Moje stará kočička za sebe přivedla náhradu
skutecnepribehy.cz
Moje stará kočička za sebe přivedla náhradu
Moje úžasná kočička Didi mě léta provázela životem. Ve chvíli, kdy cítila, že brzy nadejde její čas, se postarala o svého nástupce. Nebyla jsem nadšená z toho, že si děti prosadily kotě. Přinesly ho z útulku. Kočička Didi se u nás rychle zabydlela. Rázem byla paní domu ona. Spala s námi v posteli a byla tak mazaná, že se naučila pouštět si
Zapékaný kozí sýr s jablkem a ořechy
tisicereceptu.cz
Zapékaný kozí sýr s jablkem a ořechy
S kozím sýrem Ivana Anderlová dokáže přímo čarovat. Zkuste i vy vykouzlit naprosto báječný pokrm podle jejího receptu. Ingredience 200 g kozího sýru 2 celozrnné bagetky nebo chléb 1 jablko ol
Sofistikované vrstvení
iluxus.cz
Sofistikované vrstvení
Ve světě módy platí jedno pravidlo: styl je způsob, jak říci světu, kdo jste – bez jediného slova. A právě sofistikované vrstvení šperků se stává nástrojem sebevyjádření, který oslavuje individualitu,
Gladiátoři: Život a smrt šampionů starověké arény
epochaplus.cz
Gladiátoři: Život a smrt šampionů starověké arény
Představte si dunění davu, ostrý lesk oceli a vůni krve mísící se s prachem v rozpálené aréně. Právě zde, v srdci Římské říše, se psaly osudy mužů, kteří byli zároveň obdivováni i odsuzováni – gladiátorů. Tito bojovníci, vhození do mlýnku na maso pro zábavu mocných a lidu, vedli život plný protikladů. Měli sice špičkovou lékařskou