Vůbec nejsem sportovní typ. A přesto jsem se nechala uvrtat do ledasčeho.

Já byla spíš na knížky, dokonce i vaření a dokonce i péči o rodinu. Těšilo mě starat se o druhé. Až když jsem zůstala sama, bylo mi nějak smutno.

Musím s tím něco dělat

Prázdný byt, nikdo už nic nepotřeboval. Připadalo mi, že jsem nepotřebná. Ale na druhou stranu jsem věděla, že to tak není. Jenomže když máte takové pocity prázdnoty a nebaví vás už ani knížky, musíte to zaonačit tak, aby zase byl ten život krásný.

Pomohl mi Eda, profesor ve výslužbě, trochu pedantický, ale podnikavý. Vytáhl mě až na Říp, a já toho celodenního výletu nelitovala. Pak jsme vyrazili až na Šumavu, rovnou na celý týden. Stezka v korunách stromů u nás, pak ještě to samé za hranicemi.

Soutěžení motivuje

Edovi žáci ho pozvali na sraz třídy, který uspořádali v jednom golfovém resortu. Eda, který miluje tenis, byl nadšený, že si konečně může zkusit golf na profesionálním hřišti. Vrátil se nadšený a pořád mluvil jenom o golfu.

„Soutěžení v tomto sportu motivuje člověka, aby byl lepší,“ prohlásil. Měla jsem to brát tak, že bych měla být lepší?

Já to zkusím

Hřišť v našem okolí je několik, stačí jenom ukázat prstem směr a trefíte se. Eda mě přemlouval, ať to také zkusím, že mě to bude bavit. Že to dávno není jenom pro boháče, spíše se tam setkávají zajímaví, přemýšliví lidé. A taková setkání člověka také obohatí.

Netrefím se

Naučili mě postoj, jak držet hůl, jak odpálit. Po hodině to začal Eda vzdávat. „Netrefím se,“ vztekala jsem se. Omlouvala jsem se a bylo mi líto, že jsem ho zklamala. Teď jezdí hrát se svými studenty a já se v klidu vracím ke svým knížkám.

Už mě těšila spousta věcí. I to Edovo vyprávění o golfu.

Marta S. (66), Cheb