Domů     Facebook nám zničil vztah
Facebook nám zničil vztah
4 minuty čtení

Nikdy bych nevěřila, jak moderní technika dokáže narušit mezilidské vztahy. Jak jí snadno může podlehnout i zkušený a inteligentní člověk.

Po rozvodu mi chvíli trvalo, než jsem si našla přítele. Ale povedlo se a já měla konečně zase radost ze života.

Byla jsem šťastná

Karel je hodný člověk a zpočátku jsme si spolu užili i hodně legrace. Chodili jsme na dlouhé výlety, do kina, na koncerty, občas i na nějaké pěkné divadelní představení. Před třemi roky jsem konečně svolila k tomu, že se Karel přestěhuje ke mně do bytu.

Proč přece platit dva byty. Ten jeden můžeme pronajímat, jak se to teď docela často dělá, a do toho mého se v pohodě vejdeme. Jenže teď vidím, že to asi byla ta největší chyba, kterou jsem mohla udělat.

Nepotřeboval se tolik snažit

Karel se u mě rychle zabydlel a jakoby zpohodlněl. Dokonce zlenivěl ntolik, že se mu nechtělo vytáhnout paty z bytu. Už se mu nechtělo do kina a do divadla. Přece se místo toho můžeme dívat na televizi v klidu z gauče. Ani procházky ho už nelákaly. Jednou se vymluvil, že je unavený, podruhé bylo ošklivo, a tak pořád dokola.

Začala jsem ho podezřívat, že je to tím, že už mě má jistou, a proto se nemusí tolik snažit. Ale pak jsem zjistila, že důvod je ještě jinde. Karel objevil sociální sítě, tedy především Facebook!

Od té chvíle, co jsme si koupili nový notebook, se od něj prakticky neodtrhl. Vydržel klidně celé hodiny virtuálně klábosit s úplně cizími lidmi.

A se mnou přes den přitom třeba neprohodil ani jediné slovo. Bylo to úplně strašné. Cítila jsem, že jsem se ocitla na vedlejší koleji. Ano, i když to zní šíleně, měla jsem pocit, jako by mě s tím Facebookem podváděl. Hrozně jsem žárlila na chvíle, o které mě tato „bedýnka“ okrádala.

Taková smutná proměna

Karel se zakrátko hrozně změnil. I jeho názory se radikálně, pod vlivem jeho facebookových kámošů, měnily ze dne na den. Navíc začal být náladový, a tak se často mezi námi schlovalo k nějaké hádce. Kde je ten chlap, který mě tolik bavil, kam se tak najednou poděl?

Že já jsem si s takovým chlapem vůbec kdy začínala… A já si s tím se vším už doopravdy nevěděla rady.

Prosila jsem ho, aby toho nechal, aby šel se mnou někam ven. Ale všechno marné. Chodil jen do zaměstnání a pak rovnou k počítači. Bral si k němu i jídlo a pak dlouho ponocoval.

Zářící monitor mi svítil do ložnice, na prázdnou postel, kde jsem usínala pokaždé sama, smutná a zoufalá.

Monitor zářil do noci

Měla jsem doma spolubydlícího, ale ne partnera. Snažila jsem se s ním promluvit, ale evidentně o nějaké povídání nestál. Už zase spěchal za svými kumpány na síť. Skřípala jsem zuby a přemýšlela jsem, jak Karla přimět, aby se stal zase normálním.

Chtěla jsem po něm, aby navštívil nějakého odborníka a poradil se. Koukal na mě, jako bych psychiatra potřebovala spíš já. Vždyť prý nedělá nic divného. „Nech mě v klidu,“ vrčel.

Bouchly mi saze

Zaskočil mě a já ustoupila. Když jsem pak jednoho dne zase na Karla mluvila, aniž by mě vůbec vnímal, něco se ve mně vzbouřilo. Vlítla jsem do obýváku, popadla ze stolu notebook a vyhodila ho otevřeným oknem ven.

Měla jsem velké štěstí, že po letu ze sedmého patra přistál na chodníku a ne na hlavě kolemjdoucí ženy.

Byl z toho samozřejmě skandál, oplétačky s policií a ostuda po celém baráku. Jediné zastání jsem měla u sousedky, která měla chápavý pohled. „U nás na tom ujíždějí děti,“ podotkla smutně. „Už ani neznají jinou zábavu. Byla bych radši, kdyby zase normálně zlobily.“

Už mám klid

„Tohle mi teda zaplatíš!“ ječel na mě, jako bych mu vzala drogu. Karlovi, který byl vzteky naprosto bez sebe, jsem musela počítač zaplatit a naše vztahy se ocitly na bodu mrazu. Zmrzla i naše láska, vlastně to poslední, co z ní zbylo. Nemluvil na mě, jako bych byla vzduch.

A přitom jsme si mohli žít v klidu a pohodě. Jak jen to šlo nejrychleji, odstěhoval se zpět k sobě domů. Zabouchl za sebou mlčky dveře. Odešel bez rozloučení, ale mně to bylo v tu chvíli úplně jedno. Od té doby jsme se už nikdy neviděli.

Veronika K. (53), Brno

Předchozí článek
Související články
3 minuty čtení
Pracovala jsem na obecním úřadě skoro třicet let. Za tu dobu jsem poznala spoustu lidí, ale na Marii nezapomenu. Byla to drobná žena s věčně zarudlýma rukama, které jí v zimě popraskaly od studené vody a čisticích prostředků. Uklízela u nás. Každé ráno přišla ještě před sedmou, tiše pozdravila a pustila se do práce. Jednou jsem ji zastihla sedět na chodbě před kanceláří. V ruce držela obálku a 
3 minuty čtení
Celý život jsem prožila v jedné vesnici tady u nás. A teď mám najednou odejít. To mi nemohou udělat. Vytrhnout mě z místa, kde mám své kořeny. Narodila jsem se tu, chodila do školy, pracovala na místním statku a později na poště. Znala jsem každou cestu, strom i prasklinu v chodníku před kostelem. Když jsem byla mladá, připadalo mi, že svět končí až někde za kopcem. A vůbec mi to nevadilo. V lé
3 minuty čtení
Myslela jsem si, že v zaměstnání strávím ještě pár spokojených let. Jenže kvůli ošklivým pomluvám jsem nakonec odešla do důchodu dřív. Práci v nemocniční jídelně jsem milovala. Někdo se možná podiví, co může člověka tolik bavit na každodenním vaření, ale já se do zaměstnání opravdu těšila. Měly jsme tam dobrou partu, znaly jsme se léta. Když se začal blížit důchod, vůbec se mi odcházet nechtělo
3 minuty čtení
Na tetu Alenu si pamatuji od nejútlejšího dětství. Byla krásná, chytrá, milá a já si představovala, že až vyrostu, budu jako ona. Pak jsem to nechtěla. Bylo mi sedm let, když teta čekala miminko. Já se těšila, že budu mít malého bratrance nebo sestřenici, celá rodina o tom mluvila. Jenže pak se stalo něco hrozného. Dítě se nenarodilo. Teta potratila. A tehdy se v ní něco zlomilo. Stále byla „no
4 minuty čtení
Po těch společných letech jsem si myslela, že manžela znám jako své boty. Jenže pak zemřel a na povrch vyplavaly věci, o kterých jsem neměla tušení. Nebyli jsme dokonalý pár. Hádali jsme se kvůli penězům, dětem i tomu, že Milan zásadně nechával mokrý ručník na posteli. Přesto jsem mu věřila. Byl to můj nejlepší přítel, člověk, kterého jsem potřebovala. Milovala jsem ho a byla přesvědčená, že i 
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
V zimě pozor na ledviny
panidomu.cz
V zimě pozor na ledviny
Jsou náchylné k prochladnutí a případný zánět není nic, o co by člověk stál. Ale o ledviny bychom tak jako tak měli pečovat celoročně. Pro tělo jsou nesmírně důležité a mají více funkcí než jen filtrování a vylučování škodlivin. – Produkují hormony, které ovlivňují krevní tlak i tvorbu červených krvinek. – Udržují v rovnováze minerály
Poslední velká bitva v Británii se strhla na vřesovišti
historyplus.cz
Poslední velká bitva v Británii se strhla na vřesovišti
Pravému křídlu Karlovy armády se podařilo narušit britské linie. Vzbouřenci toho ale nedokážou využít, jejich levé křídlo kvůli bažinatému terénu postupuje jen velmi pomalu. Britové přisunou na ohrožený úsek bojiště posily a vrhnou se do rozhodujícího protiútoku… Vrátit Stuartovce na britský trůn chtěli už v roce 1715, jejich povstání ale skončilo neúspěchem. Znovu to jakobité,
Hýčká si Brožovou teď bohatý developer?
nasehvezdy.cz
Hýčká si Brožovou teď bohatý developer?
Jak se říká, každé zlo je pro něco dobré? Herečka Kateřina Brožová (58) byla sice často spojována s exmanželem, podnikatelem Zdeňkem Tomanem (65), dosud se ale návrat k němu nepotvrdil. Nyní by ale
Znaménko jako zlé znamení
nejsemsama.cz
Znaménko jako zlé znamení
Většina znamének je neškodná. Některá ale mohou být prvním varováním před melanomem – nádorem, u kterého hraje včasné odhalení zásadní roli. Naučíme vás jednoduchou pomůcku, jak je rozeznat. Zrcadlo, řekni, zda je má kůže v pořádku… Tak bychom se měli jednou za čas zeptat a zkontrolovat všechny pihy, bradavičky či znaménka, co jich na těle máme. Právě to nám může