Domů     Facebook nám zničil vztah
Facebook nám zničil vztah
4 minuty čtení

Nikdy bych nevěřila, jak moderní technika dokáže narušit mezilidské vztahy. Jak jí snadno může podlehnout i zkušený a inteligentní člověk.

Po rozvodu mi chvíli trvalo, než jsem si našla přítele. Ale povedlo se a já měla konečně zase radost ze života.

Byla jsem šťastná

Karel je hodný člověk a zpočátku jsme si spolu užili i hodně legrace. Chodili jsme na dlouhé výlety, do kina, na koncerty, občas i na nějaké pěkné divadelní představení. Před třemi roky jsem konečně svolila k tomu, že se Karel přestěhuje ke mně do bytu.

Proč přece platit dva byty. Ten jeden můžeme pronajímat, jak se to teď docela často dělá, a do toho mého se v pohodě vejdeme. Jenže teď vidím, že to asi byla ta největší chyba, kterou jsem mohla udělat.

Nepotřeboval se tolik snažit

Karel se u mě rychle zabydlel a jakoby zpohodlněl. Dokonce zlenivěl ntolik, že se mu nechtělo vytáhnout paty z bytu. Už se mu nechtělo do kina a do divadla. Přece se místo toho můžeme dívat na televizi v klidu z gauče. Ani procházky ho už nelákaly. Jednou se vymluvil, že je unavený, podruhé bylo ošklivo, a tak pořád dokola.

Začala jsem ho podezřívat, že je to tím, že už mě má jistou, a proto se nemusí tolik snažit. Ale pak jsem zjistila, že důvod je ještě jinde. Karel objevil sociální sítě, tedy především Facebook!

Od té chvíle, co jsme si koupili nový notebook, se od něj prakticky neodtrhl. Vydržel klidně celé hodiny virtuálně klábosit s úplně cizími lidmi.

A se mnou přes den přitom třeba neprohodil ani jediné slovo. Bylo to úplně strašné. Cítila jsem, že jsem se ocitla na vedlejší koleji. Ano, i když to zní šíleně, měla jsem pocit, jako by mě s tím Facebookem podváděl. Hrozně jsem žárlila na chvíle, o které mě tato „bedýnka“ okrádala.

Taková smutná proměna

Karel se zakrátko hrozně změnil. I jeho názory se radikálně, pod vlivem jeho facebookových kámošů, měnily ze dne na den. Navíc začal být náladový, a tak se často mezi námi schlovalo k nějaké hádce. Kde je ten chlap, který mě tolik bavil, kam se tak najednou poděl?

Že já jsem si s takovým chlapem vůbec kdy začínala… A já si s tím se vším už doopravdy nevěděla rady.

Prosila jsem ho, aby toho nechal, aby šel se mnou někam ven. Ale všechno marné. Chodil jen do zaměstnání a pak rovnou k počítači. Bral si k němu i jídlo a pak dlouho ponocoval.

Zářící monitor mi svítil do ložnice, na prázdnou postel, kde jsem usínala pokaždé sama, smutná a zoufalá.

Monitor zářil do noci

Měla jsem doma spolubydlícího, ale ne partnera. Snažila jsem se s ním promluvit, ale evidentně o nějaké povídání nestál. Už zase spěchal za svými kumpány na síť. Skřípala jsem zuby a přemýšlela jsem, jak Karla přimět, aby se stal zase normálním.

Chtěla jsem po něm, aby navštívil nějakého odborníka a poradil se. Koukal na mě, jako bych psychiatra potřebovala spíš já. Vždyť prý nedělá nic divného. „Nech mě v klidu,“ vrčel.

Bouchly mi saze

Zaskočil mě a já ustoupila. Když jsem pak jednoho dne zase na Karla mluvila, aniž by mě vůbec vnímal, něco se ve mně vzbouřilo. Vlítla jsem do obýváku, popadla ze stolu notebook a vyhodila ho otevřeným oknem ven.

Měla jsem velké štěstí, že po letu ze sedmého patra přistál na chodníku a ne na hlavě kolemjdoucí ženy.

Byl z toho samozřejmě skandál, oplétačky s policií a ostuda po celém baráku. Jediné zastání jsem měla u sousedky, která měla chápavý pohled. „U nás na tom ujíždějí děti,“ podotkla smutně. „Už ani neznají jinou zábavu. Byla bych radši, kdyby zase normálně zlobily.“

Už mám klid

„Tohle mi teda zaplatíš!“ ječel na mě, jako bych mu vzala drogu. Karlovi, který byl vzteky naprosto bez sebe, jsem musela počítač zaplatit a naše vztahy se ocitly na bodu mrazu. Zmrzla i naše láska, vlastně to poslední, co z ní zbylo. Nemluvil na mě, jako bych byla vzduch.

A přitom jsme si mohli žít v klidu a pohodě. Jak jen to šlo nejrychleji, odstěhoval se zpět k sobě domů. Zabouchl za sebou mlčky dveře. Odešel bez rozloučení, ale mně to bylo v tu chvíli úplně jedno. Od té doby jsme se už nikdy neviděli.

Veronika K. (53), Brno

Předchozí článek
Související články
5 minut čtení
Myslela jsem, že mě už v mém věku žádné milostné dobrodružství nečeká. Ale ono přišlo a bylo dokonalé. Bohužel jen chvíli... Bude to už jedenáct let, co jsem ovdověla. Než mi zemřel manžel, nikdy jsem vlastně nežila sama. V dětství byl náš dům plný příbuzných, později jsem bydlela na internátě a po svatbě se kolem mě pořád někdo točil. A najednou bylo ticho. Nejhorší nebyly dlouhé večery, ale p
3 minuty čtení
Dopis od babičky hýčkám dodnes, nikdy bych ho nevyhodila ani neztratila. Skrývá totiž důležité poselství, které mi pomohlo žít dál. Když mi zemřela babička, měla jsem pocit, že se svět zastavil. Bylo mi osmadvacet, měla jsem práci, přátele i plány, ale všechno najednou ztratilo smysl. Babička byla mým bezpečným přístavem. Když mě něco trápilo, poznala to dřív, než jsem promluvila. „Srdce se
3 minuty čtení
Pracovala jsem na obecním úřadě skoro třicet let. Za tu dobu jsem poznala spoustu lidí, ale na Marii nezapomenu. Byla to drobná žena s věčně zarudlýma rukama, které jí v zimě popraskaly od studené vody a čisticích prostředků. Uklízela u nás. Každé ráno přišla ještě před sedmou, tiše pozdravila a pustila se do práce. Jednou jsem ji zastihla sedět na chodbě před kanceláří. V ruce držela obálku a 
3 minuty čtení
Celý život jsem prožila v jedné vesnici tady u nás. A teď mám najednou odejít. To mi nemohou udělat. Vytrhnout mě z místa, kde mám své kořeny. Narodila jsem se tu, chodila do školy, pracovala na místním statku a později na poště. Znala jsem každou cestu, strom i prasklinu v chodníku před kostelem. Když jsem byla mladá, připadalo mi, že svět končí až někde za kopcem. A vůbec mi to nevadilo. V lé
3 minuty čtení
Myslela jsem si, že v zaměstnání strávím ještě pár spokojených let. Jenže kvůli ošklivým pomluvám jsem nakonec odešla do důchodu dřív. Práci v nemocniční jídelně jsem milovala. Někdo se možná podiví, co může člověka tolik bavit na každodenním vaření, ale já se do zaměstnání opravdu těšila. Měly jsme tam dobrou partu, znaly jsme se léta. Když se začal blížit důchod, vůbec se mi odcházet nechtělo
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Potěšte duši vůněmi
nejsemsama.cz
Potěšte duši vůněmi
Potřebujete povzbudit, a možná i vyléčit unavenou duši? Vyzkoušejte úžasnou terapii vonnými oleji. V různých etapách dne působí na naše zdraví i pohodu. Jak si aromaterapii správně načasovat? K aromaterapii se využívá účinků rostlinných olejů a vonných esencí. Každá vůně je určena k jinému použití podle toho, co vás právě trápí. Vonné esence s éterickými oleji můžete inhalovat, protože právě
6 historických tunelů: Kde vlaky nahradily brambory?
historyplus.cz
6 historických tunelů: Kde vlaky nahradily brambory?
Obyvatelé Litoměřic si prý stěžují, že jim chystaná železnice do Děčína znemožní přístup k Labi. Ražení tunelů na trati z Plzně do Železné Rudy je zase tak nebezpečné, že si práce vyžádají na 50 mrtvých. I tak se rodí jedny z nejstarších tunelů v Česku. Choceňský tunel Svědek velké tragédie Se stavbou Choceňského tunelu, vedoucího skrz
Kanyza upadl do kómatu a bojoval o život
nasehvezdy.cz
Kanyza upadl do kómatu a bojoval o život
Herec s nezaměnitelným hlasem Jan Kanyza (79) zažil chvíle, kdy se jeho blízcí obávali nejhoršího. Loni na podzim Jan Kanyza (79) náhle zkolaboval a záchranka ho převezla do pražské Nemocnice Na Fr
Návrat k opravdovému kouzlu Vánoc: 4 důvody, proč o víkendu navštívit Staročeský trh v Táboře
panidomu.cz
Návrat k opravdovému kouzlu Vánoc: 4 důvody, proč o víkendu navštívit Staročeský trh v Táboře
Únik z vánočního shonu do časů našich předků Kde v dnešním zrychleném světě najít ten pravý, klidný duch svátků? Když se kolem nás nákupní centra plní spěchem a výlohy blikají až příliš hlučně, občas zatoužíme prostě zpomalit. Chceme dýchnout atmosféru starých časů, kdy se adventní čas měřil vůní dřeva, lidovým zpěvem a tichým očekáváním. Pokud