Už jsem měla pocit, že mám doma myší celé hnízdo. Našeho kocoura to ale nechávalo klidným. Pak jsem si všimla, že to musí být stejné zvíře, které vždy zázračně obživlo.

Tohle byl kocour na baterky! Nejenže nelovil myši, ale dokázal apaticky sedět a sledovat myš, která vylezla ze své díry. Byla ve spíži, jako by tušila, že tady je nejvíce chutných zásob. Náš kocour Mikeš byl pouze na dívání a mazlení.

Když lezla myš kolem něho, dokonce se zastavila, aby mu očichala packu. Byla akrobatem. Dokázala vlézt až na tu nejvyšší polici a pustit se do zásob sýra. Rozhodla jsem se s tím banditou rázně skoncovat. Do rohu jsem umístila past na myši. Návnadou byl kousek ementálu, který myš zbožňovala.

S kocourem to nehnulo

Hned druhý den ráno jsem spěchala past prohlédnout. A myš byla kaput. Vzala jsem malé tělíčko a dlouze si ho prohlédla. Na růžovém ocásku měla malou bouličku a levé ucho bylo tmavé. Jinak všude vládla dominantní šedivá. Ukázala jsem myš našemu kocourovi.

Zahoupala jsem mu návnadou před nosem. Nedělo se nic.

Mikeš jen dlouze zívl a protáhl hřbet do matematické sinusoidy. Myš jsem vhodila do popelnice přes domem. Jenomže druhý den jsem zjistila, že v mé špajzce opět někdo řádil. Musela to být další myš! Copak jich je v díře skrytý celý regiment?

Nastražila jsem znovu past. A ráno se opět mohla usmívat. Šedý záškodník měl opět přeražený vaz a nos zabořený do ementálu. Myš jsem vhodila do popelnice a vrátila se domů.

Ve špajzce ale dalšího dne zase někdo byl. Myš se tentokrát pustila dokonce i do chleba. Znovu jsem umístila past na myši a Mikešovi pohrozila, že jestli nevyvine patřičnou aktivitu, nechám ho vykastrovat!

Je to ta samá?

Past sklapla i tentokrát! Prohlížela jsem si chycenou myš a nevěřícně kroutila hlavou. Na růžovém ocásku měla bouličku a levé ouško tmavší. Vypadala jako myš, kterou jsem prvně ulovila. Nesla jsme ji opět do popelnice, ale nejdříve jsem zkontrolovala její obsah.

Chycené myši v popelnici nebyly. Kroutila jsem hlavou a tentokrát myš do odpadu nehodila. Nechala jsem ji ležet vedle pasti u otvoru, který se zdál být myšmi přeplněn. Ale ve skutečnosti muselo jít o tutéž myš!

Copak jsem se stala svědkem zázraku? Na druhý den mrtvá myš chyběla. Past zůstala prázdná. A myš se už víckrát neobjevila! Marně jsem umisťovala past před onen záhadný otvor.

Byla za tím živá voda?

Vyjasnění případu přišlo zcela nečekaně. Rozhodla jsem se v domě vybudovat nové jádro. Špajzka musela jít stranou. Při rozbourání zdiva jsem zjistila, že díra pokračovala až do kuchyně a odtud pak jako výtah do sklepa. Tam se nořila hluboko do země, kde se nacházel pramínek vody.

Zjistila jsem, že vyvěrá až za domem v malé rokli sevřené svěrákem žulových skal. Pramen už byl jen čůrek ale kdysi dávno sem chodili zdaleka, aby se napili pramene, o kterém věřili, že je zázračný! Oživila snad ta živá voda zvíře?

Ona „věčná“ myš se už v mém domě neobjevila. Past je stále připravená!

Zdena (62), Žatec