Domů     Muž byl skutečný sadista
Muž byl skutečný sadista
5 minut čtení

Napřed hrozný křik, rány a pak ticho. Důvěrně známé zvuky z vedlejšího bytu mne přenesly do minulosti. Soused zase bije svoji ženu!

Vše, co jsem zažila, se mi zase vrátilo. Můj „minulý život“, který bych nejraději vymazala z paměti. „Vám to zase dnes sluší, Magdičko!“ lichotil mi můj šéf. Připadala jsem si v té době díky jeho lichotkám neodolatelná. Vůbec mi nevadilo, že je o patnáct let starší.

„Jste nejlepší asistentka, jakou jsem kdy měl! Nešla byste se mou po práci na kávu?“ Ke své škodě jsem jeho pozvání nadšeně přijala a tím začal náš vztah. Václav mě prostě doslova uhranul a já, nezkušená naivka, jsem mu zbaštila špek i s navijákem.

Zblbnul mě i rodiče

A tak rodiče neměli nic proti, když mi Vašek nabídl, že bychom mohli bydlet v jeho luxusním bytě. Zpočátku to bylo docela fajn.Domácí teror začal zcela nenápadně, ale prakticky ihned. „Magdi, můžeš si dávat pod hrneček podšálek?

Copak nevidíš, jaká kolečka to dělá?“ zeptal se mě hned po nastěhování nezvykle chladným hlasem můj přítel.

Další den už na mě dokonce zvýšil hlas: „Kolikrát ti mám říkat, že talíře dávám vpravo a podšálky vlevo?“ Přišlo mi to jako zbytečná buzerace, ale nic vážnějšího jsem za tím nehledala.

„Magdo, dnes večer přijde můj obchodní partner, tak si vem ty pouzdrové šaty, co jsem ti koupil. Moc nemluv a mile se usmívej,“ sekýroval mě už bez zábran.

Zpočátku mi to ani tolik nevadilo. Ovšem jen do té doby, než na mě vztáhl ruku. „Sakra, že tu chybí jedna sklenička na víno?“ zařval jednou večer. „Ty náno pitomá, víš vůbec, kolik stály?“ začal na mě řvát a čím víc řval, tím víc sám sebe vytáčel.

„Tys přišla ke všemu zadarmo, ale já jsem na tohle všechno musel tvrdě makat a vydělat!“ uhodil mě do tváře! „Vidíš, ty krávo, k čemu jsi mě vyprovokovala?“ To už jsem sama nezvládla. Utekla jsem k našim

Nechtěli mi věřit!

„Nepřeháníš to trochu?“ nevěřila mi máma. „Vašík je hodný kluk.“ Druhý den večer u nás zazvonil s obrovskou kytkou pro mámu, druhou pro mě a koňakem pro tátu. „Milá maminko a milý tatínku,“ začal teatrálně, „doufám, že vám tak budu moct říkat. Přišel jsem vás totiž požádat o ruku vaší dcery Magdy.“

Zůstala jsem jako opařená. „Ale já se vdávat ještě rozhodně nechci, a už vůbec ne za tebe,“ vykřikla jsem. „Co to do tebe vjelo?“ přišel za mnou táta. „Tati, člověka, který mě uhodil, si nevezmu!“ rozplakala jsem se mu.

Jeho odpověď mě ale strašlivě ranila: „Kdo ví, jak to bylo. Víš, taky jsi někdy trochu hysterka.“ Dodnes nechápu, proč jsem se tenkrát nechala přemluvit. Je fakt, že Václav dělal psí kusy, aby mě obměkčil. „Magdičko, přísahám, že už tě nikdy neuhodím. Sám nevím, jak se to stalo.“

Osudná chyba

Zpočátku se muž držel a jen mě občas trochu peskoval. Jednou to byly špatně vyžehlené košile, pak zase málo nebo moc pálivé jídlo, jenže časem se opět vrátil k bití. Pokaždé jsem si vyslechla, že za vše mohu vlastně já, a zakončil to slovy:

„Lásko, já tě tak miluju, odpusť mi! Hlavně mě ale neprovokuj!“

Nakonec jsem si fakt myslela, že za všechno můžu já! A tak nějak plíživě jsem přijala vše, co mi podsouval. Úplně mi své myšlenky vsugeroval a já se začala cítit skutečně provinile.

Nakonec jsem se od něj nechala přemluvit i k tomu, že nás uživí a já nemusím pracovat.

Kontroloval, s kým se bavím, kam chodím a co dělám. Neustále mi volal. Ve společnosti jsme ale vypadali jako nejdokonalejší pár na světě. Václav byl ke mně galantní a všechny ženy mi ho záviděly.

Zmlátil mě do bezvědomí

Když jsem se na jednom večírku seznámila s manželkou Václavova obchodního partnera, netušila jsem, co mě za to čeká. „Zítra v deset se moc těším,“ zavolala na rozloučenou Svatka. Byla sice o pár let starší, ale moc jsme si rozuměly. „Co to bylo?“ vyjel na mě Václav, když jsme nasedli do auta.

„Já ti výslovně zakázal někoho si domů zvát! A zvlášť když nejsem doma!“ praštil do volantu. Po návratu domů mě zmlátil jako ještě nikdy. Ráno jsem volala Svatce, že to musíme zrušit, že mám chřipku. „Nepotřebuješ něco, Magdi?“ ptala se starostlivě.

„To bude dobrý,“ ukončila jsem raději rychle hovor, abych nemusela nic dalšího vysvětlovat.

Nenechala se odradit

Za hodinu Svatka zvonila u dveří. Neotvírala jsem. „Magdo, to jsem já,“ zaťukala naléhavě. A tak jsem otevřela. „On ti ubližuje, vid?“ zeptala se. „Jak jsi to poznala?“ vykoktala jsem. „Mám vycvičené oko.

Když vidím na obličeji silnou vrstvu make-upu, zpozorním! Ten tě teda zřídil,“ pátravě se na mě podívala.

Rozbrečela jsem se úlevou a strachem. Svatka mi pomohla sbalit mé věci a odvezla mě k nim domů. „Neboj, Václav se to nijak nedozví.“ Trvalo mi celý rok, než jsem se vzpamatovala. Ještě že Svatka věděla, co dělat a kam se obrátit. Také díky tomu rozvod proběhl v klidu.

Přestěhovala jsem se, našla si práci a začala nový život. Mám skvělého manžela a dvě krásné holčičky. Rodinného štěstí si moc vážím. Dnes už vím, že když chlap jednou sáhne na ženu, udělá to zase, a ještě mnohem víc!“

Magdalena C. (39), jižní Čechy

Související články
3 minuty čtení
Pracovala jsem na obecním úřadě skoro třicet let. Za tu dobu jsem poznala spoustu lidí, ale na Marii nezapomenu. Byla to drobná žena s věčně zarudlýma rukama, které jí v zimě popraskaly od studené vody a čisticích prostředků. Uklízela u nás. Každé ráno přišla ještě před sedmou, tiše pozdravila a pustila se do práce. Jednou jsem ji zastihla sedět na chodbě před kanceláří. V ruce držela obálku a 
3 minuty čtení
Celý život jsem prožila v jedné vesnici tady u nás. A teď mám najednou odejít. To mi nemohou udělat. Vytrhnout mě z místa, kde mám své kořeny. Narodila jsem se tu, chodila do školy, pracovala na místním statku a později na poště. Znala jsem každou cestu, strom i prasklinu v chodníku před kostelem. Když jsem byla mladá, připadalo mi, že svět končí až někde za kopcem. A vůbec mi to nevadilo. V lé
3 minuty čtení
Myslela jsem si, že v zaměstnání strávím ještě pár spokojených let. Jenže kvůli ošklivým pomluvám jsem nakonec odešla do důchodu dřív. Práci v nemocniční jídelně jsem milovala. Někdo se možná podiví, co může člověka tolik bavit na každodenním vaření, ale já se do zaměstnání opravdu těšila. Měly jsme tam dobrou partu, znaly jsme se léta. Když se začal blížit důchod, vůbec se mi odcházet nechtělo
3 minuty čtení
Na tetu Alenu si pamatuji od nejútlejšího dětství. Byla krásná, chytrá, milá a já si představovala, že až vyrostu, budu jako ona. Pak jsem to nechtěla. Bylo mi sedm let, když teta čekala miminko. Já se těšila, že budu mít malého bratrance nebo sestřenici, celá rodina o tom mluvila. Jenže pak se stalo něco hrozného. Dítě se nenarodilo. Teta potratila. A tehdy se v ní něco zlomilo. Stále byla „no
4 minuty čtení
Po těch společných letech jsem si myslela, že manžela znám jako své boty. Jenže pak zemřel a na povrch vyplavaly věci, o kterých jsem neměla tušení. Nebyli jsme dokonalý pár. Hádali jsme se kvůli penězům, dětem i tomu, že Milan zásadně nechával mokrý ručník na posteli. Přesto jsem mu věřila. Byl to můj nejlepší přítel, člověk, kterého jsem potřebovala. Milovala jsem ho a byla přesvědčená, že i 
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Sloužil vyšebrodský klášter gestapu jako skrýš?
historyplus.cz
Sloužil vyšebrodský klášter gestapu jako skrýš?
Některé nakoupí, většinu však nakrade. Hitler za druhé světové války shromáždí nespočet uměleckých pokladů. Plánuje, že je vystaví v rakouském Linci, z něhož chce udělat hlavní umělecké město Evropy. Než se tak stane, mnoho vzácných děl uschová v jižních Čechách.   Rožmberský vládce Vok I. (†1262) roku 1259 zakládá ve Vyšším Brodě klášter, do kterého pozve cisterciáky z rakouského
Marta Dancingerová a Ladislav Hampl svou vzájemnou lásku neskrývají
nasehvezdy.cz
Marta Dancingerová a Ladislav Hampl svou vzájemnou lásku neskrývají
Hvězda Kriminálky Anděl Marta Dancingerová (34) už svou novou lásku rozhodně neskrývá. Herečka, kterou si diváci oblíbili mimo jiné i ve Zlaté labuti a taneční soutěži StarDance, tvoří už několik m
Je čas zabezpečit chalupu
panidomu.cz
Je čas zabezpečit chalupu
Řada z nás své chaty a chalupy opouští s prvními sychravými dny, ti nejodolnější s koncem roku. Nějaký čas sem nepojedeme. Jak si při loučení se sousedy říkáme, uvidíme se, až přiletí špačci. Jenže to znamená, že naše opečovávaná hnízdečka zůstávají pár měsíců bez dozoru. A to je příležitost pro nevítané návštěvníky. Pryč s lákadly Zkušení
Rostliny jako strážci domova
nejsemsama.cz
Rostliny jako strážci domova
Nejsou jen krásnou zelenou dekorací. Jsou to vlastně malé magické bytosti s jemnými vibracemi, které dokážou přitahovat radost a klid. Pěstování květin není jen o pouhém zalévání a utírání prachu z listů. Je to tichý, neobyčejně hluboký rituál propojení s přírodou přímo uprostřed vašeho obývacího pokoje. Rostliny nasávají těžkou energii, čistí vzduch od škodlivin, ale především vyzařují harmonii, která