Domů     Idol dívčích srdcí jsem si nakonec vzala já
Idol dívčích srdcí jsem si nakonec vzala já

Na koncertě kapely, která hrávala v našem okolí, jsem nikdy nechtěla chybět. Ale nebyla to hlavně muzika, co mě k nim poutalo. Hlavu mi zamotal její pohledný kytarista.

Už když jsem chodila na střední školu, hrávala u nás v okolí kapela složená ze čtyř mladých kluků. Byla to taková ta typická amatérská parta, která byla jistotou na každé zábavě v kulturáku i na letním parketu.

A všechny holky, včetně mě, z nich byly dočista paf. Musely být na každém koncertě, a tam tajně doufaly, že si jich některý z nich všimne.

Domácí vězení

Bylo mi sedmnáct let a v té době jsem považovala za zázrak, když se mi podařilo přemluvit rodiče, aby mě večer pustili z domu. Možná proto, že jsem byla jedináček, se o mě starali až s úzkostlivou péčí.

Ihned po škole jsem vždy musela domů, a na to, abych lezla po stromech nebo chodila k rybníku, jako ostatní děti, jsem mohla rovnou zapomenout.

„Mohlo by se ti něco stát,“ říkala maminka, nezávisle na tom, kolik mi bylo let. Když mi bylo osm, byla pro mě tahle její věta jako zákon. Od patnácti let už jsem ji ignorovala, jak jsem jen mohla. Nedokázala jsem pochopit, proč všichni ostatní můžou všechno a já nic.

Přišla jsem si často jako zavřená v domácím vězení a nemohla jsem se dočkat toho, až si jednoho dne budu moct dělat, co se mi zachce. Rodiče nakonec pochopili, že se svými věčnými zákazy nic nezmohou. A tak jsem šla na svou první zábavu.

Konala se u nás v sokolovně a byli tam snad všichni mí vrstevníci z blízkého i vzdáleného okolí.

„Tak takhle to vypadá, když vám rodiče popustí uzdu,“ říkala jsem si při pohledu na své spolužáky, kteří se už tak brzy po začátku akce potáceli opilí. Zakrátko začala hrát kapela. Ta, na kterou se těšily všechny přítomné slečny.

Byla jsem na jejich koncertě poprvé, ale v tu ránu mi bylo jasné, proč mají kluci z kapely u děvčat takový úspěch.

Nejenže hráli opravdu dobře, ale všichni také dobře vypadali. Zvlášť z jejich kytaristy a hlavního zpěváka jsem nemohla spustit oči. Holky říkaly, že se jmenuje Šimon, a že právě na něj si dělá zálusk snad každá z nich. O tom jsem nepochybovala.

Už jen to, že hraje na kytaru a zpívá, ho v dívčích očích vystřelovalo do astronomických výšin, a on byl ještě k tomu, opravdu pohledný kluk.

A rychle domů

Po koncertě jsem chvátala domů, abych stihla večerku, kterou mi rodiče nařídili. Nechtěla jsem je zklamat, když už mě konečně pustili ven, ale mrzelo mě, že nemohu jít s ostatními holkami, které se rozhodly pozvat kapelu na panáka.

„Všechno ti budu zítra vyprávět,“ řekla mi kamarádka Lenka a spěchala se co nejrychleji protlačit davem až ke svému idolu.

Další den se u mě zastavila, aby mi všechno z uplynulého večera vyklopila hezky zatepla. Zdá se, že jsem přišla o hodně. Kamarádkám se podařilo pozvat na panáky celou kapelu, a Lenka si dokonce povídala se Šimonem. Záviděla jsem jí jako malé dítě.

Okamžitě jsme se shodly, že na dalším koncertě chybět nemůžeme. Konal se za pár týdnů v nedalekém městě, kam jsme vyrazili vlakem. Musím říct, že zdejší zábava byla ještě divočejší než ta, kterou jsem zažila u nás.

Už během druhé písničky na Šimona odněkud z davu přilétla podprsenka a než dohráli poslední skladbu, měl jich kolem sebe slušnou zásobu. Něco takového jsem ještě neviděla a bylo mi stydno za všechny ty slečny, které do téhle sbírky přispěly.

Od hlavy až k patě

Jakmile koncert skončil, opět se všechny fanynky, včetně mých kamarádek, snažily prodrat co nejblíž, aby si s muzikanty mohly popovídat. Na tohle já jsem nebyla.

I když se mi Šimon líbil, odmítala jsem se před ním tlačit v davu a předhánět se, kdo ho první pozve na zelenou. „Jdu se projít,“ řekla jsem kamarádkám a odešla ven.

Obešla jsem náměstí, překročila dva spící opilce a nabídla jsem kapesník slečně, která bůhvíproč plakala na schodech před sokolovnou. Nejraději bych jela domů, a tak jsem chtěla jít dovnitř a poprosit holky, abychom odjely dřívějším vlakem.

Nejdříve jsem se ale musela protlačit davem, který se shlukl před vchodem do sokolovny.

Už jsem byla skoro uvnitř, když v tom jsem za zády uslyšela něčí „Pozor,“ a v tu ránu mi na hlavě přistál kelímek s jakousi tekutinou. Byla jsem od hlavy až k patě zlitá pivem. „Kterej pitomec?!“ napadlo mě, zatímco jsem se vzpamatovávala z toho šoku.

Na odpověď jsem nemusela dlouho čekat, viník se vzápětí přihlásil sám a začal se mi omlouvat. „…strčili do mě, nechtěl jsem tě polít…,“ dušoval se hlas za mými zády. Chtěla jsem mu vynadat, když jsem se ale otočila, nestačila jsem se divit.

Přede mnou stál Šimon. Idol každé svobodné dívky z okolí.

Takhle zblízka byl snad ještě hezčí. A já na něj beze slova zírala, jako kdybych ztratila hlas. To mlčení protrhl až on, když mi nabídl, že mi dá suché triko a koupí mi pití.

Odmítla jsem, místo toho jsem potřebovala na vzduch, z toho pivního odéru se mi začínalo dělat zle.

Šimon mě jako správný gentleman chtěl doprovodit, a tak jsme si společně obešli několik koleček okolo náměstí. Ještě několikrát se mi omluvil, mrzelo ho, jak moc jsem to schytala.

Tričko i sukně mi mezitím uschly, ale netušila jsem, jak doma vysvětlím, proč jsem cítit jako pivní sud.

Dlouho jsme si povídali a já jsem zjistila, že Šimon není jen kluk, co hraje na kytaru a láme dívčí srdce na potkání. V Praze studuje vysokou školu a je vlastně hrozně milý, chytrý a vtipný.

Čas s ním tak utíkal, že jsem málem zapomněla na vlak, který jsem musela stihnout.

Ač jsem nechtěla, musela jsem se rozloučit. „A přijdeš na další náš koncert? Rád bych tě viděl,“ řekl mi ještě na rozloučenou a já slíbila, že určitě nebudu chybět. Jak bych mohla?

Třeba i oknem…

Kamarádky už na mě čekaly celé nervózní na nádraží, když jsem jim popsala, co se stalo, nechtěly mi věřit. Bylo jasné, že tentokrát závidí ony mně. Nemohla jsem se dočkat, až Šimona zase uvidím, ale tentokrát jsem se u rodičů se zlou potázala.

Třetí zábava v jednom měsíci se jim zdála až moc a výslovně mi zakázali, abych na další koncert šla. S takovou ranou pod pás jsem nepočítala. Prosila jsem, brečela i křičela.

Nedovedla jsem si představit, že nikam nepojedu a byla jsem přesvědčená pro to udělat všechno.

Třeba i utéct oknem – pokoj jsem měla v přízemí, takže problém to nebyl. Věděla jsem, že z toho budu mít průšvih. Ale, která sedmnáctiletá, zamilovaná holka není ochotna pro lásku riskovat i průšvih.

Vyhrála jsem

Kamarádky jsem dohonila zrovna, když nastupovaly na nádraží do vlaku, naskočila jsem k nim na poslední chvíli. Když jsme dorazily, kapela už hrála a mě popadl strach, co když si mě Šimon nebude pamatovat. Zamával mi. Připadala jsem si, jako když jsem vyhrála v loterii.

Doma u rodičů jsem sice měla průšvih nevídaných rozměrů, ale veškeré jejich spílání a zákazy, mi nevadily. Chodila jsem se Šimonem a to bylo to jediné, co mě zajímalo.

S ježděním na jejich koncerty jsem měla sice na chvíli utrum, ale vynahradili jsme si to jinak.

Pravidelně na mě čekal u školy, a když odjel do Prahy, psal mi i čtyři dopisy týdně. Dodnes je mám schované na památku, je v nich zachycen celý náš začátek. Písničky, které pro mě skládal, jeho nervy před zkouškami.

Když jsme se vzali a narodila se nám první dcera, jejich kapela se rozpadla, všichni už začínali rodinný život a na koncertování nebyl čas. Dodnes mi Šimon k narozeninám hraje mou oblíbenou písničku, ale koncertuje už jen pro naše rodinné publikum.

Irena (55), jižní Čechy

reklama
Související články
13.5.2024
Z platonické lásky mě rázem vyléčila ta opravdová. A našla jsem ji tam, kde bych ji nikdy předtím nehledala. Byl to takový velikonoční zázrak. Naši rodinu v okolí každý dobře znal. Babička s maminkou pracovaly v samoobsluze a snad žádný jejich zákazník neopomenul o Velikonocích na naše stavení s pomlázkou zazvonit. Stejně to bylo i v případě tatínka, který v nedaleké obci vedl fotbalové mužstvo
7.5.2024
Byla jsem odhodlaná pro lásku udělat cokoliv, ale zjistila jsem, že jenom to zkrátka nestačí. Na tu pravou lásku je třeba dvou. Zamilovaných příběhů jsem za svůj život přečetla mnoho. Nořila jsem se do smyšlených románů a snila o tom, že i já jednou najdu pravou lásku. A udělám pro to všechno na světě. V patnácti letech se to zdálo jako krásná a jednoduchá představa. Postupem let jsem ale zjišť
6.5.2024
Znali jsme se s Mirkem krátce a museli jsme se brát. Ve svatební den bylo ještě ke všemu příšerné počasí. Už jako holka jsem toužila mít letní svatbu. Před spaním jsem si představovala, jak kráčím rozkvetlou loukou v nádherných krajkových šatech ruku v ruce s urostlým ženichem, i když jsem neměla ponětí, kdo to je a kam vlastně jdeme. A mimochodem, kdo to je a kam vlastně jdeme, jsem přesně nev
2.5.2024
Byla jsem zamilovaná do pohledného spolužáka Lišky, který si mě nevšímal. Přesto jsem doufala, že se během pálení čarodějnic sblížíme. K čarodějnicím neboli třicátému dubnu se upínaly veškeré mé naděje. O té magické noci jsem věděla nemnoho, neboť jsme se o takových věcech ve škole neučili, ale babička říkávala, že je to noc zázraků. Filipojakubská nebo také Valpuržina noc proslula kouzly, ve v
28.4.2024
Byla jsem rozmazlená až hrůza. Přitom moji rodiče nebyli nijak bohatí, nemohli si dovolit bůhvíco, ale mně by snesli modré z nebe. Už ve školce jsem mívala nejkrásnější oblečky ze všech a nejvíc hraček i obrázkových knížek. A protože moje knihovna praskala ve švech, hodně jsem četla, nejraději romantické příběhy o lásce. Snila jsem o tom, že se seznámím s anglickým hrabětem, který si mě odveze
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Majestátní vlk: Samotář, který miluje společnost ostatních
epochaplus.cz
Majestátní vlk: Samotář, který miluje společnost ostatních
Les si pomalu přebírá pod správu tma, když ticho najednou přeruší táhlé zavytí. Nezůstane u jednoho a další se přidávají, rázem jde o vlčí symfonii. O několik minut později už se majestátní těla schází nedaleko tůňky. Lov právě začíná. V roce 1758 švédský přírodovědec Carl Linné (1707-1778) popíše vlka obecného, v latině mu přiřkne jméno canis lupus.
Historická záhada: Žili lidé a dinosauři společně?
enigmaplus.cz
Historická záhada: Žili lidé a dinosauři společně?
K vyhynutí dinosaurů dochází následkem srážky Země s velkým meteorem před více než 65 miliony let. Pak uplyne dalších více než 60 milionů let a na Zemi se objeví první příslušníci rodu Homo. Tak histo
Okradla mě kamarádka
skutecnepribehy.cz
Okradla mě kamarádka
Byly jsme neoddělitelná dvojice. Já a moje kamarádka jsme si padly hned do oka, a tak to mělo zůstat. Ale nezůstalo. Květované šatičky, blonďaté vlásky, oči modré jako len a pár roztomilých pih na malém nosíku! Když jsem ji uviděla, hned mě okouzlila. Já byla pravý opak. Hned se z nás staly nerozlučné kamarádky. Seděly jsme spolu
Univerzální dárcovská krev na obzoru
21stoleti.cz
Univerzální dárcovská krev na obzoru
Univerzálními dárci krve jsou lidé s krevní skupinou 0. Ne vždy je ale této krve dostatek, proto se vědci snaží vymyslet, jak to zařídit, aby mohl člověk s jakoukoliv krevní skupinou darovat krev osta
Žilková se odstřihla od jeho jména
nasehvezdy.cz
Žilková se odstřihla od jeho jména
Konečně má, po čem toužila! Veronice Žilkové (62) ze seriálu ZOO se dlouho nedařilo zavřít dveře za minulostí. Ačkoli rozvod s Martinem Stropnickým (67) po 18 letech manželství oznámila zkraje roku
Moderní rezidence u rovníku
rezidenceonline.cz
Moderní rezidence u rovníku
Rezidence vznikla v rovníkovém Ekvádoru. Betonová stavba rozvržená do tvaru písmene T působí přes svou masivní konstrukci příjemně svěžím, elegantním a odlehčeným dojmem. Tři podlaží, tři obytná kř
Přemysl Otakar I. vs. Jindřich Břetislav: Ze spojenců se stali soci kvůli dluhu
historyplus.cz
Přemysl Otakar I. vs. Jindřich Břetislav: Ze spojenců se stali soci kvůli dluhu
Zuří! Přemysl Otakar I. div nevyskočí vzteky z kůže. Vytáhl s armádou do pole, jenže žádná bitva nebude. Skoro všichni velmoži ho zradili! Místo, aby vyhnal biskupa Jindřicha Břetislava ze země, kníže sám musí uprchnout za hranice.   České země neprožívají na konci 12. století zrovna nejšťastnější období. Znesváření Přemyslovci spolu už téměř 20 let bojují o
Nová kapitola ikonického světa vůní Signorina
iluxus.cz
Nová kapitola ikonického světa vůní Signorina
Signorina Unica Eau de Parfum ztělesňuje mnohostranné pojetí ženskosti, na němž staví značka Ferragamo. Vzdává hold jedinečné esenci, která tkví v každé ženě, a povzbuzuje k přijetí vlastní unikátní o
Pagani staví v Miami ultraprémiové rezidence
epochalnisvet.cz
Pagani staví v Miami ultraprémiové rezidence
Slunečné město Miami na Floridě se stane domovem dalšího rezidenční projektu v režii prestižní automobilky. Tentokrát si tuto destinaci pro svůj premiérový projekt vybrala značka Pagani, která proslula svými výkonnými a rychlými vozy. V oblasti North Bay Village nyní chce postavit mrakodrap Pagani Residences.   Slunečné město Miami na Floridě přivítá první luxusní rezidenční projekt
Zoo Ústí nad Labem: Na počátku byl nadšený milovník ptactva
epochanacestach.cz
Zoo Ústí nad Labem: Na počátku byl nadšený milovník ptactva
Při návštěvě zoo v Ústí nad Labem se musíme připravit na to, že procházka tu bude trochu fyzicky náročná. Zahrada se totiž rozkládá na svahu Mariánské skály východně od městského centra. Tuhle nevýhodu ale můžeme snadno proměnit v plus, když si pro vstup nevybereme dolní vchod v Drážďanské ulici, ale převýšení 96 metrů za sebe necháme zdolat autobus
Rajčatové rizoto v italském stylu
tisicereceptu.cz
Rajčatové rizoto v italském stylu
Vylepšit ho můžete opečenou slaninou, kuřecím masem i krevetami. Suroviny 250 g rýže arborio 1 cibule sůl pepř 2 stroužky česneku olivový olej špetka chilli 100 ml bílého vína 400 g loup
Tam, kde voní ovoce – Česká republika
nejsemsama.cz
Tam, kde voní ovoce – Česká republika
Krásné počasí přímo ponouká k podniknutí výletu! Co takhle si udělat nějakou dobrou svačinku a vyrazit tam, kde to navzdory letošním nenadálým mrazíkům voní po ovoci? Mandloňové sady v Hustopečích V roce 2012 vznikla v Hustopečích u Brna unikátní rozhledna, která se nachází v jedné z největších botanických rarit na Moravě – v mandloňových sadech. Měří 17