Domů     Vycítil blížící se neštěstí!
Vycítil blížící se neštěstí!
3 minuty čtení

Do téhle části parku téměř nikdo nechodil, kromě zamilovaných, kteří zde nalezli ticho a intimnost, kterou potřebovali. Tam jsem měla i svou oblíbenou lavičku.

Rostly zde metasekvoje a liliovníky. Nejromantičtější částí parku bylo jezírko, vystlané žulovými kameny. Naklánějící se smuteční vrba si v jezerní hladině prohlížela odraz své koruny.

Pes, který se tu náhle objevil, nikomu nepatřil. Marně jsem čekala volání nebo pískání jeho majitele. A tak jsem odcházela toho dne z parku se svým novým přítelem, ke kterému se nikdo nehlásil.

Čtyřnohý přítel

Hned druhého dne jsem rozvěsila kolem svého bytu i v parku fotografie nalezeného psa a čekala, až se ozve jeho majitel. Marně. „Tak to, kamaráde, vypadá, že si tě budu muset nechat,“ řekla jsem psovi a dala mu jméno Fredy.

Procházka s tatínkem

V nedalekém penzionu pro důchodce jsem navštěvovala svého otce. Byly to pravidelné návštěvy, kdy jsme na nedaleké lavičce v parčíku jen seděli a občas promluvili nějaké to slovíčko. Můj otec trpěl stařeckou demencí a někdy mi připadalo, že mě nepoznává.

Ten den bylo krásné počasí. Navrhla jsem otci, že se projdeme do parku. Tam jsem mu představila svého nového kamaráda. Otec náhle ožil. Začal psa hladit a něco k němu promlouvat.

Obíhal kolem lavičky

Zaklonila jsem hlavu a přivřela oči. Slyšela jsem vzdálený bzukot včel. Najednou jsem zpozorněla. Fredy odběhl od naší lavičky k protější. Začal lavičku obíhat a kňučet.

Pak ulehl k nohám neznámého muže, rovněž chovance zdejšího penzionu. Zvedla jsem se a šla pro psa. Přisedla jsem k muži na lavičce. Seděl nachýlen ke straně a zdálo se, že spí. Hůl, kterou měl opřenou o lavičku, sklouzla dolů na pěšinu.

Nebylo mu už pomoci

Pohlédla jsem na jeho otevřená ústa a zavřené oči. Byla to maska smrti, která mě donutila oním mužem zahýbat. Sesunul se bezvládně na moji stranu. Fredy se mohl uštěkat.

Až když jsem zavolala pomoc, zalezl pod lavičku a trpělivě čekal s vyplazeným jazykem na to, co se bude dít. Seběhlý zdravotnický personál již nemohl nic dělat. Když jsem odcházela z návštěvy, Fredy se ještě zastavil u lavičky, kde jeho štěkot oznamoval smrt.

Štěkot z dáli

Druhý den se přihlásil Danteho majitel, jak se pes ve skutečnosti jmenoval. Poděkoval mi, že jsem se o psa postarala, a pak si jej odvedl neznámo kam. Už jsem ho nikdy neviděla.

Zajímavé ale bylo, že když umíral o několik měsíců později můj otec, slyšela jsem najednou odkudsi z velké dálky Fredyho/Danteho štěkot a zoufalé kňučení a vytí, které ohlašovalo příchod té, na kterou všichni podvědomě čekáme – Smrti.

Zuzana S. (63), Olomoucko

Související články
3 minuty čtení
Byla to náhoda, když se maminka a tatínek potkali na seanci, na kterou původně ani jeden z nich nechtěl jít. Jako by je seznámili samotní duchové. Nebýt tajemných sil, nebyla bych zřejmě dnes na světě. Myslím tím kuriózní seznámení mých rodičů. Maminka se o tajemno zajímala spíše povrchně. Jednou se doslechla, že ve městě, kde žila, pořádá jedna paní spiritistické večírky. Kamarádka ji tehdy vy
2 minuty čtení
Nikdy jsem věštecké schopnosti neměla, najednou se mi ale všude začalo ukazovat stejné číslo. Pozdě jsem zjistila, že to je osudové datum a čas. Neměla jsem do té doby žádné zkušenosti s věštěním. Přišlo to náhle. Kdyby mi tehdy někdo řekl, že vyhraju ve Sportce, uvěřila bych tomu spíš, než že se ve mně projeví věštecké schopnosti a já předpovím katastrofu. Když se to stalo prvně, byla jsem dom
3 minuty čtení
Tušila jsem, že s naším domem není něco v pořádku. Jako dítě jsem dokonce viděla ducha. Měla jsem ale zbraň v podobě hudby. U nás bylo vždycky něco jinak. Domem se často linuly neznámé zvuky. Praskající podlahové parkety či noční rozsvěcení světel nebylo nic neobvyklého. Někdy bych dala i ruku do ohně za to, že se v domě někdo prochází. Abych všechny ty zvuky přehlušila, naučila jsem se usín
5 minut čtení
V době, kdy jsem přestala věřit té nepříjemné věštbě, přišel šok ze strany, odkud bych to bývala nikdy nečekala! Kam až mi paměť sahá, moje kamarádka Vlasta se vždycky zajímala o výklady snů, čtení z ruky, astrologii a další podobné věci. Vykládala sobě i známým Na střední škole dokonce začala sama vykládat – nejprve karty jen pro sebe, později i pro svou rodinu a okolí. Její věštění jí s
3 minuty čtení
Když jsem přišla o muže, vnuk mi daroval k narozeninám kotě. I když kočky ráda nemám, nakonec jsem za ni byla ráda. S manželem jsme vychovali dceru Soňu, která nám dala tu největší radost – vnouče. Erik je mým světlem. Miluji ho celým svým srdcem. Byl vždy trochu jiný než ostatní děti v jeho věku. Chce znát odpověď na otázky, které mně samotné dělají problém. Je nebývale zvědavý a chytrý. Ta
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Hýčká Pfauserovou po rozchodu úžasný nový chlap?
nasehvezdy.cz
Hýčká Pfauserovou po rozchodu úžasný nový chlap?
Herečka známá ze seriálu Polabí či ZOO Nové začátky Denisa Pfauserová (37) nezahálí ani minutu? Je to teprve pár dní, co prasklo, že se po čtyřech letech rozešla s partnerem Martinem Kučerou, otcem
V zimě pozor na ledviny
panidomu.cz
V zimě pozor na ledviny
Jsou náchylné k prochladnutí a případný zánět není nic, o co by člověk stál. Ale o ledviny bychom tak jako tak měli pečovat celoročně. Pro tělo jsou nesmírně důležité a mají více funkcí než jen filtrování a vylučování škodlivin. – Produkují hormony, které ovlivňují krevní tlak i tvorbu červených krvinek. – Udržují v rovnováze minerály
Relaxace v českých lázních: Kam vyrazit za pohodou a zdravím?
nejsemsama.cz
Relaxace v českých lázních: Kam vyrazit za pohodou a zdravím?
Pobolívají vás klouby, záda, máte všeho až nad hlavu? Chce to lázně. Tady jsou alternativy těch nejlepších sanatorií u nás pro super odpočinek. Cítíte, že potřebujete vypnout a nechat se jen hýčkat? Teď je ideální čas na odpočinek v lázních. Pojďme se podívat, co vás ve kterých čeká. Zázračné léčivé účinky Nemusíte jezdit daleko. Česko je přímo lázeňskou velmocí
4 nejstarší národní parky: Do svatyně divočiny domorodcům vstup zakázán
historyplus.cz
4 nejstarší národní parky: Do svatyně divočiny domorodcům vstup zakázán
Frank se probouzí do svěžího srpnového rána. Udiveně hledí na skupinku ozbrojených indiánů na koních, kteří přijíždějí k jejich tábořišti u jižních gejzírů. Co tu dělají? Přece jim, turistům, slibovali tady v Yellowstonu opuštěnou panenskou přírodu.   Překvapení Franka Carpentera a jeho přátel, kteří jsou jedni z prvních turistů, jež přilákaly krásy Yellowstonského národního parku, je pochopitelné.