Dlouho jsem toužila po dítěti. Když se mi konečně narodilo, netušila jsem, co za trápení mě čeká. Někdy si říkám, že jsem se neměla stavět osudu do cesty.
Odpovídat na všetečné otázky svých příbuzných je stále těžší a těžší. Vídáme se jednou dvakrát do roka. Ale posledních pět let už moje dcera ani na jednom setkání nebyla. Všichni se po ní ptají. Co jim ale mám říct, to mi asi nikdo neporadí.
Už jsem přestávala doufat
Vdávala jsem se celkem pozdě. Marně jsem hledala toho pravého, až jsem si našla Mirka. Nebyla to žádná velká láska, ale já toužila po dítěti. A k tomu jsem potřebovala muže. Jenže počít miminko se nám stále nedařilo. Už jsem přestávala doufat, že se někdy dítěte dočkám.
Nechal se přemluvit
Nakonec jsme podstoupili umělé oplodnění. Ze zkumavky se nám narodila krásná dcera Drahuška. Byla jsem štěstím bez sebe a veškerou svou energii, lásku a čas obrátila na svou milovanou dceru.
Byla to velká chyba. Mirek nějaký čas snášel, že se vše točí jen kolem dítěte. Nakonec však ten tlak nevydržel a rozvedli jsme se.
Vše pro Drahušku
Zůstala jsem na dceru sama a snažila se jí dopřát, co se dalo. Ale moc peněz jsem skutečně neměla, a Mirkův vztah k dceři byl víc než chladný. Z malé rozmazlené holčičky však postupně rostla krásná mladá slečna.
Jednou ji na ulici oslavil nějaký fotograf a Drahuška se dostala do světa modelingu. Tedy spíš do něj jen tak nakoukla, a to pozlátko ji rázem zcela zaslepilo.
Byla jsem pro ni socka
Přála jsem jí to, že se líbí, že je o ni zájem. Jenže jsem netušila, že se dala dohromady s podivnými lidmi. Doma už jí nic nestačilo. Náš byt byl podle ní neobyvatelný, všechno bylo staré a nevkusné.
Také jsem začala špatně vařit a nákupy ve slevě přímo nesnášela. Říkala, že žijeme jako socky.
Chodila stále později
Drahuška se velice změnila. Začala se oblékat do vyzývavých šatů a večer se vytrácela z domu. Někdy si přinesla domů krásné drahé šaty. Tvrdila, že jsou z nějaké přehlídky a má je jen půjčené. Bylo jí teprve sedmnáct a měla jsem o ni velkou starost.
Chtěla jsem dceru vidět na přehlídkovém molu, ale ona se vždy nějak vymluvila a já nakonec nikam nešla. Až jednou mně kamarádka pomohla. Jejím autem jsme dceru sledovaly.
Byl to vážně hrozný šok
Drahuška na žádnou přehlídku nešla. Sešla se s nějakým cizincem v hotelu a šla s ním na pokoj. Chvíli mi trvalo, než jsem pochopila, že ten chlapík, co si potom od ní inkasoval peníze, bude asi její pasák.
Úplně jsem se zhroutila. Ještě tu noc, když se dcera konečně vrátila domů, jsem se jí na to zeptala. Hrozně jsme se pohádaly. Drahuška mi vyčetla, že jsem si neuměla udržet ani chlapa, ani vydělat slušné peníze.
Ona si prý chce užívat života. A tihle dobře situovaní chlapící jí k tomu prý mohou pomoci. Byla jsem zděšená jejím cynismem, naprosto neromantickým vztahem k mužům, k lásce.
Rozešly jsme se
Hrozně jsme se pohádaly a dcera z domu odešla. Tehdy jsem se na ni moc zlobila, ale vztek mě brzy přešel. Chtěla jsem ji nějak „zachránit“. Ale marně. Drahušce se časem přestalo „dařit“.
Jejími klienty už nebyli dobře situovaní cizinci. Přestala chodit do hotelů a na privát a skončila na ulici. Jako ta nejhorší zdrogovaná šlapka. Už se vůbec nevídáme.
Dana M. (59), Brno
