Domů     Kočičí instinkt mi pomohl
Kočičí instinkt mi pomohl
2 minuty čtení

Říká se, že kočky dokážou vycítit nemoc. Je dobré tomu věřit a vnímat chování svého domácího mazlíčka. Může vám to zachránit život.

Micinka se spokojeně protahuje na sedačce. Využívá toho, že konečně dosáhla vítězství. Na sedačku celé čtyři roky, co tuto skvělou kočičku mám, nikdy nesměla. Nechtěla jsem, aby ji poškrábala drábky a zachlupatila.

Ne každý z mých hostů je pak nadšený, když si na ni sedne. Jenže teď šly mé zásady stranou. A moje číča si to užívá. Dokonce se mi zdá, že se tak trochu potměšile usmívá. Ale budiž, zaslouží si to.

Byla to moje nevšímavost

Moje roztomilá kočička byla odmalička velmi mazlivá. Ze všeho nejraději spala na polštáři vedle mě. Od jisté doby si ale začala pravidelně lehat na mé břicho. Bylo to příjemné, krásně to hřálo a Micinka se mi zdála spokojená.

Ona však spokojená nebyla. Její chování mě mělo naopak varovat. Já ale byla v klidu. Sice mě sem tam v břiše píchlo, ale znáte to, větry má přece čas od času každý.

Kamarádka zpozorněla

Když jsem měla chřipku, přišla se na mě podívat kamarádka a donesla mi nákup. Ležela jsem v posteli a Micinka samozřejmě trůnila na mém břiše. Ačkoliv je kamarádka hotová kočičí máma, Micinka ji tentokrát nepřišla ani přivítat.

Kamarádka chvíli moji kočku pozorovala a pak se zeptala, zda to dělá často. Vysvětlila mi, že toto kočky často dělají, když někde cítí špatné energie. „Můžeš mít něco třeba se střevy. Zajdi si k doktorovi,“ doporučila mi přítelkyně.

Přišla jsem včas

Doktoři mi objevili zatím velmi malý nádor ve střevech. Rychlý zákrok se vydařil a lékaři mě chválili, že jsem přišla sama od sebe, aniž bych měla nějaké vážnější obtíže. To by prý také mohlo už být pozdě.

Zamlčela jsem jim, že sama od sebe bych s občasným píchnutím v břiše k lékaři nešla. Nejsem přece žádný hypochondr. Naštěstí tu byla Micinka a moje kamarádka. Ty mně zachránily život. Tak ať se moje drahá kočička válí, kde chce. Přilehnout si může ke mně. Jen ať nenajde další nemoc!

Mirka Z. (49), Poděbrady

Související články
3 minuty čtení
Tušila jsem, že s naším domem není něco v pořádku. Jako dítě jsem dokonce viděla ducha. Měla jsem ale zbraň v podobě hudby. U nás bylo vždycky něco jinak. Domem se často linuly neznámé zvuky. Praskající podlahové parkety či noční rozsvěcení světel nebylo nic neobvyklého. Někdy bych dala i ruku do ohně za to, že se v domě někdo prochází. Abych všechny ty zvuky přehlušila, naučila jsem se usín
5 minut čtení
V době, kdy jsem přestala věřit té nepříjemné věštbě, přišel šok ze strany, odkud bych to bývala nikdy nečekala! Kam až mi paměť sahá, moje kamarádka Vlasta se vždycky zajímala o výklady snů, čtení z ruky, astrologii a další podobné věci. Vykládala sobě i známým Na střední škole dokonce začala sama vykládat – nejprve karty jen pro sebe, později i pro svou rodinu a okolí. Její věštění jí s
3 minuty čtení
Když jsem přišla o muže, vnuk mi daroval k narozeninám kotě. I když kočky ráda nemám, nakonec jsem za ni byla ráda. S manželem jsme vychovali dceru Soňu, která nám dala tu největší radost – vnouče. Erik je mým světlem. Miluji ho celým svým srdcem. Byl vždy trochu jiný než ostatní děti v jeho věku. Chce znát odpověď na otázky, které mně samotné dělají problém. Je nebývale zvědavý a chytrý. Ta
3 minuty čtení
Netušila jsem, jak krásně dokáže podzimní příroda kouzlit. Při tom pohledu jsem zapomněla na smutek a starosti. Mé nemocné tělo se jako zázrakem začalo léčit. Když jsem se vdala podruhé, tak mi bylo pětačtyřicet let. Děti jsem už měla velké a můj druhý muž také. Další jsme neplánovali. Byl to pro mě tehdy náročný rok, protože se na nás začaly sypat problémy ze všech stran. Nejhorší bylo, že se
3 minuty čtení
Jako malá holčička jsem slýchávala, že dům mých prarodičů přitahuje neštěstí a straší v něm temný stín. Málem jsem té povídačce uvěřila také. Když jsem byla malá, bydleli jsme v domě u prarodičů, protože mí rodiče tehdy jako chudí novomanželé neměli na bydlení. Babička mi tehdy vyprávěla o zlu, které v domě sídlí. Jako dítě jsem valila oči a všemu věřila. Prateta i místní mi to potvrdili. Ka
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Je čas zabezpečit chalupu
panidomu.cz
Je čas zabezpečit chalupu
Řada z nás své chaty a chalupy opouští s prvními sychravými dny, ti nejodolnější s koncem roku. Nějaký čas sem nepojedeme. Jak si při loučení se sousedy říkáme, uvidíme se, až přiletí špačci. Jenže to znamená, že naše opečovávaná hnízdečka zůstávají pár měsíců bez dozoru. A to je příležitost pro nevítané návštěvníky. Pryč s lákadly Zkušení
Sladký život? Raději ne!
nejsemsama.cz
Sladký život? Raději ne!
Jsou cukry, o kterých víte a v rámci zdravého životního stylu se jim vyhýbáte, a pak ty skryté, o kterých mnohdy nemáte tušení. Většina z nás jako první při zahájení hubnutí vysadí sladké. Omezit sladké limonády, sušenky a čokolády, to je v pořádku a schválí vám to každý, kdo se zdravou výživou zabývá. Na cukry jsou ale obzvlášť bohaté některé druhy ovoce nebo potraviny,
Generál Viest: Beneš ho poslal do jámy lvové
historyplus.cz
Generál Viest: Beneš ho poslal do jámy lvové
Němci je našli. Obklíčili celou vesnici a hrozí, že ji vypálí! Generál Viest se raději vzdá. Nechce dopustit, aby nacisté zmasakrovali desítky civilistů. Je zatčen, krutě vyslýchán a zavražděn v koncentráku. Do Pohronského Bukovce se německé komando později vrátí a za podporu partyzánů se místním obyvatelům stejně pomstí. Vždycky o sobě tvrdil, že je Čechoslovákem.
Jitka Čvančarová se ve svém těle cítí skvěle
nasehvezdy.cz
Jitka Čvančarová se ve svém těle cítí skvěle
Herečka Jitka Čvančarová (48) v poslední době doslova září. Na křtu nové knihy její dlouholeté kamarádky Báry Nesvadbové (51) překvapila nejen svěžím vzhledem, ale také výrazně štíhlejší postavou.