Domů     Práce snů
Práce snů
6 minut čtení

Když jsem byla ve třeťáku na střední škole, naskytla se mi možnost jet na praxi do Řeckého pětihvězdičkového rezortu, což pro mě byla jak úžasná zkušenost, tak možnost dobrého přivýdělku. Ani jsem nedoufala, že bych mohla získat ještě něco na víc.

Když jsem na webových stránkách školy našla inzerát, okamžitě jsem se přihlásila a čekala na den pohovoru vedený přímo manažery z hotelu, kteří si do naší školy přijeli vybrat vhodné studenty. Prošla jsem, a tak mě v červnu čekal odlet směr slunečné Řecko.

Byla jsem nadšená, že mi prázdniny začínají o něco dřív a navíc že budu celé tři měsíce u moře a to bez rodičů. Škola ještě před naším odletem vyslala několik pedagogů, aby místo, kde budeme ubytovaní, zkontrolovali.

Díky tomu jsme všichni získali jistotu, že se nic nemůže stát a že nás čeká nejlepší pracovní dovolená v životě.

To jsme ovšem netušili, že všechno bude úplně jiné, než jak jsme si to malovali.

Ubytování se neslo ve znamení malých buněk, kde nebyla slibovaná klimatizace a místo nově zrekonstruovaných koupelen a toalet na nás čekali špinavé sprchové kouty plné pavouků a všemožné další havěti.

Od studentů z jiných částí republiky, kteří dorazili na místo o několik dní dříve, jsme se dozvěděli, že jejich školy už tento problém s vedením hotelu řeší. Co nám to ale bylo platné?

Nedokázala jsem pochopit, kde naši profesoři byli a jaké ubytování jim bylo ukázáno. Bohužel, už jsme byli v Řecku a nedalo se nic dělat. Rozdělili jsme si tedy pokoje a snažili se je alespoň trochu zútulnit.

Ubytovala jsem se s kamarádkou Anetou, což se ukázalo jako velmi dobré rozhodnutí, protože společně s ní jel na praxi i její přítel Tonda. Pro mě to znamenalo volný pokoj po většinu dlouhých nocí.

Byla jsem ráda, že se můžu na dvoulůžku roztahovat a svoje věci si rozložit po celé místnosti. Po problémových začátcích jsem se se situací v hotelu smířila a začala prožívat splněný sen.

Ve volných chvílích jsem s holkama chodila na pláž, koupala se a relaxovala na lehátkách, která patřila k místním barům. Řečtí číšníci nám kupovali jeden drink za druhým, mrkali na nás a mazali nás opalovacím krémem. Cítila jsem se jako princezna.

Práce byla sice náročná, ale bavila mě. Tři dny v týdnu jsem pracovala jako barmanka, zbylé dny jsem pak rozdělovala mezi hlídání dětí, údržbu bazénu a prodávání v malém krámku se suvenýry. Jakmile práce skončila, zůstávala jsem se spolužáky vzhůru.

Hodně jsme se sblížili a já mohla konečně říct, že jsem získala opravdové přátele, kteří mi pomohou i v těžkých chvílích. V noci jsem se však cítila smutná a osamocená.

Aneta stále přespávala u Tondy a v našem pokoji se ukázala jen, když se potřebovala převléct nebo osprchovat. Jakmile jsem se uložila ke spánku, vzpomínala jsem na rodiče, jak asi tráví dovolenou a co dělá bráška. V tu dobu jsem neměla žádného přítele, takže na mě doma ani nikdo jiný nečekal.

Jednou večer jsme opět vysedávali před naším oblíbeným barem a kluci se mi marně snažili vysvětlit pravidla pokeru. Dobrou zábavu překazila až bouřka, která se strhla úplně znenadání.

Spolužáci se začali pomalu trousit do svých pokojů, když se ke mně zničehonic přitočil Tonda a podíval se na mě prosebným pohledem:

„Nemohl by u tebe dneska přespat můj spolubydlící Roman? Chtěl bych mít s Anetou trošku soukromí,“ zamrkal a vyčkával, jak se rozhodnu. Zadívala jsem se na Romana. Jak to, že jsem si ho nikdy pořádně neprohlédla?

Do toho večera jsem ho vnímala jako příjemného kluka, ale při druhém pohledu z něj vyzařovalo něco víc. Příjemná krása. Byl ostříhaný na ježka, v opálené tváři mu zářil bílý úsměv a pomněnkově modré oči a pod černým tričkem se mu rýsovalo pevné tělo.

Přesto se mi do noci, kdy budeme sdílet jedno dvoulůžko, moc nechtělo. Vždyť ho vůbec neznám. Za jeho zády jsem však spatřila Anetu, jak spíná ruce a neslyšně ústy naznačuje slovíčko „prosím“.

Na nečekanou otázku jsem tedy kývla a šla tomu krasavci ukázat pokoj, který se mu pro jednu noc stane útočištěm.

Usnul přesně v tom okamžiku, kdy položil hlavu na polštář. Já však nemohla oka zamhouřit. Budilo mě jeho chrápání a také vedro, které mě obklopilo pokaždé, když přese mě automaticky přehodil ruku a přitáhl si mě do objetí.

Ráno jsem ho nechala spát a potichu se vytratil na ranní směnu připravit snídaně pro hotelové hosty.

Když skončila s aranžováním talířů s jídlem, měla jsem až do dalšího dne volno, a tak jsem se vypravila na pokoj, tam se převlékla do plavek a vyrazila na pláž.  Den u moře utekl rychle a najednou byl zase večer.

Chystala jsem se zrovna ke spánku, když se ozvalo lehké zaťukání. Ve dveřích se zjevil Roman s prosbou, zda u mě nemůže znovu spát. Zalila mě radost. Druhou společnou noc jsme spali v objetí.

Ráno, po konci směny, jsem se vrátila na pokoj, ale Romana tam nepotkala. Místo něho na mě na posteli čekalo pár místních květin a lísteček se vzkazem, abych přišla na pláž.

Rychle jsem se převlékla a vyrazila. Našla jsem ho hned u prvního baru, jak s Anetou a Tondou čeká na pití. Koupil i mě, vzal mi tašku a odvedl mě k lehátkům ve stínu. Odpoledne jsme strávili ve vodě a dováděli jako malé děti.

Roman si mě v jedné nestřežené chvíli vzal stranou a šeptem mi sdělil, že Aneta bude u Tondy spát až do konce pobytu.

„Nevadí ti, když budeme mít teď víc takových nocí, jako byla ta včerejší?“ začervenal se a objal mě kolem pasu.

„Když nebudeš chrápat“ zasmála jsem se a políbila ho přímo na rty. Po zbytek dovolené jsem měla kamaráda, spolubydlícího a partnera a doufala, že to tak i zůstane, až se vrátíme domů.

Markéta, 20 let, Olomouc

Předchozí článek
Další článek
Související články
3 minuty čtení
Krmila jsem opuštěného pejska, a on se mi za to odvděčil. Když jsem se ocitla v ohrožení života, neváhal a doběhl pro pomoc. Nevím, kde se tehdy v naší ulici vzal. Nikdo se k němu nehlásil. Pobíhal po okolí a žil z toho, co si našel nebo mu někdo dal. Toho pejska musel někdo vyhodit, vysadit z auta a nechat na pospas osudu. Domů si ho nikdo vzít nechtěl, ale většina z nás mu občas něco od oběda
3 minuty čtení
Ve slabé chvilce jsem svěřila kamarádce své největší tajemství. Zneužila mé důvěry. U mě už pochopení a pomocnou ruku nenajde. Nikdy! Anetu jsem považovala za svou nejlepší kamarádku. Od dětství jsme si říkaly všechno. Většinou to byla ona, kdo měl problémy, a já trpělivě poslouchala jako pověstná vrba. Pak ale přišla chvíle, kdy jsem se potřebovala někomu svěřit já. Se svým manželem jsem byla
3 minuty čtení
Největší frajer ze třídy nemusí být ten pravý pro mě. To jsem zjistila během čekání na nový rok, tehdy mi z očí spadly růžové brýle. Kdysi dávno jsem chodila s Karlem, největším frajerem ze třídy, premiantem a třídním šaškem, který ze sebe sypal jednu vtipnou poznámku za druhou a spolehlivě rozesmával třídu, ba i profesory. Byla jsem do něj bláznivě zamilovaná, ač mě před ním kdekdo varoval, vč
6 minut čtení
Soused se jevil jako protiva, navíc mě pomlouval. Nenapadlo mě, že bychom se někdy mohli sblížit. Ale život umí překvapit. Silvestry nemám ráda. V našem baráku probíhají snad ještě bouřlivěji než jinde. Proč, to ráda vysvětlím. Vše je v režii souseda, který mi leze na nervy, a já jemu, to je mi známo. Říká o mně, že jsem stará panna. Zjevně neví o mém dávném krátkém manželství. Proč bych mu
3 minuty čtení
Můj David je mlčenlivý samotář. Nemá rád večírky a oslavy. Já jsem jeho opak. Hvězdou podnikové akce se ale kupodivu stal on. David byl pěkný kluk, který nemusel trpět nedostatkem sebevědomí. Přesto byl plachý, citlivý. Obzvlášť se bál doktorů. Poznali jsme se v ordinaci, kde jsem pracovala jako zdravotní sestra. Tu lékařskou prohlídku museli tehdy absolvovat všichni kluci kvůli vojně, byla pov
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Ardbeg House: Legenda z Islay vítá první hosty
epochalnisvet.cz
Ardbeg House: Legenda z Islay vítá první hosty
Slavná palírna Ardbeg, spadající pod skupinu LVMH, poprvé vstoupila do hotelového světa…Na ostrově Islay otevřela Ardbeg House, stylové boutiqové útočiště propojující charakter své legendární produkce s prostředím ostrova, který je proslulý dlouhou tradicí a jedinečným rukopisem místních palíren. Dvanáct pokojů a apartmá, z nichž každý má svůj vlastní příběh, vás vtáhne do atmosféry, která působí jak
Cukr je fajn. Ale kdy už je ho tak trochu moc?
nejsemsama.cz
Cukr je fajn. Ale kdy už je ho tak trochu moc?
Tělo umí dát najevo, že má sladkého opravdu až nad hlavu, jen je třeba naslouchat jeho jemným signálům. Co je sladké, to je dobré, takže je přirozené, že sladkou chuť člověk vyhledává. Je navíc dokázáno, že cukr podporuje produkci hormonu spokojenosti serotoninu a že má mírný vliv na potlačení vnímání bolesti. Jenže v nadměrném množství škodí. Možná
Vysokorychlostní železnice propojí Rijád a Dauhá napříč rozpálenou pouští
iluxus.cz
Vysokorychlostní železnice propojí Rijád a Dauhá napříč rozpálenou pouští
Saúdská Arábie a Katar připravují jeden z nejambicióznějších dopravních projektů současnosti. Nová 785 kilometrů dlouhá vysokorychlostní elektrická železnice propojí Rijád a Dauhá rychlostí až 300 km/
Kde najdeme záhadné brány do jiných dimenzí?
enigmaplus.cz
Kde najdeme záhadné brány do jiných dimenzí?
Po celém světě existují místa opředená legendami o tajemných portálech, kde se má stírat hranice mezi světy. Hrady, pevnosti i kamenné brány jsou spojovány s duchy, UFO, podivnými energetickými jevy a
Ničit spánek vám může špatný polštář!
21stoleti.cz
Ničit spánek vám může špatný polštář!
Ačkoliv se to může zdát přehnané, je vědecky dokázané, že polštář je jedním z nejúčinnějších nástrojů, jak docílit kvalitního spánku, bezproblémového usínání a dokonce i zmírnění bolesti či zlepšení d
Tasmánský král sýrů pocházel z Čech
historyplus.cz
Tasmánský král sýrů pocházel z Čech
Mladík, stojící na přídi zaoceánské lodi, s nadějí pozoruje blížící se australské břehy. V následujících desetiletích se nejen proslaví a zbohatne, ale především naučí protinožce milovat sýry. Potomci sedláka Josefa Vyhnálka z Hnátnice nedaleko Letohradu ve východních Čechách mají život narýsovaný dlouho dopředu. Především nejstarší syn Milan Vyhnálek (1925–2013), od něhož se v souladu s tradicí očekává,
Vánoce, které vás překvapí
epochanacestach.cz
Vánoce, které vás překvapí
Kde jsou nejlepší Vánoce? Než odpovíte logicky, že doma, zkuste si přečíst, jak to na Ježíška vypadá po světě. Zázrak Vánoc stojí za to zažít kdekoli. Ať se tam zpívá Tichá noc, nebo Narodil se Kristus Pán… Kanada Ještě před Štědrým dnem pořádají Kanaďané pečicí večírky, kdy příchozí pečou vánoční koláčky „cookies“ dle vlastního receptu. Chodí tu Santa
Lehký salát s kozím sýrem
tisicereceptu.cz
Lehký salát s kozím sýrem
Ideální salát do teplých dnů. Místo mandlí můžete použít i vlašské ořechy. Ingredience 1 ledový salát 200 g salátu polníčku 100 g salátu rukoly 4 kozí sýry s plísní 8 kusů toastů 250 g čers
Nedokážu odpustit kamarádce takovou zradu
skutecnepribehy.cz
Nedokážu odpustit kamarádce takovou zradu
Ve slabé chvilce jsem svěřila kamarádce své největší tajemství. Zneužila mé důvěry. U mě už pochopení a pomocnou ruku nenajde. Nikdy! Anetu jsem považovala za svou nejlepší kamarádku. Od dětství jsme si říkaly všechno. Většinou to byla ona, kdo měl problémy, a já trpělivě poslouchala jako pověstná vrba. Pak ale přišla chvíle, kdy jsem se potřebovala někomu svěřit
Nesvačilová: Společné bydlení se nekoná?
nasehvezdy.cz
Nesvačilová: Společné bydlení se nekoná?
Denisa Nesvačilová (34) se ještě nedávno radovala, že začíná s právníkem Michalem Vikem (38) novou kapitolu života. Jenže vysněné idylce je zřejmě konec. Když si herečka Denisa Nesvačilová (34) ze
Monumentální Akšardham: V největším chrámu světa najdete i 3D kino!
epochaplus.cz
Monumentální Akšardham: V největším chrámu světa najdete i 3D kino!
Dokonale seřízené lasery vykreslují přes zraky návštěvníků úchvatnou světelnou show. Trocha mlhy pro dotvoření atmosféry, k tomu něco na zub. Mimochodem, víte, že právě tady najdete jediné velkoformátové kino v celém hlavním městě Indie, Novém Dillí? Překvapivě nejsme nikde v zábavním parku, ale v hinduistické svatyni!   Žádné kovové „berličky“ a beton maximálně do základů. A ty musí být
Sklo jako působivý architektonický materiál
rezidenceonline.cz
Sklo jako působivý architektonický materiál
Velkoplošné prvky ze živého transparentního materiálu stavbu osvěžují, propouštějí do jejího nitra spoustu světla, a tím zlepšují kvalitu vnitřního prostředí. Navíc významně ovlivňují vzhled budovy. Tak jako dřevo a kámen v konstrukčních řešeních zdařile zastupuje ocel, výplně z cihelného či jiného zdiva zase velmi působivě nahrazuje sklo. Jeho vizuálního benefitu v podobě zrcadlení oblohy i