Domů     Práce snů
Práce snů
6 minut čtení

Když jsem byla ve třeťáku na střední škole, naskytla se mi možnost jet na praxi do Řeckého pětihvězdičkového rezortu, což pro mě byla jak úžasná zkušenost, tak možnost dobrého přivýdělku. Ani jsem nedoufala, že bych mohla získat ještě něco na víc.

Když jsem na webových stránkách školy našla inzerát, okamžitě jsem se přihlásila a čekala na den pohovoru vedený přímo manažery z hotelu, kteří si do naší školy přijeli vybrat vhodné studenty. Prošla jsem, a tak mě v červnu čekal odlet směr slunečné Řecko.

Byla jsem nadšená, že mi prázdniny začínají o něco dřív a navíc že budu celé tři měsíce u moře a to bez rodičů. Škola ještě před naším odletem vyslala několik pedagogů, aby místo, kde budeme ubytovaní, zkontrolovali.

Díky tomu jsme všichni získali jistotu, že se nic nemůže stát a že nás čeká nejlepší pracovní dovolená v životě.

To jsme ovšem netušili, že všechno bude úplně jiné, než jak jsme si to malovali.

Ubytování se neslo ve znamení malých buněk, kde nebyla slibovaná klimatizace a místo nově zrekonstruovaných koupelen a toalet na nás čekali špinavé sprchové kouty plné pavouků a všemožné další havěti.

Od studentů z jiných částí republiky, kteří dorazili na místo o několik dní dříve, jsme se dozvěděli, že jejich školy už tento problém s vedením hotelu řeší. Co nám to ale bylo platné?

Nedokázala jsem pochopit, kde naši profesoři byli a jaké ubytování jim bylo ukázáno. Bohužel, už jsme byli v Řecku a nedalo se nic dělat. Rozdělili jsme si tedy pokoje a snažili se je alespoň trochu zútulnit.

Ubytovala jsem se s kamarádkou Anetou, což se ukázalo jako velmi dobré rozhodnutí, protože společně s ní jel na praxi i její přítel Tonda. Pro mě to znamenalo volný pokoj po většinu dlouhých nocí.

Byla jsem ráda, že se můžu na dvoulůžku roztahovat a svoje věci si rozložit po celé místnosti. Po problémových začátcích jsem se se situací v hotelu smířila a začala prožívat splněný sen.

Ve volných chvílích jsem s holkama chodila na pláž, koupala se a relaxovala na lehátkách, která patřila k místním barům. Řečtí číšníci nám kupovali jeden drink za druhým, mrkali na nás a mazali nás opalovacím krémem. Cítila jsem se jako princezna.

Práce byla sice náročná, ale bavila mě. Tři dny v týdnu jsem pracovala jako barmanka, zbylé dny jsem pak rozdělovala mezi hlídání dětí, údržbu bazénu a prodávání v malém krámku se suvenýry. Jakmile práce skončila, zůstávala jsem se spolužáky vzhůru.

Hodně jsme se sblížili a já mohla konečně říct, že jsem získala opravdové přátele, kteří mi pomohou i v těžkých chvílích. V noci jsem se však cítila smutná a osamocená.

Aneta stále přespávala u Tondy a v našem pokoji se ukázala jen, když se potřebovala převléct nebo osprchovat. Jakmile jsem se uložila ke spánku, vzpomínala jsem na rodiče, jak asi tráví dovolenou a co dělá bráška. V tu dobu jsem neměla žádného přítele, takže na mě doma ani nikdo jiný nečekal.

Jednou večer jsme opět vysedávali před naším oblíbeným barem a kluci se mi marně snažili vysvětlit pravidla pokeru. Dobrou zábavu překazila až bouřka, která se strhla úplně znenadání.

Spolužáci se začali pomalu trousit do svých pokojů, když se ke mně zničehonic přitočil Tonda a podíval se na mě prosebným pohledem:

„Nemohl by u tebe dneska přespat můj spolubydlící Roman? Chtěl bych mít s Anetou trošku soukromí,“ zamrkal a vyčkával, jak se rozhodnu. Zadívala jsem se na Romana. Jak to, že jsem si ho nikdy pořádně neprohlédla?

Do toho večera jsem ho vnímala jako příjemného kluka, ale při druhém pohledu z něj vyzařovalo něco víc. Příjemná krása. Byl ostříhaný na ježka, v opálené tváři mu zářil bílý úsměv a pomněnkově modré oči a pod černým tričkem se mu rýsovalo pevné tělo.

Přesto se mi do noci, kdy budeme sdílet jedno dvoulůžko, moc nechtělo. Vždyť ho vůbec neznám. Za jeho zády jsem však spatřila Anetu, jak spíná ruce a neslyšně ústy naznačuje slovíčko „prosím“.

Na nečekanou otázku jsem tedy kývla a šla tomu krasavci ukázat pokoj, který se mu pro jednu noc stane útočištěm.

Usnul přesně v tom okamžiku, kdy položil hlavu na polštář. Já však nemohla oka zamhouřit. Budilo mě jeho chrápání a také vedro, které mě obklopilo pokaždé, když přese mě automaticky přehodil ruku a přitáhl si mě do objetí.

Ráno jsem ho nechala spát a potichu se vytratil na ranní směnu připravit snídaně pro hotelové hosty.

Když skončila s aranžováním talířů s jídlem, měla jsem až do dalšího dne volno, a tak jsem se vypravila na pokoj, tam se převlékla do plavek a vyrazila na pláž.  Den u moře utekl rychle a najednou byl zase večer.

Chystala jsem se zrovna ke spánku, když se ozvalo lehké zaťukání. Ve dveřích se zjevil Roman s prosbou, zda u mě nemůže znovu spát. Zalila mě radost. Druhou společnou noc jsme spali v objetí.

Ráno, po konci směny, jsem se vrátila na pokoj, ale Romana tam nepotkala. Místo něho na mě na posteli čekalo pár místních květin a lísteček se vzkazem, abych přišla na pláž.

Rychle jsem se převlékla a vyrazila. Našla jsem ho hned u prvního baru, jak s Anetou a Tondou čeká na pití. Koupil i mě, vzal mi tašku a odvedl mě k lehátkům ve stínu. Odpoledne jsme strávili ve vodě a dováděli jako malé děti.

Roman si mě v jedné nestřežené chvíli vzal stranou a šeptem mi sdělil, že Aneta bude u Tondy spát až do konce pobytu.

„Nevadí ti, když budeme mít teď víc takových nocí, jako byla ta včerejší?“ začervenal se a objal mě kolem pasu.

„Když nebudeš chrápat“ zasmála jsem se a políbila ho přímo na rty. Po zbytek dovolené jsem měla kamaráda, spolubydlícího a partnera a doufala, že to tak i zůstane, až se vrátíme domů.

Markéta, 20 let, Olomouc

Předchozí článek
Další článek
Související články
3 minuty čtení
Moje dětství bylo těžké. Naše maminka zemřela. Táta byl despota. Jedinou mojí spřízněnou duší se stal toulavý pejsek Bobi. Doma jsem jako dítě měla peklo. Maminka zemřela, když jsem byla ještě malá. Otec hodně pil a často dokázal propít skoro celou výplatu. Čtyři roky jsem chodila do školy u nás na vesnici. Měli mě tam rádi, protože se tam všichni znali a učitelé věděli, jak těžké dětství mám.
2 minuty čtení
Už se vám stalo, že vám vykradli byt? Se vším jsem se smířila, jen ten čajový servis, jedinou památku na babičku, jsem nedokázala oželet. Stalo se to, když jsme jeli v létě na dovolenou. Vyrazila jsem s manželem a dětmi do Turecka, byla to nejspíš naše poslední dovolená, protože naše dcery už byly plnoleté a to člověk neví, jestli za rok s rodiči ještě někam pojedou. Turecko byla země, která ná
5 minut čtení
Když moje bývalá švagrová Petra oznámila, že začne pořádat „dámské večery“, připadalo mi to jako neškodná zábava. Šeredně jsem se spletla. Bylo jí přes padesát, děti měla dospělé, rozvedená byla roky a najednou objevila potřebu ženské sounáležitosti. Vždycky totiž sčetla knihy o seberozvoji a sledovala taková podivná videa, která mi v dobách, kdy ještě žila s mým bratrem, hojně přeposílala. Já
3 minuty čtení
Léta jsme budovali s manželem penzion, na který jsem nakonec zůstala sama. Chtěla jsem to vzdát, ale neudělala to. Naštěstí! Když jsme s Karlem před třiceti lety koupili starý dům na okraji Českého ráje, všichni si ťukali na čelo. Do střechy zatékala, okna netěsnila a kolem rostlo víc kopřiv než květin. Jenže já jsem v té ruině viděla něco úplně jiného. Malý rodinný penzion, kam se lidé budou r
4 minuty čtení
Když jsem po letech potkala svoji studentskou lásku, Jiřího, zjistila jsem, že se i v seniorském věku dokážu červenat jako dospívající dívka. Ještě nedávno byl můj život uspořádaný jako krabice se starými krajkami. Rána patřila kávě a luštění křížovek, spíše ze zvyku než z potřeby si bystřit mozek. Občas se zastavila dcera s vnoučaty. Ta na chvíli udělala v bytě chaos a rozruch. Znala jsem každ
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Záhada Rohoncského kodexu: Ukrývá zapomenutý jazyk, tajnou šifru, nebo mistrovský podvrh?
enigmaplus.cz
Záhada Rohoncského kodexu: Ukrývá zapomenutý jazyk, tajnou šifru, nebo mistrovský podvrh?
Na první pohled připomíná obyčejnou starou knihu. Jakmile ji však otevřete, ocitnete se ve světě stovek neznámých znaků, podivných ilustrací a textu, který už téměř dvě století vzdoruje všem pokusům o
Polibky Zacha s neznámou blondýnkou!
nasehvezdy.cz
Polibky Zacha s neznámou blondýnkou!
Z ikonického slušňáka se stává nevypočitatelný rebel? Herec, kterého nyní vídáme v seriálu Případy mimořádné Marty, Roman Zach (53), vždy platil za vzorného manžela své ženy, kostýmní výtvarnice Andre
Postupně jsem ji ztrácela
skutecnepribehy.cz
Postupně jsem ji ztrácela
Když mi bylo dvacet, potkala jsem ženu, která se stala mojí druhou rodinou. Nikdy by mě nenapadlo, jak se může pevné přátelství rozplynout. Jmenovala se Jana a poznaly jsme se v práci. Na první pohled jsme byly úplně jiné. Já jsem byla opatrná, všechno jsem si plánovala a dlouho přemýšlela, než jsem něco udělala. Jana byla spontánní, smála
Typická polévka avgolemono
tisicereceptu.cz
Typická polévka avgolemono
Tato polévka (někdy také omáčka) se připravuje zejména o svátcích. Suroviny 1 kuře 1 cibule 4 stroužky česneku 2 řapíkaté celery 4 snítky tymiánu 3 vejce 3 citrony 200 g těstovinové rýže
Jak poznat čistou vodu ke koupání? Strčte hlavu pod hladinu!
epochaplus.cz
Jak poznat čistou vodu ke koupání? Strčte hlavu pod hladinu!
Léto je časem koupání v přírodě. Jak však poznat, že je voda v řece, rybníku, jezeře čistá? Jistě, máte možnost využít informace hygieniků či podrobit křížovému výslechu provozovatele přírodního koupaliště. Existuje ale ještě jiná alternativa. Jaká? Podívat se pod hladinu a zjistit, kdo si onu konkrétní vodní lokalitu oblíbil už dávno před vámi. Říká se jim bioindikátory
Prostor, který roste s dítětem
rezidenceonline.cz
Prostor, který roste s dítětem
Je to svět, který se vyvíjí a proměňuje od prvních dětských krůčků až po dospívání. Správně navržený pokoj podporuje bezpečí, kreativitu, soustředění i odpočinek a reaguje na každou etapu života a specifické potřeby dítěte. Pro nejmenší je klíčová jednoduchost, měkkost a bezpečí, proto by pokoj miminka měl působit především klidně a útulně. Předškolní věk je
8 důvodů, proč letos v létě vyrazit do Madonna di Campiglio
epochanacestach.cz
8 důvodů, proč letos v létě vyrazit do Madonna di Campiglio
Dolomity umí být dramatické, ale málokde je jejich krása tak snadno dostupná jako v oblasti Madonna di Campiglio. Stačí pár minut v lanovce a ocitnete se mezi skalními věžemi, horskými jezery a nekonečnými výhledy. Přinášíme tipy na osm zážitků, kvůli kterým stojí za to naplánovat si letní dovolenou právě sem. Madonna di Campiglio uhrane každé
Když nohy  protestují
nejsemsama.cz
Když nohy protestují
Večer sotva obujete pantofle, kotníky mizí a nohy jsou těžké jako olovo? Otoky trápí miliony žen. Zjistěte, co je právě u vás způsobuje a jak jim účinně předcházet. Vaše nožky budou zase štíhlé. Boty po celém dni najednou tlačí, ponožky se nemilosrdně zakusují nad kotníky a nohy vypadají, jako by zadržovaly vodu na horší časy. Oteklé nohy nejsou jen
Tasmánský čert: Ďábel bez ďábelské povahy
21stoleti.cz
Tasmánský čert: Ďábel bez ďábelské povahy
K nejzuřivějším a nejagresivnějším zvířatům jsou obecně řazeni ďáblové medvědovití neboli tasmánští čerti – ostatně taková představa vyplývá i z jejich názvu. Tito největší draví vačnatci, vyskytující
Vražedný dům v Chicagu: Nejděsivější místo USA?
epochalnisvet.cz
Vražedný dům v Chicagu: Nejděsivější místo USA?
Na rohu ulic West 63rd Street a South Wallace Avenue v Chicagu stojí nenápadná pošta. Nemá žádný speciální nápis ani pamětní desku. A přesto prý místní zaměstnanci neradi chodí do sklepa. Právě tady totiž sídlil sériový vrah H. H. Holmes a také nejpropracovanější past na lidi v dějinách americké kriminalistiky. Herman Webster Mudgett (1861–1896) přijíždí
Propadněte i vy vrstvení vůní s pánským a dámským parfémem The Sunny
iluxus.cz
Propadněte i vy vrstvení vůní s pánským a dámským parfémem The Sunny
Už jste zkoušeli vrstvení vůní? Je to taková neviditelná kreativní hra, kdy spojením dvou zdánlivě odlišných vůní vytvoříte vlastní, naprosto unikátní podpis. Ideální pro vrstvení vůní jsou nové parfé
Dědictví Babenberků: Klíčovou listinu si každý vykládal po svém
historyplus.cz
Dědictví Babenberků: Klíčovou listinu si každý vykládal po svém
Vrhá se do největší bitevní vřavy. Náhle se ocitá sám uprostřed nepřátel. Nikdo z jeho věrných si toho ani nepovšiml. Rakouský vévoda Fridrich II. padne 15. června 1246 při střetu s Uhry na Litavě. „Tvrdý muž, statečný v boji, v úsudku přísný a krutý, chtivý pokladů, šířil takovou hrůzu mezi svými i v sousedství, že