Domů     Práce snů
Práce snů
6 minut čtení

Když jsem byla ve třeťáku na střední škole, naskytla se mi možnost jet na praxi do Řeckého pětihvězdičkového rezortu, což pro mě byla jak úžasná zkušenost, tak možnost dobrého přivýdělku. Ani jsem nedoufala, že bych mohla získat ještě něco na víc.

Když jsem na webových stránkách školy našla inzerát, okamžitě jsem se přihlásila a čekala na den pohovoru vedený přímo manažery z hotelu, kteří si do naší školy přijeli vybrat vhodné studenty. Prošla jsem, a tak mě v červnu čekal odlet směr slunečné Řecko.

Byla jsem nadšená, že mi prázdniny začínají o něco dřív a navíc že budu celé tři měsíce u moře a to bez rodičů. Škola ještě před naším odletem vyslala několik pedagogů, aby místo, kde budeme ubytovaní, zkontrolovali.

Díky tomu jsme všichni získali jistotu, že se nic nemůže stát a že nás čeká nejlepší pracovní dovolená v životě.

To jsme ovšem netušili, že všechno bude úplně jiné, než jak jsme si to malovali.

Ubytování se neslo ve znamení malých buněk, kde nebyla slibovaná klimatizace a místo nově zrekonstruovaných koupelen a toalet na nás čekali špinavé sprchové kouty plné pavouků a všemožné další havěti.

Od studentů z jiných částí republiky, kteří dorazili na místo o několik dní dříve, jsme se dozvěděli, že jejich školy už tento problém s vedením hotelu řeší. Co nám to ale bylo platné?

Nedokázala jsem pochopit, kde naši profesoři byli a jaké ubytování jim bylo ukázáno. Bohužel, už jsme byli v Řecku a nedalo se nic dělat. Rozdělili jsme si tedy pokoje a snažili se je alespoň trochu zútulnit.

Ubytovala jsem se s kamarádkou Anetou, což se ukázalo jako velmi dobré rozhodnutí, protože společně s ní jel na praxi i její přítel Tonda. Pro mě to znamenalo volný pokoj po většinu dlouhých nocí.

Byla jsem ráda, že se můžu na dvoulůžku roztahovat a svoje věci si rozložit po celé místnosti. Po problémových začátcích jsem se se situací v hotelu smířila a začala prožívat splněný sen.

Ve volných chvílích jsem s holkama chodila na pláž, koupala se a relaxovala na lehátkách, která patřila k místním barům. Řečtí číšníci nám kupovali jeden drink za druhým, mrkali na nás a mazali nás opalovacím krémem. Cítila jsem se jako princezna.

Práce byla sice náročná, ale bavila mě. Tři dny v týdnu jsem pracovala jako barmanka, zbylé dny jsem pak rozdělovala mezi hlídání dětí, údržbu bazénu a prodávání v malém krámku se suvenýry. Jakmile práce skončila, zůstávala jsem se spolužáky vzhůru.

Hodně jsme se sblížili a já mohla konečně říct, že jsem získala opravdové přátele, kteří mi pomohou i v těžkých chvílích. V noci jsem se však cítila smutná a osamocená.

Aneta stále přespávala u Tondy a v našem pokoji se ukázala jen, když se potřebovala převléct nebo osprchovat. Jakmile jsem se uložila ke spánku, vzpomínala jsem na rodiče, jak asi tráví dovolenou a co dělá bráška. V tu dobu jsem neměla žádného přítele, takže na mě doma ani nikdo jiný nečekal.

Jednou večer jsme opět vysedávali před naším oblíbeným barem a kluci se mi marně snažili vysvětlit pravidla pokeru. Dobrou zábavu překazila až bouřka, která se strhla úplně znenadání.

Spolužáci se začali pomalu trousit do svých pokojů, když se ke mně zničehonic přitočil Tonda a podíval se na mě prosebným pohledem:

„Nemohl by u tebe dneska přespat můj spolubydlící Roman? Chtěl bych mít s Anetou trošku soukromí,“ zamrkal a vyčkával, jak se rozhodnu. Zadívala jsem se na Romana. Jak to, že jsem si ho nikdy pořádně neprohlédla?

Do toho večera jsem ho vnímala jako příjemného kluka, ale při druhém pohledu z něj vyzařovalo něco víc. Příjemná krása. Byl ostříhaný na ježka, v opálené tváři mu zářil bílý úsměv a pomněnkově modré oči a pod černým tričkem se mu rýsovalo pevné tělo.

Přesto se mi do noci, kdy budeme sdílet jedno dvoulůžko, moc nechtělo. Vždyť ho vůbec neznám. Za jeho zády jsem však spatřila Anetu, jak spíná ruce a neslyšně ústy naznačuje slovíčko „prosím“.

Na nečekanou otázku jsem tedy kývla a šla tomu krasavci ukázat pokoj, který se mu pro jednu noc stane útočištěm.

Usnul přesně v tom okamžiku, kdy položil hlavu na polštář. Já však nemohla oka zamhouřit. Budilo mě jeho chrápání a také vedro, které mě obklopilo pokaždé, když přese mě automaticky přehodil ruku a přitáhl si mě do objetí.

Ráno jsem ho nechala spát a potichu se vytratil na ranní směnu připravit snídaně pro hotelové hosty.

Když skončila s aranžováním talířů s jídlem, měla jsem až do dalšího dne volno, a tak jsem se vypravila na pokoj, tam se převlékla do plavek a vyrazila na pláž.  Den u moře utekl rychle a najednou byl zase večer.

Chystala jsem se zrovna ke spánku, když se ozvalo lehké zaťukání. Ve dveřích se zjevil Roman s prosbou, zda u mě nemůže znovu spát. Zalila mě radost. Druhou společnou noc jsme spali v objetí.

Ráno, po konci směny, jsem se vrátila na pokoj, ale Romana tam nepotkala. Místo něho na mě na posteli čekalo pár místních květin a lísteček se vzkazem, abych přišla na pláž.

Rychle jsem se převlékla a vyrazila. Našla jsem ho hned u prvního baru, jak s Anetou a Tondou čeká na pití. Koupil i mě, vzal mi tašku a odvedl mě k lehátkům ve stínu. Odpoledne jsme strávili ve vodě a dováděli jako malé děti.

Roman si mě v jedné nestřežené chvíli vzal stranou a šeptem mi sdělil, že Aneta bude u Tondy spát až do konce pobytu.

„Nevadí ti, když budeme mít teď víc takových nocí, jako byla ta včerejší?“ začervenal se a objal mě kolem pasu.

„Když nebudeš chrápat“ zasmála jsem se a políbila ho přímo na rty. Po zbytek dovolené jsem měla kamaráda, spolubydlícího a partnera a doufala, že to tak i zůstane, až se vrátíme domů.

Markéta, 20 let, Olomouc

Předchozí článek
Další článek
Související články
3 minuty čtení
Sousedův syn prosil, že chce pod stromeček pejska. Pak se o něj ale vůbec nestaral a pro rodinu to byla zátěž. Rozhodla jsem se zakročit. Každé dítě asi touží mít doma nějaké zvířátko. Sousedův šestiletý Jiřík si pejska moc přál a prosil, kudy chodil. Nakonec rodiče přesvědčil a oni mu k Vánocům pořídili štěňátko. Bylo roztomilé a živé, pořád pobíhalo po bytě a vše okusovalo. Tak, jak to ště
3 minuty čtení
Petra v práci všichni nesnášeli. Tvářil se jako morous. Zejména mě nesnášel, vlastně to bylo oboustranné. Pak se ale vše najednou změnilo. Nečekaně mi nabídl svou pomoc. Stáli jsme tam spolu sami a on mlčel. V budově naší firmy jsme měli jen jedno jediné místo, kde jsme mohli kouřit. Na terase. Vždy se tam sešla skupinka lidí a bylo veselo. Ale když se tam objevil Petr, všechny veselá nálada př
2 minuty čtení
Všichni kuřáci to znají. Leze to do peněz a obtěžujeme tím okolí. Tolikrát jsem si dávala marně novoroční předsevzetí, až mi pomohla náhoda. Byli jsme náruživými kuřáky já i můj muž. Dokud jsme neměli děti, tak nám to bylo jedno. Pak ale přišlo první dítě, druhé a třetí. I když jsme se snažili kouřit pouze v kuchyni, přesto kouři děti zcela neunikly. Trápila jsem se myšlenkou, že za každé jejic
2 minuty čtení
Byla tím vyhlášená! Nevím, jestli si tím něco dokazovala, nebo to byl jen její koníček, ale musela dostat každého muže v okolí. Toho mého jsem uhlídala. Jmenovala se Bára a bydlela o patro výš v paneláku, kam jsme se s manželem a dcerkou přistěhovali. Až do té doby jsme bydleli u jeho rodičů, a nedělalo to dobrotu. Náš nový byt, i když byl malý, pro nás byl vysvobozením. Už mi nebude nikdo kouk
3 minuty čtení
Nechtěla jsem, aby máma zůstala sama, a tak jsem vymyslela plán. Když do školy nastoupil nový učitel, napadlo mě, že by si mohli rozumět. Stalo se to na základní škole, kde moje máma učila matematiku a bohužel ji učila i mě, což byla hrůza. Ve snaze, aby si ostatní nemysleli, že mi nadržuje, byla až zbytečně přísná, někdy i křičela. Věděla jsem, že je v jádru moc hodná. Jaksi však nerozdýchala
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Lázně Libverda: místo, kde znovu načerpáte síly
epochanacestach.cz
Lázně Libverda: místo, kde znovu načerpáte síly
Nejenže se tu lidé vyléčí. Prostředí Lázní Libverda vás také přímo nastartuje pro nový a aktivní život. Jsou dokonalým rájem i pro vyznavače turistiky i běžek. Vlastně se není čemu divit. Městečko leží totiž v malebném podhůří Jizerských hor, na pomezí Čech, Německa a Polska. V zimním období to přímo láká k tomu, nazout si běžky nebo sněžnice a vyrazit do
Utajený milenec Benešové se ukrývá v roubence?
nasehvezdy.cz
Utajený milenec Benešové se ukrývá v roubence?
Jak to tedy s jejich manželstvím je? Ještě před nedávnem to vypadalo, že se mezi herečkou ze seriálu Oktopus Lucií Benešovou (51) a hercem z Comebacku Tomášem Matonohou (54) konečně blýská na lepší ča
Hromadné úhyny zvířat: Tři záhady, které věda stále nedokázala vysvětlit
enigmaplus.cz
Hromadné úhyny zvířat: Tři záhady, které věda stále nedokázala vysvětlit
Hromadné úhyny ryb, ptáků či mořských savců patří k nejzáhadnějším jevům, s nimiž se ekologie a biologie setkávají, a často vyvolávají otázky o skutečných limitech lidského poznání přírodních procesů.
Sklo jako působivý architektonický materiál
rezidenceonline.cz
Sklo jako působivý architektonický materiál
Velkoplošné prvky ze živého transparentního materiálu stavbu osvěžují, propouštějí do jejího nitra spoustu světla, a tím zlepšují kvalitu vnitřního prostředí. Navíc významně ovlivňují vzhled budovy. Tak jako dřevo a kámen v konstrukčních řešeních zdařile zastupuje ocel, výplně z cihelného či jiného zdiva zase velmi působivě nahrazuje sklo. Jeho vizuálního benefitu v podobě zrcadlení oblohy i
Jaký je „da Vinciho kód“? Experti připouštějí možnost odhalení DNA slavného umělce
21stoleti.cz
Jaký je „da Vinciho kód“? Experti připouštějí možnost odhalení DNA slavného umělce
Leonardo da Vinci se bezesporu řadí mezi nejznámější umělce v historii lidstva. Tahle výrazná osobnost z období renesance se do povědomí mnoha lidí zapsala díly, mezi něž patří i legendární obraz Mona
Když hlava bije na poplach
nejsemsama.cz
Když hlava bije na poplach
Ten, kdo ji nikdy nezažil, nepochopí. Migréna není jen bolest hlavy. Je to paralyzující bouře, která dokáže zkazit i ten nejhezčí den. Existují však cesty, jak na ni. Jak ji lze zkrotit, aby neřídila váš život? Migréna má mnoho podob – typická je pulzující bolest na jedné straně hlavy, často doprovázená nevolností, citlivostí na světlo či zvuky. Někdy přichází
Unikátní skulptura ruky před klenotnictvím Koscom
iluxus.cz
Unikátní skulptura ruky před klenotnictvím Koscom
Domovem oblíbeného hodinářství Koscom je nákupní pasáž Florentinum, a to už od jejího vzniku. S ulicí Na Poříčí je však největší česká prodejna hodinek a šperků spjata už více než 35 let. Těsně před V
Řeřichová polévka
tisicereceptu.cz
Řeřichová polévka
Možná by vás to nenapadlo, ale z nenápadné rostlinky s pikantní chutí můžete vykouzlit výtečnou, krásně zelenou a zdravou polévku. Potřebujete 2 brambory 2 cibule 2 stroužky česneku olivový o
Zikmund Lucemburský nenáviděl tchyni i švagrovou
historyplus.cz
Zikmund Lucemburský nenáviděl tchyni i švagrovou
Podrazy, vydírání, věznění, záhadné otravy i podezřelá úmrtí. Dynastii Lucemburků není nic cizí. Po smrti Karla IV. se její zbylí členové mají rádi asi jako kočky a psi. Své by o tom mohl vyprávět Zikmund, císařův mladší syn. Dramatické vztahy ovšem bude mít po určitou dobu i s rodinou své manželky Marie Uherské… Sotva se
Mýty opředená mandragora: Léčivý kořen s magickou mocí?
epochalnisvet.cz
Mýty opředená mandragora: Léčivý kořen s magickou mocí?
Mandragora je tajemstvími opředená rostlina, která se od pradávna používá k magickým obřadům. Mluví o ní Shakespeare i kniha Genesis. V jaké souvislosti? Čím je „ďáblova panenka“ tak přitažlivě záhadná? Může opravdu růst jen pod šibenicemi z moči a semene oběšenců?   I kouzelník Harry Potter z fantasy románů britské spisovatelky J. K. Rowlingové (*1965)
Těžko uvěřitelný rekord: Matka porodila během čtyřiceti let 69 dětí. Je to pravda nebo lež?
epochaplus.cz
Těžko uvěřitelný rekord: Matka porodila během čtyřiceti let 69 dětí. Je to pravda nebo lež?
Představa, že jedna žena přivede na svět desítky dětí, zní jako legenda. Přesto existuje jméno, které se v dějinách lidstva objevuje znovu a znovu, kdykoli přijde řeč na nejpočetnější mateřství na světě. Je to příběh, který fascinuje, zaráží i vyvolává otázky o lidských možnostech, těle a době, v níž se něco takového vůbec může odehrát.
Co se škádlívá, rádo se mívá!
skutecnepribehy.cz
Co se škádlívá, rádo se mívá!
Petra v práci všichni nesnášeli. Tvářil se jako morous. Zejména mě nesnášel, vlastně to bylo oboustranné. Pak se ale vše najednou změnilo. Nečekaně mi nabídl svou pomoc. Stáli jsme tam spolu sami a on mlčel. V budově naší firmy jsme měli jen jedno jediné místo, kde jsme mohli kouřit. Na terase. Vždy se tam sešla skupinka lidí a bylo