Domů     Práce snů
Práce snů
6 minut čtení

Když jsem byla ve třeťáku na střední škole, naskytla se mi možnost jet na praxi do Řeckého pětihvězdičkového rezortu, což pro mě byla jak úžasná zkušenost, tak možnost dobrého přivýdělku. Ani jsem nedoufala, že bych mohla získat ještě něco na víc.

Když jsem na webových stránkách školy našla inzerát, okamžitě jsem se přihlásila a čekala na den pohovoru vedený přímo manažery z hotelu, kteří si do naší školy přijeli vybrat vhodné studenty. Prošla jsem, a tak mě v červnu čekal odlet směr slunečné Řecko.

Byla jsem nadšená, že mi prázdniny začínají o něco dřív a navíc že budu celé tři měsíce u moře a to bez rodičů. Škola ještě před naším odletem vyslala několik pedagogů, aby místo, kde budeme ubytovaní, zkontrolovali.

Díky tomu jsme všichni získali jistotu, že se nic nemůže stát a že nás čeká nejlepší pracovní dovolená v životě.

To jsme ovšem netušili, že všechno bude úplně jiné, než jak jsme si to malovali.

Ubytování se neslo ve znamení malých buněk, kde nebyla slibovaná klimatizace a místo nově zrekonstruovaných koupelen a toalet na nás čekali špinavé sprchové kouty plné pavouků a všemožné další havěti.

Od studentů z jiných částí republiky, kteří dorazili na místo o několik dní dříve, jsme se dozvěděli, že jejich školy už tento problém s vedením hotelu řeší. Co nám to ale bylo platné?

Nedokázala jsem pochopit, kde naši profesoři byli a jaké ubytování jim bylo ukázáno. Bohužel, už jsme byli v Řecku a nedalo se nic dělat. Rozdělili jsme si tedy pokoje a snažili se je alespoň trochu zútulnit.

Ubytovala jsem se s kamarádkou Anetou, což se ukázalo jako velmi dobré rozhodnutí, protože společně s ní jel na praxi i její přítel Tonda. Pro mě to znamenalo volný pokoj po většinu dlouhých nocí.

Byla jsem ráda, že se můžu na dvoulůžku roztahovat a svoje věci si rozložit po celé místnosti. Po problémových začátcích jsem se se situací v hotelu smířila a začala prožívat splněný sen.

Ve volných chvílích jsem s holkama chodila na pláž, koupala se a relaxovala na lehátkách, která patřila k místním barům. Řečtí číšníci nám kupovali jeden drink za druhým, mrkali na nás a mazali nás opalovacím krémem. Cítila jsem se jako princezna.

Práce byla sice náročná, ale bavila mě. Tři dny v týdnu jsem pracovala jako barmanka, zbylé dny jsem pak rozdělovala mezi hlídání dětí, údržbu bazénu a prodávání v malém krámku se suvenýry. Jakmile práce skončila, zůstávala jsem se spolužáky vzhůru.

Hodně jsme se sblížili a já mohla konečně říct, že jsem získala opravdové přátele, kteří mi pomohou i v těžkých chvílích. V noci jsem se však cítila smutná a osamocená.

Aneta stále přespávala u Tondy a v našem pokoji se ukázala jen, když se potřebovala převléct nebo osprchovat. Jakmile jsem se uložila ke spánku, vzpomínala jsem na rodiče, jak asi tráví dovolenou a co dělá bráška. V tu dobu jsem neměla žádného přítele, takže na mě doma ani nikdo jiný nečekal.

Jednou večer jsme opět vysedávali před naším oblíbeným barem a kluci se mi marně snažili vysvětlit pravidla pokeru. Dobrou zábavu překazila až bouřka, která se strhla úplně znenadání.

Spolužáci se začali pomalu trousit do svých pokojů, když se ke mně zničehonic přitočil Tonda a podíval se na mě prosebným pohledem:

„Nemohl by u tebe dneska přespat můj spolubydlící Roman? Chtěl bych mít s Anetou trošku soukromí,“ zamrkal a vyčkával, jak se rozhodnu. Zadívala jsem se na Romana. Jak to, že jsem si ho nikdy pořádně neprohlédla?

Do toho večera jsem ho vnímala jako příjemného kluka, ale při druhém pohledu z něj vyzařovalo něco víc. Příjemná krása. Byl ostříhaný na ježka, v opálené tváři mu zářil bílý úsměv a pomněnkově modré oči a pod černým tričkem se mu rýsovalo pevné tělo.

Přesto se mi do noci, kdy budeme sdílet jedno dvoulůžko, moc nechtělo. Vždyť ho vůbec neznám. Za jeho zády jsem však spatřila Anetu, jak spíná ruce a neslyšně ústy naznačuje slovíčko „prosím“.

Na nečekanou otázku jsem tedy kývla a šla tomu krasavci ukázat pokoj, který se mu pro jednu noc stane útočištěm.

Usnul přesně v tom okamžiku, kdy položil hlavu na polštář. Já však nemohla oka zamhouřit. Budilo mě jeho chrápání a také vedro, které mě obklopilo pokaždé, když přese mě automaticky přehodil ruku a přitáhl si mě do objetí.

Ráno jsem ho nechala spát a potichu se vytratil na ranní směnu připravit snídaně pro hotelové hosty.

Když skončila s aranžováním talířů s jídlem, měla jsem až do dalšího dne volno, a tak jsem se vypravila na pokoj, tam se převlékla do plavek a vyrazila na pláž.  Den u moře utekl rychle a najednou byl zase večer.

Chystala jsem se zrovna ke spánku, když se ozvalo lehké zaťukání. Ve dveřích se zjevil Roman s prosbou, zda u mě nemůže znovu spát. Zalila mě radost. Druhou společnou noc jsme spali v objetí.

Ráno, po konci směny, jsem se vrátila na pokoj, ale Romana tam nepotkala. Místo něho na mě na posteli čekalo pár místních květin a lísteček se vzkazem, abych přišla na pláž.

Rychle jsem se převlékla a vyrazila. Našla jsem ho hned u prvního baru, jak s Anetou a Tondou čeká na pití. Koupil i mě, vzal mi tašku a odvedl mě k lehátkům ve stínu. Odpoledne jsme strávili ve vodě a dováděli jako malé děti.

Roman si mě v jedné nestřežené chvíli vzal stranou a šeptem mi sdělil, že Aneta bude u Tondy spát až do konce pobytu.

„Nevadí ti, když budeme mít teď víc takových nocí, jako byla ta včerejší?“ začervenal se a objal mě kolem pasu.

„Když nebudeš chrápat“ zasmála jsem se a políbila ho přímo na rty. Po zbytek dovolené jsem měla kamaráda, spolubydlícího a partnera a doufala, že to tak i zůstane, až se vrátíme domů.

Markéta, 20 let, Olomouc

Předchozí článek
Další článek
Související články
3 minuty čtení
Na Věru jsem nikdy nedala dopustit. Znaly jsme se od střední školy a považovala jsem ji za tu nejvěrnější kamarádku. Kdybych jen věděla... Když mi zemřel manžel, byla to právě ona, kdo ke mně první týdny skoro denně chodil. Nosila mi sladkosti na nervy, tahala mě na procházky a poslouchala moje nekonečné vzpomínání. Kdybych jen věděla, co dělá Věra za mými zády... Cizí žena mi radila Všec
3 minuty čtení
Manžel mi byl nevěrný snad na kaž­dém kroku. Nikdy jsem v sobě nenašla sílu od něho odejít. Až dnes si užívám své sladké pomsty. Hned po maturitě jsem se vdala, protože jsem otěhotněla. Můj Venca byl na vojně, tak se ženil ve vojenském. Jenže už na svatbě to začalo. Když se nahlas četla blahopřání, jedno bylo velmi jízlivé. Jak jsem se záhy dozvěděla, poslala ho Vencova milenka, kterou si našel
3 minuty čtení
Nikdy jsme neměli doma zvířátko. Až v důchodu si manžel našel na procházce netradičního domácího mazlíčka. Nejprve jsem se toho zvířátka bála, člověk si ale zvykne. Když se naše dvě děti osamostatnily, zůstali jsme s manželem doma v našem bytě na sídlišti sami. Neměli jsme nikdy žádné zvíře, ani mě, ani manžela to nelákalo. Nemohu tudíž pochopit, co se to v mém muži probudilo, když si jednoho d
2 minuty čtení
Asi to zažil každý − když vám na někom opravdu záleží, tak se zaručeně totálně znemožníte jemu přímo před očima. Dodnes se tomu směji. Ten kluk se mi líbil moc. Když se mi podařilo nemožné, a měla jsem s božským Liborem rande, byla jsem z toho vedle. Domluvili jsme se, že se sejdeme na tramvajové zastávce v Praze na Karlově náměstí. Byla jsem tam už hodinu předem, tak moc jsem se těšila. Usadil
2 minuty čtení
Bydlela jsem sama. Netoužila jsem po muži, ale když se objevil tajemný ctitel, srdce mi poskočilo. Jedno pondělní ráno jsem otevřela branku a u schodů stála malá kytice. Nebyla zabalená v ničem zvláštním, jen převázaná provázkem. Jemné květiny, půvabné, určitě koupené. Nejdřív jsem si myslela, že se někdo spletl, že to mělo být sousedům. Za týden tam ale byla další kytice. A pak další. Každý tý
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
O manžela jsem přišla podruhé
skutecnepribehy.cz
O manžela jsem přišla podruhé
Po těch společných letech jsem si myslela, že manžela znám jako své boty. Jenže pak zemřel a na povrch vyplavaly věci, o kterých jsem neměla tušení. Nebyli jsme dokonalý pár. Hádali jsme se kvůli penězům, dětem i tomu, že Milan zásadně nechával mokrý ručník na posteli. Přesto jsem mu věřila. Byl to můj nejlepší přítel, člověk, kterého jsem
Barbe Hallay: Vyhnalo z posedlé dívky démona mučedníkovo žebro?
enigmaplus.cz
Barbe Hallay: Vyhnalo z posedlé dívky démona mučedníkovo žebro?
Na panství nedaleko Québecu prý létají kameny a ozývá se hudba neviditelných muzikantů. Mladá služebná spatřuje přízraky a podle duchovních jejími ústy promlouvají démoni. Na podzim roku 1660 začí
Princezna Kunhuta si prosadila rozvod
historyplus.cz
Princezna Kunhuta si prosadila rozvod
„Připadám si tu jako vyhnanec. Kéž by Bůh dal a moje utrpení brzy skončilo,“ povzdechne si roku 1302 Kunhuta, manželka mazovského knížete Boleslava II. Nejvyšší její prosby vyslyší. Jejich nešťastné manželství spěje k rozluce.   Český král Přemysl Otakar II. (1233‒1278) se od své první manželky Markéty Babenberské (1204/1205‒1266) dětí nedočká. Dělí je velký věkový rozdíl,
SVATOHUBERTSKÉ SLAVNOSTI NA ZÁMKU LOUČEŇ
epochanacestach.cz
SVATOHUBERTSKÉ SLAVNOSTI NA ZÁMKU LOUČEŇ
Oslavte s námi svátek lesa, stromů a především jeho dvou i čtyřnohých zvířecích obyvatel. A také těch, kteří se na podzim rádi vydávají na lov. Čeká vás den ve znamení myslivecké kynologie, sokolnictví, lesnictví a loveckých tradic, jejichž počátky jsou spojeny především se šlechtou, obývající české hrady a zámky. Časový harmonogram program: 10:00 – slavnostní
Kaloni: Létající lišky s chutí na ovoce
21stoleti.cz
Kaloni: Létající lišky s chutí na ovoce
Kaloni bývají s netopýry často zaměňováni, případně s nimi takříkajíc házeni do jednoho pytle. Sice také náležejí do řádu letounů, spadají však do jiného podřádu. Podobnosti mezi nimi existují, ostatn
Vyzkoušejte sílu stromů!
nejsemsama.cz
Vyzkoušejte sílu stromů!
Stromy v sobě shromažďují nejen svou, ale i vesmírnou a zemskou sílu, která se v nich mísí a pak se šíří do prostoru. Každý má ale podle své velikosti a druhu různě silnou energii. Jak vybrat ten pravý? Energie stromu je závislá na prostředí, kde roste. Najděte ten, který vás k sobě přitáhne. Hledejte mohutný, od pohledu silný a zdravý strom. Když se vám bude na první
Soulad podle harmonie zlatého řezu
rezidenceonline.cz
Soulad podle harmonie zlatého řezu
Vznosné křivky rezidence Habitação Áurea v regionu Amarante na severu Pyrenejského poloostrova vytvořily díky dané koncepci prostor s přirozenou rovnováhou, otevřený krajině, světlu i modernímu rodinnému životu. Neutrální barevná paleta a přírodní textury, jež byly použity v dokonalém souladu, přispívají ke klidné a sofistikované atmosféře, zatímco architektonické prvky, jako je prosklená terasa a stropy v
Salát s lososem
tisicereceptu.cz
Salát s lososem
Lososa můžete použít i pečeného. Zkuste variantu, kdy ho posypete špetkou mletého chilli a trochou třtinového cukru. Na rybě tak vznikne křupavá pikantně sladká krustička. Ingredience na 4 porce
Žila na Starém Městě mořská panna?
epochalnisvet.cz
Žila na Starém Městě mořská panna?
Během staletí si Praha vyslouží řadu přívlastků. Někdy je označována za zlatou, jindy za stověžatou. Málokdo ale ví, jaká tajemství skrývá ve svých ulicích…   Celou řadu kuriozit ukrývá hlavně Staré Město. Kromě proslulé nejužší uličky tu totiž stojí i vůbec nejmenší pražský dům. Nachází se v Anežské ulici, nedaleko kláštera Na Františku a na
Dyková už manželovi balí kufry?
nasehvezdy.cz
Dyková už manželovi balí kufry?
Tatiana Dyková (48) přiznala, že jí pohled na manžela Vojtěcha Dyka (41) v náručí jiné ženy není příjemný a tanečnice Catharina Málek (36) si koleduje. Že by se otevřely staré rány? První večer na
Charitativní trička na pomoc dětem ozvláštnila manufaktura Greubel Forsey
iluxus.cz
Charitativní trička na pomoc dětem ozvláštnila manufaktura Greubel Forsey
Pražský veletrh Salon Exceptional Watches opět spojil svět špičkové hodinařiny s pomocí dětem v nouzi. Během slavnostního zahájení dvanáctého ročníku v paláci Žofín bylo představeno v pořadí již osmé
Mrtví, kteří nosí dětem dárky, obří draci i hostina na hrobech. Bizarní podoba dušiček
epochaplus.cz
Mrtví, kteří nosí dětem dárky, obří draci i hostina na hrobech. Bizarní podoba dušiček
Zatímco v Česku lidé zapalují svíčky, pokládají na hroby květiny a v tichosti vzpomínají na své blízké, jinde se svátek mrtvých mění v pořádně neobvyklou podívanou. Někde zesnulí údajně rozdávají dětem hračky a sladkosti, jinde se nad hřbitovy vznášejí obří papíroví draci nebo rodiny pořádají hostiny přímo u náhrobků. Smrt tu není jen důvodem k