Domů     Práce snů
Práce snů
6 minut čtení

Když jsem byla ve třeťáku na střední škole, naskytla se mi možnost jet na praxi do Řeckého pětihvězdičkového rezortu, což pro mě byla jak úžasná zkušenost, tak možnost dobrého přivýdělku. Ani jsem nedoufala, že bych mohla získat ještě něco na víc.

Když jsem na webových stránkách školy našla inzerát, okamžitě jsem se přihlásila a čekala na den pohovoru vedený přímo manažery z hotelu, kteří si do naší školy přijeli vybrat vhodné studenty. Prošla jsem, a tak mě v červnu čekal odlet směr slunečné Řecko.

Byla jsem nadšená, že mi prázdniny začínají o něco dřív a navíc že budu celé tři měsíce u moře a to bez rodičů. Škola ještě před naším odletem vyslala několik pedagogů, aby místo, kde budeme ubytovaní, zkontrolovali.

Díky tomu jsme všichni získali jistotu, že se nic nemůže stát a že nás čeká nejlepší pracovní dovolená v životě.

To jsme ovšem netušili, že všechno bude úplně jiné, než jak jsme si to malovali.

Ubytování se neslo ve znamení malých buněk, kde nebyla slibovaná klimatizace a místo nově zrekonstruovaných koupelen a toalet na nás čekali špinavé sprchové kouty plné pavouků a všemožné další havěti.

Od studentů z jiných částí republiky, kteří dorazili na místo o několik dní dříve, jsme se dozvěděli, že jejich školy už tento problém s vedením hotelu řeší. Co nám to ale bylo platné?

Nedokázala jsem pochopit, kde naši profesoři byli a jaké ubytování jim bylo ukázáno. Bohužel, už jsme byli v Řecku a nedalo se nic dělat. Rozdělili jsme si tedy pokoje a snažili se je alespoň trochu zútulnit.

Ubytovala jsem se s kamarádkou Anetou, což se ukázalo jako velmi dobré rozhodnutí, protože společně s ní jel na praxi i její přítel Tonda. Pro mě to znamenalo volný pokoj po většinu dlouhých nocí.

Byla jsem ráda, že se můžu na dvoulůžku roztahovat a svoje věci si rozložit po celé místnosti. Po problémových začátcích jsem se se situací v hotelu smířila a začala prožívat splněný sen.

Ve volných chvílích jsem s holkama chodila na pláž, koupala se a relaxovala na lehátkách, která patřila k místním barům. Řečtí číšníci nám kupovali jeden drink za druhým, mrkali na nás a mazali nás opalovacím krémem. Cítila jsem se jako princezna.

Práce byla sice náročná, ale bavila mě. Tři dny v týdnu jsem pracovala jako barmanka, zbylé dny jsem pak rozdělovala mezi hlídání dětí, údržbu bazénu a prodávání v malém krámku se suvenýry. Jakmile práce skončila, zůstávala jsem se spolužáky vzhůru.

Hodně jsme se sblížili a já mohla konečně říct, že jsem získala opravdové přátele, kteří mi pomohou i v těžkých chvílích. V noci jsem se však cítila smutná a osamocená.

Aneta stále přespávala u Tondy a v našem pokoji se ukázala jen, když se potřebovala převléct nebo osprchovat. Jakmile jsem se uložila ke spánku, vzpomínala jsem na rodiče, jak asi tráví dovolenou a co dělá bráška. V tu dobu jsem neměla žádného přítele, takže na mě doma ani nikdo jiný nečekal.

Jednou večer jsme opět vysedávali před naším oblíbeným barem a kluci se mi marně snažili vysvětlit pravidla pokeru. Dobrou zábavu překazila až bouřka, která se strhla úplně znenadání.

Spolužáci se začali pomalu trousit do svých pokojů, když se ke mně zničehonic přitočil Tonda a podíval se na mě prosebným pohledem:

„Nemohl by u tebe dneska přespat můj spolubydlící Roman? Chtěl bych mít s Anetou trošku soukromí,“ zamrkal a vyčkával, jak se rozhodnu. Zadívala jsem se na Romana. Jak to, že jsem si ho nikdy pořádně neprohlédla?

Do toho večera jsem ho vnímala jako příjemného kluka, ale při druhém pohledu z něj vyzařovalo něco víc. Příjemná krása. Byl ostříhaný na ježka, v opálené tváři mu zářil bílý úsměv a pomněnkově modré oči a pod černým tričkem se mu rýsovalo pevné tělo.

Přesto se mi do noci, kdy budeme sdílet jedno dvoulůžko, moc nechtělo. Vždyť ho vůbec neznám. Za jeho zády jsem však spatřila Anetu, jak spíná ruce a neslyšně ústy naznačuje slovíčko „prosím“.

Na nečekanou otázku jsem tedy kývla a šla tomu krasavci ukázat pokoj, který se mu pro jednu noc stane útočištěm.

Usnul přesně v tom okamžiku, kdy položil hlavu na polštář. Já však nemohla oka zamhouřit. Budilo mě jeho chrápání a také vedro, které mě obklopilo pokaždé, když přese mě automaticky přehodil ruku a přitáhl si mě do objetí.

Ráno jsem ho nechala spát a potichu se vytratil na ranní směnu připravit snídaně pro hotelové hosty.

Když skončila s aranžováním talířů s jídlem, měla jsem až do dalšího dne volno, a tak jsem se vypravila na pokoj, tam se převlékla do plavek a vyrazila na pláž.  Den u moře utekl rychle a najednou byl zase večer.

Chystala jsem se zrovna ke spánku, když se ozvalo lehké zaťukání. Ve dveřích se zjevil Roman s prosbou, zda u mě nemůže znovu spát. Zalila mě radost. Druhou společnou noc jsme spali v objetí.

Ráno, po konci směny, jsem se vrátila na pokoj, ale Romana tam nepotkala. Místo něho na mě na posteli čekalo pár místních květin a lísteček se vzkazem, abych přišla na pláž.

Rychle jsem se převlékla a vyrazila. Našla jsem ho hned u prvního baru, jak s Anetou a Tondou čeká na pití. Koupil i mě, vzal mi tašku a odvedl mě k lehátkům ve stínu. Odpoledne jsme strávili ve vodě a dováděli jako malé děti.

Roman si mě v jedné nestřežené chvíli vzal stranou a šeptem mi sdělil, že Aneta bude u Tondy spát až do konce pobytu.

„Nevadí ti, když budeme mít teď víc takových nocí, jako byla ta včerejší?“ začervenal se a objal mě kolem pasu.

„Když nebudeš chrápat“ zasmála jsem se a políbila ho přímo na rty. Po zbytek dovolené jsem měla kamaráda, spolubydlícího a partnera a doufala, že to tak i zůstane, až se vrátíme domů.

Markéta, 20 let, Olomouc

Předchozí článek
Další článek
Související články
2 minuty čtení
Vždycky jsem měla respekt k pátku třináctého a tahle příhoda mi dokázala, že to bylo oprávněné. Pátek třináctého jsem nikdy neměla ráda. Manžel si ze mě kvůli tomu dělal legraci. Tvrdil, že žádné nešťastné dny neexistují a že člověk si vše namlouvá. Jenže já jsem ten den, kdy se v kalendáři zase objevila třináctka v kombinaci s pátkem, měla od rána zvláštní pocit. Musela jsem se vrátit domů
3 minuty čtení
Zlou ženskou si většinou představíme jako někoho, kdo je primárně zákeřný a krutý. Ona byla ale milá a životem zkoušená chudinka. Existují lidé, kteří si dokážou získat důvěru téměř okamžitě. Působí křehce, bezbranně a člověk má pocit, že jim musí pomoci. Moje bývalá švagrová Klára byla přesně taková. Dlouho jsme ji považovali za oběť nepříznivého osudu. Teprve později jsme zjistili, že skutečn
5 minut čtení
Na krku jsem měla šedesátku a byla jsem pořád sama. Bolelo mě to a přála jsem si, aby se to konečně změnilo. A tomu štěstí jsem se jala pomoct. Neviditelná. Přesně tak jsem si tehdy připadala. Prodavačky v obchodě si mě sotva všímaly, muži se za mnou už neotáčeli a mladší ženy kolem mě procházely, jako bych byla vzduch. Možná je to přirozené. Možná se jen nikdo nechce dívat na připomínku toho,
3 minuty čtení
Léta vyprávěla o tom, jak se jednou podívá do Říma, aby si splnila svůj životní sen. Tu cestu jsem jí zprotivila. Pak jsem si tam jela sama s dcerou a chlubila se krásnými zážitky. S Marií jsme se znaly od střední školy. Já se tehdy přistěhovala. Naše domky byly ve stejné ulici, když jsme se provdaly, chodily jsme společně s dětmi na hřiště a vyprávěly si o našich snech. Byly jsme mladé a měly
3 minuty čtení
Nemohl se smířit s tím, že přišel o svého páníčka i o domov. Nikde si nemohl zvyknout. Až do vsi přijela rodina s malým chlapcem... Pan Kudrna byl už starý pán, stále ale jezdil na brigádu do své staré práce, kam chodíval celý život. Teď už tam ale jen seděl na vrátnici. Tak si ho vážili, že mu ten přivýdělek, když odcházel do důchodu, sami nabídli. Pan Kudrna na tom nebyl zdravotně dobře. Měl
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Jak to mají Bočanová se Zounarem?
nasehvezdy.cz
Jak to mají Bočanová se Zounarem?
Měli to mít jako na houpačce. Jednou byli Mahulena Bočanová (59) a její partner Petr Hanák (62) jako hrdličky, poté si prý pomalu nemohli přijít na jméno. Přesto se dlouho zdálo, že jsou si souzeni a
G. H. Mumm a František Jungvirt: Unikátní spojení ikonického šampaňského a českého křišťálu
iluxus.cz
G. H. Mumm a František Jungvirt: Unikátní spojení ikonického šampaňského a českého křišťálu
Šampaňský dům G. H. Mumm se spojil s předním českým sklářským výtvarníkem Františkem Jungvirtem. Výsledkem této exkluzivní spolupráce je monumentální umělecký objekt The Mumm Grand Edition a limitovan
Strahovský stadion slaví 100 let!
epochaplus.cz
Strahovský stadion slaví 100 let!
Dne 4. července 1926 je pražský Strahov svědkem velké události! Koná se tu VIII. všesokolský slet, první veřejná akce na zbrusu novém stadionu. Začíná příběh stavby, která svými rozměry ani pestrou historií nemá obdoby! Na počátku je to vlastně jen provizorium. Dřevěná konstrukce s jednou nekrytou tribunou, kterou navrhl český architekt a zároveň sám nadšený
Velkoformátové obklady a dlažby
rezidenceonline.cz
Velkoformátové obklady a dlažby
Tenké a lehké prvky, používané k realizaci podlahových i stěnových povrchů, jsou díky velikostí až 320 x 160 cm a minimálním spárám velmi efektní. Obytný prostor opticky zvětší a sjednotí, jsou rovněž vstřícné ke snadnému udržování hygieny a čistoty. Výrobci je nabízejí v celé řadě působivých dekorů a materiálů. Velkoformátové obklady a dlažby věrně imitují
Nejkrásnější louka Evropy říká autům dost
epochanacestach.cz
Nejkrásnější louka Evropy říká autům dost
Na první pohled to může působit paradoxně. Jedna z nejfotografovanějších krajin Dolomit se rozhodla, že návštěvníků nechce více, ale méně. Alpe di Siusi, největší vysokohorská louka v Evropě, zavádí od léta 2026 nová pravidla příjezdu, která mají jediný cíl – zachovat místo, kvůli němuž sem lidé přijíždějí. Nejde o boj proti turistům. Jde o ochranu
Švédský bílý glögg
tisicereceptu.cz
Švédský bílý glögg
My pijeme „svařák“, Švédové zase glögg (čte se gleg). Běžnější je červený s rozinkami a mandlemi, za vyzkoušení ale rozhodně stojí i méně obvyklý bílý, oslazený jemným bezovým sirupem. Potřebujete
Takovou zradu jsem nečekala!
skutecnepribehy.cz
Takovou zradu jsem nečekala!
Nezůstalo mi skoro nic, jen oči pro pláč. Obrala mě vlastní vnučka, kterou jsem odmala vychovávala, protože její máma se na ni vykašlala. Nepadla mi do oka. Přesně to jsem si pomyslela, když můj syn Petr přivedl domů Dášu. Nedokázala jsem to vysvětlit. Byla milá, usměvavá a slušná, ale v jejím pohledu bylo něco, co mě zneklidňovalo.
Už půlhodina bez pohybu může zvýšit riziko vzniku nádorových onemocnění
21stoleti.cz
Už půlhodina bez pohybu může zvýšit riziko vzniku nádorových onemocnění
Sedavý způsob života je už řadu let spojován s vyšším rizikem srdečních chorob nebo cukrovky, ale nová rozsáhlá studie ale naznačuje, že roli může hrát i v případě rakoviny. Podle vědců z Glasowské un
Nový pohled na hluk a vibrace: lze energii tlakových vln řídit?
epochalnisvet.cz
Nový pohled na hluk a vibrace: lze energii tlakových vln řídit?
Hluk tradičně vnímáme jako nežádoucí jev, který je nutné potlačit. Moderní fyzikální přístupy však naznačují, že tlakové vlny nemusíme jen tlumit, ale můžeme jejich energii aktivně řídit. Otevírá se tak nová cesta, jak s hlukem pracovat efektivněji a s menšími ztrátami. Hluk a vibrace patří mezi největší technické problémy současnosti. Vznikají v motorech, turbínách,
Plzní otřásl spojenecký úder na nádraží
historyplus.cz
Plzní otřásl spojenecký úder na nádraží
V dubnu 1945 s sebou jaro přináší naději. Nacisté ztrácejí síly a druhá světová válka se chýlí ke konci. Tomu odpovídá dění na mnoha místech včetně Plzně. Ještě 16. dubna se zdá, že se blíží lepší časy. V noci ale přijde nečekaný útok… „Co se to děje?!“ vytrhne po třetí hodině ranní Plzeňany ze snů
Už vás zase „chytly“ kyčle?
nejsemsama.cz
Už vás zase „chytly“ kyčle?
Bolest kyčlí je nepříjemná. Stojí za ní přibývající věk i velká fyzická námaha. Jak ulevit od bolesti snadno a rychle? Nepříjemná bolest může mít několik příčin, ať už jde o artrózu, opotřebení kyčelního kloubu, nebo přetížení svalů. Vždycky se ale ptáme, co dělat, aby to tolik nebolelo. Jak ulevit od bolesti? Jako první vždy upravte zátěž.
Viděl Edgar Allan Poe do budoucnosti?
enigmaplus.cz
Viděl Edgar Allan Poe do budoucnosti?
Edgar Allan Poe leží na posteli a před očima se mu míhají naprosto šílené výjevy. Náhle spatří tři námořníky, kteří vraždí svého kamaráda, aby ho mohli sníst. „Už dost! Ať už to proboha skončí!“ vykři