Domů     Práce snů
Práce snů
6 minut čtení

Když jsem byla ve třeťáku na střední škole, naskytla se mi možnost jet na praxi do Řeckého pětihvězdičkového rezortu, což pro mě byla jak úžasná zkušenost, tak možnost dobrého přivýdělku. Ani jsem nedoufala, že bych mohla získat ještě něco na víc.

Když jsem na webových stránkách školy našla inzerát, okamžitě jsem se přihlásila a čekala na den pohovoru vedený přímo manažery z hotelu, kteří si do naší školy přijeli vybrat vhodné studenty. Prošla jsem, a tak mě v červnu čekal odlet směr slunečné Řecko.

Byla jsem nadšená, že mi prázdniny začínají o něco dřív a navíc že budu celé tři měsíce u moře a to bez rodičů. Škola ještě před naším odletem vyslala několik pedagogů, aby místo, kde budeme ubytovaní, zkontrolovali.

Díky tomu jsme všichni získali jistotu, že se nic nemůže stát a že nás čeká nejlepší pracovní dovolená v životě.

To jsme ovšem netušili, že všechno bude úplně jiné, než jak jsme si to malovali.

Ubytování se neslo ve znamení malých buněk, kde nebyla slibovaná klimatizace a místo nově zrekonstruovaných koupelen a toalet na nás čekali špinavé sprchové kouty plné pavouků a všemožné další havěti.

Od studentů z jiných částí republiky, kteří dorazili na místo o několik dní dříve, jsme se dozvěděli, že jejich školy už tento problém s vedením hotelu řeší. Co nám to ale bylo platné?

Nedokázala jsem pochopit, kde naši profesoři byli a jaké ubytování jim bylo ukázáno. Bohužel, už jsme byli v Řecku a nedalo se nic dělat. Rozdělili jsme si tedy pokoje a snažili se je alespoň trochu zútulnit.

Ubytovala jsem se s kamarádkou Anetou, což se ukázalo jako velmi dobré rozhodnutí, protože společně s ní jel na praxi i její přítel Tonda. Pro mě to znamenalo volný pokoj po většinu dlouhých nocí.

Byla jsem ráda, že se můžu na dvoulůžku roztahovat a svoje věci si rozložit po celé místnosti. Po problémových začátcích jsem se se situací v hotelu smířila a začala prožívat splněný sen.

Ve volných chvílích jsem s holkama chodila na pláž, koupala se a relaxovala na lehátkách, která patřila k místním barům. Řečtí číšníci nám kupovali jeden drink za druhým, mrkali na nás a mazali nás opalovacím krémem. Cítila jsem se jako princezna.

Práce byla sice náročná, ale bavila mě. Tři dny v týdnu jsem pracovala jako barmanka, zbylé dny jsem pak rozdělovala mezi hlídání dětí, údržbu bazénu a prodávání v malém krámku se suvenýry. Jakmile práce skončila, zůstávala jsem se spolužáky vzhůru.

Hodně jsme se sblížili a já mohla konečně říct, že jsem získala opravdové přátele, kteří mi pomohou i v těžkých chvílích. V noci jsem se však cítila smutná a osamocená.

Aneta stále přespávala u Tondy a v našem pokoji se ukázala jen, když se potřebovala převléct nebo osprchovat. Jakmile jsem se uložila ke spánku, vzpomínala jsem na rodiče, jak asi tráví dovolenou a co dělá bráška. V tu dobu jsem neměla žádného přítele, takže na mě doma ani nikdo jiný nečekal.

Jednou večer jsme opět vysedávali před naším oblíbeným barem a kluci se mi marně snažili vysvětlit pravidla pokeru. Dobrou zábavu překazila až bouřka, která se strhla úplně znenadání.

Spolužáci se začali pomalu trousit do svých pokojů, když se ke mně zničehonic přitočil Tonda a podíval se na mě prosebným pohledem:

„Nemohl by u tebe dneska přespat můj spolubydlící Roman? Chtěl bych mít s Anetou trošku soukromí,“ zamrkal a vyčkával, jak se rozhodnu. Zadívala jsem se na Romana. Jak to, že jsem si ho nikdy pořádně neprohlédla?

Do toho večera jsem ho vnímala jako příjemného kluka, ale při druhém pohledu z něj vyzařovalo něco víc. Příjemná krása. Byl ostříhaný na ježka, v opálené tváři mu zářil bílý úsměv a pomněnkově modré oči a pod černým tričkem se mu rýsovalo pevné tělo.

Přesto se mi do noci, kdy budeme sdílet jedno dvoulůžko, moc nechtělo. Vždyť ho vůbec neznám. Za jeho zády jsem však spatřila Anetu, jak spíná ruce a neslyšně ústy naznačuje slovíčko „prosím“.

Na nečekanou otázku jsem tedy kývla a šla tomu krasavci ukázat pokoj, který se mu pro jednu noc stane útočištěm.

Usnul přesně v tom okamžiku, kdy položil hlavu na polštář. Já však nemohla oka zamhouřit. Budilo mě jeho chrápání a také vedro, které mě obklopilo pokaždé, když přese mě automaticky přehodil ruku a přitáhl si mě do objetí.

Ráno jsem ho nechala spát a potichu se vytratil na ranní směnu připravit snídaně pro hotelové hosty.

Když skončila s aranžováním talířů s jídlem, měla jsem až do dalšího dne volno, a tak jsem se vypravila na pokoj, tam se převlékla do plavek a vyrazila na pláž.  Den u moře utekl rychle a najednou byl zase večer.

Chystala jsem se zrovna ke spánku, když se ozvalo lehké zaťukání. Ve dveřích se zjevil Roman s prosbou, zda u mě nemůže znovu spát. Zalila mě radost. Druhou společnou noc jsme spali v objetí.

Ráno, po konci směny, jsem se vrátila na pokoj, ale Romana tam nepotkala. Místo něho na mě na posteli čekalo pár místních květin a lísteček se vzkazem, abych přišla na pláž.

Rychle jsem se převlékla a vyrazila. Našla jsem ho hned u prvního baru, jak s Anetou a Tondou čeká na pití. Koupil i mě, vzal mi tašku a odvedl mě k lehátkům ve stínu. Odpoledne jsme strávili ve vodě a dováděli jako malé děti.

Roman si mě v jedné nestřežené chvíli vzal stranou a šeptem mi sdělil, že Aneta bude u Tondy spát až do konce pobytu.

„Nevadí ti, když budeme mít teď víc takových nocí, jako byla ta včerejší?“ začervenal se a objal mě kolem pasu.

„Když nebudeš chrápat“ zasmála jsem se a políbila ho přímo na rty. Po zbytek dovolené jsem měla kamaráda, spolubydlícího a partnera a doufala, že to tak i zůstane, až se vrátíme domů.

Markéta, 20 let, Olomouc

Předchozí článek
Další článek
Související články
4 minuty čtení
Když jsem po letech potkala svoji studentskou lásku, Jiřího, zjistila jsem, že se i v seniorském věku dokážu červenat jako dospívající dívka. Ještě nedávno byl můj život uspořádaný jako krabice se starými krajkami. Rána patřila kávě a luštění křížovek, spíše ze zvyku než z potřeby si bystřit mozek. Občas se zastavila dcera s vnoučaty. Ta na chvíli udělala v bytě chaos a rozruch. Znala jsem každ
3 minuty čtení
Byl krásný letní den, a tak jsem se rozhodli, že se vydáme na chalupu. Manžel se hned vydal na svou oblíbenou louku, tam ale číhalo nebezpečí. Můj muž je chlap jako hora a nikdy neměl žádné alergie, jen tak něco ho neporazilo. Jenže člověk se časem mění a s věkem už není imunita taková, jako kdysi. Sluníčko ten den krásně svítilo a já jsem zavelela: Pojedeme na chalupu! Naše chaloupka stojí, ja
3 minuty čtení
Vždy jsem toužila po holčičce, kterou mi ale osud nedopřál. Jen syna, který zmizel do světa. Byla jsem osamělá, musela jsem s tím něco udělat. K synovi jsem přilnula snad až příliš, jenže synové na rodině příliš nelpí. Ti se dívají jen dopředu a směřují za svou kariérou a za ženou, kterou si vyberou. Tak tomu bylo i u mého Matěje. Znal mě, dokud mě potřeboval. Jakmile ukončil školu, sebral s
2 minuty čtení
V mládí jsem si našla cizince. Do zahraničí jsem se ale bála odejít sama. Tak jsem k odchodu postrčila i svou nejlepší kamarádku. Už tam zůstala. Moje okolí mi ten vztah rozmlouvalo, ale já si prosadila svou. Byla jsem zamilovaná až po uši. Jmenoval se Khalil, žil a pracoval ve Švýcarsku, pocházel ale z Blízkého východu. Potkali jsme se v Praze na jednom koncertě, když tu byl na výletě s přátel
3 minuty čtení
Když jsem kamarádce slíbila, že se jí postaráme o papouška, manžel nebyl nadšený. Ale jen do chvíle, než spolu začali koukat na fotbal. Pak už na žaka nedal dopustit. Kamarádka toužila od nepaměti po papouškovi. Mívala různé andulky a korely, žádný z těchto ptáků se ale nenaučil mluvit, jak si přála. Její sen byl samozřejmě učenlivý a inteligentní papoušek žako. A svůj sen si splnila. Pořídi
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Most mezi kuchyní a obývákem
rezidenceonline.cz
Most mezi kuchyní a obývákem
Kuchyňský ostrůvek je architektonický prvek, který propojuje funkci s estetikou, kulinářské zázemí s obývacím pokojem a práci s odpočinkem. V interiéru působí jako tichý koordinátor prostoru. Nabízí mnohem více než jen pracovní plochu. Může sloužit jako varné centrum, mycí zóna, úložný prostor nebo místo pro neformální stolování. V dobře navrženém interiéru se stává přirozeným komunikačním
7 kroků pro dokonalé letní líčení
nejsemsama.cz
7 kroků pro dokonalé letní líčení
Je horko, stíny nevydrží to, co v zimě, řasenka se rozmazává… Naštěstí se tomu dá zabránit. Při teplotě nad třicet stupňů se může pečlivě nanesený make-up rychle poničit. Máme pro vás ty nejlepší tipy a triky, jak si udržet svěží vzhled i v opravdových vedrech. 1) Pleť vyčistěte Před samotným líčením šetrně vyčistěte pleť jemným peelingem, mycím gelem nebo
Rituál naší rodině přinesl velké štěstí
skutecnepribehy.cz
Rituál naší rodině přinesl velké štěstí
Ten kufřík po dědovi jsem našla na staré půdě. Byly v něm i zvláštní kostky a kameny. Dědeček mi ve snu poradil, jak s nimi přilákat štěstí. Na půdu se mi lézt nechtělo, jenže babičce jsem to slibovala dlouho. Řekla jsem, že tam proberu staré věci, nepotřebné vyhážu a zbylé srovnám. „Najdeš tam taky kufr, co s ním tvůj děda projezdil
8 důvodů, proč letos v létě vyrazit do Madonna di Campiglio
epochanacestach.cz
8 důvodů, proč letos v létě vyrazit do Madonna di Campiglio
Dolomity umí být dramatické, ale málokde je jejich krása tak snadno dostupná jako v oblasti Madonna di Campiglio. Stačí pár minut v lanovce a ocitnete se mezi skalními věžemi, horskými jezery a nekonečnými výhledy. Přinášíme tipy na osm zážitků, kvůli kterým stojí za to naplánovat si letní dovolenou právě sem. Madonna di Campiglio uhrane každé
Do srdce Dolomit za 75 minut. Jižní Tyrolsko je Česku blíž než kdy dřív
iluxus.cz
Do srdce Dolomit za 75 minut. Jižní Tyrolsko je Česku blíž než kdy dřív
Cesta do jedné z nejkrásnějších horských oblastí Evropy bude od letošní zimy výrazně jednodušší. Od 9. prosince začne mezi Prahou a Bolzanem, metropolí Jižního Tyrolska, létat přímá linka společnosti
Kontroverzní Salvador Dalí: Děti géniů jsou pitomci!
epochaplus.cz
Kontroverzní Salvador Dalí: Děti géniů jsou pitomci!
Host v restauraci na Manhattanu vypadá pořádně vyděšeně: „Pod stolem je šelma!“, ukazuje do míst, kde má nedaleko sedící Salvador Dalí nohy. „Není důvod k obavám, to je obyčejná kočka přemalovaná v op art designu,“ uklidňuje ho malíř. Zabere to. Tato „kočka“ je jeho miláčkem, jmenuje se Babou a ve skutečnosti je to ocelot. Babou
Důvod konce s Brzobohatým: Dítě s jiným?
nasehvezdy.cz
Důvod konce s Brzobohatým: Dítě s jiným?
Je důvod rozvodu moderátorky Daniely Brzobohaté (47) a herce ze seriálu Lovec Ondřeje Brzobohatého (43) prozaičtější, než se zdálo? Spekulovalo se například o tom, že se Brzobohatý zamiloval do zpěv
Záhada děsivých černookých dětí: Je to žert nebo realita?
enigmaplus.cz
Záhada děsivých černookých dětí: Je to žert nebo realita?
Americký novinář Brian Bethel postává kolem desáté večer u svého auta na opuštěném parkovišti a kouří cigaretu. Když odhodí vajgl a chystá se nastoupit do auta, přijdou k němu dva mladí chlapci, který
Ohrožený hadilov písař: Do projektu na jeho ochranu se zapojí zlínská zoo
21stoleti.cz
Ohrožený hadilov písař: Do projektu na jeho ochranu se zapojí zlínská zoo
Hadilov písař je zvíře tak nezvyklé, jak nezvyklý je jeho název. Tento africký pták, kráčející krajinou na vysokých nohách, je známý tím, že loví hady - jak ostatně napovídá jeho rodové jméno. Zabíjí
Rajčatové placičky ze Santorini
tisicereceptu.cz
Rajčatové placičky ze Santorini
Ideální chuťovka na každou zahradní party! Ingredience 400 g zralých soudkových rajčat 1 a ½ lžíce nasekané máty 1 lžička sušeného oregana 1 lžička soli, 90 g hladké mouky lžička kypřicího p
Měl slavný naháč původně zdobit katedrálu?
historyplus.cz
Měl slavný naháč původně zdobit katedrálu?
„Zmenšete soše nos,“ radí florentský politik Piero Soderini Michelangelovi při jedné z návštěv jeho dílny. Umělec si z něj ale vystřelí. Nabere hrst prachu do dlaní a předstírá, že jedinou ranou dláta opravdu kus nosu odsekl. Přitom se svého díla ve skutečnosti ani nedotkne. Mluvit do práce si nenechá – od nikoho!   Hrdí Florenťané touží
Vařila prvorepubliková hospodyně podle sandtnerek?
epochalnisvet.cz
Vařila prvorepubliková hospodyně podle sandtnerek?
Hospodyně Františka přemítá, co bude dneska vařit. Pracuje v rodině pana rady a ten má mlsný jazýček. Zalistuje proto rychle v jedné ze „sandtnerek“.   „Zaplaťpánbůh, že už nemusíme chodit s lístky,“ povzdechne si směrem ke služce, kterou má v kuchyni k ruce. Ještě v prvních letech nové republiky fungoval kvůli nedostatku zboží přídělový systém.