Domů     Práce snů
Práce snů
6 minut čtení

Když jsem byla ve třeťáku na střední škole, naskytla se mi možnost jet na praxi do Řeckého pětihvězdičkového rezortu, což pro mě byla jak úžasná zkušenost, tak možnost dobrého přivýdělku. Ani jsem nedoufala, že bych mohla získat ještě něco na víc.

Když jsem na webových stránkách školy našla inzerát, okamžitě jsem se přihlásila a čekala na den pohovoru vedený přímo manažery z hotelu, kteří si do naší školy přijeli vybrat vhodné studenty. Prošla jsem, a tak mě v červnu čekal odlet směr slunečné Řecko.

Byla jsem nadšená, že mi prázdniny začínají o něco dřív a navíc že budu celé tři měsíce u moře a to bez rodičů. Škola ještě před naším odletem vyslala několik pedagogů, aby místo, kde budeme ubytovaní, zkontrolovali.

Díky tomu jsme všichni získali jistotu, že se nic nemůže stát a že nás čeká nejlepší pracovní dovolená v životě.

To jsme ovšem netušili, že všechno bude úplně jiné, než jak jsme si to malovali.

Ubytování se neslo ve znamení malých buněk, kde nebyla slibovaná klimatizace a místo nově zrekonstruovaných koupelen a toalet na nás čekali špinavé sprchové kouty plné pavouků a všemožné další havěti.

Od studentů z jiných částí republiky, kteří dorazili na místo o několik dní dříve, jsme se dozvěděli, že jejich školy už tento problém s vedením hotelu řeší. Co nám to ale bylo platné?

Nedokázala jsem pochopit, kde naši profesoři byli a jaké ubytování jim bylo ukázáno. Bohužel, už jsme byli v Řecku a nedalo se nic dělat. Rozdělili jsme si tedy pokoje a snažili se je alespoň trochu zútulnit.

Ubytovala jsem se s kamarádkou Anetou, což se ukázalo jako velmi dobré rozhodnutí, protože společně s ní jel na praxi i její přítel Tonda. Pro mě to znamenalo volný pokoj po většinu dlouhých nocí.

Byla jsem ráda, že se můžu na dvoulůžku roztahovat a svoje věci si rozložit po celé místnosti. Po problémových začátcích jsem se se situací v hotelu smířila a začala prožívat splněný sen.

Ve volných chvílích jsem s holkama chodila na pláž, koupala se a relaxovala na lehátkách, která patřila k místním barům. Řečtí číšníci nám kupovali jeden drink za druhým, mrkali na nás a mazali nás opalovacím krémem. Cítila jsem se jako princezna.

Práce byla sice náročná, ale bavila mě. Tři dny v týdnu jsem pracovala jako barmanka, zbylé dny jsem pak rozdělovala mezi hlídání dětí, údržbu bazénu a prodávání v malém krámku se suvenýry. Jakmile práce skončila, zůstávala jsem se spolužáky vzhůru.

Hodně jsme se sblížili a já mohla konečně říct, že jsem získala opravdové přátele, kteří mi pomohou i v těžkých chvílích. V noci jsem se však cítila smutná a osamocená.

Aneta stále přespávala u Tondy a v našem pokoji se ukázala jen, když se potřebovala převléct nebo osprchovat. Jakmile jsem se uložila ke spánku, vzpomínala jsem na rodiče, jak asi tráví dovolenou a co dělá bráška. V tu dobu jsem neměla žádného přítele, takže na mě doma ani nikdo jiný nečekal.

Jednou večer jsme opět vysedávali před naším oblíbeným barem a kluci se mi marně snažili vysvětlit pravidla pokeru. Dobrou zábavu překazila až bouřka, která se strhla úplně znenadání.

Spolužáci se začali pomalu trousit do svých pokojů, když se ke mně zničehonic přitočil Tonda a podíval se na mě prosebným pohledem:

„Nemohl by u tebe dneska přespat můj spolubydlící Roman? Chtěl bych mít s Anetou trošku soukromí,“ zamrkal a vyčkával, jak se rozhodnu. Zadívala jsem se na Romana. Jak to, že jsem si ho nikdy pořádně neprohlédla?

Do toho večera jsem ho vnímala jako příjemného kluka, ale při druhém pohledu z něj vyzařovalo něco víc. Příjemná krása. Byl ostříhaný na ježka, v opálené tváři mu zářil bílý úsměv a pomněnkově modré oči a pod černým tričkem se mu rýsovalo pevné tělo.

Přesto se mi do noci, kdy budeme sdílet jedno dvoulůžko, moc nechtělo. Vždyť ho vůbec neznám. Za jeho zády jsem však spatřila Anetu, jak spíná ruce a neslyšně ústy naznačuje slovíčko „prosím“.

Na nečekanou otázku jsem tedy kývla a šla tomu krasavci ukázat pokoj, který se mu pro jednu noc stane útočištěm.

Usnul přesně v tom okamžiku, kdy položil hlavu na polštář. Já však nemohla oka zamhouřit. Budilo mě jeho chrápání a také vedro, které mě obklopilo pokaždé, když přese mě automaticky přehodil ruku a přitáhl si mě do objetí.

Ráno jsem ho nechala spát a potichu se vytratil na ranní směnu připravit snídaně pro hotelové hosty.

Když skončila s aranžováním talířů s jídlem, měla jsem až do dalšího dne volno, a tak jsem se vypravila na pokoj, tam se převlékla do plavek a vyrazila na pláž.  Den u moře utekl rychle a najednou byl zase večer.

Chystala jsem se zrovna ke spánku, když se ozvalo lehké zaťukání. Ve dveřích se zjevil Roman s prosbou, zda u mě nemůže znovu spát. Zalila mě radost. Druhou společnou noc jsme spali v objetí.

Ráno, po konci směny, jsem se vrátila na pokoj, ale Romana tam nepotkala. Místo něho na mě na posteli čekalo pár místních květin a lísteček se vzkazem, abych přišla na pláž.

Rychle jsem se převlékla a vyrazila. Našla jsem ho hned u prvního baru, jak s Anetou a Tondou čeká na pití. Koupil i mě, vzal mi tašku a odvedl mě k lehátkům ve stínu. Odpoledne jsme strávili ve vodě a dováděli jako malé děti.

Roman si mě v jedné nestřežené chvíli vzal stranou a šeptem mi sdělil, že Aneta bude u Tondy spát až do konce pobytu.

„Nevadí ti, když budeme mít teď víc takových nocí, jako byla ta včerejší?“ začervenal se a objal mě kolem pasu.

„Když nebudeš chrápat“ zasmála jsem se a políbila ho přímo na rty. Po zbytek dovolené jsem měla kamaráda, spolubydlícího a partnera a doufala, že to tak i zůstane, až se vrátíme domů.

Markéta, 20 let, Olomouc

Předchozí článek
Další článek
Související články
3 minuty čtení
Naše bábinka to téměř už vzdávala. Nic jí nebylo vhod, nic ji netěšilo, její neustálé nářky se nedaly poslouchat. Nakonec zasáhl osud. Moje matka prohlašovala, že už nemá žádnou radost ze života, že se jí chce jenom umřít. Děsilo mě to, bohužel to lekalo i mého syna neboli jejího vnuka. Pokaždé zbledl, když se babička takhle rouhala, bylo vidět, že trpí a není mu to vhod. Marně jsem přemýšlela,
3 minuty čtení
Byli jsme s manželem už oba v důchodu a celý den jsme se jen hádali. Při jednom sporu nás napadlo, že bude lepší, když půjdeme od sebe. Když jsme s Petrem oznámili dětem, že se budeme rozvádět, nejdřív si myslely, že si děláme legraci. Byli jsme spolu čtyřicet let a nikdy kolem nás nebyly žádné skandály. Netýkaly se nás nevěry, alkohol ani domácí násilí. Jen jsme si začali strašlivě lézt na ner
6 minut čtení
Dalšího chlapa už nechci, vyzkoušela jsem jich pár a nemám v lásce zřejmě štěstí. Dál nehodlám pokoušet osud. Prožila jsem si dost… Ten první… ten byl zřejmě ze všech nejlepší a já sama jsem si tím vinna, že jsem o tuhle lásku, která mohla být životní, přišla. Milan z vedlejšího domu, nebo spíše tedy vilky. Byl to citlivý kluk, hodný a ve škole vzorný. Bylo mi to málo? Asi ano. Byla jsem tenkrá
3 minuty čtení
Každé prázdniny jednou skončí a nastane školní rok. Toho se obávají nejen děti, ale často i učitelé. Já jsem ale náhle měla důvod k radosti. Byla jsem absolutně vyhořelá učitelka a na začátek školního roku jsem se těšila přibližně stejně jako děti, to znamená vůbec. Přála jsem si, aby prázdniny trvaly, pokud možno, donekonečna, a s rostoucími obavami sledovala jeřabiny neboli plody jeřábu ptačí
3 minuty čtení
Už v dětství jsem se naučila vnímat své smysly, intuici a různá varování přírody. Hlavně zvířata není radno podceňovat. Vyrůstala jsem na samotě nedaleko lesa. Díky dětství v tomto prostředí jsem se naučila vnímat své smysly a intuici. Bez kyvadel a virgulí jsem poznávala různé energie i nemoci. Tato schopnost se mi potvrdila mnohokrát. A zvířata toho dovedou ještě mnohem víc. Malé koťátko
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Sluneční brýle: Od malé štěrbiny k módnímu hitu
epochaplus.cz
Sluneční brýle: Od malé štěrbiny k módnímu hitu
Dnes bez nich nevyrazíme na pláž, do hor ani na zahrádku. Sluneční brýle ale nezačínají jako módní doplněk, nýbrž jako docela zoufalý pokus přežít v krajině, kde slunce odrážející se od sněhu dokáže člověku pořádně zatopit. První „brýle“ navíc nemají žádná skla. Mají jen malou škvíru. Od tohoto jednoduchého vynálezu však vede dlouhá cesta k
Zdědili jsme po tetě nebezpečný obraz
skutecnepribehy.cz
Zdědili jsme po tetě nebezpečný obraz
Moje teta nebyla bohužel dobrý člověk, škodila, neměla manžela ani děti. Po její smrti jsme si rozdělili její majetek. Všechno jsme ale rychle prodali. Věci darované, bývají plné dobré energie a lásky. Jenže tak tomu nemusí být u dědictví, i když dědíte po příbuzné. Přesně to se stalo u mé tety Jozefky. Byla zlá, všichni se jí vyhýbali. Moje
Vzbouřené Rakouské Nizozemí: Rozzuřily zdejší lid reformy Josefa II.?
historyplus.cz
Vzbouřené Rakouské Nizozemí: Rozzuřily zdejší lid reformy Josefa II.?
Dokud měli Belgičané společného nepřítele, táhli za jeden provaz. Jenže sotva ze své země vyženou Rakušany, začnou se mezi sebou hádat. Boj o moc skončí porážkou liberálů, kteří houfně odcházejí do exilu. Belgičtí konzervativci se však ze svého vítězství dlouho radovat nebudou…   Je k neutahání. V osmdesátých letech 18. století chrlí jednu reformu za
Oris znovu spojil síly s Disney. Po Kermitovi a Miss Piggy přichází Velký Gonzo
iluxus.cz
Oris znovu spojil síly s Disney. Po Kermitovi a Miss Piggy přichází Velký Gonzo
Kermit odstartoval spolupráci, Miss Piggy jí dodala růžový glamour a nyní přichází postava, která se nechá vystřelit z děla stejně ochotně, jako sní pneumatiku. Oris pokračuje ve spolupráci se studiem
Poctivá bramboračka s klobásou
tisicereceptu.cz
Poctivá bramboračka s klobásou
Lehce pikantní hustá bramborová polévka chutná nejlépe pořádně horká. Skvěle zahřeje a zasytí. Suroviny na 4 porce 5 brambor ½ cibule 1 mrkve 1 petržel 2 lžíce másla 1 stroužek česneku 2
Dagmar už ani korunu?
nasehvezdy.cz
Dagmar už ani korunu?
Situace v manželství herečky Dagmar Patrasové (70) a hudebníka Felixe Slováčka (83) se zdá být čím dál napjatější. Když totiž Slováček nyní odhodil masku a řekl všechno od plic, jen tím odkryl, že do
Drsný příběh Jess Ghawiové: Byl masakr na premiéře Batmana předurčen?
enigmaplus.cz
Drsný příběh Jess Ghawiové: Byl masakr na premiéře Batmana předurčen?
Čtyřiadvacetiletá sportovní novinářka Jessica Ghawi se usadí do pohodlného sedadla v kině na denverském předměstí Aurora. „Takhle dlouho už jsem se na nic netěšila,“ letí jí hlavou. Právě dnes večer m
Psi vnímají lidské emoce! Jak reagují na úsměv?
21stoleti.cz
Psi vnímají lidské emoce! Jak reagují na úsměv?
Černo-bílá border kolie leží nehnutě v tunelu magnetické rezonance. Není to poprvé, ostatně její páníčci jsou vědci, fascinovaní fungováním psího mozku. Teď zrovna sledují, jak poslušný mazlíček reagu
Ohromující sídlo krále pohádek
rezidenceonline.cz
Ohromující sídlo krále pohádek
Nemovitost Los Feliz, postavená společností slavného tvůrce v roce 1932, patří od roku 2011 rusko-kazašskému filmaři Timuru Bekmambetovovi, žijícímu převážně v Izraeli. Ten aktuálně ikonický dům Walta Disneyho v Los Angeles, kde vytvořil například filmy Popelka a Pinocchio, nabízí k pronájmu za 40 000 dolarů měsíčně.   Poté, co pohádkovou vilu za 3,7 milionu dolarů
Vše o injekcích na hubnutí
nejsemsama.cz
Vše o injekcích na hubnutí
O injekcích na hubnutí slyšel poslední dobou snad každý. Některým lidem pomohly shodit desítky kilogramů, jiní od nich čekají rychlou cestu ke štíhlé postavě bez námahy. Jak tyto léky skutečně fungují? Úspěšné hubnutí není jen otázkou pevné vůle. Věda dnes ví, že do hry vstupují hormony, genetika, metabolismus i fungování mozku. Právě na tyto mechanismy cílí moderní injekční léky s účinnými látkami semaglutid
Ledňáček: Osamělý lovec i létající drahokam
epochalnisvet.cz
Ledňáček: Osamělý lovec i létající drahokam
Když se člověk prochází kolem řeky nebo klidného rybníka, většinou netuší, že v jeho blízkosti sedí jeden z nejkrásnějších ptáků Evropy. Ledňáček říční, malý drahokam s peřím jako z palety excentrického malíře, patří k nejbarevnějším zvířatům, jaká u nás vůbec žijí.   I když je na světě okolo 90 různých druhů ledňáčků, pouze tento hnízdí
Z Blaníku na Říp a zase zpátky: Vydejte se po stopách českých legend
epochanacestach.cz
Z Blaníku na Říp a zase zpátky: Vydejte se po stopách českých legend
Na jedné straně bájný Blaník s vojskem spících rytířů, na druhé Říp, z něhož měl praotec Čech poprvé spatřit svou zaslíbenou zemi. Dvě hory opředené českými pověstmi dnes propojují poutní cesty dlouhé dohromady téměř 500 kilometrů. A kdo se po nich vydá s fotoaparátem, může své zážitky proměnit také v soutěžní snímky. Blaník a Říp