Domů     Práce snů
Práce snů
6 minut čtení

Když jsem byla ve třeťáku na střední škole, naskytla se mi možnost jet na praxi do Řeckého pětihvězdičkového rezortu, což pro mě byla jak úžasná zkušenost, tak možnost dobrého přivýdělku. Ani jsem nedoufala, že bych mohla získat ještě něco na víc.

Když jsem na webových stránkách školy našla inzerát, okamžitě jsem se přihlásila a čekala na den pohovoru vedený přímo manažery z hotelu, kteří si do naší školy přijeli vybrat vhodné studenty. Prošla jsem, a tak mě v červnu čekal odlet směr slunečné Řecko.

Byla jsem nadšená, že mi prázdniny začínají o něco dřív a navíc že budu celé tři měsíce u moře a to bez rodičů. Škola ještě před naším odletem vyslala několik pedagogů, aby místo, kde budeme ubytovaní, zkontrolovali.

Díky tomu jsme všichni získali jistotu, že se nic nemůže stát a že nás čeká nejlepší pracovní dovolená v životě.

To jsme ovšem netušili, že všechno bude úplně jiné, než jak jsme si to malovali.

Ubytování se neslo ve znamení malých buněk, kde nebyla slibovaná klimatizace a místo nově zrekonstruovaných koupelen a toalet na nás čekali špinavé sprchové kouty plné pavouků a všemožné další havěti.

Od studentů z jiných částí republiky, kteří dorazili na místo o několik dní dříve, jsme se dozvěděli, že jejich školy už tento problém s vedením hotelu řeší. Co nám to ale bylo platné?

Nedokázala jsem pochopit, kde naši profesoři byli a jaké ubytování jim bylo ukázáno. Bohužel, už jsme byli v Řecku a nedalo se nic dělat. Rozdělili jsme si tedy pokoje a snažili se je alespoň trochu zútulnit.

Ubytovala jsem se s kamarádkou Anetou, což se ukázalo jako velmi dobré rozhodnutí, protože společně s ní jel na praxi i její přítel Tonda. Pro mě to znamenalo volný pokoj po většinu dlouhých nocí.

Byla jsem ráda, že se můžu na dvoulůžku roztahovat a svoje věci si rozložit po celé místnosti. Po problémových začátcích jsem se se situací v hotelu smířila a začala prožívat splněný sen.

Ve volných chvílích jsem s holkama chodila na pláž, koupala se a relaxovala na lehátkách, která patřila k místním barům. Řečtí číšníci nám kupovali jeden drink za druhým, mrkali na nás a mazali nás opalovacím krémem. Cítila jsem se jako princezna.

Práce byla sice náročná, ale bavila mě. Tři dny v týdnu jsem pracovala jako barmanka, zbylé dny jsem pak rozdělovala mezi hlídání dětí, údržbu bazénu a prodávání v malém krámku se suvenýry. Jakmile práce skončila, zůstávala jsem se spolužáky vzhůru.

Hodně jsme se sblížili a já mohla konečně říct, že jsem získala opravdové přátele, kteří mi pomohou i v těžkých chvílích. V noci jsem se však cítila smutná a osamocená.

Aneta stále přespávala u Tondy a v našem pokoji se ukázala jen, když se potřebovala převléct nebo osprchovat. Jakmile jsem se uložila ke spánku, vzpomínala jsem na rodiče, jak asi tráví dovolenou a co dělá bráška. V tu dobu jsem neměla žádného přítele, takže na mě doma ani nikdo jiný nečekal.

Jednou večer jsme opět vysedávali před naším oblíbeným barem a kluci se mi marně snažili vysvětlit pravidla pokeru. Dobrou zábavu překazila až bouřka, která se strhla úplně znenadání.

Spolužáci se začali pomalu trousit do svých pokojů, když se ke mně zničehonic přitočil Tonda a podíval se na mě prosebným pohledem:

„Nemohl by u tebe dneska přespat můj spolubydlící Roman? Chtěl bych mít s Anetou trošku soukromí,“ zamrkal a vyčkával, jak se rozhodnu. Zadívala jsem se na Romana. Jak to, že jsem si ho nikdy pořádně neprohlédla?

Do toho večera jsem ho vnímala jako příjemného kluka, ale při druhém pohledu z něj vyzařovalo něco víc. Příjemná krása. Byl ostříhaný na ježka, v opálené tváři mu zářil bílý úsměv a pomněnkově modré oči a pod černým tričkem se mu rýsovalo pevné tělo.

Přesto se mi do noci, kdy budeme sdílet jedno dvoulůžko, moc nechtělo. Vždyť ho vůbec neznám. Za jeho zády jsem však spatřila Anetu, jak spíná ruce a neslyšně ústy naznačuje slovíčko „prosím“.

Na nečekanou otázku jsem tedy kývla a šla tomu krasavci ukázat pokoj, který se mu pro jednu noc stane útočištěm.

Usnul přesně v tom okamžiku, kdy položil hlavu na polštář. Já však nemohla oka zamhouřit. Budilo mě jeho chrápání a také vedro, které mě obklopilo pokaždé, když přese mě automaticky přehodil ruku a přitáhl si mě do objetí.

Ráno jsem ho nechala spát a potichu se vytratil na ranní směnu připravit snídaně pro hotelové hosty.

Když skončila s aranžováním talířů s jídlem, měla jsem až do dalšího dne volno, a tak jsem se vypravila na pokoj, tam se převlékla do plavek a vyrazila na pláž.  Den u moře utekl rychle a najednou byl zase večer.

Chystala jsem se zrovna ke spánku, když se ozvalo lehké zaťukání. Ve dveřích se zjevil Roman s prosbou, zda u mě nemůže znovu spát. Zalila mě radost. Druhou společnou noc jsme spali v objetí.

Ráno, po konci směny, jsem se vrátila na pokoj, ale Romana tam nepotkala. Místo něho na mě na posteli čekalo pár místních květin a lísteček se vzkazem, abych přišla na pláž.

Rychle jsem se převlékla a vyrazila. Našla jsem ho hned u prvního baru, jak s Anetou a Tondou čeká na pití. Koupil i mě, vzal mi tašku a odvedl mě k lehátkům ve stínu. Odpoledne jsme strávili ve vodě a dováděli jako malé děti.

Roman si mě v jedné nestřežené chvíli vzal stranou a šeptem mi sdělil, že Aneta bude u Tondy spát až do konce pobytu.

„Nevadí ti, když budeme mít teď víc takových nocí, jako byla ta včerejší?“ začervenal se a objal mě kolem pasu.

„Když nebudeš chrápat“ zasmála jsem se a políbila ho přímo na rty. Po zbytek dovolené jsem měla kamaráda, spolubydlícího a partnera a doufala, že to tak i zůstane, až se vrátíme domů.

Markéta, 20 let, Olomouc

Předchozí článek
Další článek
Související články
3 minuty čtení
O tom, že existuje spojení duše psa a člověka jsem se přesvědčila na vlastní oči. Věrný přítel mého syna věděl dobře, že se jeho páníček vrací domů. Babička s dědečkem měli krásný vztah a šťastnou rodinu a u domku mnoho zvířat. Mezi nimi byl dědův milovaný pes Raf. Často spolu vyráželi do lesů, protože dědeček byl myslivec. Jenže pak vypukla válka a děda musel narukovat. Téměř čtyři roky babičk
3 minuty čtení
Ve dvou se to lépe táhne. To jsme si s Anetou řekly, když jsme chtěly rychle zhubnout. Nepřiznala jsem jí, že jsem se na dietu záhy vykašlala. S Anetou jsem se potkala na střední škole, sedly jsme si na začátku prváku vedle sebe náhodou. Ani jedna jsme ve třídě nikoho neznaly. Časem jsme se skamarádily, protože jinak to asi ani nejde, když trávíte tolik času vedle sebe. Ve druháku jsme začaly s
2 minuty čtení
Ta krásná neznámá mi byla krajně nesympatická. Připomínala mi tu potvoru, která mi kdysi přebrala přítele. Tak jsem ji navedla na špatnou cestu. Tohle určitě někdy zažil každý. Potkáte člověka, který vám nikdy nic neudělal, a přesto je vám hrozně nesympatický. Tak jsem jednou já potkala ženu, která mi už od pohledu hnula žlučí. Bylo to v centru našeho krásného městečka. Ten den jsem měla docela
2 minuty čtení
Nepatřila jsem mezi nadšené cestovatele, můj muž mě ale dokázal přesvědčit. Cesty za poznáním, jsou dnes mým největším koníčkem. V dřívějších dobách jsme tu možnost cestovat neměli. A ani nám to nescházelo. Kdo neví, o co přichází, ten nesmutní, když takovou možnost nemá. Měli jsme domek se zahrádkou, kolem kterého se všechno točilo. „Všude dobře, doma nejlíp!“ říkala moje maminka. S otcem to b
4 minuty čtení
Odjakživa jsem si myslela, že žena vycítí, když je jí muž nevěrný. Poznala jsem to hned. Jenže já se nechala přesvědčit, abych ho neopouštěla. Když se Robert začal vracet pozdě domů, skrýval telefon a na záchodě trávil podezřele mnoho času, na střevní potíže jsem to opravdu netipovala. Když usnul, vlezla jsem mu do telefonu. Strašně to bolelo V tu chvíli jsem málem omdlela. I když to člov
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Krvavý skrček dal jméno teroru
epochalnisvet.cz
Krvavý skrček dal jméno teroru
Velká Stalinova politická čistka v Sovětském svazu 30. let minulého století si vyžádala na milion obětí. Označením pro toto krvavé období je slovo, při jehož vyslovení dodnes běhá mráz po zádech – Ježovština.   Otec petrohradského rodáka Nikolaje Ivanoviče Ježova (1895–1940) je mistrem mnoha řemesel a dokáže se živit jako hudebník, malíř pokojů či vedoucí nevěstince.
Děti na prodej: Temná kapitola, o které Amerika mlčela desítky let
epochaplus.cz
Děti na prodej: Temná kapitola, o které Amerika mlčela desítky let
Když 5. srpna 1948 vyšla na titulní straně Vidette-Messenger fotografie čtyř dětí s nápisem „Na prodej“, stala se trvalým symbolem poválečné chudoby a zoufalství. Snímek, který mohl působit jako provokace nebo montáž, byl však skutečný. Vyprávěl tragický příběh rodičů, kteří kvůli bídě prodali své děti, aby přežily. Poválečná Amerika a chudoba Ačkoliv se poválečná léta
Westfield Černý Most vstupuje do nové éry: otevírá rozšířenou část centra
iluxus.cz
Westfield Černý Most vstupuje do nové éry: otevírá rozšířenou část centra
Společnost Unibail-Rodamco-Westfield oznámila slavnostní otevření rebrandovaného centra Westfield Černý Most, které přináší nejen novou podobu oblíbené destinace, ale také její významné rozšíření. Nov
Třicetiletá válka: Nenávist se do Evropy rozšířila z Čech
historyplus.cz
Třicetiletá válka: Nenávist se do Evropy rozšířila z Čech
Napětí mezi katolíky a protestanty, které hýbe Evropou od druhé poloviny 16. století, se přelévá i do českých zemí. A z nich se jako bumerang vrací zpět, šíří se na všechny strany a změní kontinent v krvavá jatka, která snad nemají konce. Povlečou se dlouhých 30 let! Na počátku stojí odpor českých stavů proti porušování Rudolfova majestátu
Je to už dávno, svět mi ležel u nohou
skutecnepribehy.cz
Je to už dávno, svět mi ležel u nohou
Bývaly to hezké časy, bylo mi šestnáct a kluci se o mě prali. Naivně jsem si myslela, že to tak bude napořád, že to vydrží navždycky. Byla jsem rozmazlená, šestnáctiletá holka, která se domnívala, že jí svět leží u nohou jako poslušný pes a že se všichni kolem narodili jen proto, aby jí posluhovali a obdivovali. Nebylo tomu tak, ale
Chce Bohdalovou boháč získat zpět?
nasehvezdy.cz
Chce Bohdalovou boháč získat zpět?
Romantické usmiřování jako za mladých let? Vypadá to tak! Podle našeho dobrého informátora má totiž herečce Jiřině Bohdalové (94) kdosi opakovaně posílat na její pražskou adresu v Hostivaři květiny.
Sklo jako působivý architektonický materiál
rezidenceonline.cz
Sklo jako působivý architektonický materiál
Velkoplošné prvky ze živého transparentního materiálu stavbu osvěžují, propouštějí do jejího nitra spoustu světla, a tím zlepšují kvalitu vnitřního prostředí. Navíc významně ovlivňují vzhled budovy. Tak jako dřevo a kámen v konstrukčních řešeních zdařile zastupuje ocel, výplně z cihelného či jiného zdiva zase velmi působivě nahrazuje sklo. Jeho vizuálního benefitu v podobě zrcadlení oblohy i
Hřejivá cizrnová polévka
tisicereceptu.cz
Hřejivá cizrnová polévka
Zahřejte se, když je venku sychravo. Jinou polévku už na podzim ani ne-budete chtít jíst. Ingredience 1 ks cibule 2 ks mrkve 1 ks malého celeru 4 ks středních brambor 1 ks malé brokolice 2
Domácí ovesné mléko
nejsemsama.cz
Domácí ovesné mléko
Z bio ovsa si můžete sami připravit kvalitní a lahodné rostlinné mléko, nápoj ideální na pití, ale skvělý i do kaší, kávy či na pečení. Potřebujete: ✿ 100 g bio ovsa ✿ 1 l vody ✿ špetku soli ✿ 1 lžíci bio javorového sirupu, bio datli nebo bio vanilky na dochucení 1. Oves namočte do studené
Jihoameričtí upíři budí obavy coby přenašeči vztekliny
21stoleti.cz
Jihoameričtí upíři budí obavy coby přenašeči vztekliny
Rozhodně se neřadí k zástupcům živočišné říše, kteří by se mezi lidmi těšili nějaké oblibě. A to nejen kvůli svému vzhledu. Upíři se totiž, jak napovídá jejich název, živí krví. Kromě toho jsou také p
Našel badatel v USA ostatky bigfoota?
enigmaplus.cz
Našel badatel v USA ostatky bigfoota?
Američan badatel pátrající po legendárním bigfootovi, před nedávnem přišel s fascinujícím tvrzením. Jeho týmu se prý v lese ve státě New York podařilo najít ostatky uhynulého exempláře! Mrtvolu údajné
Cesta do srdce Velké Moravy: Poznejte dědictví našich předků
epochanacestach.cz
Cesta do srdce Velké Moravy: Poznejte dědictví našich předků
Velehrad, jedno z nejvýznamnějších poutních míst u nás, je pro jednodenní výlet jako stvořený. Těšit se můžete na bohatou historii i na nevšední zážitky. Obec Velehrad najdete nedaleko Uherského Hradiště přímo mezi výběžky pohoří Chřiby. O tomto místě se často hovoří jako o jednom z nejmalebnějších koutů Slovácka. A není divu! Tajemné katakomby Dominantou obce a zároveň největší chloubou velehradské farnosti