Domů     Práce snů
Práce snů
6 minut čtení

Když jsem byla ve třeťáku na střední škole, naskytla se mi možnost jet na praxi do Řeckého pětihvězdičkového rezortu, což pro mě byla jak úžasná zkušenost, tak možnost dobrého přivýdělku. Ani jsem nedoufala, že bych mohla získat ještě něco na víc.

Když jsem na webových stránkách školy našla inzerát, okamžitě jsem se přihlásila a čekala na den pohovoru vedený přímo manažery z hotelu, kteří si do naší školy přijeli vybrat vhodné studenty. Prošla jsem, a tak mě v červnu čekal odlet směr slunečné Řecko.

Byla jsem nadšená, že mi prázdniny začínají o něco dřív a navíc že budu celé tři měsíce u moře a to bez rodičů. Škola ještě před naším odletem vyslala několik pedagogů, aby místo, kde budeme ubytovaní, zkontrolovali.

Díky tomu jsme všichni získali jistotu, že se nic nemůže stát a že nás čeká nejlepší pracovní dovolená v životě.

To jsme ovšem netušili, že všechno bude úplně jiné, než jak jsme si to malovali.

Ubytování se neslo ve znamení malých buněk, kde nebyla slibovaná klimatizace a místo nově zrekonstruovaných koupelen a toalet na nás čekali špinavé sprchové kouty plné pavouků a všemožné další havěti.

Od studentů z jiných částí republiky, kteří dorazili na místo o několik dní dříve, jsme se dozvěděli, že jejich školy už tento problém s vedením hotelu řeší. Co nám to ale bylo platné?

Nedokázala jsem pochopit, kde naši profesoři byli a jaké ubytování jim bylo ukázáno. Bohužel, už jsme byli v Řecku a nedalo se nic dělat. Rozdělili jsme si tedy pokoje a snažili se je alespoň trochu zútulnit.

Ubytovala jsem se s kamarádkou Anetou, což se ukázalo jako velmi dobré rozhodnutí, protože společně s ní jel na praxi i její přítel Tonda. Pro mě to znamenalo volný pokoj po většinu dlouhých nocí.

Byla jsem ráda, že se můžu na dvoulůžku roztahovat a svoje věci si rozložit po celé místnosti. Po problémových začátcích jsem se se situací v hotelu smířila a začala prožívat splněný sen.

Ve volných chvílích jsem s holkama chodila na pláž, koupala se a relaxovala na lehátkách, která patřila k místním barům. Řečtí číšníci nám kupovali jeden drink za druhým, mrkali na nás a mazali nás opalovacím krémem. Cítila jsem se jako princezna.

Práce byla sice náročná, ale bavila mě. Tři dny v týdnu jsem pracovala jako barmanka, zbylé dny jsem pak rozdělovala mezi hlídání dětí, údržbu bazénu a prodávání v malém krámku se suvenýry. Jakmile práce skončila, zůstávala jsem se spolužáky vzhůru.

Hodně jsme se sblížili a já mohla konečně říct, že jsem získala opravdové přátele, kteří mi pomohou i v těžkých chvílích. V noci jsem se však cítila smutná a osamocená.

Aneta stále přespávala u Tondy a v našem pokoji se ukázala jen, když se potřebovala převléct nebo osprchovat. Jakmile jsem se uložila ke spánku, vzpomínala jsem na rodiče, jak asi tráví dovolenou a co dělá bráška. V tu dobu jsem neměla žádného přítele, takže na mě doma ani nikdo jiný nečekal.

Jednou večer jsme opět vysedávali před naším oblíbeným barem a kluci se mi marně snažili vysvětlit pravidla pokeru. Dobrou zábavu překazila až bouřka, která se strhla úplně znenadání.

Spolužáci se začali pomalu trousit do svých pokojů, když se ke mně zničehonic přitočil Tonda a podíval se na mě prosebným pohledem:

„Nemohl by u tebe dneska přespat můj spolubydlící Roman? Chtěl bych mít s Anetou trošku soukromí,“ zamrkal a vyčkával, jak se rozhodnu. Zadívala jsem se na Romana. Jak to, že jsem si ho nikdy pořádně neprohlédla?

Do toho večera jsem ho vnímala jako příjemného kluka, ale při druhém pohledu z něj vyzařovalo něco víc. Příjemná krása. Byl ostříhaný na ježka, v opálené tváři mu zářil bílý úsměv a pomněnkově modré oči a pod černým tričkem se mu rýsovalo pevné tělo.

Přesto se mi do noci, kdy budeme sdílet jedno dvoulůžko, moc nechtělo. Vždyť ho vůbec neznám. Za jeho zády jsem však spatřila Anetu, jak spíná ruce a neslyšně ústy naznačuje slovíčko „prosím“.

Na nečekanou otázku jsem tedy kývla a šla tomu krasavci ukázat pokoj, který se mu pro jednu noc stane útočištěm.

Usnul přesně v tom okamžiku, kdy položil hlavu na polštář. Já však nemohla oka zamhouřit. Budilo mě jeho chrápání a také vedro, které mě obklopilo pokaždé, když přese mě automaticky přehodil ruku a přitáhl si mě do objetí.

Ráno jsem ho nechala spát a potichu se vytratil na ranní směnu připravit snídaně pro hotelové hosty.

Když skončila s aranžováním talířů s jídlem, měla jsem až do dalšího dne volno, a tak jsem se vypravila na pokoj, tam se převlékla do plavek a vyrazila na pláž.  Den u moře utekl rychle a najednou byl zase večer.

Chystala jsem se zrovna ke spánku, když se ozvalo lehké zaťukání. Ve dveřích se zjevil Roman s prosbou, zda u mě nemůže znovu spát. Zalila mě radost. Druhou společnou noc jsme spali v objetí.

Ráno, po konci směny, jsem se vrátila na pokoj, ale Romana tam nepotkala. Místo něho na mě na posteli čekalo pár místních květin a lísteček se vzkazem, abych přišla na pláž.

Rychle jsem se převlékla a vyrazila. Našla jsem ho hned u prvního baru, jak s Anetou a Tondou čeká na pití. Koupil i mě, vzal mi tašku a odvedl mě k lehátkům ve stínu. Odpoledne jsme strávili ve vodě a dováděli jako malé děti.

Roman si mě v jedné nestřežené chvíli vzal stranou a šeptem mi sdělil, že Aneta bude u Tondy spát až do konce pobytu.

„Nevadí ti, když budeme mít teď víc takových nocí, jako byla ta včerejší?“ začervenal se a objal mě kolem pasu.

„Když nebudeš chrápat“ zasmála jsem se a políbila ho přímo na rty. Po zbytek dovolené jsem měla kamaráda, spolubydlícího a partnera a doufala, že to tak i zůstane, až se vrátíme domů.

Markéta, 20 let, Olomouc

Předchozí článek
Další článek
Související články
3 minuty čtení
Ten spor začal už před mnoha lety. Přeli jsme se o malý rybník za našimi domy. Vůbec jsme tehdy netušili, že patří už dávno někomu jinému. Jen stěží bych se dopátrala, kdy ten letitý spor mezi našimi rodinami začal. Sahá hluboko do naší rodinné historie. Ustal po válce, když nám komunisti všechno vzali, jak si ale pamatuji dle vyprávění prababičky, tak to byl častý střet zájmů odnepaměti. Komu
2 minuty čtení
Ty noci vedle manžela byly strašné. Myslela jsem si, že horší zvuk neexistuje. A pak přišel syn se svým skřípáním zubů. Už se bez špuntů nevyspím! Každý to určitě někdy zažil. Když v noci někdo chrápe vedle vás tak, že se okna třesou, jde do tuhého. Nechápu, jak jsem mohla tento nešvar svého manžela dříve přehlížet? Někdy si říkám, že snad v dobách, kdy jsme spolu chodili, musel brát nějaký záz
3 minuty čtení
Nebavilo mě háčkování. A spát hned po večerce už se mi nechtělo vůbec. Rozhodla jsem se utéct a začít si žít po svém! Do domova důchodců jsem odešla dobrovolně. Kvůli dětem a jejich touze po mém majetku. Nechtěla jsem si to s nimi rozházet, a tak jsem si sbalila svých pár švestek a šla. Zprvu se mi to nezdálo tak špatné. Ale na druhý pohled, natož třetí, to bylo utrpení. Takový lepší kriminál!
3 minuty čtení
Byla to moje dobrá kamarádka a také bývalá kolegyně. Rozhodly jsme se podnikat a konečně vydělávat hodně peněz! Jen co jsme dosedly do židlí a rozložily lejstra, že začneme počítat, odečítat a dělat statistiky, už jsme brblaly. Nebavilo nás to. Konec pracovní doby se vždycky zdál být v nedohlednu. Zprvu jsme byly bezradné Do toho šéfová, která nás přišla vždycky jen naštvat s novými úkoly
5 minut čtení
Sestra prodělala vážnou operaci a nikdo nedokázal říct, zda se uzdraví. Hned po operaci se mi svěřila s tajemstvím, které mi mělo zůstat navždy utajeno. Byla vždycky hezčí, chytřejší a taky o dost mladší než já. Chodila jsem už na střední školu, když se narodila. Všichni v rodině měli z jejího nečekaného příchodu na svět obrovskou radost. Já si vždycky přála sourozence a moji rodiče kluka. M
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Blboun nejapný 2.0: Bude se mít kam vrátit?
21stoleti.cz
Blboun nejapný 2.0: Bude se mít kam vrátit?
Když u břehů Mauriciu poprvé přistála evropská loď, námořníci se mohli potrhat smíchy: Jídlo jim tam chodilo samo naproti! Ptáci velcí jako krocani se dali bezelstně ubíjet, neutíkali a svá vejce nech
Opečené škubánky s mákem
tisicereceptu.cz
Opečené škubánky s mákem
Jednoduché sladké jídlo připravené z mouky a brambor buď milujete, nebo nenávidíte. Specifickou chuť jídlu propůjčuje také mák, kterým se šišky sypou. Potřebujete 1 kg brambor 220 g hladké mouk
Nový život pro starobylou usedlost
rezidenceonline.cz
Nový život pro starobylou usedlost
Původní lovecký zámeček, už tak trošku trochu staromódní, byl zcela zrekonstruován, aby se proměnil v elegantní, moderní a příjemné útočiště. Jsou místa, která nás okouzlí na první pohled; mají ono těžko uchopitelné kouzlo přitažlivosti. Stejně tak tomu bylo i s malým, tak trochu zanedbaným zámečkem, vzdáleným několik málo kilometrů západně od francouzského Lyonu. Když mladí manželé poprvé tuto romantickou stavbu
Středověké hrady krále Václava IV.: Historické legendy i strašidelné příběhy ze současnosti…
enigmaplus.cz
Středověké hrady krále Václava IV.: Historické legendy i strašidelné příběhy ze současnosti…
Bezprostřední příčinou ke stavbě nového hradu Točníka byl bezpochyby požár, který roku 1395 poškodil původní králův hrad Žebrák. Nedlouho poté si tedy začal král Václav IV. stavět honosnější a pohodln
Nakonec neskončím sama!
skutecnepribehy.cz
Nakonec neskončím sama!
Když mi zemřel milovaný muž, nikoho jiného jsem si nehledala. Cesty osudu jsou někdy ale nevyzpytatelné. Roky jsem žila sama. Manžel mi zemřel na rakovinu. V den desátého výročí jeho úmrtí jsem uklízela knihovnu. Když jsem vzala do ruky jeho nejoblíbenější knížku o letadlech, vypadl z ní zvláštní vzkaz a peníze. Boj prohrál Nikdy v životě jsem netrpěla tolik jako
Konec muže nenásilného odporu: Mahátma Gándhí
epochaplus.cz
Konec muže nenásilného odporu: Mahátma Gándhí
Mahátma Gándhí, známý jako „Velký duch“, byl jedním z nejvýznamnějších vůdců indického boje za nezávislost. Jeho filozofie nenásilného odporu inspirovala miliony lidí po celém světě. Přestože jeho život skončil tragicky, jeho odkaz žije dál jako symbol míru a svobody. Po první světové válce je stále více lidem zřejmé, že se éra britské koloniální velmoci chýlí
Pojďte se projít po mostě
epochanacestach.cz
Pojďte se projít po mostě
K čemu jsou mosty přes řeku? Aby měl člověk blíž k člověku přece! Mnohé z nich si zaslouží pro svou krásu, jedinečnost nebo architektonické provedení naši bližší pozornost. Často po nich projdeme a ani si jich nevšímáme. Přitom jsou tak zajímavé. Nejeden fotograf by možná kvůli jejich kráse a pořízení snímku před nimi padl i
Ruský Kolumbus: Na moře ho znovu vyhnala carevna
historyplus.cz
Ruský Kolumbus: Na moře ho znovu vyhnala carevna
Loď dánského kapitána si proráží cestu chladnými vlnami stále dál na sever. Všichni s napětím hledí kupředu. Postaví se lodi do cesty pevnina? Žádná tu ale není a cesta je volná. Svět se konečně dozví, že Asie není spojena s Amerikou. Rodina celního inspektora, do níž se v dánském přístavním městě Horsens narodil chlapec Vitus Bering (1681–1741),
V nové kavárně na Pankráci zaplatíte kryptoměnami
iluxus.cz
V nové kavárně na Pankráci zaplatíte kryptoměnami
V OC Arkády Pankrác byla otevřena unikátní kavárna BITmarkets Café by CAFÉ LEVEL, která propojuje lásku ke kvalitní kávě s fascinujícím světem kryptoměn a technologických inovací. Návštěvníci si zde m
Jak se vyhnout nachlazení? Pomůže strava a otužování!
nejsemsama.cz
Jak se vyhnout nachlazení? Pomůže strava a otužování!
Podzim přináší nejen chlad, ale i virózy a nachlazení a další nemoci. Můžete se jim ale vyhnout, když posílíte svou imunitu. Imunitní systém, pokud dobře funguje, nás chrání před škodlivými mikroorganismy. Pokud ale dojde k jeho oslabení, je potřeba mu pomoci. Jezte s rozmyslem Pestrý jídelníček je jedním z nejdůležitějších předpokladů. Zařaďte do něj co nejvíce čerstvé zeleniny a
Nejzáhadnější rytina všech dob: Lze Melancholii vůbec rozluštit?
epochalnisvet.cz
Nejzáhadnější rytina všech dob: Lze Melancholii vůbec rozluštit?
Rok 1514 je v životě německého renesančního umělce Albrechta Dürera nesmírně krutý. Umírá mu jeho milovaná matka. „Smutek, který jsem kvůli ní cítil, se nedá ani popsat,“ zaznamenává si tehdy. A pak stvoří Melancholii I, mědiryt zhruba ve formátu A4, který dodnes mate historiky umění.   Podle znalce renesančních umělců Giorgia Vasariho (1511–1574) Dürerova Melancholie
Šťastná novinka u Marešů?
nasehvezdy.cz
Šťastná novinka u Marešů?
Během dovolené v Las Vegas zamířil moderátor Leoš Mareš (48) do tetovacího salónu a na ruku si nechal zvěčnit jména svých tří dětí – Jakuba, Matěje a Alex. Pochlubil se tím svým fanouškům, kteří