Domů     Práce snů
Práce snů
6 minut čtení

Když jsem byla ve třeťáku na střední škole, naskytla se mi možnost jet na praxi do Řeckého pětihvězdičkového rezortu, což pro mě byla jak úžasná zkušenost, tak možnost dobrého přivýdělku. Ani jsem nedoufala, že bych mohla získat ještě něco na víc.

Když jsem na webových stránkách školy našla inzerát, okamžitě jsem se přihlásila a čekala na den pohovoru vedený přímo manažery z hotelu, kteří si do naší školy přijeli vybrat vhodné studenty. Prošla jsem, a tak mě v červnu čekal odlet směr slunečné Řecko.

Byla jsem nadšená, že mi prázdniny začínají o něco dřív a navíc že budu celé tři měsíce u moře a to bez rodičů. Škola ještě před naším odletem vyslala několik pedagogů, aby místo, kde budeme ubytovaní, zkontrolovali.

Díky tomu jsme všichni získali jistotu, že se nic nemůže stát a že nás čeká nejlepší pracovní dovolená v životě.

To jsme ovšem netušili, že všechno bude úplně jiné, než jak jsme si to malovali.

Ubytování se neslo ve znamení malých buněk, kde nebyla slibovaná klimatizace a místo nově zrekonstruovaných koupelen a toalet na nás čekali špinavé sprchové kouty plné pavouků a všemožné další havěti.

Od studentů z jiných částí republiky, kteří dorazili na místo o několik dní dříve, jsme se dozvěděli, že jejich školy už tento problém s vedením hotelu řeší. Co nám to ale bylo platné?

Nedokázala jsem pochopit, kde naši profesoři byli a jaké ubytování jim bylo ukázáno. Bohužel, už jsme byli v Řecku a nedalo se nic dělat. Rozdělili jsme si tedy pokoje a snažili se je alespoň trochu zútulnit.

Ubytovala jsem se s kamarádkou Anetou, což se ukázalo jako velmi dobré rozhodnutí, protože společně s ní jel na praxi i její přítel Tonda. Pro mě to znamenalo volný pokoj po většinu dlouhých nocí.

Byla jsem ráda, že se můžu na dvoulůžku roztahovat a svoje věci si rozložit po celé místnosti. Po problémových začátcích jsem se se situací v hotelu smířila a začala prožívat splněný sen.

Ve volných chvílích jsem s holkama chodila na pláž, koupala se a relaxovala na lehátkách, která patřila k místním barům. Řečtí číšníci nám kupovali jeden drink za druhým, mrkali na nás a mazali nás opalovacím krémem. Cítila jsem se jako princezna.

Práce byla sice náročná, ale bavila mě. Tři dny v týdnu jsem pracovala jako barmanka, zbylé dny jsem pak rozdělovala mezi hlídání dětí, údržbu bazénu a prodávání v malém krámku se suvenýry. Jakmile práce skončila, zůstávala jsem se spolužáky vzhůru.

Hodně jsme se sblížili a já mohla konečně říct, že jsem získala opravdové přátele, kteří mi pomohou i v těžkých chvílích. V noci jsem se však cítila smutná a osamocená.

Aneta stále přespávala u Tondy a v našem pokoji se ukázala jen, když se potřebovala převléct nebo osprchovat. Jakmile jsem se uložila ke spánku, vzpomínala jsem na rodiče, jak asi tráví dovolenou a co dělá bráška. V tu dobu jsem neměla žádného přítele, takže na mě doma ani nikdo jiný nečekal.

Jednou večer jsme opět vysedávali před naším oblíbeným barem a kluci se mi marně snažili vysvětlit pravidla pokeru. Dobrou zábavu překazila až bouřka, která se strhla úplně znenadání.

Spolužáci se začali pomalu trousit do svých pokojů, když se ke mně zničehonic přitočil Tonda a podíval se na mě prosebným pohledem:

„Nemohl by u tebe dneska přespat můj spolubydlící Roman? Chtěl bych mít s Anetou trošku soukromí,“ zamrkal a vyčkával, jak se rozhodnu. Zadívala jsem se na Romana. Jak to, že jsem si ho nikdy pořádně neprohlédla?

Do toho večera jsem ho vnímala jako příjemného kluka, ale při druhém pohledu z něj vyzařovalo něco víc. Příjemná krása. Byl ostříhaný na ježka, v opálené tváři mu zářil bílý úsměv a pomněnkově modré oči a pod černým tričkem se mu rýsovalo pevné tělo.

Přesto se mi do noci, kdy budeme sdílet jedno dvoulůžko, moc nechtělo. Vždyť ho vůbec neznám. Za jeho zády jsem však spatřila Anetu, jak spíná ruce a neslyšně ústy naznačuje slovíčko „prosím“.

Na nečekanou otázku jsem tedy kývla a šla tomu krasavci ukázat pokoj, který se mu pro jednu noc stane útočištěm.

Usnul přesně v tom okamžiku, kdy položil hlavu na polštář. Já však nemohla oka zamhouřit. Budilo mě jeho chrápání a také vedro, které mě obklopilo pokaždé, když přese mě automaticky přehodil ruku a přitáhl si mě do objetí.

Ráno jsem ho nechala spát a potichu se vytratil na ranní směnu připravit snídaně pro hotelové hosty.

Když skončila s aranžováním talířů s jídlem, měla jsem až do dalšího dne volno, a tak jsem se vypravila na pokoj, tam se převlékla do plavek a vyrazila na pláž.  Den u moře utekl rychle a najednou byl zase večer.

Chystala jsem se zrovna ke spánku, když se ozvalo lehké zaťukání. Ve dveřích se zjevil Roman s prosbou, zda u mě nemůže znovu spát. Zalila mě radost. Druhou společnou noc jsme spali v objetí.

Ráno, po konci směny, jsem se vrátila na pokoj, ale Romana tam nepotkala. Místo něho na mě na posteli čekalo pár místních květin a lísteček se vzkazem, abych přišla na pláž.

Rychle jsem se převlékla a vyrazila. Našla jsem ho hned u prvního baru, jak s Anetou a Tondou čeká na pití. Koupil i mě, vzal mi tašku a odvedl mě k lehátkům ve stínu. Odpoledne jsme strávili ve vodě a dováděli jako malé děti.

Roman si mě v jedné nestřežené chvíli vzal stranou a šeptem mi sdělil, že Aneta bude u Tondy spát až do konce pobytu.

„Nevadí ti, když budeme mít teď víc takových nocí, jako byla ta včerejší?“ začervenal se a objal mě kolem pasu.

„Když nebudeš chrápat“ zasmála jsem se a políbila ho přímo na rty. Po zbytek dovolené jsem měla kamaráda, spolubydlícího a partnera a doufala, že to tak i zůstane, až se vrátíme domů.

Markéta, 20 let, Olomouc

Předchozí článek
Další článek
Související články
3 minuty čtení
Že se na prahu důchodu nemůže člověk zamilovat? Kdepak! Můj táta je příkladem toho, že láska kvete v každém věku. Ještě jako malá holka jsem často svému tátovi říkala, že ho nikdy nikomu nedám. A myslela jsem to vážně. Upínala jsem se k němu jako květina ke slunci, znamenal pro mě největší jistotu a bezpečný přístav mého dětství. Moje opora Maminka nám odešla, když mi bylo sedm let. Díky
3 minuty čtení
Vypravila jsem se před Vánocemi na hřbitov tak, jako to dělávám každý rok. Tehdy jsem se ale nevrátila domů sama. Přinesla jsem si zraněného společníka. Od chvíle, kdy jsem nastoupila do důchodu, jsem se zařekla, že musím každý den chodit na procházku, abych se stále držela v kondici. Vzhledem k tomu, že trpím celou řadou zdravotních potíží, to není vždy jednoduché. Jak čas ubíhá, je to pro mě
3 minuty čtení
Manžel se rozhodl, že bude svou minulost tajit. Když jsem se potkala s jeho první ženou, nevěřila jsem svým uším. Byla jsem pět let vdaná, můj muž byl o dvanáct let starší než já, už rozvedený. Vlastně jsem vůbec nepochopila, proč mi neřekl hned na začátku našeho vztahu pravdu, že má se svou bývalou manželkou syna. Lhal, snad aby působil jako pan Dokonalý! Řekl mi, že jeho první manželství byl
3 minuty čtení
Advent je krásné období plné lásky a pohody, motivuje nás k tomu dělat něco pro druhé. Pak si nás našel osud sám a nestojí nás to ani korunu. Pokaždé, když nastane čas adventu, cítíme s manželem nutnost dát nějaké peníze na charitu. Když ale vidíme, jak toho některé nadace zneužívají, bere nám to chuť dělat dobré skutky. Před pár lety jsme se dokonce shodli, že žádné nadaci, která lidi jen cito
3 minuty čtení
Když jsem balila dárky a chystala večeři, bylo mi všelijak. Dětský smích tu tolik chybí! Není nám dáno. Netušila jsem, jak brzy se to změní. Bylo mrazivé ráno. Bydleli jsme na samotě, dnes bych se tam bála. Vyšla jsem ven ve starém kabátě přehozeném přes pyžamo. Na nohou manželovy vysoké boty, dost jsem v nich plavala. Vzduch byl mrazivý a ostrý. Nesněžilo, ale v noci nejspíš ano, čerstvý sníh
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Jak si jednoduše vybudovat chytrou domácnost?
epochaplus.cz
Jak si jednoduše vybudovat chytrou domácnost?
Chytrá domácnost už dávno není sci-fi pro geeky. Dnes si ji může postavit prakticky každý, stačí pár dobře vybraných zařízení a chuť propojit běžné rutiny do systému, který myslí za vás. Ať jde o úsporu energie, pohodlí nebo bezpečí, chytrý domov může fungovat stejně nenápadně jako spolehlivě. Tady je návod, jak ho začít budovat krok
Etzler zase pěkně naštval svoji přítelkyni?
nasehvezdy.cz
Etzler zase pěkně naštval svoji přítelkyni?
Miroslav Etzler (60) si hraje s ohněm! Možná by někdo hádal, že se nyní jeho partnerce Heleně Bartalošové (43) uleví, když mu manželku v seriálu Polabí už nebude hrát jeho exmanželka Vilma Cibulková
Višňový džem v čokoládě
tisicereceptu.cz
Višňový džem v čokoládě
K nastávající sezóně třešní a višní je tu pro vás recept na skvělý domácí džem. Co potřebujete 800-900 g vypeckovaných višní JamFix 2:1 Labeta 500 g cukru polévková lžíce rumu hořká čokoláda
Perníčkové stromečky
nejsemsama.cz
Perníčkové stromečky
Krásná a jedlá dekorace na vánoční stůl. Připravíte ji jednoduše z perníkového těsta, které postupně vykrajujete do tvaru hvězd a ozdobíte podle své fantazie. Potřebujete: ✿ 400 g hladké mouky ✿ 120 g medu ✿ 160 g cukru moučky ✿ 60 g tuku ✿ 3 vejce ✿ 1 lžičku kakaa ✿ 1/2 lžičky jedlé sody ✿ 1 lžičku perníkového koření Poleva: ✿ 2–3 lžičky citronové šťávy ✿ 1 bílek
Sklo jako působivý architektonický materiál
rezidenceonline.cz
Sklo jako působivý architektonický materiál
Velkoplošné prvky ze živého transparentního materiálu stavbu osvěžují, propouštějí do jejího nitra spoustu světla, a tím zlepšují kvalitu vnitřního prostředí. Navíc významně ovlivňují vzhled budovy. Tak jako dřevo a kámen v konstrukčních řešeních zdařile zastupuje ocel, výplně z cihelného či jiného zdiva zase velmi působivě nahrazuje sklo. Jeho vizuálního benefitu v podobě zrcadlení oblohy i
Barvy spotřebičů jako součást harmonického interiéru
iluxus.cz
Barvy spotřebičů jako součást harmonického interiéru
Kuchyně se v posledních letech proměnila z ryze praktického prostoru v plnohodnotnou součást obytné zóny. Její vzhled je dnes stejně důležitý jako její funkčnost. Právě proto nabývá na významu celkové
Advent v saské metropoli – Předvánoční Drážďany
epochanacestach.cz
Advent v saské metropoli – Předvánoční Drážďany
Toužíte po skutečné vánoční atmosféře? Vydejte se do Německa, kde mají adventní trhy dlouhou tradici a patří k těm nejpůvabnějším v Evropě. Ty nejbližší českým hranicím najdete v Drážďanech – začínají 26. 11. 2025 a potrvají do 24. 12. 2025. A stojí za to je zažít na vlastní kůži. S norimberským Christkindlesmarktem se drážďanské vánoční trhy
Museli jsme napravit své děti
skutecnepribehy.cz
Museli jsme napravit své děti
S mým manželem jsme spolu už čtyřicet sedm let. Bydlíme v malém domku s kouzelnou zahrádkou plnou růží. Náš dům je plný věcí. Starých fotek, knížek i hrnců po babičce. A taky plný lidí. Našich dětí. Tří dospěláků. A pořád je máme na krku. Nejstarší je povaleč Nejstarší je Petr. Čtyřicet dva let. Když mu bylo dvacet, přišel domů s tím, že
Šlechtic-dobrodruh fingoval turecký útok
historyplus.cz
Šlechtic-dobrodruh fingoval turecký útok
V Jeruzalémě přislíbil vést umírněný život. Dodrží to, byť se mu mnoho šlechticů směje, protože odmítá pít alkohol. Janovi je to jedno. Věří v návrat ideálu křesťanského rytíře a nápravu zkažené společnosti, což považuje za nejlepší zbraň proti turecké hrozbě! V dětství ztratil otce i strýce, a postarat se tak o něj museli vzdálení příbuzní
Nové stavby ze starých odpadů: I stavebnictví může být udržitelné…
21stoleti.cz
Nové stavby ze starých odpadů: I stavebnictví může být udržitelné…
Odpady nemusí být vyloženě jen problém, ale i příležitost. Cemex, jeden z největších producentů stavebních materiálů, ukazuje, jak proměnit odpad v cenný zdroj energie i materiálu. Díky inovacím v rec
Tajemství Velké sfingy v Gíze: Střeží ztracenou moudrost lidstva?
enigmaplus.cz
Tajemství Velké sfingy v Gíze: Střeží ztracenou moudrost lidstva?
Na západním břehu řeky Nil v Gíze se nachází socha Velké sfingy, která má podobu lva s lidskou hlavou. Je vyrobená z přírodního vápence a nikdo dodnes neví, koho vlastně znázorňuje. Badatelé se neshod
Neandertálci: Co přispěje k jejich konci?
epochalnisvet.cz
Neandertálci: Co přispěje k jejich konci?
V létě roku 1856 objeví dělníci z lomu v jeskyni Kleine Feldhofer Grotte v Německu části lidské kostry i podivně vypadající lebku. Tehdy ještě netuší, že jde o naše blízké příbuzné, kteří vyhynuli před asi 40 000 lety. Teď už o nich víme hodně. Ale jedna otázka zůstává: co stojí za jejich zánikem?   Neandertálci