Domů     Práce snů
Práce snů
6 minut čtení

Když jsem byla ve třeťáku na střední škole, naskytla se mi možnost jet na praxi do Řeckého pětihvězdičkového rezortu, což pro mě byla jak úžasná zkušenost, tak možnost dobrého přivýdělku. Ani jsem nedoufala, že bych mohla získat ještě něco na víc.

Když jsem na webových stránkách školy našla inzerát, okamžitě jsem se přihlásila a čekala na den pohovoru vedený přímo manažery z hotelu, kteří si do naší školy přijeli vybrat vhodné studenty. Prošla jsem, a tak mě v červnu čekal odlet směr slunečné Řecko.

Byla jsem nadšená, že mi prázdniny začínají o něco dřív a navíc že budu celé tři měsíce u moře a to bez rodičů. Škola ještě před naším odletem vyslala několik pedagogů, aby místo, kde budeme ubytovaní, zkontrolovali.

Díky tomu jsme všichni získali jistotu, že se nic nemůže stát a že nás čeká nejlepší pracovní dovolená v životě.

To jsme ovšem netušili, že všechno bude úplně jiné, než jak jsme si to malovali.

Ubytování se neslo ve znamení malých buněk, kde nebyla slibovaná klimatizace a místo nově zrekonstruovaných koupelen a toalet na nás čekali špinavé sprchové kouty plné pavouků a všemožné další havěti.

Od studentů z jiných částí republiky, kteří dorazili na místo o několik dní dříve, jsme se dozvěděli, že jejich školy už tento problém s vedením hotelu řeší. Co nám to ale bylo platné?

Nedokázala jsem pochopit, kde naši profesoři byli a jaké ubytování jim bylo ukázáno. Bohužel, už jsme byli v Řecku a nedalo se nic dělat. Rozdělili jsme si tedy pokoje a snažili se je alespoň trochu zútulnit.

Ubytovala jsem se s kamarádkou Anetou, což se ukázalo jako velmi dobré rozhodnutí, protože společně s ní jel na praxi i její přítel Tonda. Pro mě to znamenalo volný pokoj po většinu dlouhých nocí.

Byla jsem ráda, že se můžu na dvoulůžku roztahovat a svoje věci si rozložit po celé místnosti. Po problémových začátcích jsem se se situací v hotelu smířila a začala prožívat splněný sen.

Ve volných chvílích jsem s holkama chodila na pláž, koupala se a relaxovala na lehátkách, která patřila k místním barům. Řečtí číšníci nám kupovali jeden drink za druhým, mrkali na nás a mazali nás opalovacím krémem. Cítila jsem se jako princezna.

Práce byla sice náročná, ale bavila mě. Tři dny v týdnu jsem pracovala jako barmanka, zbylé dny jsem pak rozdělovala mezi hlídání dětí, údržbu bazénu a prodávání v malém krámku se suvenýry. Jakmile práce skončila, zůstávala jsem se spolužáky vzhůru.

Hodně jsme se sblížili a já mohla konečně říct, že jsem získala opravdové přátele, kteří mi pomohou i v těžkých chvílích. V noci jsem se však cítila smutná a osamocená.

Aneta stále přespávala u Tondy a v našem pokoji se ukázala jen, když se potřebovala převléct nebo osprchovat. Jakmile jsem se uložila ke spánku, vzpomínala jsem na rodiče, jak asi tráví dovolenou a co dělá bráška. V tu dobu jsem neměla žádného přítele, takže na mě doma ani nikdo jiný nečekal.

Jednou večer jsme opět vysedávali před naším oblíbeným barem a kluci se mi marně snažili vysvětlit pravidla pokeru. Dobrou zábavu překazila až bouřka, která se strhla úplně znenadání.

Spolužáci se začali pomalu trousit do svých pokojů, když se ke mně zničehonic přitočil Tonda a podíval se na mě prosebným pohledem:

„Nemohl by u tebe dneska přespat můj spolubydlící Roman? Chtěl bych mít s Anetou trošku soukromí,“ zamrkal a vyčkával, jak se rozhodnu. Zadívala jsem se na Romana. Jak to, že jsem si ho nikdy pořádně neprohlédla?

Do toho večera jsem ho vnímala jako příjemného kluka, ale při druhém pohledu z něj vyzařovalo něco víc. Příjemná krása. Byl ostříhaný na ježka, v opálené tváři mu zářil bílý úsměv a pomněnkově modré oči a pod černým tričkem se mu rýsovalo pevné tělo.

Přesto se mi do noci, kdy budeme sdílet jedno dvoulůžko, moc nechtělo. Vždyť ho vůbec neznám. Za jeho zády jsem však spatřila Anetu, jak spíná ruce a neslyšně ústy naznačuje slovíčko „prosím“.

Na nečekanou otázku jsem tedy kývla a šla tomu krasavci ukázat pokoj, který se mu pro jednu noc stane útočištěm.

Usnul přesně v tom okamžiku, kdy položil hlavu na polštář. Já však nemohla oka zamhouřit. Budilo mě jeho chrápání a také vedro, které mě obklopilo pokaždé, když přese mě automaticky přehodil ruku a přitáhl si mě do objetí.

Ráno jsem ho nechala spát a potichu se vytratil na ranní směnu připravit snídaně pro hotelové hosty.

Když skončila s aranžováním talířů s jídlem, měla jsem až do dalšího dne volno, a tak jsem se vypravila na pokoj, tam se převlékla do plavek a vyrazila na pláž.  Den u moře utekl rychle a najednou byl zase večer.

Chystala jsem se zrovna ke spánku, když se ozvalo lehké zaťukání. Ve dveřích se zjevil Roman s prosbou, zda u mě nemůže znovu spát. Zalila mě radost. Druhou společnou noc jsme spali v objetí.

Ráno, po konci směny, jsem se vrátila na pokoj, ale Romana tam nepotkala. Místo něho na mě na posteli čekalo pár místních květin a lísteček se vzkazem, abych přišla na pláž.

Rychle jsem se převlékla a vyrazila. Našla jsem ho hned u prvního baru, jak s Anetou a Tondou čeká na pití. Koupil i mě, vzal mi tašku a odvedl mě k lehátkům ve stínu. Odpoledne jsme strávili ve vodě a dováděli jako malé děti.

Roman si mě v jedné nestřežené chvíli vzal stranou a šeptem mi sdělil, že Aneta bude u Tondy spát až do konce pobytu.

„Nevadí ti, když budeme mít teď víc takových nocí, jako byla ta včerejší?“ začervenal se a objal mě kolem pasu.

„Když nebudeš chrápat“ zasmála jsem se a políbila ho přímo na rty. Po zbytek dovolené jsem měla kamaráda, spolubydlícího a partnera a doufala, že to tak i zůstane, až se vrátíme domů.

Markéta, 20 let, Olomouc

Předchozí článek
Další článek
Související články
6 minut čtení
Dalšího chlapa už nechci, vyzkoušela jsem jich pár a nemám v lásce zřejmě štěstí. Dál nehodlám pokoušet osud. Prožila jsem si dost… Ten první… ten byl zřejmě ze všech nejlepší a já sama jsem si tím vinna, že jsem o tuhle lásku, která mohla být životní, přišla. Milan z vedlejšího domu, nebo spíše tedy vilky. Byl to citlivý kluk, hodný a ve škole vzorný. Bylo mi to málo? Asi ano. Byla jsem tenkrá
3 minuty čtení
Každé prázdniny jednou skončí a nastane školní rok. Toho se obávají nejen děti, ale často i učitelé. Já jsem ale náhle měla důvod k radosti. Byla jsem absolutně vyhořelá učitelka a na začátek školního roku jsem se těšila přibližně stejně jako děti, to znamená vůbec. Přála jsem si, aby prázdniny trvaly, pokud možno, donekonečna, a s rostoucími obavami sledovala jeřabiny neboli plody jeřábu ptačí
3 minuty čtení
Už v dětství jsem se naučila vnímat své smysly, intuici a různá varování přírody. Hlavně zvířata není radno podceňovat. Vyrůstala jsem na samotě nedaleko lesa. Díky dětství v tomto prostředí jsem se naučila vnímat své smysly a intuici. Bez kyvadel a virgulí jsem poznávala různé energie i nemoci. Tato schopnost se mi potvrdila mnohokrát. A zvířata toho dovedou ještě mnohem víc. Malé koťátko
3 minuty čtení
Když na manžela přišla ta slabá chvíle, musela jsem to být já, kdo ho přivede k rozumu. Mě a naše děti nikdy neopustí. To se nestane! S manželem jsme se potkali v zaměstnání, kam on nastoupil po vysoké škole jako inženýr a já tam byla sekretářka. Hned, jak jsem ho uviděla, jsem si řekla, že budu jeho ženou. Že je to ten pravý, kterého chci a taky dostanu. Byl zahlcený svou prací a já byla přesn
4 minuty čtení
Chtěla jsem jí pomoct, ale ona mě jenom využívala. Ale já se nechtěla nechat vysávat donekonečna, a tak jsem se ozvala. Když k nám do firmy nastoupila nová kolegyně Marta, bylo od prvního pohledu jasné, že je to chudák ženská. Opraný svetřík a neupravené vlasy s viditelnými šedinami prozrazovaly, že se o sebe nestará. Jmenovala se Marta. Skamarádily jsme se hned první týden. Nebylo to nic tě
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Přišel po velkém vyznání pro Arichtevu šok?
nasehvezdy.cz
Přišel po velkém vyznání pro Arichtevu šok?
V českém showbyznysu nevíme dne ani hodiny! Tak krásně se poslouchala slova herečky ze seriálů O mě se neboj či Policie Modrava Veroniky Arichtevy (40) a jejího manžela, režiséra Bisera Arichteva (49)
Rychlá kedlubnová pomazánka
tisicereceptu.cz
Rychlá kedlubnová pomazánka
Pokud se vám někdy podaří odolat tomu, abyste snědli kedlubnu tak, jak to všichni milujeme – čili syrovou, nakrájenou na plátky – udělejte si z ní tuto originální pomazánku. Nadchne vás. Suroviny
Ohromující sídlo krále pohádek
rezidenceonline.cz
Ohromující sídlo krále pohádek
Nemovitost Los Feliz, postavená společností slavného tvůrce v roce 1932, patří od roku 2011 rusko-kazašskému filmaři Timuru Bekmambetovovi, žijícímu převážně v Izraeli. Ten aktuálně ikonický dům Walta Disneyho v Los Angeles, kde vytvořil například filmy Popelka a Pinocchio, nabízí k pronájmu za 40 000 dolarů měsíčně.   Poté, co pohádkovou vilu za 3,7 milionu dolarů
Šarmantní Blanka z Valois: Prahu dobyla francouzskou elegancí
historyplus.cz
Šarmantní Blanka z Valois: Prahu dobyla francouzskou elegancí
Když se v květnu 1323 v kapli královského paláce v Saint-Germain-en-Laye ve Francii koná svatba dvou dětí, jen málokdo z přítomných dvořanů tuší, že se právě spojují osudy lidí, kteří jednou od základů přepíší mapu střední Evropy. Sedmiletý Václav (1316–1378), syn českého krále Jana Lucemburského (1296–1346), který při biřmování na francouzském dvoře přijal po svém
České UFO: Když se nebe na chvíli stane záhadou
enigmaplus.cz
České UFO: Když se nebe na chvíli stane záhadou
Červená koule, trojúhelník světel i objekt, za kterým startuje vojenský vrtulník. Česká obloha má vlastní sbírku příběhů, při nichž svědkům tuhne úsměv na rtech. Neznamená to ale automaticky návštěvu
Mladí vynálezci: Kalkulačka Blaise Pascala
epochaplus.cz
Mladí vynálezci: Kalkulačka Blaise Pascala
Děti nevymýšlejí jen lumpárny, jak se může zdát z rodičovských stesků nebo našich vzpomínek na dětství. Některé děti přicházejí s nápady, které se mohou proměnit ve velmi zdařilé vynálezy. A některé jejich nápady jsou tak úspěšné, že změní svět. Francouzský matematik a filozof Blaise Pascal (1623-1662) se sice věnoval především geometrii, významně přispěl k rozvoji kombinatoriky a položil
Dámské tříručkové modely Longines, které uhranou
iluxus.cz
Dámské tříručkové modely Longines, které uhranou
Jádro kolekce nové dámské kolekce Longines Master, odhalené po boku pánských modelů na sklonku léta, tvoří tříručkové modely, které nesou charakteristické prvky edice Longines Master Collection a potv
Dimetrodon: „Savcovitý plaz“ s plachtou
21stoleti.cz
Dimetrodon: „Savcovitý plaz“ s plachtou
Dimetrodon je tvor, o němž se dá říct, že s dinosaury do jisté míry sdílí jejich proslulost. Ostatně někteří jej mezi dinosaury mylně zařazují. Je to dáno jeho „ještěřím“ vzhledem, jemuž dominuje velk
Z Blaníku na Říp a zase zpátky: Vydejte se po stopách českých legend
epochanacestach.cz
Z Blaníku na Říp a zase zpátky: Vydejte se po stopách českých legend
Na jedné straně bájný Blaník s vojskem spících rytířů, na druhé Říp, z něhož měl praotec Čech poprvé spatřit svou zaslíbenou zemi. Dvě hory opředené českými pověstmi dnes propojují poutní cesty dlouhé dohromady téměř 500 kilometrů. A kdo se po nich vydá s fotoaparátem, může své zážitky proměnit také v soutěžní snímky. Blaník a Říp
Stará pověst o zázračném prasátku nelhala
skutecnepribehy.cz
Stará pověst o zázračném prasátku nelhala
Ta dávná pověst vypráví o podhradí jednoho z krušnohorských hradů. Pobíhal tam malý čuník, nosil štěstí. K babičce do Krušných hor jsme jezdily jako děti rády. Kromě toho, že jsme se na dvorku jejího domku se sestrou vyřádily, tak nám babička vyprávěla pohádky a pověsti o místech, která byla v okolí. Babičce jsme věřily všechno! I to, že pod pecí v kuchyni spí
7 tipů, jak zregenerovat vlasy po létě
nejsemsama.cz
7 tipů, jak zregenerovat vlasy po létě
Letní měsíce dávají vlasům zabrat. Uchylovat se však k výraznému zkrácení není nutné. Krepatění, ztrátu lesku, lámavost i roztřepené konečky lze vyřešit správnou péčí. Léto s sebou přináší spoustu radosti, slunce, koupání, cestování. Bohužel však právě vlasy mohou v tomto období značně trpět. Intenzivní UV záření, slaná mořská voda, chlór z bazénů a časté fenování vedou k lámavosti a ztrátě
Zaplatil za triumf Řeků profesionální běžec životem?
epochalnisvet.cz
Zaplatil za triumf Řeků profesionální běžec životem?
Vysílený muž, pokrytý potem a prachem, padá k zemi před shromážděním mocných Athéňanů. „Zvítězili jsme!“ zašeptá a zemře. Skutečně se ale tato scéna v dějinách odehrála?   První perská invaze do Řecka neslavně končí porážkou u Marathonu 12. září 490 př. n. l. Střetne se v ní až 30 000 Peršanů s o poznání méně početnou armádou Athén. Řekové