Domů     Práce snů
Práce snů
6 minut čtení

Když jsem byla ve třeťáku na střední škole, naskytla se mi možnost jet na praxi do Řeckého pětihvězdičkového rezortu, což pro mě byla jak úžasná zkušenost, tak možnost dobrého přivýdělku. Ani jsem nedoufala, že bych mohla získat ještě něco na víc.

Když jsem na webových stránkách školy našla inzerát, okamžitě jsem se přihlásila a čekala na den pohovoru vedený přímo manažery z hotelu, kteří si do naší školy přijeli vybrat vhodné studenty. Prošla jsem, a tak mě v červnu čekal odlet směr slunečné Řecko.

Byla jsem nadšená, že mi prázdniny začínají o něco dřív a navíc že budu celé tři měsíce u moře a to bez rodičů. Škola ještě před naším odletem vyslala několik pedagogů, aby místo, kde budeme ubytovaní, zkontrolovali.

Díky tomu jsme všichni získali jistotu, že se nic nemůže stát a že nás čeká nejlepší pracovní dovolená v životě.

To jsme ovšem netušili, že všechno bude úplně jiné, než jak jsme si to malovali.

Ubytování se neslo ve znamení malých buněk, kde nebyla slibovaná klimatizace a místo nově zrekonstruovaných koupelen a toalet na nás čekali špinavé sprchové kouty plné pavouků a všemožné další havěti.

Od studentů z jiných částí republiky, kteří dorazili na místo o několik dní dříve, jsme se dozvěděli, že jejich školy už tento problém s vedením hotelu řeší. Co nám to ale bylo platné?

Nedokázala jsem pochopit, kde naši profesoři byli a jaké ubytování jim bylo ukázáno. Bohužel, už jsme byli v Řecku a nedalo se nic dělat. Rozdělili jsme si tedy pokoje a snažili se je alespoň trochu zútulnit.

Ubytovala jsem se s kamarádkou Anetou, což se ukázalo jako velmi dobré rozhodnutí, protože společně s ní jel na praxi i její přítel Tonda. Pro mě to znamenalo volný pokoj po většinu dlouhých nocí.

Byla jsem ráda, že se můžu na dvoulůžku roztahovat a svoje věci si rozložit po celé místnosti. Po problémových začátcích jsem se se situací v hotelu smířila a začala prožívat splněný sen.

Ve volných chvílích jsem s holkama chodila na pláž, koupala se a relaxovala na lehátkách, která patřila k místním barům. Řečtí číšníci nám kupovali jeden drink za druhým, mrkali na nás a mazali nás opalovacím krémem. Cítila jsem se jako princezna.

Práce byla sice náročná, ale bavila mě. Tři dny v týdnu jsem pracovala jako barmanka, zbylé dny jsem pak rozdělovala mezi hlídání dětí, údržbu bazénu a prodávání v malém krámku se suvenýry. Jakmile práce skončila, zůstávala jsem se spolužáky vzhůru.

Hodně jsme se sblížili a já mohla konečně říct, že jsem získala opravdové přátele, kteří mi pomohou i v těžkých chvílích. V noci jsem se však cítila smutná a osamocená.

Aneta stále přespávala u Tondy a v našem pokoji se ukázala jen, když se potřebovala převléct nebo osprchovat. Jakmile jsem se uložila ke spánku, vzpomínala jsem na rodiče, jak asi tráví dovolenou a co dělá bráška. V tu dobu jsem neměla žádného přítele, takže na mě doma ani nikdo jiný nečekal.

Jednou večer jsme opět vysedávali před naším oblíbeným barem a kluci se mi marně snažili vysvětlit pravidla pokeru. Dobrou zábavu překazila až bouřka, která se strhla úplně znenadání.

Spolužáci se začali pomalu trousit do svých pokojů, když se ke mně zničehonic přitočil Tonda a podíval se na mě prosebným pohledem:

„Nemohl by u tebe dneska přespat můj spolubydlící Roman? Chtěl bych mít s Anetou trošku soukromí,“ zamrkal a vyčkával, jak se rozhodnu. Zadívala jsem se na Romana. Jak to, že jsem si ho nikdy pořádně neprohlédla?

Do toho večera jsem ho vnímala jako příjemného kluka, ale při druhém pohledu z něj vyzařovalo něco víc. Příjemná krása. Byl ostříhaný na ježka, v opálené tváři mu zářil bílý úsměv a pomněnkově modré oči a pod černým tričkem se mu rýsovalo pevné tělo.

Přesto se mi do noci, kdy budeme sdílet jedno dvoulůžko, moc nechtělo. Vždyť ho vůbec neznám. Za jeho zády jsem však spatřila Anetu, jak spíná ruce a neslyšně ústy naznačuje slovíčko „prosím“.

Na nečekanou otázku jsem tedy kývla a šla tomu krasavci ukázat pokoj, který se mu pro jednu noc stane útočištěm.

Usnul přesně v tom okamžiku, kdy položil hlavu na polštář. Já však nemohla oka zamhouřit. Budilo mě jeho chrápání a také vedro, které mě obklopilo pokaždé, když přese mě automaticky přehodil ruku a přitáhl si mě do objetí.

Ráno jsem ho nechala spát a potichu se vytratil na ranní směnu připravit snídaně pro hotelové hosty.

Když skončila s aranžováním talířů s jídlem, měla jsem až do dalšího dne volno, a tak jsem se vypravila na pokoj, tam se převlékla do plavek a vyrazila na pláž.  Den u moře utekl rychle a najednou byl zase večer.

Chystala jsem se zrovna ke spánku, když se ozvalo lehké zaťukání. Ve dveřích se zjevil Roman s prosbou, zda u mě nemůže znovu spát. Zalila mě radost. Druhou společnou noc jsme spali v objetí.

Ráno, po konci směny, jsem se vrátila na pokoj, ale Romana tam nepotkala. Místo něho na mě na posteli čekalo pár místních květin a lísteček se vzkazem, abych přišla na pláž.

Rychle jsem se převlékla a vyrazila. Našla jsem ho hned u prvního baru, jak s Anetou a Tondou čeká na pití. Koupil i mě, vzal mi tašku a odvedl mě k lehátkům ve stínu. Odpoledne jsme strávili ve vodě a dováděli jako malé děti.

Roman si mě v jedné nestřežené chvíli vzal stranou a šeptem mi sdělil, že Aneta bude u Tondy spát až do konce pobytu.

„Nevadí ti, když budeme mít teď víc takových nocí, jako byla ta včerejší?“ začervenal se a objal mě kolem pasu.

„Když nebudeš chrápat“ zasmála jsem se a políbila ho přímo na rty. Po zbytek dovolené jsem měla kamaráda, spolubydlícího a partnera a doufala, že to tak i zůstane, až se vrátíme domů.

Markéta, 20 let, Olomouc

Předchozí článek
Další článek
Související články
3 minuty čtení
Manžela mám úžasného a děti taky. Žila jsem šťastný život. Všichni mě zahrnovali láskou. Nemohla jsem jim říct tu smutnou zprávu. Pamatuji si ten den, jako by to bylo včera. Lékař v nemocnici mi s vážnou tváří oznamoval, že mám nádor. Věděla jsem, jak moc tou zprávou ublížím těm, kteří mě milují. Netrápila jsem se tolik svou nemocí, jako tím, jak moc budou trpět moji blízcí. Několik dnů jsem ne
3 minuty čtení
Moje dětství bylo těžké. Naše maminka zemřela. Táta byl despota. Jedinou mojí spřízněnou duší se stal toulavý pejsek Bobi. Doma jsem jako dítě měla peklo. Maminka zemřela, když jsem byla ještě malá. Otec hodně pil a často dokázal propít skoro celou výplatu. Čtyři roky jsem chodila do školy u nás na vesnici. Měli mě tam rádi, protože se tam všichni znali a učitelé věděli, jak těžké dětství mám.
2 minuty čtení
Už se vám stalo, že vám vykradli byt? Se vším jsem se smířila, jen ten čajový servis, jedinou památku na babičku, jsem nedokázala oželet. Stalo se to, když jsme jeli v létě na dovolenou. Vyrazila jsem s manželem a dětmi do Turecka, byla to nejspíš naše poslední dovolená, protože naše dcery už byly plnoleté a to člověk neví, jestli za rok s rodiči ještě někam pojedou. Turecko byla země, která ná
5 minut čtení
Když moje bývalá švagrová Petra oznámila, že začne pořádat „dámské večery“, připadalo mi to jako neškodná zábava. Šeredně jsem se spletla. Bylo jí přes padesát, děti měla dospělé, rozvedená byla roky a najednou objevila potřebu ženské sounáležitosti. Vždycky totiž sčetla knihy o seberozvoji a sledovala taková podivná videa, která mi v dobách, kdy ještě žila s mým bratrem, hojně přeposílala. Já
3 minuty čtení
Léta jsme budovali s manželem penzion, na který jsem nakonec zůstala sama. Chtěla jsem to vzdát, ale neudělala to. Naštěstí! Když jsme s Karlem před třiceti lety koupili starý dům na okraji Českého ráje, všichni si ťukali na čelo. Do střechy zatékala, okna netěsnila a kolem rostlo víc kopřiv než květin. Jenže já jsem v té ruině viděla něco úplně jiného. Malý rodinný penzion, kam se lidé budou r
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Kufr, který se konečně rozjede. Proč lidé čekají na kolečka téměř pět tisíc let?
epochaplus.cz
Kufr, který se konečně rozjede. Proč lidé čekají na kolečka téměř pět tisíc let?
Kolo patří k nejstarším vynálezům lidstva, ale kufr na kolečkách se objevuje až ve 20. století. Po tisíce let lidé vláčejí těžká zavazadla v rukou, na zádech nebo je nakládají na povozy. Stačí přitom jediný nápad, připevnit ke kufru kolečka. Jenže právě ten nikdo dlouho nedostane. Až jednou se na letišti ozve věta, která změní
Kletba Tamerlánovy hrobky: Otevřeli hrob a za dva dny začala invaze do SSSR. Náhoda, nebo varování?
enigmaplus.cz
Kletba Tamerlánovy hrobky: Otevřeli hrob a za dva dny začala invaze do SSSR. Náhoda, nebo varování?
V červnu 1941 sovětští vědci otevírají hrobku slavného dobyvatele Tamerlána v uzbeckém Samarkandu. O dva dny později nacistické Německo zahajuje operaci Barbarossa a napadá Sovětský svaz. Shoda dat je
Prostor, který roste s dítětem
rezidenceonline.cz
Prostor, který roste s dítětem
Je to svět, který se vyvíjí a proměňuje od prvních dětských krůčků až po dospívání. Správně navržený pokoj podporuje bezpečí, kreativitu, soustředění i odpočinek a reaguje na každou etapu života a specifické potřeby dítěte. Pro nejmenší je klíčová jednoduchost, měkkost a bezpečí, proto by pokoj miminka měl působit především klidně a útulně. Předškolní věk je
Bratři Kleinové: Stavbu železnic v monarchii ovládli samouci
historyplus.cz
Bratři Kleinové: Stavbu železnic v monarchii ovládli samouci
Na začátku je jich šest a začínají poměrně skromně, úpravami zahrad, rybníků a parků. Postupně si ale troufnou i na stavbu železnic. Během 40 let vybudují na území monarchie třetinu všech tratí, tedy asi 3500 kilometrů! Ohromně na tom zbohatnou… Podnikavého ducha zdědí bratři Kleinové po otci Johannovi (1756–1835), který má malý statek na Jesenicku
Synagoga, která znovu promlouvá
epochanacestach.cz
Synagoga, která znovu promlouvá
Na rohu dnešních ulic Spálená a Přízova v Brně se už více než osmdesát let nachází prázdná parcela. Jen málokdo z kolemjdoucích tuší, že právě zde stála jedna z největších synagog v českých zemích – monumentální stavba, která byla po desetiletí symbolem sebevědomé a prosperující židovské komunity. Brněnská Velká synagoga byla slavnostně otevřena v roce
Hit zdravého stravování: Konzervované sardinky!
21stoleti.cz
Hit zdravého stravování: Konzervované sardinky!
Odborníci na výživu nabádají k tomu, abychom alespoň dvakrát týdně konzumovali mořské ryby, což ovšem může být zatěžující pro peněženku. Dobrou zprávou je, že hvězdou doporučení se nyní staly konzervo
Sardinie: Karibik uprostřed Středomoří, který vás okouzlí
nejsemsama.cz
Sardinie: Karibik uprostřed Středomoří, který vás okouzlí
Italský ostrov je nejen místem překrásných pláží, které se vyrovnají těm exotickým. Najdete na něm i spousty zajímavostí k objevování. Fascinující stará malebná městečka či třeba dechberoucí útesy. Druhý největší italský ostrov o velikosti přibližně jedné třetiny České republiky vás ohromí nejen svými plážemi s bílým pískem jako v Karibiku, ale i divokou krajinou, také bohatou historií i luxusem.Zjistěte,
Mikroskopičtí predátoři v mozku si vodí oběť jako loutku
epochalnisvet.cz
Mikroskopičtí predátoři v mozku si vodí oběť jako loutku
Připomíná to námět apokalyptického seriálu The Last of Us. A skoro mrazí při představě, že podobné horory probíhají v přírodě běžně – s tím rozdílem, že nejde pouze o infekce parazitickou houbou a že predátor dokáže ovládat jen vývojově nesrovnatelně jednodušší živočichy, než je člověk.   Najít skutečné zombie není nic nemožného ani v naší přírodě.
CMF představuje Clip Pro: Svá první otevřená sluchátka
iluxus.cz
CMF představuje Clip Pro: Svá první otevřená sluchátka
Společnost CMF dnes představila CMF Clip Pro – svá první otevřená sluchátka, vytvořená s cílem nabídnout zážitek z poslechu, který působí stejně přirozeně, jako zní. CMF Clip Pro jsou navržena pro lid
Návrat Krejčíka k bývalému? Ne! Randí už s jiným!
nasehvezdy.cz
Návrat Krejčíka k bývalému? Ne! Randí už s jiným!
Už se v tom začínáme ztrácet. Nejprve vše nasvědčovalo tomu, že herec ze seriálu Kamarádi, Daniel Krejčík (32), se po krachu manželství s ředitelem školy Jiřím Vymětalem (43) vrátí ke svému bývalému p
Grilovaný lilek s česnekem
tisicereceptu.cz
Grilovaný lilek s česnekem
Suroviny na 4 porce 1 lilek 3 stroužky česneku snítka oregana 100 ml olivového oleje sůl Postup Na mírně rozpálený gril nebo do grilovací hliníkové misky narovnejte nasucho kolečka lilku.
Svěřila jsem své trápení toulavému psovi Bobimu
skutecnepribehy.cz
Svěřila jsem své trápení toulavému psovi Bobimu
Moje dětství bylo těžké. Naše maminka zemřela. Táta byl despota. Jedinou mojí spřízněnou duší se stal toulavý pejsek Bobi. Doma jsem jako dítě měla peklo. Maminka zemřela, když jsem byla ještě malá. Otec hodně pil a často dokázal propít skoro celou výplatu. Čtyři roky jsem chodila do školy u nás na vesnici. Měli mě tam rádi, protože