Domů     Práce snů
Práce snů
6 minut čtení

Když jsem byla ve třeťáku na střední škole, naskytla se mi možnost jet na praxi do Řeckého pětihvězdičkového rezortu, což pro mě byla jak úžasná zkušenost, tak možnost dobrého přivýdělku. Ani jsem nedoufala, že bych mohla získat ještě něco na víc.

Když jsem na webových stránkách školy našla inzerát, okamžitě jsem se přihlásila a čekala na den pohovoru vedený přímo manažery z hotelu, kteří si do naší školy přijeli vybrat vhodné studenty. Prošla jsem, a tak mě v červnu čekal odlet směr slunečné Řecko.

Byla jsem nadšená, že mi prázdniny začínají o něco dřív a navíc že budu celé tři měsíce u moře a to bez rodičů. Škola ještě před naším odletem vyslala několik pedagogů, aby místo, kde budeme ubytovaní, zkontrolovali.

Díky tomu jsme všichni získali jistotu, že se nic nemůže stát a že nás čeká nejlepší pracovní dovolená v životě.

To jsme ovšem netušili, že všechno bude úplně jiné, než jak jsme si to malovali.

Ubytování se neslo ve znamení malých buněk, kde nebyla slibovaná klimatizace a místo nově zrekonstruovaných koupelen a toalet na nás čekali špinavé sprchové kouty plné pavouků a všemožné další havěti.

Od studentů z jiných částí republiky, kteří dorazili na místo o několik dní dříve, jsme se dozvěděli, že jejich školy už tento problém s vedením hotelu řeší. Co nám to ale bylo platné?

Nedokázala jsem pochopit, kde naši profesoři byli a jaké ubytování jim bylo ukázáno. Bohužel, už jsme byli v Řecku a nedalo se nic dělat. Rozdělili jsme si tedy pokoje a snažili se je alespoň trochu zútulnit.

Ubytovala jsem se s kamarádkou Anetou, což se ukázalo jako velmi dobré rozhodnutí, protože společně s ní jel na praxi i její přítel Tonda. Pro mě to znamenalo volný pokoj po většinu dlouhých nocí.

Byla jsem ráda, že se můžu na dvoulůžku roztahovat a svoje věci si rozložit po celé místnosti. Po problémových začátcích jsem se se situací v hotelu smířila a začala prožívat splněný sen.

Ve volných chvílích jsem s holkama chodila na pláž, koupala se a relaxovala na lehátkách, která patřila k místním barům. Řečtí číšníci nám kupovali jeden drink za druhým, mrkali na nás a mazali nás opalovacím krémem. Cítila jsem se jako princezna.

Práce byla sice náročná, ale bavila mě. Tři dny v týdnu jsem pracovala jako barmanka, zbylé dny jsem pak rozdělovala mezi hlídání dětí, údržbu bazénu a prodávání v malém krámku se suvenýry. Jakmile práce skončila, zůstávala jsem se spolužáky vzhůru.

Hodně jsme se sblížili a já mohla konečně říct, že jsem získala opravdové přátele, kteří mi pomohou i v těžkých chvílích. V noci jsem se však cítila smutná a osamocená.

Aneta stále přespávala u Tondy a v našem pokoji se ukázala jen, když se potřebovala převléct nebo osprchovat. Jakmile jsem se uložila ke spánku, vzpomínala jsem na rodiče, jak asi tráví dovolenou a co dělá bráška. V tu dobu jsem neměla žádného přítele, takže na mě doma ani nikdo jiný nečekal.

Jednou večer jsme opět vysedávali před naším oblíbeným barem a kluci se mi marně snažili vysvětlit pravidla pokeru. Dobrou zábavu překazila až bouřka, která se strhla úplně znenadání.

Spolužáci se začali pomalu trousit do svých pokojů, když se ke mně zničehonic přitočil Tonda a podíval se na mě prosebným pohledem:

„Nemohl by u tebe dneska přespat můj spolubydlící Roman? Chtěl bych mít s Anetou trošku soukromí,“ zamrkal a vyčkával, jak se rozhodnu. Zadívala jsem se na Romana. Jak to, že jsem si ho nikdy pořádně neprohlédla?

Do toho večera jsem ho vnímala jako příjemného kluka, ale při druhém pohledu z něj vyzařovalo něco víc. Příjemná krása. Byl ostříhaný na ježka, v opálené tváři mu zářil bílý úsměv a pomněnkově modré oči a pod černým tričkem se mu rýsovalo pevné tělo.

Přesto se mi do noci, kdy budeme sdílet jedno dvoulůžko, moc nechtělo. Vždyť ho vůbec neznám. Za jeho zády jsem však spatřila Anetu, jak spíná ruce a neslyšně ústy naznačuje slovíčko „prosím“.

Na nečekanou otázku jsem tedy kývla a šla tomu krasavci ukázat pokoj, který se mu pro jednu noc stane útočištěm.

Usnul přesně v tom okamžiku, kdy položil hlavu na polštář. Já však nemohla oka zamhouřit. Budilo mě jeho chrápání a také vedro, které mě obklopilo pokaždé, když přese mě automaticky přehodil ruku a přitáhl si mě do objetí.

Ráno jsem ho nechala spát a potichu se vytratil na ranní směnu připravit snídaně pro hotelové hosty.

Když skončila s aranžováním talířů s jídlem, měla jsem až do dalšího dne volno, a tak jsem se vypravila na pokoj, tam se převlékla do plavek a vyrazila na pláž.  Den u moře utekl rychle a najednou byl zase večer.

Chystala jsem se zrovna ke spánku, když se ozvalo lehké zaťukání. Ve dveřích se zjevil Roman s prosbou, zda u mě nemůže znovu spát. Zalila mě radost. Druhou společnou noc jsme spali v objetí.

Ráno, po konci směny, jsem se vrátila na pokoj, ale Romana tam nepotkala. Místo něho na mě na posteli čekalo pár místních květin a lísteček se vzkazem, abych přišla na pláž.

Rychle jsem se převlékla a vyrazila. Našla jsem ho hned u prvního baru, jak s Anetou a Tondou čeká na pití. Koupil i mě, vzal mi tašku a odvedl mě k lehátkům ve stínu. Odpoledne jsme strávili ve vodě a dováděli jako malé děti.

Roman si mě v jedné nestřežené chvíli vzal stranou a šeptem mi sdělil, že Aneta bude u Tondy spát až do konce pobytu.

„Nevadí ti, když budeme mít teď víc takových nocí, jako byla ta včerejší?“ začervenal se a objal mě kolem pasu.

„Když nebudeš chrápat“ zasmála jsem se a políbila ho přímo na rty. Po zbytek dovolené jsem měla kamaráda, spolubydlícího a partnera a doufala, že to tak i zůstane, až se vrátíme domů.

Markéta, 20 let, Olomouc

Předchozí článek
Další článek
Související články
3 minuty čtení
Cítila jsem, že je ke mně osud zbytečně nespravedlivý. Myslela jsem, že peníze to spraví, a tak jsem si k nim pomohla. Nečestně a zle. Marta patřila mezi mé nejlepší přítelkyně, aspoň si to myslela. Znali jsme se z práce, ona byla o dost starší, ale celkem jsme si rozuměly. Toho jsem využila o mnoho let později. To už z ní byla vdova s velkým domem a balíkem peněz, co jí zůstaly po manželovi. J
3 minuty čtení
V životě jsem spoléhala jen na sebe. Pomoct druhému v nouzi ale pro mě byla vždy samozřejmostí. Jednou mi za to přišla nečekaná odměna. Tu práci jsem si vybrala už jako malá holčička. U zápisu do první třídy jsem tvrdila, že budu pomáhat starým a nemocným lidem. Toho snu jsem se pak držela a vystudovala zdravotní školu. Většinu života jsem poté pracovala jako pečovatelka a měla svou klientelu s
2 minuty čtení
Nikdy neříkej nikdy! To je velmi pravdivé přísloví. Nechtěla jsem žít na venkově a dřít na poli, i tak jsem se vdala za muže, který snil o vlastní farmě. Nikdy jsem nebyla holkou, která by toužila žít na venkově, starat se o zvířata a velkou zahradu, skleník, případně dokonce pole. Vysnila jsem si život v pohodlí panelového domu ve velkém městě, kde budu chodit za kulturou a maximálně budu na b
2 minuty čtení
Byl vždy tak šikovný, umí opravit všechno. O svou práci přišel a odmítal nabídky na drobné kšeftíky. Bál se, že ho budou ty ženy svádět. Už dlouho táhnu domácnost já. Manžel je fotograf, a poslední roky nemá žádné pořádné kšefty. Je ale moc šikovný, dokáže všechno doma udělat. Kamarádky říkají, že by se měl živit jako hodinový manžel. Ale on o tom nechce ani slyšet. Je posedlý představou, že vš
3 minuty čtení
Po smrti tatínka se na Šmudlu upnula. Když máma zemřela, nedokázali jsme se o to staré zvíře postarat a vzít ho z vesnice do našeho městského bytu. Svým dětem jsme se vždy snažili být oporou. Když byly malé, i když vyrostly a měly svoje vlastní malé děti. To byla naše role snad ještě náročnější. Z mladší dcery Lenky se stala samoživitelka. Partner ji nechal samotnou s tříletými dvojčátky a čtyř
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Chlebovo-cibulová polévka
tisicereceptu.cz
Chlebovo-cibulová polévka
Chlebová polévka byla považovaná za jídlo chudých, ale v kombinaci s cibulí vás její chuť mile překvapí. Potřebujete 3 cibule 1 krajíc starého chleba 1 lžíci oleje 1 lžičku másla 1 lžíci hla
Všudypřítomný a nepostradatelný papír
epochaplus.cz
Všudypřítomný a nepostradatelný papír
Lidé odjakživa touží zaznamenat své myšlenky. Jenže to není tak snadné, dokud nemají písmo. Nejstarší značky, které by mohly být písmem, nacházíme už v pravěkých jeskyních. O titul nejstaršího písma se utkává starověká Čína, neolitická kultura Vinču a starověký Sumer. Ale i když máme písmo, na co vlastně psát? V Číně pravděpodobně začínají psát v sedmém tisíciletí před
7 kroků pro zářivou a hebkou pleť
nejsemsama.cz
7 kroků pro zářivou a hebkou pleť
Chcete vědět, jak získat dokonale hebkou, svěží a rozjasněnou pleť? Poradíme vám pár skvělých triků pro každodenní pečující rutinu. Jen si to představte, hladká a rozzářená pokožka bez pupínků, rozšířených pórů i vysušených míst, to by byla krása… Jestli jste si myslela, že s perfektní pletí se zkrátka musíte narodit, rádi vás vyvedeme z omylu. 1.
Velikonoce na sjezdovkách? Ano, v Jižním Tyrolsku se stále lyžuje
iluxus.cz
Velikonoce na sjezdovkách? Ano, v Jižním Tyrolsku se stále lyžuje
Svátky jara si užijte ještě se zimními radostmi. Lyžovačka na sluncem zalitých svazích s panoramatem nádherných skalních útvarů jižních Alp či Dolomit, k tomu bezva jídlo a pití. A po návratu rozmazlu
Kde řádí Černá paní, temnější protějšek Bílé paní? Najdete ji nejenom na hradě Buchlově
enigmaplus.cz
Kde řádí Černá paní, temnější protějšek Bílé paní? Najdete ji nejenom na hradě Buchlově
Temná silueta v černém závoji se tiše pohybuje po hradních chodbách. Neohlásí se zvukem kroků, jen náhlým chladem a tíživým pocitem, že se něco blíží. Černá paní není jen legenda – její příběh má konk
Ruský tanečník skočil za železnou oponu
historyplus.cz
Ruský tanečník skočil za železnou oponu
Na letišti si ještě najde čas na skleničku s francouzskými přáteli. Za chvíli už ruský balet odlétá z Paříže do Londýna. Tanečník Rudolf Nurejev je v povznesené náladě. Až do chvíle, než se k němu skloní ředitel baletu a špitne mu do ucha: „Ty s námi neletíš.“   Jako by do něj udeřil blesk. I když jistý neklid pronásledoval Rudolfa
Titanic v Praze: Výstava, která vás vtáhne do skutečných osudů slavné lodi
epochanacestach.cz
Titanic v Praze: Výstava, která vás vtáhne do skutečných osudů slavné lodi
Až do 22. května 2026 se v pražském PVA EXPO PRAHA v Letňanech koná výstava Titanic – The Artifact Exhibition, která představuje stovky originálních artefaktů vyzvednutých z vraku legendární lodi. Díky autentickým exponátům a silným lidským příběhům zažijete historii Titaniku, legendárního parníku, který se v roce 1912 (15. 4. ve 2:20) potopil ke dnu Atlantiku.
Dobývá vdanou Vlasákovou  tajemný kamarád?
nasehvezdy.cz
Dobývá vdanou Vlasákovou tajemný kamarád?
Tohle by asi nikdo z nás nečekal. Často se mluvilo o tom, že herečka ze seriálu Bratři a sestry Lenka Vlasáková (53) by si vůbec neměla být jistá svým manželem, hercem ze seriálu Ulice Janem Dolanským
Rozezvučel bojovný mnich nebeské varhany?
epochalnisvet.cz
Rozezvučel bojovný mnich nebeské varhany?
Na pódium vystupuje za ovací davu mnich v bílé říze. Přichází vyzvat všechny přítomné, aby šli na smrt ve jménu své víry. Pod vlivem jeho slov lidé klesají na kolena a zanedlouho se ochotně vydají do války v daleké zemi.   Druhá křížová výprava do Svaté země je papežem vyhlášena, ale to neznamená, že se všichni do
Létavka černoblanná: žába, co plachtí mezi stromy
21stoleti.cz
Létavka černoblanná: žába, co plachtí mezi stromy
Létavka černoblanná je skutečně fascinujícím tvorem. Tahle žába žije v oblasti jihovýchodní Asie v tropických deštných pralesích. Jak její název napovídá, je doma spíš ve vzduchu než ve vodě. [capt
Sklo jako působivý architektonický materiál
rezidenceonline.cz
Sklo jako působivý architektonický materiál
Velkoplošné prvky ze živého transparentního materiálu stavbu osvěžují, propouštějí do jejího nitra spoustu světla, a tím zlepšují kvalitu vnitřního prostředí. Navíc významně ovlivňují vzhled budovy. Tak jako dřevo a kámen v konstrukčních řešeních zdařile zastupuje ocel, výplně z cihelného či jiného zdiva zase velmi působivě nahrazuje sklo. Jeho vizuálního benefitu v podobě zrcadlení oblohy i
V odlehlé uličce jsem zažila hrůzu
skutecnepribehy.cz
V odlehlé uličce jsem zažila hrůzu
Kousek od domu mám uličku, do které jsem vstoupila třikrát. Věřím, že se tam stalo něco hrozného. V té ulici totiž straší. Na nové adrese jsem bydlela skoro rok a jednoho večera, kdy lilo jako z konve, jsem se rozhodla použít zkratku. Ulička spojující dva bloky se mi nelíbila ani za bílého dne a do té doby jsem se