Domů     Práce snů
Práce snů
6 minut čtení

Když jsem byla ve třeťáku na střední škole, naskytla se mi možnost jet na praxi do Řeckého pětihvězdičkového rezortu, což pro mě byla jak úžasná zkušenost, tak možnost dobrého přivýdělku. Ani jsem nedoufala, že bych mohla získat ještě něco na víc.

Když jsem na webových stránkách školy našla inzerát, okamžitě jsem se přihlásila a čekala na den pohovoru vedený přímo manažery z hotelu, kteří si do naší školy přijeli vybrat vhodné studenty. Prošla jsem, a tak mě v červnu čekal odlet směr slunečné Řecko.

Byla jsem nadšená, že mi prázdniny začínají o něco dřív a navíc že budu celé tři měsíce u moře a to bez rodičů. Škola ještě před naším odletem vyslala několik pedagogů, aby místo, kde budeme ubytovaní, zkontrolovali.

Díky tomu jsme všichni získali jistotu, že se nic nemůže stát a že nás čeká nejlepší pracovní dovolená v životě.

To jsme ovšem netušili, že všechno bude úplně jiné, než jak jsme si to malovali.

Ubytování se neslo ve znamení malých buněk, kde nebyla slibovaná klimatizace a místo nově zrekonstruovaných koupelen a toalet na nás čekali špinavé sprchové kouty plné pavouků a všemožné další havěti.

Od studentů z jiných částí republiky, kteří dorazili na místo o několik dní dříve, jsme se dozvěděli, že jejich školy už tento problém s vedením hotelu řeší. Co nám to ale bylo platné?

Nedokázala jsem pochopit, kde naši profesoři byli a jaké ubytování jim bylo ukázáno. Bohužel, už jsme byli v Řecku a nedalo se nic dělat. Rozdělili jsme si tedy pokoje a snažili se je alespoň trochu zútulnit.

Ubytovala jsem se s kamarádkou Anetou, což se ukázalo jako velmi dobré rozhodnutí, protože společně s ní jel na praxi i její přítel Tonda. Pro mě to znamenalo volný pokoj po většinu dlouhých nocí.

Byla jsem ráda, že se můžu na dvoulůžku roztahovat a svoje věci si rozložit po celé místnosti. Po problémových začátcích jsem se se situací v hotelu smířila a začala prožívat splněný sen.

Ve volných chvílích jsem s holkama chodila na pláž, koupala se a relaxovala na lehátkách, která patřila k místním barům. Řečtí číšníci nám kupovali jeden drink za druhým, mrkali na nás a mazali nás opalovacím krémem. Cítila jsem se jako princezna.

Práce byla sice náročná, ale bavila mě. Tři dny v týdnu jsem pracovala jako barmanka, zbylé dny jsem pak rozdělovala mezi hlídání dětí, údržbu bazénu a prodávání v malém krámku se suvenýry. Jakmile práce skončila, zůstávala jsem se spolužáky vzhůru.

Hodně jsme se sblížili a já mohla konečně říct, že jsem získala opravdové přátele, kteří mi pomohou i v těžkých chvílích. V noci jsem se však cítila smutná a osamocená.

Aneta stále přespávala u Tondy a v našem pokoji se ukázala jen, když se potřebovala převléct nebo osprchovat. Jakmile jsem se uložila ke spánku, vzpomínala jsem na rodiče, jak asi tráví dovolenou a co dělá bráška. V tu dobu jsem neměla žádného přítele, takže na mě doma ani nikdo jiný nečekal.

Jednou večer jsme opět vysedávali před naším oblíbeným barem a kluci se mi marně snažili vysvětlit pravidla pokeru. Dobrou zábavu překazila až bouřka, která se strhla úplně znenadání.

Spolužáci se začali pomalu trousit do svých pokojů, když se ke mně zničehonic přitočil Tonda a podíval se na mě prosebným pohledem:

„Nemohl by u tebe dneska přespat můj spolubydlící Roman? Chtěl bych mít s Anetou trošku soukromí,“ zamrkal a vyčkával, jak se rozhodnu. Zadívala jsem se na Romana. Jak to, že jsem si ho nikdy pořádně neprohlédla?

Do toho večera jsem ho vnímala jako příjemného kluka, ale při druhém pohledu z něj vyzařovalo něco víc. Příjemná krása. Byl ostříhaný na ježka, v opálené tváři mu zářil bílý úsměv a pomněnkově modré oči a pod černým tričkem se mu rýsovalo pevné tělo.

Přesto se mi do noci, kdy budeme sdílet jedno dvoulůžko, moc nechtělo. Vždyť ho vůbec neznám. Za jeho zády jsem však spatřila Anetu, jak spíná ruce a neslyšně ústy naznačuje slovíčko „prosím“.

Na nečekanou otázku jsem tedy kývla a šla tomu krasavci ukázat pokoj, který se mu pro jednu noc stane útočištěm.

Usnul přesně v tom okamžiku, kdy položil hlavu na polštář. Já však nemohla oka zamhouřit. Budilo mě jeho chrápání a také vedro, které mě obklopilo pokaždé, když přese mě automaticky přehodil ruku a přitáhl si mě do objetí.

Ráno jsem ho nechala spát a potichu se vytratil na ranní směnu připravit snídaně pro hotelové hosty.

Když skončila s aranžováním talířů s jídlem, měla jsem až do dalšího dne volno, a tak jsem se vypravila na pokoj, tam se převlékla do plavek a vyrazila na pláž.  Den u moře utekl rychle a najednou byl zase večer.

Chystala jsem se zrovna ke spánku, když se ozvalo lehké zaťukání. Ve dveřích se zjevil Roman s prosbou, zda u mě nemůže znovu spát. Zalila mě radost. Druhou společnou noc jsme spali v objetí.

Ráno, po konci směny, jsem se vrátila na pokoj, ale Romana tam nepotkala. Místo něho na mě na posteli čekalo pár místních květin a lísteček se vzkazem, abych přišla na pláž.

Rychle jsem se převlékla a vyrazila. Našla jsem ho hned u prvního baru, jak s Anetou a Tondou čeká na pití. Koupil i mě, vzal mi tašku a odvedl mě k lehátkům ve stínu. Odpoledne jsme strávili ve vodě a dováděli jako malé děti.

Roman si mě v jedné nestřežené chvíli vzal stranou a šeptem mi sdělil, že Aneta bude u Tondy spát až do konce pobytu.

„Nevadí ti, když budeme mít teď víc takových nocí, jako byla ta včerejší?“ začervenal se a objal mě kolem pasu.

„Když nebudeš chrápat“ zasmála jsem se a políbila ho přímo na rty. Po zbytek dovolené jsem měla kamaráda, spolubydlícího a partnera a doufala, že to tak i zůstane, až se vrátíme domů.

Markéta, 20 let, Olomouc

Předchozí článek
Další článek
Související články
3 minuty čtení
Bylo mi mnohem líp, když jsem ten prokletý mobil neměla. Dneska už to vím. Nový přístroj byl chytrý až příliš. Prozradil mé největší tajemství. Na nový mobil jsem se moc těšila. Byl to můj sen! Uměl spoustu věcí! Ten mi bude každý závidět! „Na co ho potřebuješ?“ poškleboval se mi mladší bratr, který se v nových přístrojích, zejména mobilech a počítačích vyznal. „Na těch pár věcí, co na mobilu u
2 minuty čtení
Vždycky jsem měla respekt k pátku třináctého a tahle příhoda mi dokázala, že to bylo oprávněné. Pátek třináctého jsem nikdy neměla ráda. Manžel si ze mě kvůli tomu dělal legraci. Tvrdil, že žádné nešťastné dny neexistují a že člověk si vše namlouvá. Jenže já jsem ten den, kdy se v kalendáři zase objevila třináctka v kombinaci s pátkem, měla od rána zvláštní pocit. Musela jsem se vrátit domů
3 minuty čtení
Zlou ženskou si většinou představíme jako někoho, kdo je primárně zákeřný a krutý. Ona byla ale milá a životem zkoušená chudinka. Existují lidé, kteří si dokážou získat důvěru téměř okamžitě. Působí křehce, bezbranně a člověk má pocit, že jim musí pomoci. Moje bývalá švagrová Klára byla přesně taková. Dlouho jsme ji považovali za oběť nepříznivého osudu. Teprve později jsme zjistili, že skutečn
5 minut čtení
Na krku jsem měla šedesátku a byla jsem pořád sama. Bolelo mě to a přála jsem si, aby se to konečně změnilo. A tomu štěstí jsem se jala pomoct. Neviditelná. Přesně tak jsem si tehdy připadala. Prodavačky v obchodě si mě sotva všímaly, muži se za mnou už neotáčeli a mladší ženy kolem mě procházely, jako bych byla vzduch. Možná je to přirozené. Možná se jen nikdo nechce dívat na připomínku toho,
3 minuty čtení
Léta vyprávěla o tom, jak se jednou podívá do Říma, aby si splnila svůj životní sen. Tu cestu jsem jí zprotivila. Pak jsem si tam jela sama s dcerou a chlubila se krásnými zážitky. S Marií jsme se znaly od střední školy. Já se tehdy přistěhovala. Naše domky byly ve stejné ulici, když jsme se provdaly, chodily jsme společně s dětmi na hřiště a vyprávěly si o našich snech. Byly jsme mladé a měly
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Zuří Gottová kvůli vyzrazeným detailům o její lásce?
nasehvezdy.cz
Zuří Gottová kvůli vyzrazeným detailům o její lásce?
Napjatá situace má být momentálně mezi dcerou zpěváka Karla Gotta (†80) Charlottou Ellou Gottovou (20) a mecenášem vdovy po slavíkovi Ivany Gottové (50), podnikatelem Leonem Tsoukernikem (52). Ten
Konečně jsem se naučila říkat „ne“
nejsemsama.cz
Konečně jsem se naučila říkat „ne“
Navenek jsem vždy působila jako klidná žena, která má vše pod kontrolou. Uvnitř jsem ale roky žila podle přání ostatních. Teprve když jsem se zastavila, došlo mi, že jsem sama sebe úplně ztratila. Patřila jsem mezi ty ženy, které se naučí vycítit potřeby ostatních dřív, než je vůbec vysloví. Už jako dítě jsem byla ta
Nejkrásnější louka Evropy říká autům dost
epochanacestach.cz
Nejkrásnější louka Evropy říká autům dost
Na první pohled to může působit paradoxně. Jedna z nejfotografovanějších krajin Dolomit se rozhodla, že návštěvníků nechce více, ale méně. Alpe di Siusi, největší vysokohorská louka v Evropě, zavádí od léta 2026 nová pravidla příjezdu, která mají jediný cíl – zachovat místo, kvůli němuž sem lidé přijíždějí. Nejde o boj proti turistům. Jde o ochranu
Rodina mi nepomůže
skutecnepribehy.cz
Rodina mi nepomůže
Nikdy jsem si nestěžovala. Aspoň ne nahlas. Byla jsem ten typ ženy, který vždy pomůže. A teď vím, že mně nepomůže nikdo. Upekla jsem na oslavy, hlídala vnoučata, pomáhala dětem s rekonstrukcí, jezdila přes půl města, když někdo potřeboval pohlídat psa nebo vyzvednout nemocné dítě ze školy. Když se dcera rozváděla, seděla jsem s ní dlouhé večery a uklidňovala
Velkoformátové obklady a dlažby
rezidenceonline.cz
Velkoformátové obklady a dlažby
Tenké a lehké prvky, používané k realizaci podlahových i stěnových povrchů, jsou díky velikostí až 320 x 160 cm a minimálním spárám velmi efektní. Obytný prostor opticky zvětší a sjednotí, jsou rovněž vstřícné ke snadnému udržování hygieny a čistoty. Výrobci je nabízejí v celé řadě působivých dekorů a materiálů. Velkoformátové obklady a dlažby věrně imitují
Československo 1938.  Gándhí radí: Nebraňte se nacistické agresi! Néhrú by volil boj
epochaplus.cz
Československo 1938. Gándhí radí: Nebraňte se nacistické agresi! Néhrú by volil boj
Ve druhé polovině 30. let minulého století se na nad tehdejším Československem stahovala mračna nacismu. Slova povzbuzení a pochopení, a to včetně konkrétních rad, přišla překvapivě i z exotického indického subkontinentu. Kdo nám tehdy v koloniální Indii držel pěsti? Češi, nebojujte! Velký zájem o dění v Československu projevoval indický duchovní vůdce Mahátma Gándhí (1869–1948). Ten sice nikdy Československo
Různé tváře mývala severního: Je chytrý medvídek hrozbou pro ekosystémy?
21stoleti.cz
Různé tváře mývala severního: Je chytrý medvídek hrozbou pro ekosystémy?
Žena sebou trhne. Co to bylo venku za hluk? Že by zloděj? Chvějící se rukou bere baterku a jde se podívat. Kužel světla odhalí vetřelce s lupičskou maskou. Nejde však o člověka, ale o mývala. Ženě se
Šumavská strážkyně Swiza: Ohlašuje neštěstí a pohromy?
enigmaplus.cz
Šumavská strážkyně Swiza: Ohlašuje neštěstí a pohromy?
Vrásčitá stařena z pohanských pověstí už dlouhá staletí chodívá po šumavských horách. Bývá oděná do vlčí kůže a na hlavě nosí jelení parohy a setkání s ní nevěští nic dobrého. Co je ale vlastně zač? P
Nový pohled na hluk a vibrace: lze energii tlakových vln řídit?
epochalnisvet.cz
Nový pohled na hluk a vibrace: lze energii tlakových vln řídit?
Hluk tradičně vnímáme jako nežádoucí jev, který je nutné potlačit. Moderní fyzikální přístupy však naznačují, že tlakové vlny nemusíme jen tlumit, ale můžeme jejich energii aktivně řídit. Otevírá se tak nová cesta, jak s hlukem pracovat efektivněji a s menšími ztrátami. Hluk a vibrace patří mezi největší technické problémy současnosti. Vznikají v motorech, turbínách,
G. H. Mumm a František Jungvirt: Unikátní spojení ikonického šampaňského a českého křišťálu
iluxus.cz
G. H. Mumm a František Jungvirt: Unikátní spojení ikonického šampaňského a českého křišťálu
Šampaňský dům G. H. Mumm se spojil s předním českým sklářským výtvarníkem Františkem Jungvirtem. Výsledkem této exkluzivní spolupráce je monumentální umělecký objekt The Mumm Grand Edition a limitovan
Cibulačka s bílým vínem
tisicereceptu.cz
Cibulačka s bílým vínem
Stačí kupa cibule a dobrý vývar a výtečnou polévku s výraznou chutí máte na stole. Suroviny na 6 porcí 1 kg cibule 1,2 l hovězího vývaru 100 ml bílého vína 50 g másla 2 lžíce hladké mouky b
6 nepohodlných umělců: Stalin jim přichystal bídu, vyhnanství i popravu
historyplus.cz
6 nepohodlných umělců: Stalin jim přichystal bídu, vyhnanství i popravu
Kdysi slavná a obdivovaná básnířka se naposledy rozhlédne po místnosti, zkontroluje pohledem tři dopisy na rozloučenou a pak si navlékne na krk oprátku. Svět, který tak milovala, se příliš změnil na to, aby v něm mohla dál žít… Počátek 20. století znamená v Rusku obrovský rozmach literatury. Mnoho spisovatelů, básníků a dramatiků se zdá být předurčeno stát