Domů     Práce snů
Práce snů
6 minut čtení

Když jsem byla ve třeťáku na střední škole, naskytla se mi možnost jet na praxi do Řeckého pětihvězdičkového rezortu, což pro mě byla jak úžasná zkušenost, tak možnost dobrého přivýdělku. Ani jsem nedoufala, že bych mohla získat ještě něco na víc.

Když jsem na webových stránkách školy našla inzerát, okamžitě jsem se přihlásila a čekala na den pohovoru vedený přímo manažery z hotelu, kteří si do naší školy přijeli vybrat vhodné studenty. Prošla jsem, a tak mě v červnu čekal odlet směr slunečné Řecko.

Byla jsem nadšená, že mi prázdniny začínají o něco dřív a navíc že budu celé tři měsíce u moře a to bez rodičů. Škola ještě před naším odletem vyslala několik pedagogů, aby místo, kde budeme ubytovaní, zkontrolovali.

Díky tomu jsme všichni získali jistotu, že se nic nemůže stát a že nás čeká nejlepší pracovní dovolená v životě.

To jsme ovšem netušili, že všechno bude úplně jiné, než jak jsme si to malovali.

Ubytování se neslo ve znamení malých buněk, kde nebyla slibovaná klimatizace a místo nově zrekonstruovaných koupelen a toalet na nás čekali špinavé sprchové kouty plné pavouků a všemožné další havěti.

Od studentů z jiných částí republiky, kteří dorazili na místo o několik dní dříve, jsme se dozvěděli, že jejich školy už tento problém s vedením hotelu řeší. Co nám to ale bylo platné?

Nedokázala jsem pochopit, kde naši profesoři byli a jaké ubytování jim bylo ukázáno. Bohužel, už jsme byli v Řecku a nedalo se nic dělat. Rozdělili jsme si tedy pokoje a snažili se je alespoň trochu zútulnit.

Ubytovala jsem se s kamarádkou Anetou, což se ukázalo jako velmi dobré rozhodnutí, protože společně s ní jel na praxi i její přítel Tonda. Pro mě to znamenalo volný pokoj po většinu dlouhých nocí.

Byla jsem ráda, že se můžu na dvoulůžku roztahovat a svoje věci si rozložit po celé místnosti. Po problémových začátcích jsem se se situací v hotelu smířila a začala prožívat splněný sen.

Ve volných chvílích jsem s holkama chodila na pláž, koupala se a relaxovala na lehátkách, která patřila k místním barům. Řečtí číšníci nám kupovali jeden drink za druhým, mrkali na nás a mazali nás opalovacím krémem. Cítila jsem se jako princezna.

Práce byla sice náročná, ale bavila mě. Tři dny v týdnu jsem pracovala jako barmanka, zbylé dny jsem pak rozdělovala mezi hlídání dětí, údržbu bazénu a prodávání v malém krámku se suvenýry. Jakmile práce skončila, zůstávala jsem se spolužáky vzhůru.

Hodně jsme se sblížili a já mohla konečně říct, že jsem získala opravdové přátele, kteří mi pomohou i v těžkých chvílích. V noci jsem se však cítila smutná a osamocená.

Aneta stále přespávala u Tondy a v našem pokoji se ukázala jen, když se potřebovala převléct nebo osprchovat. Jakmile jsem se uložila ke spánku, vzpomínala jsem na rodiče, jak asi tráví dovolenou a co dělá bráška. V tu dobu jsem neměla žádného přítele, takže na mě doma ani nikdo jiný nečekal.

Jednou večer jsme opět vysedávali před naším oblíbeným barem a kluci se mi marně snažili vysvětlit pravidla pokeru. Dobrou zábavu překazila až bouřka, která se strhla úplně znenadání.

Spolužáci se začali pomalu trousit do svých pokojů, když se ke mně zničehonic přitočil Tonda a podíval se na mě prosebným pohledem:

„Nemohl by u tebe dneska přespat můj spolubydlící Roman? Chtěl bych mít s Anetou trošku soukromí,“ zamrkal a vyčkával, jak se rozhodnu. Zadívala jsem se na Romana. Jak to, že jsem si ho nikdy pořádně neprohlédla?

Do toho večera jsem ho vnímala jako příjemného kluka, ale při druhém pohledu z něj vyzařovalo něco víc. Příjemná krása. Byl ostříhaný na ježka, v opálené tváři mu zářil bílý úsměv a pomněnkově modré oči a pod černým tričkem se mu rýsovalo pevné tělo.

Přesto se mi do noci, kdy budeme sdílet jedno dvoulůžko, moc nechtělo. Vždyť ho vůbec neznám. Za jeho zády jsem však spatřila Anetu, jak spíná ruce a neslyšně ústy naznačuje slovíčko „prosím“.

Na nečekanou otázku jsem tedy kývla a šla tomu krasavci ukázat pokoj, který se mu pro jednu noc stane útočištěm.

Usnul přesně v tom okamžiku, kdy položil hlavu na polštář. Já však nemohla oka zamhouřit. Budilo mě jeho chrápání a také vedro, které mě obklopilo pokaždé, když přese mě automaticky přehodil ruku a přitáhl si mě do objetí.

Ráno jsem ho nechala spát a potichu se vytratil na ranní směnu připravit snídaně pro hotelové hosty.

Když skončila s aranžováním talířů s jídlem, měla jsem až do dalšího dne volno, a tak jsem se vypravila na pokoj, tam se převlékla do plavek a vyrazila na pláž.  Den u moře utekl rychle a najednou byl zase večer.

Chystala jsem se zrovna ke spánku, když se ozvalo lehké zaťukání. Ve dveřích se zjevil Roman s prosbou, zda u mě nemůže znovu spát. Zalila mě radost. Druhou společnou noc jsme spali v objetí.

Ráno, po konci směny, jsem se vrátila na pokoj, ale Romana tam nepotkala. Místo něho na mě na posteli čekalo pár místních květin a lísteček se vzkazem, abych přišla na pláž.

Rychle jsem se převlékla a vyrazila. Našla jsem ho hned u prvního baru, jak s Anetou a Tondou čeká na pití. Koupil i mě, vzal mi tašku a odvedl mě k lehátkům ve stínu. Odpoledne jsme strávili ve vodě a dováděli jako malé děti.

Roman si mě v jedné nestřežené chvíli vzal stranou a šeptem mi sdělil, že Aneta bude u Tondy spát až do konce pobytu.

„Nevadí ti, když budeme mít teď víc takových nocí, jako byla ta včerejší?“ začervenal se a objal mě kolem pasu.

„Když nebudeš chrápat“ zasmála jsem se a políbila ho přímo na rty. Po zbytek dovolené jsem měla kamaráda, spolubydlícího a partnera a doufala, že to tak i zůstane, až se vrátíme domů.

Markéta, 20 let, Olomouc

Předchozí článek
Další článek
Související články
5 minut čtení
Dlouhá léta jsem Alenu považovala za jednu ze svých nejbližších přítelkyň. Až když zasáhla do vztahu mé dcery, pochopila jsem, co je zač. Alena byla elegantní sedmdesátnice, bývalá středoškolská profesorka. Všichni v naší čtvrti ji měli rádi. Uměla naslouchat, vždycky poznala, kdy člověk potřebuje povzbudit, a málokdy přišla s prázdnou. Když mi před pěti lety zemřel manžel, byla to právě ona, k
3 minuty čtení
Nevolnost mě přepadla při práci na zahrádce, moje sténání nikdo neslyšel, jen kozel. Pochopil, že je zle, a dokázal přivolat pomoc. Obecně se říká, že nejlepším přítelem člověka je pes. Já osobně si myslím, že i další zvířata dokážou být nejen chytrá, ale také schopná pomoct člověku. Tak to bylo před několika lety se sousedovic kozlem Pepkem. Moc v lásce jsem se s ním neměla, byl hrozně vlezlý.
3 minuty čtení
Manželství se mi rozpadlo pod rukama, i když jsem prý byla krásná. Půvab mi nebyl k ničemu, léta přibývala, sebevědomí ubývalo. Viktorka u splavu, tak mi říkávali. Plavé vlasy, veliké oči, dlouhé nohy. Hotová princezna Zlatovláska. Sedávala jsem u splavu, zadumaně hleděla do zpěněné vody a přemýšlela o lásce. To už je dávno. Mimo jiné jsem dospěla k přesvědčení, že když jsem hezká, žádný chlap
3 minuty čtení
Když mě můj princ zradil, pohádka se ze dne na den změnila v drama. Musela jsem být silná. Naštěstí si nás šťastný konec přece jen našel. Dnes, po tolika letech vím, že lidé by měli umět odpouštět. Moje neštěstí, které jsem kdysi považovala za celoživotní, zavinil dávný ples. Milovala jsem plesy, žádný jsem nevynechala. Sníh křupal pod vysokými podpatky, lokýnky se houpaly pod kapucí nového kab
3 minuty čtení
Když jsem odešla do důchodu, všichni mi gratulovali. „Teď si konečně budeš užívat,“ říkali. Mně to ale nestačilo. Kamarádky mi radily, ať cestuji, chodím na kávu, a hlavně už nic nedělám. Jenže po několika týdnech jsem zjistila, že si vlastně vůbec užívat neumím. Ráno jsem se probudila a nikam jsem nemusela. Žádný budík ani práce. Nejdřív mi to připadalo jako svoboda. Pak mi začalo připadat, že
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Korekční lak vynalezla sekretářka, která nesnášela chyby
epochaplus.cz
Korekční lak vynalezla sekretářka, která nesnášela chyby
Jeden překlep dokáže zkazit celý dopis, a když se objeví na posledním řádku, je to skoro na infarkt. V 50. letech neexistuje klávesa Backspace ani možnost stisknout Ctrl+Z. Americká sekretářka Bette Nesmith Grahamová proto hledá řešení tam, kde by ho čekal málokdo: u malířského štětce. Z obyčejné kancelářské frustrace nakonec vzniká Liquid Paper, výrobek, který
Babiččiny švestkové knedlíky
nejsemsama.cz
Babiččiny švestkové knedlíky
Lahodné ovocné knedlíky plněné švestkami, které vás vrátí do dětství. Zkuste tyhle ze spařeného těsta, chutnají báječně. Na 18 kusů potřebujete: ✿ 300 ml plnotučného mléka ✿ 250 g polohrubé mouky ✿ 2 špetky soli ✿ 18 švestek 1. Švestky operte, nechte oschnout a případně je vypeckujte. Do mouky přidejte špetku soli. Přiveďte k varu mléko, odstavte ho z
Milánský dóm se stavěl téměř 600 let
epochalnisvet.cz
Milánský dóm se stavěl téměř 600 let
Chopil se vlády v Miláně. Ve snaze zvýraznit svou moc a bohatství i význam celého města se vévoda Gian Galeazzo Visconti rozhodne zrealizovat ambiciózní architektonický projekt. Jde o jednu z největších gotických katedrál na světě, která je v mnoha směrech výjimečná!   Katedrála Narození Panny Marie (Duomo di Milano – Milánský dóm) se na náměstí
Solaříková: Přeskočila přímo na place jiskra?
nasehvezdy.cz
Solaříková: Přeskočila přímo na place jiskra?
Z nového kolegy z týmu Specialistů má Patricie Solaříková (37) velkou radost. S Vincentem Navrátilem (29) si totiž rozumí možná až příliš. Nová řada oblíbeného seriálu Specialisté přivedla do vyšet
Zaniklé keltské město nedaleko Prahy. Co skrývají jeho valy?
enigmaplus.cz
Zaniklé keltské město nedaleko Prahy. Co skrývají jeho valy?
Jen kousek od Prahy se nad Vltavou zvedá místo, které kdysi patřilo k nejvýznamnějším centrům pravěkých Čech. Keltské oppidum Závist ukrývá pozůstatky mohutných hradeb, bran i staveb, jejichž účel dod
Soulad podle harmonie zlatého řezu
rezidenceonline.cz
Soulad podle harmonie zlatého řezu
Vznosné křivky rezidence Habitação Áurea v regionu Amarante na severu Pyrenejského poloostrova vytvořily díky dané koncepci prostor s přirozenou rovnováhou, otevřený krajině, světlu i modernímu rodinnému životu. Neutrální barevná paleta a přírodní textury, jež byly použity v dokonalém souladu, přispívají ke klidné a sofistikované atmosféře, zatímco architektonické prvky, jako je prosklená terasa a stropy v
Římské sklo mění barvu podle světla. Vědci po 1600 letech napodobili jeho tajemství
21stoleti.cz
Římské sklo mění barvu podle světla. Vědci po 1600 letech napodobili jeho tajemství
Zdá se být zelený, stačí jej však prosvítit a rázem se promění v rubínově červený. Takzvaný Lykúrgův pohár, který vznikl ve 4. století našeho letopočtu, patří bezesporu k nejpozoruhodnějším výrobkům ř
Největší vánoční příběhy na zámku Loučeň
epochanacestach.cz
Největší vánoční příběhy na zámku Loučeň
Vánoce jsou nerozlučně spojené se světlem, a to ať už jde o hvězdu svítící nad Betlémem nebo o jiskřičky radosti v očích dětí. Ve znamení světla se ponesou i vánoční prohlídky na zámku Loučeň. A to nejen v zámku. Od 17. listopadu do 17. ledna se na středočeském zámku Loučeň poblíž Nymburka denně koná oblíbená
Ráno určí celý váš den
tisicereceptu.cz
Ráno určí celý váš den
Bzučící budík nikdy nikomu na náladě nepřidal. Bez něj byste ale nevstali. To ostatní ale máte plně ve své kompetenci. Můžete si zařídit takové ráno, které vám rozjasní a rozzáří celý následující d
Partner nechtěl odejít…
skutecnepribehy.cz
Partner nechtěl odejít…
Před rokem mi tragicky zahynul partner, s nímž jsem vychovávala dceru Magdalénu. Hned po pohřbu se mi začal v bytě zjevovat duch. Dopravní nehoda a smrt milovaného partnera Milana se mnou pořádně zamávaly. Nebyla jsem schopná zařídit ani pohřeb. Zhostit se toho museli tchyně s tchánem. Moji rodiče se zase týden starali o naši dceru Magdalénku. Z pohřbu si nic nepamatuji.
Dvacetiletý skvost Time : Space Sherry Cask z palírny Macallan
iluxus.cz
Dvacetiletý skvost Time : Space Sherry Cask z palírny Macallan
Skotská palírna The Macallan představuje výjimečnou dvacetiletou single malt whisky TIME : SPACE Sherry Cask, která propojuje skotské Speyside se španělským Jerez de la Frontera, domovem sherry. Poprv
Dobyli moravští bratři Grónsko?
historyplus.cz
Dobyli moravští bratři Grónsko?
„Ta bestie Apokalypsy,“ ulevují si luteránští kněží na adresu hraběte ze Zinzendorfu. Poněkud netradiční saský šlechtic založil osadu pro náboženské exulanty z Moravy. Žije se v ní podle hodně zvláštních pravidel…   Nešťastná láska popostrčila Mikuláše hraběte ze Zinzendorfu (1700–1760) k práci pro Boha. Na svém panství Berthelsdorf v Horní Lužici nabídne azyl pronásledovaným utečencům z Moravy. Dovoluje jim