Domů     Práce snů
Práce snů
6 minut čtení

Když jsem byla ve třeťáku na střední škole, naskytla se mi možnost jet na praxi do Řeckého pětihvězdičkového rezortu, což pro mě byla jak úžasná zkušenost, tak možnost dobrého přivýdělku. Ani jsem nedoufala, že bych mohla získat ještě něco na víc.

Když jsem na webových stránkách školy našla inzerát, okamžitě jsem se přihlásila a čekala na den pohovoru vedený přímo manažery z hotelu, kteří si do naší školy přijeli vybrat vhodné studenty. Prošla jsem, a tak mě v červnu čekal odlet směr slunečné Řecko.

Byla jsem nadšená, že mi prázdniny začínají o něco dřív a navíc že budu celé tři měsíce u moře a to bez rodičů. Škola ještě před naším odletem vyslala několik pedagogů, aby místo, kde budeme ubytovaní, zkontrolovali.

Díky tomu jsme všichni získali jistotu, že se nic nemůže stát a že nás čeká nejlepší pracovní dovolená v životě.

To jsme ovšem netušili, že všechno bude úplně jiné, než jak jsme si to malovali.

Ubytování se neslo ve znamení malých buněk, kde nebyla slibovaná klimatizace a místo nově zrekonstruovaných koupelen a toalet na nás čekali špinavé sprchové kouty plné pavouků a všemožné další havěti.

Od studentů z jiných částí republiky, kteří dorazili na místo o několik dní dříve, jsme se dozvěděli, že jejich školy už tento problém s vedením hotelu řeší. Co nám to ale bylo platné?

Nedokázala jsem pochopit, kde naši profesoři byli a jaké ubytování jim bylo ukázáno. Bohužel, už jsme byli v Řecku a nedalo se nic dělat. Rozdělili jsme si tedy pokoje a snažili se je alespoň trochu zútulnit.

Ubytovala jsem se s kamarádkou Anetou, což se ukázalo jako velmi dobré rozhodnutí, protože společně s ní jel na praxi i její přítel Tonda. Pro mě to znamenalo volný pokoj po většinu dlouhých nocí.

Byla jsem ráda, že se můžu na dvoulůžku roztahovat a svoje věci si rozložit po celé místnosti. Po problémových začátcích jsem se se situací v hotelu smířila a začala prožívat splněný sen.

Ve volných chvílích jsem s holkama chodila na pláž, koupala se a relaxovala na lehátkách, která patřila k místním barům. Řečtí číšníci nám kupovali jeden drink za druhým, mrkali na nás a mazali nás opalovacím krémem. Cítila jsem se jako princezna.

Práce byla sice náročná, ale bavila mě. Tři dny v týdnu jsem pracovala jako barmanka, zbylé dny jsem pak rozdělovala mezi hlídání dětí, údržbu bazénu a prodávání v malém krámku se suvenýry. Jakmile práce skončila, zůstávala jsem se spolužáky vzhůru.

Hodně jsme se sblížili a já mohla konečně říct, že jsem získala opravdové přátele, kteří mi pomohou i v těžkých chvílích. V noci jsem se však cítila smutná a osamocená.

Aneta stále přespávala u Tondy a v našem pokoji se ukázala jen, když se potřebovala převléct nebo osprchovat. Jakmile jsem se uložila ke spánku, vzpomínala jsem na rodiče, jak asi tráví dovolenou a co dělá bráška. V tu dobu jsem neměla žádného přítele, takže na mě doma ani nikdo jiný nečekal.

Jednou večer jsme opět vysedávali před naším oblíbeným barem a kluci se mi marně snažili vysvětlit pravidla pokeru. Dobrou zábavu překazila až bouřka, která se strhla úplně znenadání.

Spolužáci se začali pomalu trousit do svých pokojů, když se ke mně zničehonic přitočil Tonda a podíval se na mě prosebným pohledem:

„Nemohl by u tebe dneska přespat můj spolubydlící Roman? Chtěl bych mít s Anetou trošku soukromí,“ zamrkal a vyčkával, jak se rozhodnu. Zadívala jsem se na Romana. Jak to, že jsem si ho nikdy pořádně neprohlédla?

Do toho večera jsem ho vnímala jako příjemného kluka, ale při druhém pohledu z něj vyzařovalo něco víc. Příjemná krása. Byl ostříhaný na ježka, v opálené tváři mu zářil bílý úsměv a pomněnkově modré oči a pod černým tričkem se mu rýsovalo pevné tělo.

Přesto se mi do noci, kdy budeme sdílet jedno dvoulůžko, moc nechtělo. Vždyť ho vůbec neznám. Za jeho zády jsem však spatřila Anetu, jak spíná ruce a neslyšně ústy naznačuje slovíčko „prosím“.

Na nečekanou otázku jsem tedy kývla a šla tomu krasavci ukázat pokoj, který se mu pro jednu noc stane útočištěm.

Usnul přesně v tom okamžiku, kdy položil hlavu na polštář. Já však nemohla oka zamhouřit. Budilo mě jeho chrápání a také vedro, které mě obklopilo pokaždé, když přese mě automaticky přehodil ruku a přitáhl si mě do objetí.

Ráno jsem ho nechala spát a potichu se vytratil na ranní směnu připravit snídaně pro hotelové hosty.

Když skončila s aranžováním talířů s jídlem, měla jsem až do dalšího dne volno, a tak jsem se vypravila na pokoj, tam se převlékla do plavek a vyrazila na pláž.  Den u moře utekl rychle a najednou byl zase večer.

Chystala jsem se zrovna ke spánku, když se ozvalo lehké zaťukání. Ve dveřích se zjevil Roman s prosbou, zda u mě nemůže znovu spát. Zalila mě radost. Druhou společnou noc jsme spali v objetí.

Ráno, po konci směny, jsem se vrátila na pokoj, ale Romana tam nepotkala. Místo něho na mě na posteli čekalo pár místních květin a lísteček se vzkazem, abych přišla na pláž.

Rychle jsem se převlékla a vyrazila. Našla jsem ho hned u prvního baru, jak s Anetou a Tondou čeká na pití. Koupil i mě, vzal mi tašku a odvedl mě k lehátkům ve stínu. Odpoledne jsme strávili ve vodě a dováděli jako malé děti.

Roman si mě v jedné nestřežené chvíli vzal stranou a šeptem mi sdělil, že Aneta bude u Tondy spát až do konce pobytu.

„Nevadí ti, když budeme mít teď víc takových nocí, jako byla ta včerejší?“ začervenal se a objal mě kolem pasu.

„Když nebudeš chrápat“ zasmála jsem se a políbila ho přímo na rty. Po zbytek dovolené jsem měla kamaráda, spolubydlícího a partnera a doufala, že to tak i zůstane, až se vrátíme domů.

Markéta, 20 let, Olomouc

Předchozí článek
Další článek
Související články
2 minuty čtení
Hodně se mluví o tom, že se starší lidé často stávají oběťmi podvodníků. I já jednoho takového potkala. Na setkání se mnou určitě nezapomene. Každou chvíli jsem to slyšela nebo viděla v televizi, jak se nechal důvěřivý důchodce napálit podvodníky, dokonce se to stalo i mé nejlepší kamarádce Alence. Nechala se pobláznit obědem zdarma s tím, že si za to vyslechne přednášku o nádobí. Vrátila se
3 minuty čtení
Dát to opuštěné hnízdo s vajíčky do klece k našim ptáčkům byl nápad naší sousedky. Dobře věděla, jak jsou chůvičky starostlivé. Děti se neustále dožadovaly domácího mazlíčka. A tak jsme se s manželem shodli, že jim koupíme ptáčka. Zdálo se nám to ideální, nebude pouštět po bytě chlupy jako kočky, nebo psi, ale bude sedět v kleci na balkoně a krásně zpívat! Nemluvily spolu V obchodě se zví
3 minuty čtení
Moji rodiče si nevážili toho, že mají příkladnou dcerku. Hádali se, směřovali k rozvodu. A tak jsem musela zasáhnout a jejich lásku zachránit. Naši se rozváděli. Byla jsem z toho úplně na dně, a to mi prosím bylo bezmála osmnáct. Kdyby mi bylo třeba třináct, tak by se to dalo pochopit, ale skoro v osmnácti letech? Přesto jsem vyváděla jako šílená, bylo mi, jako by se mi rozpadal život. Vrste
3 minuty čtení
S věkem prý člověk získává nadhled nad životem a dokáže odpustit různá životní zranění. Mně se to tedy zatím nepodařilo. Pracovaly jsme spolu v textilce. Já a Helena. V té době jsem již byla vdovou se dvěma dětmi, které mi po manželovi zbyly spolu s dluhy. Helena byla krásná, svobodná, vtipná. Vždycky mě dokázala rozesmát, když jsem brečela nad prázdnou ledničkou a svým osudem. „Liduško,“ říkal
3 minuty čtení
Bylo mi té osamělé ženy a jejího dítěte líto, tak jsem s ní navázala přátelství. Moje laskavost a štědrost se brzy stala pro ni samozřejmostí. Po pěti letech manželství, když už jsme měli dvě děti, jsme dostali s manželem konečně byt. Nemuseli jsme už žít s jeho rodiči v jejich domku. Nedělalo to dobrotu. Zejména s jeho matkou jsem měla rozdílné názory na vše, nejen na výchovu dětí, vaření a st
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Cesta Česka vyhlásila 4. ročník fotografické soutěže s názvem  „Poznej českou zemi a sám sebe“
epochanacestach.cz
Cesta Česka vyhlásila 4. ročník fotografické soutěže s názvem „Poznej českou zemi a sám sebe“
Spolek Cesta Česka vyhlásil 4. ročník fotografické soutěže s názvem „Poznej českou zemi a sám sebe.“ Soutěž je určena široké veřejnosti a zúčastnit se jí může každý, kdo přihlásí své fotografie na téma putování z trasy Poutní cesty Blaník–Říp nebo Poutní cesty Říp–Blaník. Cílem je představit cesty pohledem poutníků, kteří zachytí neobyčejnou atmosféru míst a konkrétní
Tajemné Kounovské řady: Jde o pravěkou observatoř?
enigmaplus.cz
Tajemné Kounovské řady: Jde o pravěkou observatoř?
Přezdívá se jim příhodně „český Carnac“, to podle proslulé bretoňské megalitické lokality s řadami tisíců menhirů táhnoucími se až do kilometrové dálky. Kounovské řady nejsou tak monstrózní, ovšem pře
Jošt Lucemburský: Hamižný markrabě připravil syny Karla IV. o dědictví
historyplus.cz
Jošt Lucemburský: Hamižný markrabě připravil syny Karla IV. o dědictví
Překročil již čtyřicítku, přesto stále marně čeká na mužského dědice. Když se podívá ku Brnu, vzpomene si na své synovce. Karel IV. v roce 1359 dostává na svou dobu poměrně neobvyklý nápad. Ustaví za svého nástupce na českém trůnu některého ze synů svého bratra a navrch jej ožení s vlastní dcerou.   Ty tam jsou
Fenomén forenzní entomologie
21stoleti.cz
Fenomén forenzní entomologie
Forenzní entomologie je velmi komplikovaný vědní obor vycházející z aplikované biologie. Rozhodně jej nelze zjednodušit jen na určování doby smrti. To je součástí čistě kriminalistického šetření, při
Vnučka si našla pořádného nešiku
skutecnepribehy.cz
Vnučka si našla pořádného nešiku
Větší nemehlo, než je partner naší Elišky, neexistuje. Je to takový ňouma, že by mu ten slavný herec Pierre Richard ve svých rolích mohl závidět. Nechápu, proč se s ním nerozejde. Moje vnučka Eliška je jedináček, a to je vždycky diagnóza. Takový člověk si dá jen stěží poradit, má svou hlavu a občas se zbytečně žene do strašného
Ohromující sídlo krále pohádek
rezidenceonline.cz
Ohromující sídlo krále pohádek
Nemovitost Los Feliz, postavená společností slavného tvůrce v roce 1932, patří od roku 2011 rusko-kazašskému filmaři Timuru Bekmambetovovi, žijícímu převážně v Izraeli. Ten aktuálně ikonický dům Walta Disneyho v Los Angeles, kde vytvořil například filmy Popelka a Pinocchio, nabízí k pronájmu za 40 000 dolarů měsíčně.   Poté, co pohádkovou vilu za 3,7 milionu dolarů
Chaloupková: Zklamání přišlo rychle
nasehvezdy.cz
Chaloupková: Zklamání přišlo rychle
Tak tohle nikdo nečekal. Půvabná herečka Vanda Chaloupková (35) ze seriálu ZOO Nové začátky nedávno našla štěstí u zpěváka Vojtěcha Drahokoupila (30). A byla to taková láska, že se prý během chvíl
Hýčkejte pokožku smetanou i medem
nejsemsama.cz
Hýčkejte pokožku smetanou i medem
Tyhle dobrůtky potěší každého labužníka, a navíc jsou bohaté na prospěšné látky, takže pomohou i ke kráse vaší pleti. Při pravidelné aplikaci dokážou skoro zázraky. Dělají se vám občas na obličeji nelichotivé skvrnky? Máte ruce jako struhadlo a pořád suchou kůži na těle? Nebojte se, vše se dá dát do pořádku. Máme pro vás přírodní a osvědčené rady,
Žoldnéři za třicetileté války: Nejtěžší život měli mušketýři
epochalnisvet.cz
Žoldnéři za třicetileté války: Nejtěžší život měli mušketýři
„Tak dlouho jsme se píkami přeli, než se Bohu zlíbilo dát nám vítězství,“ líčí bitvu u Breitenfeldu 17. září 1631 John Forbes, jeden ze Skotů bojujících ve švédských službách. Zřejmě patřil k oddílům pikenýrů, nedílné součásti žoldnéřského vojska ve třicetileté válce…   Pikenýři společně s mušketýry tvoří páteř pěchoty za třicetileté války. Jejich hlavní zbraní
Nová Myslivna: Bydlete v přírodě. V luxusu. Nad Brnem. A přitom v Brně
iluxus.cz
Nová Myslivna: Bydlete v přírodě. V luxusu. Nad Brnem. A přitom v Brně
Nová Myslivna. To je jméno nového bytového domu, který roste nad Brnem. Slovní hříčka v titulku přitom není náhodou. Jedinečný komplex uprostřed lesů totiž nabízí absolutní soukromí, luxusní standardy
Paštika z krůtích jater
tisicereceptu.cz
Paštika z krůtích jater
Paštiky zažívají renesanci. Vedle kuřecích a kachních jater můžete tuto pochoutku vyrobit i z jater krůtích. Třeba podle tohoto receptu. Ingredience 100 g másla 1 cibule 2 stroužky česneku 50
Čárový kód se zrodil na pláži. Muž kreslil do písku a netušil, že změní nakupování
epochaplus.cz
Čárový kód se zrodil na pláži. Muž kreslil do písku a netušil, že změní nakupování
Dnes ho najdeme prakticky všude. Na jogurtu, lahvi vína, knize, ponožkách i balíčku žvýkaček. Stačí pípnutí u pokladny a pokladní přesně ví, co kupujeme. Začátek tohoto malého černobílého zázraku je přitom překvapivě poetický: Norman Joseph Woodland sedí v roce 1949 na pláži na Floridě, přemýšlí o frontách v obchodech a prsty kreslí do písku. Inspiruje