Domů     Práce snů
Práce snů
6 minut čtení

Když jsem byla ve třeťáku na střední škole, naskytla se mi možnost jet na praxi do Řeckého pětihvězdičkového rezortu, což pro mě byla jak úžasná zkušenost, tak možnost dobrého přivýdělku. Ani jsem nedoufala, že bych mohla získat ještě něco na víc.

Když jsem na webových stránkách školy našla inzerát, okamžitě jsem se přihlásila a čekala na den pohovoru vedený přímo manažery z hotelu, kteří si do naší školy přijeli vybrat vhodné studenty. Prošla jsem, a tak mě v červnu čekal odlet směr slunečné Řecko.

Byla jsem nadšená, že mi prázdniny začínají o něco dřív a navíc že budu celé tři měsíce u moře a to bez rodičů. Škola ještě před naším odletem vyslala několik pedagogů, aby místo, kde budeme ubytovaní, zkontrolovali.

Díky tomu jsme všichni získali jistotu, že se nic nemůže stát a že nás čeká nejlepší pracovní dovolená v životě.

To jsme ovšem netušili, že všechno bude úplně jiné, než jak jsme si to malovali.

Ubytování se neslo ve znamení malých buněk, kde nebyla slibovaná klimatizace a místo nově zrekonstruovaných koupelen a toalet na nás čekali špinavé sprchové kouty plné pavouků a všemožné další havěti.

Od studentů z jiných částí republiky, kteří dorazili na místo o několik dní dříve, jsme se dozvěděli, že jejich školy už tento problém s vedením hotelu řeší. Co nám to ale bylo platné?

Nedokázala jsem pochopit, kde naši profesoři byli a jaké ubytování jim bylo ukázáno. Bohužel, už jsme byli v Řecku a nedalo se nic dělat. Rozdělili jsme si tedy pokoje a snažili se je alespoň trochu zútulnit.

Ubytovala jsem se s kamarádkou Anetou, což se ukázalo jako velmi dobré rozhodnutí, protože společně s ní jel na praxi i její přítel Tonda. Pro mě to znamenalo volný pokoj po většinu dlouhých nocí.

Byla jsem ráda, že se můžu na dvoulůžku roztahovat a svoje věci si rozložit po celé místnosti. Po problémových začátcích jsem se se situací v hotelu smířila a začala prožívat splněný sen.

Ve volných chvílích jsem s holkama chodila na pláž, koupala se a relaxovala na lehátkách, která patřila k místním barům. Řečtí číšníci nám kupovali jeden drink za druhým, mrkali na nás a mazali nás opalovacím krémem. Cítila jsem se jako princezna.

Práce byla sice náročná, ale bavila mě. Tři dny v týdnu jsem pracovala jako barmanka, zbylé dny jsem pak rozdělovala mezi hlídání dětí, údržbu bazénu a prodávání v malém krámku se suvenýry. Jakmile práce skončila, zůstávala jsem se spolužáky vzhůru.

Hodně jsme se sblížili a já mohla konečně říct, že jsem získala opravdové přátele, kteří mi pomohou i v těžkých chvílích. V noci jsem se však cítila smutná a osamocená.

Aneta stále přespávala u Tondy a v našem pokoji se ukázala jen, když se potřebovala převléct nebo osprchovat. Jakmile jsem se uložila ke spánku, vzpomínala jsem na rodiče, jak asi tráví dovolenou a co dělá bráška. V tu dobu jsem neměla žádného přítele, takže na mě doma ani nikdo jiný nečekal.

Jednou večer jsme opět vysedávali před naším oblíbeným barem a kluci se mi marně snažili vysvětlit pravidla pokeru. Dobrou zábavu překazila až bouřka, která se strhla úplně znenadání.

Spolužáci se začali pomalu trousit do svých pokojů, když se ke mně zničehonic přitočil Tonda a podíval se na mě prosebným pohledem:

„Nemohl by u tebe dneska přespat můj spolubydlící Roman? Chtěl bych mít s Anetou trošku soukromí,“ zamrkal a vyčkával, jak se rozhodnu. Zadívala jsem se na Romana. Jak to, že jsem si ho nikdy pořádně neprohlédla?

Do toho večera jsem ho vnímala jako příjemného kluka, ale při druhém pohledu z něj vyzařovalo něco víc. Příjemná krása. Byl ostříhaný na ježka, v opálené tváři mu zářil bílý úsměv a pomněnkově modré oči a pod černým tričkem se mu rýsovalo pevné tělo.

Přesto se mi do noci, kdy budeme sdílet jedno dvoulůžko, moc nechtělo. Vždyť ho vůbec neznám. Za jeho zády jsem však spatřila Anetu, jak spíná ruce a neslyšně ústy naznačuje slovíčko „prosím“.

Na nečekanou otázku jsem tedy kývla a šla tomu krasavci ukázat pokoj, který se mu pro jednu noc stane útočištěm.

Usnul přesně v tom okamžiku, kdy položil hlavu na polštář. Já však nemohla oka zamhouřit. Budilo mě jeho chrápání a také vedro, které mě obklopilo pokaždé, když přese mě automaticky přehodil ruku a přitáhl si mě do objetí.

Ráno jsem ho nechala spát a potichu se vytratil na ranní směnu připravit snídaně pro hotelové hosty.

Když skončila s aranžováním talířů s jídlem, měla jsem až do dalšího dne volno, a tak jsem se vypravila na pokoj, tam se převlékla do plavek a vyrazila na pláž.  Den u moře utekl rychle a najednou byl zase večer.

Chystala jsem se zrovna ke spánku, když se ozvalo lehké zaťukání. Ve dveřích se zjevil Roman s prosbou, zda u mě nemůže znovu spát. Zalila mě radost. Druhou společnou noc jsme spali v objetí.

Ráno, po konci směny, jsem se vrátila na pokoj, ale Romana tam nepotkala. Místo něho na mě na posteli čekalo pár místních květin a lísteček se vzkazem, abych přišla na pláž.

Rychle jsem se převlékla a vyrazila. Našla jsem ho hned u prvního baru, jak s Anetou a Tondou čeká na pití. Koupil i mě, vzal mi tašku a odvedl mě k lehátkům ve stínu. Odpoledne jsme strávili ve vodě a dováděli jako malé děti.

Roman si mě v jedné nestřežené chvíli vzal stranou a šeptem mi sdělil, že Aneta bude u Tondy spát až do konce pobytu.

„Nevadí ti, když budeme mít teď víc takových nocí, jako byla ta včerejší?“ začervenal se a objal mě kolem pasu.

„Když nebudeš chrápat“ zasmála jsem se a políbila ho přímo na rty. Po zbytek dovolené jsem měla kamaráda, spolubydlícího a partnera a doufala, že to tak i zůstane, až se vrátíme domů.

Markéta, 20 let, Olomouc

Předchozí článek
Další článek
Související články
2 minuty čtení
Člověk má asi občas sklopit zrak a neplést se do života druhých. Moje pomoc se obrátila proti mně. Zkrátka, jak se říká, pro dobrotu na žebrotu. Když jsme se nastěhovali do nového bytu, byli jsme v šoku. Brzy jsme zjistili, že soused je hrubián. Neustále se doma s manželkou hádali, a dokonce prali. Slyšeli jsme ty jejich střety přes zeď, bývalo to někdy až do rána. Byli jsme z toho s mužem n
2 minuty čtení
Se ztrátou dítěte jsem se dlouho nedokázala vypořádat jinak, než pitím. Už se to se mnou nedalo vydržet. Naštěstí přišel mocný impulz. Dcerka Anežka se mi narodila, když mi bylo téměř čtyřicet a já už v dítě ani nedoufala. S manželem jsme se o něj snažili patnáct let, už jsme dokonce zvažovali umělé oplodnění nebo adopci, když se stal zázrak. Radovali jsme se jako dva blázni, když jsem zjistila
3 minuty čtení
Když mi zavolala, že potřebuje vyklidit byt, chvíli jsem jen mlčela a držela telefon u ucha. Znala jsem ji celý život, a najednou měla zmizet? Nebyla nemocná, nic tragického se nestalo. Jen už sama nezvládala bydlet ve třetím patře bez výtahu a rozhodla se přestěhovat do menšího bytu. Řekla mi to úplně klidně, skoro jako kdyby mluvila o nákupu. „Bude to lepší,“ řekla. „Už tam stejně skoro nic n
4 minuty čtení
Moje manželství nebylo zrovna ideální, ale pořád jsem věřila, že se dá nějak napravit. Hlavně jsem si myslela, že manžel touží po tom samém. Posledních pár let nám to doma opravdu moc neklapalo. Přičítala jsem to stereotypu, letitým starostem o děti, které už vyletěly z hnízda, i našemu věku. S Tomášem jsme se nehádali, ale vlastně už jsme spolu ani moc nemluvili. Žili jsme vedle sebe a já pořá
3 minuty čtení
Byl to sen nejen můj a mého muže. Navštívit tuto zemi si moc přáli i naši synové. Vyrazit s cestovkou ale byla chyba, už to příště neuděláme. Když se po revoluci brána cestování otevřela, já byla v pátém měsíci těhotenství. Po prvorozeném synovi Jakubovi přišel za dva roky Míša, a tak jsme každé léto vyráželi maximálně na Slapy. Teprve za deset let jsme odjeli na dovolenou do Řecka. To moře, kl
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Odchází Badinková opravdu od svého manžela?
nasehvezdy.cz
Odchází Badinková opravdu od svého manžela?
Snad se nenaplnily nejčernější prognózy! Už před nedávnem jsme psali, že o manželství herečky z Polabí Kristýny Badinkové Novákové (43) se povídá všelicos. Zazněly i zvěsti o jakési mladé tanečnici,
Klášter lehne popelem, poklad zmizí. Co se ukrývá za legendou z Opatovic?
enigmaplus.cz
Klášter lehne popelem, poklad zmizí. Co se ukrývá za legendou z Opatovic?
Obrovské bohatství, tajné podzemní prostory a poklad, který možná dodnes čeká na svého objevitele. Taková pověst se po staletí pojí se zaniklým benediktinským klášterem v Opatovicích nad Labem. Ve sku
Postrach jménem Eiger: Nejděsivější hora Evropy
epochalnisvet.cz
Postrach jménem Eiger: Nejděsivější hora Evropy
Strmý kolos s názvem Eiger propichuje oblohu v nadmořské výšce 3 967 metrů a najdeme ho ve švýcarských Alpách. Není to sice nejvyšší hora Evropy, ale za to si drží punc té nejnebezpečnější a dodnes mezi horolezci budí respekt.   Může za to Nordwand alias severní stěna. Tu kvůli více než 60 zmařeným životům překřtí na
Tajemné hroby v Čelákovicích! Legenda vypráví o upírech
21stoleti.cz
Tajemné hroby v Čelákovicích! Legenda vypráví o upírech
Muž s povzdechem sleduje přijíždějící vůz. Sedí v něm příslušníci Sboru národní bezpečnosti. Mít s nimi nějaké popotahování je to poslední, o co by stál. Copak ale šlo ignorovat objevení lidské kostry
Soulad podle harmonie zlatého řezu
rezidenceonline.cz
Soulad podle harmonie zlatého řezu
Vznosné křivky rezidence Habitação Áurea v regionu Amarante na severu Pyrenejského poloostrova vytvořily díky dané koncepci prostor s přirozenou rovnováhou, otevřený krajině, světlu i modernímu rodinnému životu. Neutrální barevná paleta a přírodní textury, jež byly použity v dokonalém souladu, přispívají ke klidné a sofistikované atmosféře, zatímco architektonické prvky, jako je prosklená terasa a stropy v
FOLC představuje nové barevné varianty modelu Zoe
iluxus.cz
FOLC představuje nové barevné varianty modelu Zoe
Španělská značka brýlí Folc, kterou v Čechách nabízí pražská rodinná Optika Polák, rozšiřuje nabídku modelu Zoe o dvě nové barevné varianty s postupným přechodem odstínů. Provedení Grade Emerald a Gra
Sousedku jsem vystěhovala
skutecnepribehy.cz
Sousedku jsem vystěhovala
Když mi zavolala, že potřebuje vyklidit byt, chvíli jsem jen mlčela a držela telefon u ucha. Znala jsem ji celý život, a najednou měla zmizet? Nebyla nemocná, nic tragického se nestalo. Jen už sama nezvládala bydlet ve třetím patře bez výtahu a rozhodla se přestěhovat do menšího bytu. Řekla mi to úplně klidně, skoro jako kdyby mluvila o nákupu. „Bude
Píšeme další životní kapitolu
nejsemsama.cz
Píšeme další životní kapitolu
Když mi zavolala dcera, že se rozvádí a nemá kam jít, nabídla jsem jí, ať zůstane pár dnů u mě. Dnes jsem za to moc ráda. Kristýně bylo třiatřicet, když se jednoho podzimního večera objevila u mých dveří se dvěma kufry a očima plnýma slz. S manželem se odcizili natolik, že už vedle sebe jen přežívali, a jednoho dne
Frankfurtská polévka s párkem
tisicereceptu.cz
Frankfurtská polévka s párkem
Frankfurt u vás doma? S tímto receptem to není žádný problém! Suroviny 5 nožiček frankfurtských párků 1 větší cibule 2 lžíce sádla 3 větší brambory 3 lžičky sladké mleté papriky 70 g hladké
Zradila mistra hororu jeho múza?
historyplus.cz
Zradila mistra hororu jeho múza?
„Přece neskončíš někde v Zapadákově,“ hučí do ní kolegyně od divadla. „Ty, hvězda naší společnosti!“ Sofie váhá, ale nemá moc na vybranou. Rozešla se s manželem, má milence a ten zase mecenáše v Pošumaví. Venkovská nuda ji tam naštěstí nečeká…   Všichni tři mají jedno společné – lásku k divadlu. Herečka Sofie Körnerová (1750–1817) se stala hvězdou Wahrovy
Houba promění mravence v zombie. Stihne se jen zakousnout do listu
epochaplus.cz
Houba promění mravence v zombie. Stihne se jen zakousnout do listu
Představte si parazita, který se nastěhuje do cizího těla, změní jeho chování a nakonec svého hostitele přiměje, aby se vydal na místo ideální pro jeho vlastní smrt. Přesně takový hororový scénář se odehrává v přírodě. Některé houby rodu Ophiocordyceps dokážou ovlivnit chování mravenců tak dokonale, že si vysloužily přezdívku houby vytvářející zombie. Jenže za tímto
Národní technické muzeum připomíná 190 let hodinářské tradice rodu Hainzů
epochanacestach.cz
Národní technické muzeum připomíná 190 let hodinářské tradice rodu Hainzů
Národní technické muzeum v Praze představuje výstavu Sága rodu Hainzů, věnovanou 190. výročí založení nejstarší české hodinářské firmy. Expozice mapuje historii sedmi generací hodinářů, jejichž práce významně ovlivnila rozvoj české hodinařiny. Společnost Hainz se postupně vypracovala mezi přední výrobce osobních i věžních hodin a průmyslových časoměrných systémů. Od 19. století je rovněž spojena s péčí