Domů     Práce snů
Práce snů
6 minut čtení

Když jsem byla ve třeťáku na střední škole, naskytla se mi možnost jet na praxi do Řeckého pětihvězdičkového rezortu, což pro mě byla jak úžasná zkušenost, tak možnost dobrého přivýdělku. Ani jsem nedoufala, že bych mohla získat ještě něco na víc.

Když jsem na webových stránkách školy našla inzerát, okamžitě jsem se přihlásila a čekala na den pohovoru vedený přímo manažery z hotelu, kteří si do naší školy přijeli vybrat vhodné studenty. Prošla jsem, a tak mě v červnu čekal odlet směr slunečné Řecko.

Byla jsem nadšená, že mi prázdniny začínají o něco dřív a navíc že budu celé tři měsíce u moře a to bez rodičů. Škola ještě před naším odletem vyslala několik pedagogů, aby místo, kde budeme ubytovaní, zkontrolovali.

Díky tomu jsme všichni získali jistotu, že se nic nemůže stát a že nás čeká nejlepší pracovní dovolená v životě.

To jsme ovšem netušili, že všechno bude úplně jiné, než jak jsme si to malovali.

Ubytování se neslo ve znamení malých buněk, kde nebyla slibovaná klimatizace a místo nově zrekonstruovaných koupelen a toalet na nás čekali špinavé sprchové kouty plné pavouků a všemožné další havěti.

Od studentů z jiných částí republiky, kteří dorazili na místo o několik dní dříve, jsme se dozvěděli, že jejich školy už tento problém s vedením hotelu řeší. Co nám to ale bylo platné?

Nedokázala jsem pochopit, kde naši profesoři byli a jaké ubytování jim bylo ukázáno. Bohužel, už jsme byli v Řecku a nedalo se nic dělat. Rozdělili jsme si tedy pokoje a snažili se je alespoň trochu zútulnit.

Ubytovala jsem se s kamarádkou Anetou, což se ukázalo jako velmi dobré rozhodnutí, protože společně s ní jel na praxi i její přítel Tonda. Pro mě to znamenalo volný pokoj po většinu dlouhých nocí.

Byla jsem ráda, že se můžu na dvoulůžku roztahovat a svoje věci si rozložit po celé místnosti. Po problémových začátcích jsem se se situací v hotelu smířila a začala prožívat splněný sen.

Ve volných chvílích jsem s holkama chodila na pláž, koupala se a relaxovala na lehátkách, která patřila k místním barům. Řečtí číšníci nám kupovali jeden drink za druhým, mrkali na nás a mazali nás opalovacím krémem. Cítila jsem se jako princezna.

Práce byla sice náročná, ale bavila mě. Tři dny v týdnu jsem pracovala jako barmanka, zbylé dny jsem pak rozdělovala mezi hlídání dětí, údržbu bazénu a prodávání v malém krámku se suvenýry. Jakmile práce skončila, zůstávala jsem se spolužáky vzhůru.

Hodně jsme se sblížili a já mohla konečně říct, že jsem získala opravdové přátele, kteří mi pomohou i v těžkých chvílích. V noci jsem se však cítila smutná a osamocená.

Aneta stále přespávala u Tondy a v našem pokoji se ukázala jen, když se potřebovala převléct nebo osprchovat. Jakmile jsem se uložila ke spánku, vzpomínala jsem na rodiče, jak asi tráví dovolenou a co dělá bráška. V tu dobu jsem neměla žádného přítele, takže na mě doma ani nikdo jiný nečekal.

Jednou večer jsme opět vysedávali před naším oblíbeným barem a kluci se mi marně snažili vysvětlit pravidla pokeru. Dobrou zábavu překazila až bouřka, která se strhla úplně znenadání.

Spolužáci se začali pomalu trousit do svých pokojů, když se ke mně zničehonic přitočil Tonda a podíval se na mě prosebným pohledem:

„Nemohl by u tebe dneska přespat můj spolubydlící Roman? Chtěl bych mít s Anetou trošku soukromí,“ zamrkal a vyčkával, jak se rozhodnu. Zadívala jsem se na Romana. Jak to, že jsem si ho nikdy pořádně neprohlédla?

Do toho večera jsem ho vnímala jako příjemného kluka, ale při druhém pohledu z něj vyzařovalo něco víc. Příjemná krása. Byl ostříhaný na ježka, v opálené tváři mu zářil bílý úsměv a pomněnkově modré oči a pod černým tričkem se mu rýsovalo pevné tělo.

Přesto se mi do noci, kdy budeme sdílet jedno dvoulůžko, moc nechtělo. Vždyť ho vůbec neznám. Za jeho zády jsem však spatřila Anetu, jak spíná ruce a neslyšně ústy naznačuje slovíčko „prosím“.

Na nečekanou otázku jsem tedy kývla a šla tomu krasavci ukázat pokoj, který se mu pro jednu noc stane útočištěm.

Usnul přesně v tom okamžiku, kdy položil hlavu na polštář. Já však nemohla oka zamhouřit. Budilo mě jeho chrápání a také vedro, které mě obklopilo pokaždé, když přese mě automaticky přehodil ruku a přitáhl si mě do objetí.

Ráno jsem ho nechala spát a potichu se vytratil na ranní směnu připravit snídaně pro hotelové hosty.

Když skončila s aranžováním talířů s jídlem, měla jsem až do dalšího dne volno, a tak jsem se vypravila na pokoj, tam se převlékla do plavek a vyrazila na pláž.  Den u moře utekl rychle a najednou byl zase večer.

Chystala jsem se zrovna ke spánku, když se ozvalo lehké zaťukání. Ve dveřích se zjevil Roman s prosbou, zda u mě nemůže znovu spát. Zalila mě radost. Druhou společnou noc jsme spali v objetí.

Ráno, po konci směny, jsem se vrátila na pokoj, ale Romana tam nepotkala. Místo něho na mě na posteli čekalo pár místních květin a lísteček se vzkazem, abych přišla na pláž.

Rychle jsem se převlékla a vyrazila. Našla jsem ho hned u prvního baru, jak s Anetou a Tondou čeká na pití. Koupil i mě, vzal mi tašku a odvedl mě k lehátkům ve stínu. Odpoledne jsme strávili ve vodě a dováděli jako malé děti.

Roman si mě v jedné nestřežené chvíli vzal stranou a šeptem mi sdělil, že Aneta bude u Tondy spát až do konce pobytu.

„Nevadí ti, když budeme mít teď víc takových nocí, jako byla ta včerejší?“ začervenal se a objal mě kolem pasu.

„Když nebudeš chrápat“ zasmála jsem se a políbila ho přímo na rty. Po zbytek dovolené jsem měla kamaráda, spolubydlícího a partnera a doufala, že to tak i zůstane, až se vrátíme domů.

Markéta, 20 let, Olomouc

Předchozí článek
Další článek
Související články
3 minuty čtení
Nebyla jsem zlobivé dítě, nijak jsem toho kohouta nedráždila, on si na mě ale přesto zasedl. Nakonec musel zasáhnout dědeček. Měli jsme doma tehdy hezké hospodářství. Na dvoře pobíhaly husy a slepice, v králíkárně dupali králíci a ve chlívku spokojeně odpočíval vepřík. Všechna ta zvířata jsem milovala, až na jedno. Ztělesněným zlem na celém dvorku byl kohout. Hlídal si své slepičky dobře, jen c
2 minuty čtení
Myslela jsem si, že důležité není, jak člověk vypadá, ale jaký je uvnitř. Lidem v mém okolí to ale jedno nebylo. Bohužel ani mému manželovi. Pravdou je, že jsem dlouho spoléhala na to, že vypadám dobře i bez líčení a návštěvy kadeřnice. Ani oblečení jsem si moc nekupovala. Utrácet peníze za parádu se mi zdálo zbytečné. Teprve, když děti vyrostly a začala jsem od nich dostávat jako dárky oblečen
3 minuty čtení
Bylo mi mnohem líp, když jsem ten prokletý mobil neměla. Dneska už to vím. Nový přístroj byl chytrý až příliš. Prozradil mé největší tajemství. Na nový mobil jsem se moc těšila. Byl to můj sen! Uměl spoustu věcí! Ten mi bude každý závidět! „Na co ho potřebuješ?“ poškleboval se mi mladší bratr, který se v nových přístrojích, zejména mobilech a počítačích vyznal. „Na těch pár věcí, co na mobilu u
2 minuty čtení
Vždycky jsem měla respekt k pátku třináctého a tahle příhoda mi dokázala, že to bylo oprávněné. Pátek třináctého jsem nikdy neměla ráda. Manžel si ze mě kvůli tomu dělal legraci. Tvrdil, že žádné nešťastné dny neexistují a že člověk si vše namlouvá. Jenže já jsem ten den, kdy se v kalendáři zase objevila třináctka v kombinaci s pátkem, měla od rána zvláštní pocit. Musela jsem se vrátit domů
3 minuty čtení
Zlou ženskou si většinou představíme jako někoho, kdo je primárně zákeřný a krutý. Ona byla ale milá a životem zkoušená chudinka. Existují lidé, kteří si dokážou získat důvěru téměř okamžitě. Působí křehce, bezbranně a člověk má pocit, že jim musí pomoci. Moje bývalá švagrová Klára byla přesně taková. Dlouho jsme ji považovali za oběť nepříznivého osudu. Teprve později jsme zjistili, že skutečn
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Proč jsem musela mít ten chytrý telefon?
skutecnepribehy.cz
Proč jsem musela mít ten chytrý telefon?
Bylo mi mnohem líp, když jsem ten prokletý mobil neměla. Dneska už to vím. Nový přístroj byl chytrý až příliš. Prozradil mé největší tajemství. Na nový mobil jsem se moc těšila. Byl to můj sen! Uměl spoustu věcí! Ten mi bude každý závidět! „Na co ho potřebuješ?“ poškleboval se mi mladší bratr, který se v nových
Korsika: Francouzský ostrov plný romantiky
nejsemsama.cz
Korsika: Francouzský ostrov plný romantiky
Dechberoucí pobřežní města a městečka s atmosférou, voňavé lesy, skalnaté scenérie, přenádherné průzračné azurové moře i dotek místního tradičního života. Korsika, jižně položený francouzský ostrov, je dokonalé místo pro milovníky romantiky. Pláž Plombaggia Na Korsice jsou překrásné pláže s průzračným, tyrkysově-tmavomodrým mořem jako v Karibiku prakticky všude. Jednou z nejvyhlášenějších je Plombaggia se zlatavým pískem a oranžově zbarvenými balvany, které z ní dělají to
Vyhrajte celou partu oblíbených žlutých uličníků z rodiny Mimoňů
iluxus.cz
Vyhrajte celou partu oblíbených žlutých uličníků z rodiny Mimoňů
Mimoni patří už řadu let mezi nejoblíbenější animované postavičky na světě. Svými bláznivými nápady, nezaměnitelným humorem i roztomilým vzhledem baví děti i dospělé napříč generacemi. Není proto divu
Nejkrásnější louka Evropy říká autům dost
epochanacestach.cz
Nejkrásnější louka Evropy říká autům dost
Na první pohled to může působit paradoxně. Jedna z nejfotografovanějších krajin Dolomit se rozhodla, že návštěvníků nechce více, ale méně. Alpe di Siusi, největší vysokohorská louka v Evropě, zavádí od léta 2026 nová pravidla příjezdu, která mají jediný cíl – zachovat místo, kvůli němuž sem lidé přijíždějí. Nejde o boj proti turistům. Jde o ochranu
Polévka avgolemono
tisicereceptu.cz
Polévka avgolemono
Pokud si lámete hlavu, odkud tato polévka pochází, pak je to Řecko. Udělejte si řecký večer a zařaďte ji jako předkrm! Suroviny na 4 porce 1,2  litru kuřecího vývaru 250 g kuřecích prsou 100 r
Mercedes-Maybach VLS: Je to ještě dodávka, nebo už Grand limuzína?
epochalnisvet.cz
Mercedes-Maybach VLS: Je to ještě dodávka, nebo už Grand limuzína?
Značka Mercedes-Benz posouvá svůj vrcholný luxus do další dimenze. Opět. Připravovaná dodávka Mercedes-Maybach VLS by klidně mohla být dalším modelem v portfoliu – manifestem prostoru, klidu a absolutního komfortu pro ty, kteří sedí vzadu –, ale to oni ne, oni radši něco ultra jiného… Maybach dlouhodobě redefinuje, co znamená cestovat v přepychu. VLS tuto filozofii
Brousil si Lev ze severu zuby na Vídeň?
historyplus.cz
Brousil si Lev ze severu zuby na Vídeň?
„Ještě tam něco má,“ šacuje císařský kyrysník kapsy mrtvého švédského krále. Nestydí se, obrat nepřítele o cennosti je běžné. Pak rychle zmizí. K nepoznání zkrvaveného Gustava II. Adolfa najde jeho družina až poté, co odrazí útok.   Velkopanská politika katolických Habsburků versus protestantská nezávislost řady říšských knížat a měst. Evropa v první čtvrtině 17. století
Jak se nenápadná bakterie proměnila v pro lidstvo nebezpečnou superbakterii
21stoleti.cz
Jak se nenápadná bakterie proměnila v pro lidstvo nebezpečnou superbakterii
Bakterie Acinetobacter baumannii se v průběhu desetiletí plně adaptovala na nemocniční prostředí, ve kterém působí, a zejména na lidi. Zatímco pro zdravé jedince je neškodná, oslabené pacienty napadá
Velkoformátové obklady a dlažby
rezidenceonline.cz
Velkoformátové obklady a dlažby
Tenké a lehké prvky, používané k realizaci podlahových i stěnových povrchů, jsou díky velikostí až 320 x 160 cm a minimálním spárám velmi efektní. Obytný prostor opticky zvětší a sjednotí, jsou rovněž vstřícné ke snadnému udržování hygieny a čistoty. Výrobci je nabízejí v celé řadě působivých dekorů a materiálů. Velkoformátové obklady a dlažby věrně imitují
Návrat do paneláku: Obývací stěny, remosky a umakart dnes budí silnou nostalgii
epochaplus.cz
Návrat do paneláku: Obývací stěny, remosky a umakart dnes budí silnou nostalgii
Byty za socialismu často vypadaly jako přes kopírák. Stejné paneláky, stejné dispozice, podobný nábytek i stejné vybavení z obchodních domů. Přesto měl každý domov vlastní atmosféru a vyprávěl jiný příběh. Stačí se na chvíli vrátit do doby obývacích stěn, umakartových jader a remosek, které dodnes vzbuzují silnou nostalgii. Kdo vstoupil do běžného panelákového bytu v
Patricie Solaříková: Mají s Pagáčem ještě naději?
nasehvezdy.cz
Patricie Solaříková: Mají s Pagáčem ještě naději?
Herečce ze seriálů Specialisté či Bratři a sestry to v poslední době moc sluší. Patrice Solaříková (37) září štěstím, pomohla k tomu i nedávná oslava narozenin dcery Bibiany (5). Akce se moc poved
Muž v železné masce: Vězeň, jehož tvář nesměl spatřit téměř nikdo
enigmaplus.cz
Muž v železné masce: Vězeň, jehož tvář nesměl spatřit téměř nikdo
Patří k největším záhadám francouzských dějin. Jeho jméno nikdo nezná, tvář zůstává skrytá a důvod jeho dlouholetého věznění vyvolává spekulace už více než tři století. Muž, kterému legenda přisoudí ž