Domů     Práce snů
Práce snů
6 minut čtení

Když jsem byla ve třeťáku na střední škole, naskytla se mi možnost jet na praxi do Řeckého pětihvězdičkového rezortu, což pro mě byla jak úžasná zkušenost, tak možnost dobrého přivýdělku. Ani jsem nedoufala, že bych mohla získat ještě něco na víc.

Když jsem na webových stránkách školy našla inzerát, okamžitě jsem se přihlásila a čekala na den pohovoru vedený přímo manažery z hotelu, kteří si do naší školy přijeli vybrat vhodné studenty. Prošla jsem, a tak mě v červnu čekal odlet směr slunečné Řecko.

Byla jsem nadšená, že mi prázdniny začínají o něco dřív a navíc že budu celé tři měsíce u moře a to bez rodičů. Škola ještě před naším odletem vyslala několik pedagogů, aby místo, kde budeme ubytovaní, zkontrolovali.

Díky tomu jsme všichni získali jistotu, že se nic nemůže stát a že nás čeká nejlepší pracovní dovolená v životě.

To jsme ovšem netušili, že všechno bude úplně jiné, než jak jsme si to malovali.

Ubytování se neslo ve znamení malých buněk, kde nebyla slibovaná klimatizace a místo nově zrekonstruovaných koupelen a toalet na nás čekali špinavé sprchové kouty plné pavouků a všemožné další havěti.

Od studentů z jiných částí republiky, kteří dorazili na místo o několik dní dříve, jsme se dozvěděli, že jejich školy už tento problém s vedením hotelu řeší. Co nám to ale bylo platné?

Nedokázala jsem pochopit, kde naši profesoři byli a jaké ubytování jim bylo ukázáno. Bohužel, už jsme byli v Řecku a nedalo se nic dělat. Rozdělili jsme si tedy pokoje a snažili se je alespoň trochu zútulnit.

Ubytovala jsem se s kamarádkou Anetou, což se ukázalo jako velmi dobré rozhodnutí, protože společně s ní jel na praxi i její přítel Tonda. Pro mě to znamenalo volný pokoj po většinu dlouhých nocí.

Byla jsem ráda, že se můžu na dvoulůžku roztahovat a svoje věci si rozložit po celé místnosti. Po problémových začátcích jsem se se situací v hotelu smířila a začala prožívat splněný sen.

Ve volných chvílích jsem s holkama chodila na pláž, koupala se a relaxovala na lehátkách, která patřila k místním barům. Řečtí číšníci nám kupovali jeden drink za druhým, mrkali na nás a mazali nás opalovacím krémem. Cítila jsem se jako princezna.

Práce byla sice náročná, ale bavila mě. Tři dny v týdnu jsem pracovala jako barmanka, zbylé dny jsem pak rozdělovala mezi hlídání dětí, údržbu bazénu a prodávání v malém krámku se suvenýry. Jakmile práce skončila, zůstávala jsem se spolužáky vzhůru.

Hodně jsme se sblížili a já mohla konečně říct, že jsem získala opravdové přátele, kteří mi pomohou i v těžkých chvílích. V noci jsem se však cítila smutná a osamocená.

Aneta stále přespávala u Tondy a v našem pokoji se ukázala jen, když se potřebovala převléct nebo osprchovat. Jakmile jsem se uložila ke spánku, vzpomínala jsem na rodiče, jak asi tráví dovolenou a co dělá bráška. V tu dobu jsem neměla žádného přítele, takže na mě doma ani nikdo jiný nečekal.

Jednou večer jsme opět vysedávali před naším oblíbeným barem a kluci se mi marně snažili vysvětlit pravidla pokeru. Dobrou zábavu překazila až bouřka, která se strhla úplně znenadání.

Spolužáci se začali pomalu trousit do svých pokojů, když se ke mně zničehonic přitočil Tonda a podíval se na mě prosebným pohledem:

„Nemohl by u tebe dneska přespat můj spolubydlící Roman? Chtěl bych mít s Anetou trošku soukromí,“ zamrkal a vyčkával, jak se rozhodnu. Zadívala jsem se na Romana. Jak to, že jsem si ho nikdy pořádně neprohlédla?

Do toho večera jsem ho vnímala jako příjemného kluka, ale při druhém pohledu z něj vyzařovalo něco víc. Příjemná krása. Byl ostříhaný na ježka, v opálené tváři mu zářil bílý úsměv a pomněnkově modré oči a pod černým tričkem se mu rýsovalo pevné tělo.

Přesto se mi do noci, kdy budeme sdílet jedno dvoulůžko, moc nechtělo. Vždyť ho vůbec neznám. Za jeho zády jsem však spatřila Anetu, jak spíná ruce a neslyšně ústy naznačuje slovíčko „prosím“.

Na nečekanou otázku jsem tedy kývla a šla tomu krasavci ukázat pokoj, který se mu pro jednu noc stane útočištěm.

Usnul přesně v tom okamžiku, kdy položil hlavu na polštář. Já však nemohla oka zamhouřit. Budilo mě jeho chrápání a také vedro, které mě obklopilo pokaždé, když přese mě automaticky přehodil ruku a přitáhl si mě do objetí.

Ráno jsem ho nechala spát a potichu se vytratil na ranní směnu připravit snídaně pro hotelové hosty.

Když skončila s aranžováním talířů s jídlem, měla jsem až do dalšího dne volno, a tak jsem se vypravila na pokoj, tam se převlékla do plavek a vyrazila na pláž.  Den u moře utekl rychle a najednou byl zase večer.

Chystala jsem se zrovna ke spánku, když se ozvalo lehké zaťukání. Ve dveřích se zjevil Roman s prosbou, zda u mě nemůže znovu spát. Zalila mě radost. Druhou společnou noc jsme spali v objetí.

Ráno, po konci směny, jsem se vrátila na pokoj, ale Romana tam nepotkala. Místo něho na mě na posteli čekalo pár místních květin a lísteček se vzkazem, abych přišla na pláž.

Rychle jsem se převlékla a vyrazila. Našla jsem ho hned u prvního baru, jak s Anetou a Tondou čeká na pití. Koupil i mě, vzal mi tašku a odvedl mě k lehátkům ve stínu. Odpoledne jsme strávili ve vodě a dováděli jako malé děti.

Roman si mě v jedné nestřežené chvíli vzal stranou a šeptem mi sdělil, že Aneta bude u Tondy spát až do konce pobytu.

„Nevadí ti, když budeme mít teď víc takových nocí, jako byla ta včerejší?“ začervenal se a objal mě kolem pasu.

„Když nebudeš chrápat“ zasmála jsem se a políbila ho přímo na rty. Po zbytek dovolené jsem měla kamaráda, spolubydlícího a partnera a doufala, že to tak i zůstane, až se vrátíme domů.

Markéta, 20 let, Olomouc

Předchozí článek
Další článek
Související články
3 minuty čtení
Cítila jsem, že je ke mně osud zbytečně nespravedlivý. Myslela jsem, že peníze to spraví, a tak jsem si k nim pomohla. Nečestně a zle. Marta patřila mezi mé nejlepší přítelkyně, aspoň si to myslela. Znali jsme se z práce, ona byla o dost starší, ale celkem jsme si rozuměly. Toho jsem využila o mnoho let později. To už z ní byla vdova s velkým domem a balíkem peněz, co jí zůstaly po manželovi. J
3 minuty čtení
V životě jsem spoléhala jen na sebe. Pomoct druhému v nouzi ale pro mě byla vždy samozřejmostí. Jednou mi za to přišla nečekaná odměna. Tu práci jsem si vybrala už jako malá holčička. U zápisu do první třídy jsem tvrdila, že budu pomáhat starým a nemocným lidem. Toho snu jsem se pak držela a vystudovala zdravotní školu. Většinu života jsem poté pracovala jako pečovatelka a měla svou klientelu s
2 minuty čtení
Nikdy neříkej nikdy! To je velmi pravdivé přísloví. Nechtěla jsem žít na venkově a dřít na poli, i tak jsem se vdala za muže, který snil o vlastní farmě. Nikdy jsem nebyla holkou, která by toužila žít na venkově, starat se o zvířata a velkou zahradu, skleník, případně dokonce pole. Vysnila jsem si život v pohodlí panelového domu ve velkém městě, kde budu chodit za kulturou a maximálně budu na b
2 minuty čtení
Byl vždy tak šikovný, umí opravit všechno. O svou práci přišel a odmítal nabídky na drobné kšeftíky. Bál se, že ho budou ty ženy svádět. Už dlouho táhnu domácnost já. Manžel je fotograf, a poslední roky nemá žádné pořádné kšefty. Je ale moc šikovný, dokáže všechno doma udělat. Kamarádky říkají, že by se měl živit jako hodinový manžel. Ale on o tom nechce ani slyšet. Je posedlý představou, že vš
3 minuty čtení
Po smrti tatínka se na Šmudlu upnula. Když máma zemřela, nedokázali jsme se o to staré zvíře postarat a vzít ho z vesnice do našeho městského bytu. Svým dětem jsme se vždy snažili být oporou. Když byly malé, i když vyrostly a měly svoje vlastní malé děti. To byla naše role snad ještě náročnější. Z mladší dcery Lenky se stala samoživitelka. Partner ji nechal samotnou s tříletými dvojčátky a čtyř
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
5 lidských kuriozit z Barnumova obludária: Čtyřnohá dívka, vlkodlačí chlapec & vousatá kráska
historyplus.cz
5 lidských kuriozit z Barnumova obludária: Čtyřnohá dívka, vlkodlačí chlapec & vousatá kráska
„Pohleďte!“ zvolá principál a jedním trhem odsune závěs. Zraky návštěvníků se upřou na osobu na stupínku. Výkřiky hrůzy se mísí s fascinovanými údivy i škodolibým smíchem. „Je to člověk, nebo zvíře?“ honí se divákům zmatenými hlavami. Fyzické deformace táhnou a mnozí podnikavci si z nich udělají výnosný byznys.   Vystavuje se všechno – obrazy, sochy,
Titanic v Praze: Výstava, která vás vtáhne do skutečných osudů slavné lodi
epochanacestach.cz
Titanic v Praze: Výstava, která vás vtáhne do skutečných osudů slavné lodi
Až do 22. května 2026 se v pražském PVA EXPO PRAHA v Letňanech koná výstava Titanic – The Artifact Exhibition, která představuje stovky originálních artefaktů vyzvednutých z vraku legendární lodi. Díky autentickým exponátům a silným lidským příběhům zažijete historii Titaniku, legendárního parníku, který se v roce 1912 (15. 4. ve 2:20) potopil ke dnu Atlantiku.
Salát se sušeným masem a sušenými klíčky
tisicereceptu.cz
Salát se sušeným masem a sušenými klíčky
Sušenými naklíčenými semínky si můžete ozvláštnit jakýkoli salát. Při klíčení semínka získávají mnoho zdravotních benefitů. Celý proces klíčení totiž přemění složité struktury zásobních látek na jedno
Jak si užít Velikonoce?
nejsemsama.cz
Jak si užít Velikonoce?
Svátky jara pramení z dávných rituálů a tradic. Původní svátek Ostara byl dnem splněných přání a snů. Co jste vyslala do světa, to se vám i vrátilo. Nezapomínejte na to ani dnes. Jaká znamení si letos užijí Velikonoce nejvíc? Beran (21. 3. – 20. 4.) Pro Berany jsou Velikonoce něco jako zásobárna energie, kde mohou dobít baterky. Dejte si spoustu čerstvých bylinek, ať
Hadi vzdorují gravitaci, vědci odhalují tajemství jejich vzpřímeného „stoje“
21stoleti.cz
Hadi vzdorují gravitaci, vědci odhalují tajemství jejich vzpřímeného „stoje“
Někteří hadi, schopní šplhat po stromech, dokáží zaujmout tak zvaný S-tvar, při kterém zvednou do vzduchu až 70% svého těla, aby se dostali na vyšší větev. Vědci se nyní rozhodli tento jejich stoj, př
Bojí se Matoušková, že zůstane sama?
nasehvezdy.cz
Bojí se Matoušková, že zůstane sama?
Ačkoli krásná Johana Matoušková (37) září v seriálu Polabí a nedávno získala Českého lva za hlavní roli v minisérii Studna, zřejmě ji trápí obavy o budoucnost. Proslýchá se, že to může souviset s
Na barvách nešetřete
epochalnisvet.cz
Na barvách nešetřete
Podle odborníků děláme během malování několik chyb. Tou hlavní je, že okraje a rohy se liší od zbytku stěny. Jak tóny sladit?   Sice se traduje, že dnešní moderní barvy kocoury nedělají, ale není to tak úplně pravda. Hodně záleží na tom, jak velkou plochu malujete. Ty větší jsou na šmouhy náchylnější. Při bližším pohledu
Ježíš Spasitel bdí nad hříšným městem
epochaplus.cz
Ježíš Spasitel bdí nad hříšným městem
Vysoká kriminalita, hříšný festival a nad tím vším bdí s otevřenou náručí železobetonový Ježíš. Brazilská metropole se může pyšnit zřejmě nejslavnější sochou Krista na celém světě. Je vysoká 30 metrů a stojí na kopci Corcovado s výškou 710 m n. m. V roce 1859 Pedro Maria Boss, kněz z místní kongregace lazaristů, navrhuje postavit na vrchol hory
Sklo jako působivý architektonický materiál
rezidenceonline.cz
Sklo jako působivý architektonický materiál
Velkoplošné prvky ze živého transparentního materiálu stavbu osvěžují, propouštějí do jejího nitra spoustu světla, a tím zlepšují kvalitu vnitřního prostředí. Navíc významně ovlivňují vzhled budovy. Tak jako dřevo a kámen v konstrukčních řešeních zdařile zastupuje ocel, výplně z cihelného či jiného zdiva zase velmi působivě nahrazuje sklo. Jeho vizuálního benefitu v podobě zrcadlení oblohy i
Socha ve skále ve mně probudila chuť žít
skutecnepribehy.cz
Socha ve skále ve mně probudila chuť žít
Po smrti manžela jsem ztratila radost ze života. Dcera si o mě dělala starosti. Pak se jí ale zdál podivný sen, díky němuž jsme objevili magické místo, které mi pomohlo. Když mě ta strašná událost postihla, už jsem nebyla nejmladší. S mužem jsme si společně užívali první roky v důchodu na naší chaloupce. Vím, že je mnoho žen,
Oslavy Velikonoc zavánějí pradávnými kulty a rituály. Kde mají kořeny?
enigmaplus.cz
Oslavy Velikonoc zavánějí pradávnými kulty a rituály. Kde mají kořeny?
Velikonoce jsou svátky radosti, znovuzrození a světla. Jenže pod barevnou slupkou pomlázek, vajíček a beránků se skrývá cosi mnohem staršího, a to vrstvy tajemství, dávných rituálů a nejasných symbolů
DS 3 Maison Sarah Lavoine, symbol umění života a dokonalosti francouzské technologie
iluxus.cz
DS 3 Maison Sarah Lavoine, symbol umění života a dokonalosti francouzské technologie
elegance, odvahy a znalostí. Tato nová kolekce představuje současnou a obnovenou vizi vytříbenosti: mladou, asertivní, inspirativní, a přitom hluboce věrnou identitě DS Automobiles a jedinečnému umění