Domů     Práce snů
Práce snů
6 minut čtení

Když jsem byla ve třeťáku na střední škole, naskytla se mi možnost jet na praxi do Řeckého pětihvězdičkového rezortu, což pro mě byla jak úžasná zkušenost, tak možnost dobrého přivýdělku. Ani jsem nedoufala, že bych mohla získat ještě něco na víc.

Když jsem na webových stránkách školy našla inzerát, okamžitě jsem se přihlásila a čekala na den pohovoru vedený přímo manažery z hotelu, kteří si do naší školy přijeli vybrat vhodné studenty. Prošla jsem, a tak mě v červnu čekal odlet směr slunečné Řecko.

Byla jsem nadšená, že mi prázdniny začínají o něco dřív a navíc že budu celé tři měsíce u moře a to bez rodičů. Škola ještě před naším odletem vyslala několik pedagogů, aby místo, kde budeme ubytovaní, zkontrolovali.

Díky tomu jsme všichni získali jistotu, že se nic nemůže stát a že nás čeká nejlepší pracovní dovolená v životě.

To jsme ovšem netušili, že všechno bude úplně jiné, než jak jsme si to malovali.

Ubytování se neslo ve znamení malých buněk, kde nebyla slibovaná klimatizace a místo nově zrekonstruovaných koupelen a toalet na nás čekali špinavé sprchové kouty plné pavouků a všemožné další havěti.

Od studentů z jiných částí republiky, kteří dorazili na místo o několik dní dříve, jsme se dozvěděli, že jejich školy už tento problém s vedením hotelu řeší. Co nám to ale bylo platné?

Nedokázala jsem pochopit, kde naši profesoři byli a jaké ubytování jim bylo ukázáno. Bohužel, už jsme byli v Řecku a nedalo se nic dělat. Rozdělili jsme si tedy pokoje a snažili se je alespoň trochu zútulnit.

Ubytovala jsem se s kamarádkou Anetou, což se ukázalo jako velmi dobré rozhodnutí, protože společně s ní jel na praxi i její přítel Tonda. Pro mě to znamenalo volný pokoj po většinu dlouhých nocí.

Byla jsem ráda, že se můžu na dvoulůžku roztahovat a svoje věci si rozložit po celé místnosti. Po problémových začátcích jsem se se situací v hotelu smířila a začala prožívat splněný sen.

Ve volných chvílích jsem s holkama chodila na pláž, koupala se a relaxovala na lehátkách, která patřila k místním barům. Řečtí číšníci nám kupovali jeden drink za druhým, mrkali na nás a mazali nás opalovacím krémem. Cítila jsem se jako princezna.

Práce byla sice náročná, ale bavila mě. Tři dny v týdnu jsem pracovala jako barmanka, zbylé dny jsem pak rozdělovala mezi hlídání dětí, údržbu bazénu a prodávání v malém krámku se suvenýry. Jakmile práce skončila, zůstávala jsem se spolužáky vzhůru.

Hodně jsme se sblížili a já mohla konečně říct, že jsem získala opravdové přátele, kteří mi pomohou i v těžkých chvílích. V noci jsem se však cítila smutná a osamocená.

Aneta stále přespávala u Tondy a v našem pokoji se ukázala jen, když se potřebovala převléct nebo osprchovat. Jakmile jsem se uložila ke spánku, vzpomínala jsem na rodiče, jak asi tráví dovolenou a co dělá bráška. V tu dobu jsem neměla žádného přítele, takže na mě doma ani nikdo jiný nečekal.

Jednou večer jsme opět vysedávali před naším oblíbeným barem a kluci se mi marně snažili vysvětlit pravidla pokeru. Dobrou zábavu překazila až bouřka, která se strhla úplně znenadání.

Spolužáci se začali pomalu trousit do svých pokojů, když se ke mně zničehonic přitočil Tonda a podíval se na mě prosebným pohledem:

„Nemohl by u tebe dneska přespat můj spolubydlící Roman? Chtěl bych mít s Anetou trošku soukromí,“ zamrkal a vyčkával, jak se rozhodnu. Zadívala jsem se na Romana. Jak to, že jsem si ho nikdy pořádně neprohlédla?

Do toho večera jsem ho vnímala jako příjemného kluka, ale při druhém pohledu z něj vyzařovalo něco víc. Příjemná krása. Byl ostříhaný na ježka, v opálené tváři mu zářil bílý úsměv a pomněnkově modré oči a pod černým tričkem se mu rýsovalo pevné tělo.

Přesto se mi do noci, kdy budeme sdílet jedno dvoulůžko, moc nechtělo. Vždyť ho vůbec neznám. Za jeho zády jsem však spatřila Anetu, jak spíná ruce a neslyšně ústy naznačuje slovíčko „prosím“.

Na nečekanou otázku jsem tedy kývla a šla tomu krasavci ukázat pokoj, který se mu pro jednu noc stane útočištěm.

Usnul přesně v tom okamžiku, kdy položil hlavu na polštář. Já však nemohla oka zamhouřit. Budilo mě jeho chrápání a také vedro, které mě obklopilo pokaždé, když přese mě automaticky přehodil ruku a přitáhl si mě do objetí.

Ráno jsem ho nechala spát a potichu se vytratil na ranní směnu připravit snídaně pro hotelové hosty.

Když skončila s aranžováním talířů s jídlem, měla jsem až do dalšího dne volno, a tak jsem se vypravila na pokoj, tam se převlékla do plavek a vyrazila na pláž.  Den u moře utekl rychle a najednou byl zase večer.

Chystala jsem se zrovna ke spánku, když se ozvalo lehké zaťukání. Ve dveřích se zjevil Roman s prosbou, zda u mě nemůže znovu spát. Zalila mě radost. Druhou společnou noc jsme spali v objetí.

Ráno, po konci směny, jsem se vrátila na pokoj, ale Romana tam nepotkala. Místo něho na mě na posteli čekalo pár místních květin a lísteček se vzkazem, abych přišla na pláž.

Rychle jsem se převlékla a vyrazila. Našla jsem ho hned u prvního baru, jak s Anetou a Tondou čeká na pití. Koupil i mě, vzal mi tašku a odvedl mě k lehátkům ve stínu. Odpoledne jsme strávili ve vodě a dováděli jako malé děti.

Roman si mě v jedné nestřežené chvíli vzal stranou a šeptem mi sdělil, že Aneta bude u Tondy spát až do konce pobytu.

„Nevadí ti, když budeme mít teď víc takových nocí, jako byla ta včerejší?“ začervenal se a objal mě kolem pasu.

„Když nebudeš chrápat“ zasmála jsem se a políbila ho přímo na rty. Po zbytek dovolené jsem měla kamaráda, spolubydlícího a partnera a doufala, že to tak i zůstane, až se vrátíme domů.

Markéta, 20 let, Olomouc

Předchozí článek
Další článek
Související články
3 minuty čtení
Na nadpřirozené věci a mocnosti jsem coby moderní žena nikdy nevěřila. Po letech už mám na tyto věci jiný názor. Něco mezi nebem a zemí možná existuje, tím jsem si jistá. Na pouti jsme si kdysi dávno nechaly s kamarádkou hádat z ruky od cikánky. Nechtěla jsem, měla jsem z toho hrůzu, ale kámoška se mi vysmála, že prý jsem přecitlivělá a všeho se moc bojím. Pak jsem toho litovala. Předpověděla m
3 minuty čtení
Kdyby mi někdo před rokem řekl, že mě nejvíc zlomí žena, se kterou jsem si svěřovala nejniternější pocity, nikdy bych mu nevěřila! Mužům jsem už dávno nevěřila. Ženy jsem považovala za bezpečný přístav. Chyba. Velká a trapná chyba. Jmenovala se Alena. Přistěhovala se do vedlejšího bytu po rozvodu. Stejný věk, stejný smutek i stejně osamělé večery. Začaly jsme si spolu povídat před domem, když b
4 minuty čtení
Peníze, šperky, vkladní knížku, a dokonce i několik obrazů ze zdi! To vše si u nás „vypůjčila“ moje sestra! A víte proč? Protože nás nenáviděla! Moje sestra byla o hodně let mladší a já ji od narození měla neustále na krku. Jako starší jsem za ni musela být vždy zodpovědná, a ona si zvykla mé péče maximálně využívat. A zdálo se, že to tak bude nejspíš navždy. Měla jsem už dávno vlastní rodinu,
5 minut čtení
Musím se svěřit se svým tajemstvím, které již dál neunesu. Nikdy jsem ho nikomu neřekla, ale teď cítím, že je čas jít s pravdou ven. Jak stárnu, chci mít čistý stůl. Vím, že už mi zbývá jen pár let, tak to chci konečně dostat ven. Ne kvůli pomstě, ale kvůli sobě. Žila jsem svůj život Jako třicetiletá mladá žena jsem se seznámila s Dagmar. Pracovaly jsme obě v účtárně velkého podniku. Já n
3 minuty čtení
Nafoukaná sousedka si velmi zakládala na své psí aristokratce a naší pouliční směskou Alíkem pohrdala. Tak jsem musela vzít spravedlnost do svých rukou. Poté, co jsme se s Tondou vzali, bydleli jsme v městském bytě. Jak se nám ale narodila dvojčátka, začali jsme shánět domek na vsi. Děti totiž trpěly různými zdravotními neduhy a doktorka nám poradila, že by jim prospěl čerstvý vzduch. Sehnali j
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Malý Bělohrad – místo, kde se budete cítit jako doma
epochanacestach.cz
Malý Bělohrad – místo, kde se budete cítit jako doma
Nejsou okázalé ani velké. Lázně Bělohrad si ale zakládají na tom, že klientům navodí pocit domova. A i kvůli tomu se sem lidé už zhruba 130 let rádi vracejí. Nejsou tu obří lázeňské koncerty ani velkolepé akce. Dokonce tu nenajdete ani pravou kolonádu. Ne že by tu nebyla. Ale mnoho lidí si jí nevšimne, ani se jí
Nálezy z Lindowu: Hlava ženy a zavražděný druid
epochaplus.cz
Nálezy z Lindowu: Hlava ženy a zavražděný druid
Hlasy napovídají, že je na jindy opuštěném místě živo. Děsivý výkřik vystřídají tupé rány, a pak nelidské zaúpění. Po pár minutách útočníci prchají. Kdyby jen tušili, že jejich oběť jednou skončí v muzeu. Asi 20 kilometrů od Manchesteru se rozkládá rašeliniště, které místní znají jako Lindow. Místo ale kromě močálů skrývá pozůstatky minulosti. Bažinné překvapení První
Bavor šel na audienci s mrtvolou
historyplus.cz
Bavor šel na audienci s mrtvolou
Poražený nepřítel kajícně pokleká před trůnem, na němž sedí sám král. Rebel uznává porážku a prosí o odpuštění. Odpovědi se však nedočká. Mrtví totiž nemluví. Poté, co je 4. srpna 1306 v Olomouci zavražděn král Václav III. (*1289), se o uvolněný český trůn rozpoutá boj. Ujímá se ho Jindřich Korutanský (asi 1265–1335), ale sám římskoněmecký král
Tisíciletý smích: Antika plná vtipů
epochalnisvet.cz
Tisíciletý smích: Antika plná vtipů
Dávní Řekové sice milují filozofii a hluboké myšlenky, ale také se rádi zasmějí. Dobře dochovaná (a známá) sbírka vtipů totiž pochází z Řecka ze 4. nebo 5. století, tedy z konce starověku, a nese název Filogelos (Milovník smíchu).   Najdeme v ní 265 vtipů různého zaměření a námětů, kde často vystupuje postava scholastika. Někteří badatelé
Základní těsto na pizzu
nejsemsama.cz
Základní těsto na pizzu
Těsto na pizzu můžete samozřejmě koupit v prášku nebo mražené. Ale když se do jeho přípravy pustíte sami, bude nepochybně mnohem lepší. Ingredience: ● 20 g droždí ● 500 g polohrubé mouky (a ještě trochu na podsypání) ● 5 lžic panenského olivového oleje ● lžička soli Postup: Z droždí, cukru a čtyř lžic vlažné vody připravte kvásek a nechte ho v teple vzejít. Do velké mísy dejte mouku, sůl a olej. Vše
Sen mi prozradil neštěstí
skutecnepribehy.cz
Sen mi prozradil neštěstí
Na sny jsem nikdy nevěřila a považovala je za hloupost. Zvlášť takové, o nichž se mezi lidmi hovoří jako o takzvaných věšteckých… Už od střední jsem měla ve své blízkosti dva diametrálně odlišné přátele. Spolužačku Hanku a pak rodinného přítele Igora, který mě brával ven za kulturou. Zatímco Hanka představovala vrstevnici ze třídy, Igorovi bylo
Načapala Anastasia Trmal svého fotbalistu s jinou?
nasehvezdy.cz
Načapala Anastasia Trmal svého fotbalistu s jinou?
Život po boku hvězdného gólmana vypadá na fotkách snově, ale realita je prý pro herečku Anastasii Trmal (25) mnohem mrazivější. Mezi herečkou Anastasií Trmal (25) a brankářem Matoušem Trmalem (27)
Vikingové v Americe: Historie plná záhad
enigmaplus.cz
Vikingové v Americe: Historie plná záhad
Ani po objevení ruin vikingské osady na kanadském ostrově Newfoundlandu se dlouho nezdálo, že je nutné zpochybnit prvenství Kryštofa Kolumba. Trosky zdánlivě naznačovaly, že vikingský pokus o osídlení
Sklo jako působivý architektonický materiál
rezidenceonline.cz
Sklo jako působivý architektonický materiál
Velkoplošné prvky ze živého transparentního materiálu stavbu osvěžují, propouštějí do jejího nitra spoustu světla, a tím zlepšují kvalitu vnitřního prostředí. Navíc významně ovlivňují vzhled budovy. Tak jako dřevo a kámen v konstrukčních řešeních zdařile zastupuje ocel, výplně z cihelného či jiného zdiva zase velmi působivě nahrazuje sklo. Jeho vizuálního benefitu v podobě zrcadlení oblohy i
Ovocná fajnovka zvaná porridge
tisicereceptu.cz
Ovocná fajnovka zvaná porridge
Porridge je vznešenější název pro kaši, něco jako když místo kaše řeknete pyré Zkuste tenhle recept na vynikající ovocnou kaši, třeba ke snídani. Suroviny na 1 porci 2 lžíce kokosu 0,2 l mlé
Muzika je živá voda pro mozek: Pomáhá nejenom při Alzheimerově chorobě
21stoleti.cz
Muzika je živá voda pro mozek: Pomáhá nejenom při Alzheimerově chorobě
Hudba není jenom zvuk. Je to puls, rytmus a harmonie, které proudí naším mozkem doslova jako životodárný gejzír. Už dávno víme, že mozek při poslechu nebo hraní hudby nepracuje pasivně, ale aktivuje r
Livigno na talíři: regionální poklady z hor
iluxus.cz
Livigno na talíři: regionální poklady z hor
Nikde jinde v Itálii nenajdete podobnou kombinaci chutí a tradic jako v Livignu. Horská izolace, blízkost Švýcarska a život v náročném prostředí formovaly místní kuchyni po staletí. Typické jídla jako