Domů     Práce snů
Práce snů
6 minut čtení

Když jsem byla ve třeťáku na střední škole, naskytla se mi možnost jet na praxi do Řeckého pětihvězdičkového rezortu, což pro mě byla jak úžasná zkušenost, tak možnost dobrého přivýdělku. Ani jsem nedoufala, že bych mohla získat ještě něco na víc.

Když jsem na webových stránkách školy našla inzerát, okamžitě jsem se přihlásila a čekala na den pohovoru vedený přímo manažery z hotelu, kteří si do naší školy přijeli vybrat vhodné studenty. Prošla jsem, a tak mě v červnu čekal odlet směr slunečné Řecko.

Byla jsem nadšená, že mi prázdniny začínají o něco dřív a navíc že budu celé tři měsíce u moře a to bez rodičů. Škola ještě před naším odletem vyslala několik pedagogů, aby místo, kde budeme ubytovaní, zkontrolovali.

Díky tomu jsme všichni získali jistotu, že se nic nemůže stát a že nás čeká nejlepší pracovní dovolená v životě.

To jsme ovšem netušili, že všechno bude úplně jiné, než jak jsme si to malovali.

Ubytování se neslo ve znamení malých buněk, kde nebyla slibovaná klimatizace a místo nově zrekonstruovaných koupelen a toalet na nás čekali špinavé sprchové kouty plné pavouků a všemožné další havěti.

Od studentů z jiných částí republiky, kteří dorazili na místo o několik dní dříve, jsme se dozvěděli, že jejich školy už tento problém s vedením hotelu řeší. Co nám to ale bylo platné?

Nedokázala jsem pochopit, kde naši profesoři byli a jaké ubytování jim bylo ukázáno. Bohužel, už jsme byli v Řecku a nedalo se nic dělat. Rozdělili jsme si tedy pokoje a snažili se je alespoň trochu zútulnit.

Ubytovala jsem se s kamarádkou Anetou, což se ukázalo jako velmi dobré rozhodnutí, protože společně s ní jel na praxi i její přítel Tonda. Pro mě to znamenalo volný pokoj po většinu dlouhých nocí.

Byla jsem ráda, že se můžu na dvoulůžku roztahovat a svoje věci si rozložit po celé místnosti. Po problémových začátcích jsem se se situací v hotelu smířila a začala prožívat splněný sen.

Ve volných chvílích jsem s holkama chodila na pláž, koupala se a relaxovala na lehátkách, která patřila k místním barům. Řečtí číšníci nám kupovali jeden drink za druhým, mrkali na nás a mazali nás opalovacím krémem. Cítila jsem se jako princezna.

Práce byla sice náročná, ale bavila mě. Tři dny v týdnu jsem pracovala jako barmanka, zbylé dny jsem pak rozdělovala mezi hlídání dětí, údržbu bazénu a prodávání v malém krámku se suvenýry. Jakmile práce skončila, zůstávala jsem se spolužáky vzhůru.

Hodně jsme se sblížili a já mohla konečně říct, že jsem získala opravdové přátele, kteří mi pomohou i v těžkých chvílích. V noci jsem se však cítila smutná a osamocená.

Aneta stále přespávala u Tondy a v našem pokoji se ukázala jen, když se potřebovala převléct nebo osprchovat. Jakmile jsem se uložila ke spánku, vzpomínala jsem na rodiče, jak asi tráví dovolenou a co dělá bráška. V tu dobu jsem neměla žádného přítele, takže na mě doma ani nikdo jiný nečekal.

Jednou večer jsme opět vysedávali před naším oblíbeným barem a kluci se mi marně snažili vysvětlit pravidla pokeru. Dobrou zábavu překazila až bouřka, která se strhla úplně znenadání.

Spolužáci se začali pomalu trousit do svých pokojů, když se ke mně zničehonic přitočil Tonda a podíval se na mě prosebným pohledem:

„Nemohl by u tebe dneska přespat můj spolubydlící Roman? Chtěl bych mít s Anetou trošku soukromí,“ zamrkal a vyčkával, jak se rozhodnu. Zadívala jsem se na Romana. Jak to, že jsem si ho nikdy pořádně neprohlédla?

Do toho večera jsem ho vnímala jako příjemného kluka, ale při druhém pohledu z něj vyzařovalo něco víc. Příjemná krása. Byl ostříhaný na ježka, v opálené tváři mu zářil bílý úsměv a pomněnkově modré oči a pod černým tričkem se mu rýsovalo pevné tělo.

Přesto se mi do noci, kdy budeme sdílet jedno dvoulůžko, moc nechtělo. Vždyť ho vůbec neznám. Za jeho zády jsem však spatřila Anetu, jak spíná ruce a neslyšně ústy naznačuje slovíčko „prosím“.

Na nečekanou otázku jsem tedy kývla a šla tomu krasavci ukázat pokoj, který se mu pro jednu noc stane útočištěm.

Usnul přesně v tom okamžiku, kdy položil hlavu na polštář. Já však nemohla oka zamhouřit. Budilo mě jeho chrápání a také vedro, které mě obklopilo pokaždé, když přese mě automaticky přehodil ruku a přitáhl si mě do objetí.

Ráno jsem ho nechala spát a potichu se vytratil na ranní směnu připravit snídaně pro hotelové hosty.

Když skončila s aranžováním talířů s jídlem, měla jsem až do dalšího dne volno, a tak jsem se vypravila na pokoj, tam se převlékla do plavek a vyrazila na pláž.  Den u moře utekl rychle a najednou byl zase večer.

Chystala jsem se zrovna ke spánku, když se ozvalo lehké zaťukání. Ve dveřích se zjevil Roman s prosbou, zda u mě nemůže znovu spát. Zalila mě radost. Druhou společnou noc jsme spali v objetí.

Ráno, po konci směny, jsem se vrátila na pokoj, ale Romana tam nepotkala. Místo něho na mě na posteli čekalo pár místních květin a lísteček se vzkazem, abych přišla na pláž.

Rychle jsem se převlékla a vyrazila. Našla jsem ho hned u prvního baru, jak s Anetou a Tondou čeká na pití. Koupil i mě, vzal mi tašku a odvedl mě k lehátkům ve stínu. Odpoledne jsme strávili ve vodě a dováděli jako malé děti.

Roman si mě v jedné nestřežené chvíli vzal stranou a šeptem mi sdělil, že Aneta bude u Tondy spát až do konce pobytu.

„Nevadí ti, když budeme mít teď víc takových nocí, jako byla ta včerejší?“ začervenal se a objal mě kolem pasu.

„Když nebudeš chrápat“ zasmála jsem se a políbila ho přímo na rty. Po zbytek dovolené jsem měla kamaráda, spolubydlícího a partnera a doufala, že to tak i zůstane, až se vrátíme domů.

Markéta, 20 let, Olomouc

Předchozí článek
Další článek
Související články
2 minuty čtení
Bydlela jsem sama. Netoužila jsem po muži, ale když se objevil tajemný ctitel, srdce mi poskočilo. Jedno pondělní ráno jsem otevřela branku a u schodů stála malá kytice. Nebyla zabalená v ničem zvláštním, jen převázaná provázkem. Jemné květiny, půvabné, určitě koupené. Nejdřív jsem si myslela, že se někdo spletl, že to mělo být sousedům. Za týden tam ale byla další kytice. A pak další. Každý tý
3 minuty čtení
Kdysi jsem pomohla bývalé kolegyni, když se její dcera dostala do velkých problémů. O pár let později jsem potřebovala podobnou laskavost já. Znaly jsme se z firmy, kde jsme spolu s Ivanou několik let pracovaly. Byly jsme si docela blízké, ale když jsem odešla pracovat jinam, naše cesty se postupně rozešly. Jednoho dne jsme se náhodou potkaly ve městě. Sotva jsme prohodily pár vět, Ivana se roz
3 minuty čtení
Měla jsem pocit, že kamkoli přijdu, něco pokazím. Pak jsem ale potkala Kryštofa, kterého moje nešikovnost okouzlila. Vždycky jsem se cítila jako chodící katastrofa. Moje starší sestra Zuzana byla vždy dokonalá, s bezchybnou kariérou a účesem. Já jsem byla magnet na drobné nehody. Zuzana mi to navíc s oblibou předhazovala při každé rodinné sešlosti. Dobré srdce Své nedostatky jsem se snaži
3 minuty čtení
Moje matka dělala celé rodině starosti. Špatně chodila, polehávala, o nic se nezajímala. Lámali jsme si hlavu, jak ji rozveselit. Dřív byla moje maminka plná života. Její smích vyplňoval každý kout našeho domu, její energie byla silou, na kterou jsme spoléhali. Pak se postupně měnila v tichou, popletenou stařenku. Nejdřív to byly zapomenuté, uschlé květiny na parapetu, pak únava a pohled do prá
3 minuty čtení
Sousedka Míla byla posedlá aranžováním a výrobou dekorací. Otevřela si obchůdek, který slušně vynášel. To jsem nemohla nechat jen tak! Hodně lidí nemá to štěstí, že by se věnovali práci, která je baví, nebo o jaké vždycky snili. Ani mně se to nepoštěstilo, vyučila jsem se prodavačkou. Sedět za kasou v supermarketu mě ale nikdy netěšilo. Se sousedkou Mílou jsem se znala od dětství. Na základce c
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Proteinové lívance
tisicereceptu.cz
Proteinové lívance
Odměna po tréninku je tu pro vás. Suroviny na 1 porci 3–4 bílky 125 ml mandlového mléka (může být i kravské) 1 vanilkový koktejl v prášku špetka soli kokosový olej na smažení kakao s umělým
Ráj uprostřed rakouských Alp jménem Goldener Berg
iluxus.cz
Ráj uprostřed rakouských Alp jménem Goldener Berg
Ve ski-in-ski-out hotelu Goldener Berg začíná zimní den téměř bez přechodu mezi snem a skutečností. Hotel leží v Oberlechu v nadmořské výšce 1 700 metrů a lyže se tu nasazují prakticky u dveří od poko
Pošírovaná turecká vejce
nejsemsama.cz
Pošírovaná turecká vejce
Tradiční turecká snídaně vás ráno příjemně nastartuje a navíc vydatně nasytí. Na 2 porce potřebujete: ✿ 2 vejce ✿ 150 g bílého řeckého jogurtu ✿ 1–2 stroužky česneku ✿ 1 lžíci másla ✿ 1 chilli papričku ✿ špetku chilli vloček ✿ 1 lžíci octa ✿ sůl, pepř ✿ bylinky 1. V misce smíchejte jogurt s prolisovaným česnekem a špetkou soli. Nechte chvíli odležet při
Nejen ptáci a hmyz! Ve vzduchu si poradí i jiná zvířata
21stoleti.cz
Nejen ptáci a hmyz! Ve vzduchu si poradí i jiná zvířata
Pokud nepočítáme člověka, jsou za krále oblohy považováni ptáci. Letecké dovednosti většiny z nich lze označit za skutečně dechberoucí. Rovněž mnoho zástupců hmyzí říše dokáže rozkmitat křídla a šokov
Šli v tichosti Benešová a Matonoha od sebe?
nasehvezdy.cz
Šli v tichosti Benešová a Matonoha od sebe?
Manželství herečky ze seriálu Boží plán Lucie Benešové (52) a herce z Comebacku Tomáše Matonohy (55) definitivně pohřbeno? Když nyní Benešová v televizním pořadu o cestování mluvila o malebném okolí
Kateřinu z Lokšan zavraždil její syn
historyplus.cz
Kateřinu z Lokšan zavraždil její syn
Mladík s řevem pobíhá po komnatě, máchá dýkou a vyhrožuje, že se zabije. Jeho matka nehledí na nebezpečí a vrhá se mu na pomoc. Krev, která dnes bude prolita, ale bude její. Svůj původem slezský rytířský rod přivádí do Čech Jiří Lokšanský z Lokšan (asi 1491–1551) díky tomu, že se v roce 1523 stává sekretářem krále Ludvíka
Soulad podle harmonie zlatého řezu
rezidenceonline.cz
Soulad podle harmonie zlatého řezu
Vznosné křivky rezidence Habitação Áurea v regionu Amarante na severu Pyrenejského poloostrova vytvořily díky dané koncepci prostor s přirozenou rovnováhou, otevřený krajině, světlu i modernímu rodinnému životu. Neutrální barevná paleta a přírodní textury, jež byly použity v dokonalém souladu, přispívají ke klidné a sofistikované atmosféře, zatímco architektonické prvky, jako je prosklená terasa a stropy v
Proč se nám chce spát po vydatném obědě? Za ospalostí není jen plný žaludek
epochaplus.cz
Proč se nám chce spát po vydatném obědě? Za ospalostí není jen plný žaludek
Zná to téměř každý. Dojíme poslední sousto, opřeme se o židli a najednou máme pocit, že bychom nejraději zavřeli oči a na chvíli zmizeli ze světa. Odpolední ospalost přitom není pouhým důsledkem přejedení. Svou roli hrají biologické hodiny, hormony, složení jídla i signály, které si mezi sebou posílají střeva a mozek. Proč nás po obědě
Tak mě sprostě podvedli!
skutecnepribehy.cz
Tak mě sprostě podvedli!
Nikdy jsem si o sobě nemyslela, že jsem naivní. Vždycky jsem byla opatrná, ale podvodníci si vždy najdou cestu. Když mi jednoho dopoledne zazvonil telefon, muž na druhém konci se představil jako pracovník banky. Mluvil klidně, slušně a znal moje jméno. Řekl mi, že někdo se právě pokouší dostat k mému účtu a že musíme rychle zabránit převodu peněz.
Samhain, noc, kdy se podle Keltů otevírá brána mezi světem živých a mrtvých
enigmaplus.cz
Samhain, noc, kdy se podle Keltů otevírá brána mezi světem živých a mrtvých
Ještě dávno před vznikem křesťanských Dušiček zapalují lidé na konci října ohně, připravují jídlo pro neviditelné návštěvníky a věří, že hranice mezi světem živých a mrtvých na okamžik slábne. Keltové
Vánoční země Sasko: tam, kde jsou Vánoce doma
epochanacestach.cz
Vánoční země Sasko: tam, kde jsou Vánoce doma
Sasko během adventu nabízí skutečně jedinečné zážitky. Jen málo regionů v Německu spojuje tolik staletých zvyků, řemesel, kulinářských specialit a akcí s nádhernou stylovou atmosférou. V okouzlující zasněžené krajině, ve slavnostně osvětlených starých městech a na hradech a zámcích ožívá vánoční období různými způsoby. A skvělé je, že mnoho saských vánočních tradic lze objevovat po
Stínoví lidé: Temné bytosti z jiných dimenzí, nebo jen hra mysli?
epochalnisvet.cz
Stínoví lidé: Temné bytosti z jiných dimenzí, nebo jen hra mysli?
Svědci z celého světa popisují nezávisle na sobě tytéž detaily: černou siluetu bez rysů, klobouk se širokou krempou a mrazivý pocit, že si je někdo prohlíží. Někdy stojí u nohou postele, jindy se mihnou koutkem oka a zmizí. Jsou to návštěvníci odjinud, nebo jen mimořádně přesvědčivý výtvor našeho mozku? Noc v americkém obytném přívěsu.