Domů     Práce snů
Práce snů
6 minut čtení

Když jsem byla ve třeťáku na střední škole, naskytla se mi možnost jet na praxi do Řeckého pětihvězdičkového rezortu, což pro mě byla jak úžasná zkušenost, tak možnost dobrého přivýdělku. Ani jsem nedoufala, že bych mohla získat ještě něco na víc.

Když jsem na webových stránkách školy našla inzerát, okamžitě jsem se přihlásila a čekala na den pohovoru vedený přímo manažery z hotelu, kteří si do naší školy přijeli vybrat vhodné studenty. Prošla jsem, a tak mě v červnu čekal odlet směr slunečné Řecko.

Byla jsem nadšená, že mi prázdniny začínají o něco dřív a navíc že budu celé tři měsíce u moře a to bez rodičů. Škola ještě před naším odletem vyslala několik pedagogů, aby místo, kde budeme ubytovaní, zkontrolovali.

Díky tomu jsme všichni získali jistotu, že se nic nemůže stát a že nás čeká nejlepší pracovní dovolená v životě.

To jsme ovšem netušili, že všechno bude úplně jiné, než jak jsme si to malovali.

Ubytování se neslo ve znamení malých buněk, kde nebyla slibovaná klimatizace a místo nově zrekonstruovaných koupelen a toalet na nás čekali špinavé sprchové kouty plné pavouků a všemožné další havěti.

Od studentů z jiných částí republiky, kteří dorazili na místo o několik dní dříve, jsme se dozvěděli, že jejich školy už tento problém s vedením hotelu řeší. Co nám to ale bylo platné?

Nedokázala jsem pochopit, kde naši profesoři byli a jaké ubytování jim bylo ukázáno. Bohužel, už jsme byli v Řecku a nedalo se nic dělat. Rozdělili jsme si tedy pokoje a snažili se je alespoň trochu zútulnit.

Ubytovala jsem se s kamarádkou Anetou, což se ukázalo jako velmi dobré rozhodnutí, protože společně s ní jel na praxi i její přítel Tonda. Pro mě to znamenalo volný pokoj po většinu dlouhých nocí.

Byla jsem ráda, že se můžu na dvoulůžku roztahovat a svoje věci si rozložit po celé místnosti. Po problémových začátcích jsem se se situací v hotelu smířila a začala prožívat splněný sen.

Ve volných chvílích jsem s holkama chodila na pláž, koupala se a relaxovala na lehátkách, která patřila k místním barům. Řečtí číšníci nám kupovali jeden drink za druhým, mrkali na nás a mazali nás opalovacím krémem. Cítila jsem se jako princezna.

Práce byla sice náročná, ale bavila mě. Tři dny v týdnu jsem pracovala jako barmanka, zbylé dny jsem pak rozdělovala mezi hlídání dětí, údržbu bazénu a prodávání v malém krámku se suvenýry. Jakmile práce skončila, zůstávala jsem se spolužáky vzhůru.

Hodně jsme se sblížili a já mohla konečně říct, že jsem získala opravdové přátele, kteří mi pomohou i v těžkých chvílích. V noci jsem se však cítila smutná a osamocená.

Aneta stále přespávala u Tondy a v našem pokoji se ukázala jen, když se potřebovala převléct nebo osprchovat. Jakmile jsem se uložila ke spánku, vzpomínala jsem na rodiče, jak asi tráví dovolenou a co dělá bráška. V tu dobu jsem neměla žádného přítele, takže na mě doma ani nikdo jiný nečekal.

Jednou večer jsme opět vysedávali před naším oblíbeným barem a kluci se mi marně snažili vysvětlit pravidla pokeru. Dobrou zábavu překazila až bouřka, která se strhla úplně znenadání.

Spolužáci se začali pomalu trousit do svých pokojů, když se ke mně zničehonic přitočil Tonda a podíval se na mě prosebným pohledem:

„Nemohl by u tebe dneska přespat můj spolubydlící Roman? Chtěl bych mít s Anetou trošku soukromí,“ zamrkal a vyčkával, jak se rozhodnu. Zadívala jsem se na Romana. Jak to, že jsem si ho nikdy pořádně neprohlédla?

Do toho večera jsem ho vnímala jako příjemného kluka, ale při druhém pohledu z něj vyzařovalo něco víc. Příjemná krása. Byl ostříhaný na ježka, v opálené tváři mu zářil bílý úsměv a pomněnkově modré oči a pod černým tričkem se mu rýsovalo pevné tělo.

Přesto se mi do noci, kdy budeme sdílet jedno dvoulůžko, moc nechtělo. Vždyť ho vůbec neznám. Za jeho zády jsem však spatřila Anetu, jak spíná ruce a neslyšně ústy naznačuje slovíčko „prosím“.

Na nečekanou otázku jsem tedy kývla a šla tomu krasavci ukázat pokoj, který se mu pro jednu noc stane útočištěm.

Usnul přesně v tom okamžiku, kdy položil hlavu na polštář. Já však nemohla oka zamhouřit. Budilo mě jeho chrápání a také vedro, které mě obklopilo pokaždé, když přese mě automaticky přehodil ruku a přitáhl si mě do objetí.

Ráno jsem ho nechala spát a potichu se vytratil na ranní směnu připravit snídaně pro hotelové hosty.

Když skončila s aranžováním talířů s jídlem, měla jsem až do dalšího dne volno, a tak jsem se vypravila na pokoj, tam se převlékla do plavek a vyrazila na pláž.  Den u moře utekl rychle a najednou byl zase večer.

Chystala jsem se zrovna ke spánku, když se ozvalo lehké zaťukání. Ve dveřích se zjevil Roman s prosbou, zda u mě nemůže znovu spát. Zalila mě radost. Druhou společnou noc jsme spali v objetí.

Ráno, po konci směny, jsem se vrátila na pokoj, ale Romana tam nepotkala. Místo něho na mě na posteli čekalo pár místních květin a lísteček se vzkazem, abych přišla na pláž.

Rychle jsem se převlékla a vyrazila. Našla jsem ho hned u prvního baru, jak s Anetou a Tondou čeká na pití. Koupil i mě, vzal mi tašku a odvedl mě k lehátkům ve stínu. Odpoledne jsme strávili ve vodě a dováděli jako malé děti.

Roman si mě v jedné nestřežené chvíli vzal stranou a šeptem mi sdělil, že Aneta bude u Tondy spát až do konce pobytu.

„Nevadí ti, když budeme mít teď víc takových nocí, jako byla ta včerejší?“ začervenal se a objal mě kolem pasu.

„Když nebudeš chrápat“ zasmála jsem se a políbila ho přímo na rty. Po zbytek dovolené jsem měla kamaráda, spolubydlícího a partnera a doufala, že to tak i zůstane, až se vrátíme domů.

Markéta, 20 let, Olomouc

Předchozí článek
Další článek
Související články
3 minuty čtení
Věčně jsme se se sousedem hádali. Naposled kvůli břečťanu, který přerostl na jeho zahradu. Řval a choval se jako hulvát. Zase jsme se s tím chlápkem odvedle pohádali. Stříhal břečťan, můj břečťan, který přerostl zeď a plazil se po jeho. Stříhal ho však velice neurvale. To jsem si nemohla nechat líbit. „Stříhejte prosím opatrně,“ žádala jsem ho, ale zdvořile. „Vždyť tu rostlinu poškozujete.“
3 minuty čtení
Opuštěného mourovatého kocourka nalezl syn Matěj u popelnic. Problém byl v tom, že ani já, ani Matějův tatínek jsme kočku do malého bytu v paneláku nechtěli. Těžko věřit, co dokáže jedno opuštěné mourovaté koťátko. Syn jedno takové našel u popelnic, pořád za ním chodilo, jak se říká, jako pejsek – i když to bylo koťátko. Ač synovi bylo tehdy nějakých devět anebo deset let, věděl, že zvíře není
3 minuty čtení
Odpočívala jsem na terase naší chalupy, když ke mně přiletěla. Začala jsem ji krmit a ona mi za to nosila neuvěřitelné dárky. Bylo krásné ráno, a já s kávou v ruce lenošila na terase před chalupou. Děti ještě spaly. Na terase hned vedle mě stála velká tabule, na které si děti rády kreslily. Křídy ležely rozházené po stole, zejména žlutá křída zářila na dálku. Najednou přistála na okraji tera
2 minuty čtení
Toužila jsem mít štíhlou postavu a týrala se hlady. Konečně se beru taková, jaká jsem, a to jen díky svému muži. Se sebevědomím jsem měla problém vždycky. A když mi v patnácti letech jeden spolužák řekl, že jsem přes prázdniny pořádně přibrala a vypadám jako bečka, bylo to jak bodnutí nožem. Ve skutečnosti jsem tlustá nebyla, ale nemohla jsem z toho tehdy spát, jak mě to zasáhlo. Od té chvíle j
3 minuty čtení
Od dětství jsem měla jasno, čím chci být. Sálovou sestrou! Nemocnice se ale pro mě během několika minut stala noční můrou. Na rozdíl od spolužaček jsem měla od dětství jasno, čím chci v životě být. Po základní škole jsem šla na střední zdravotnickou školu. Pracovala jsem v nemocnici mnoho let. V práci jsem si vytvořila okruh dobrých přátel a byla tam šťastná. Představa, že bych své pracovní
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Proč se nám někdy zdá o člověku, na kterého jsme roky nemysleli?
enigmaplus.cz
Proč se nám někdy zdá o člověku, na kterého jsme roky nemysleli?
Už dávno jsme na něj zapomněli. Nemáme jeho číslo, nevíme, kde dnes žije, a možná si na něj přes den nevzpomeneme ani jednou. Pak ale přijde noc a najednou stojí ve snu přímo před námi. Bývalý spolužá
Oko – do těla okno
epochalnisvet.cz
Oko – do těla okno
I tak lze přizpůsobit známou parafrázi. Při zkoumání očního pozadí totiž lékař dokáže vyčíst vážná onemocnění.   Pomocí speciální metody, při které vám lékař bezbolestně rozšíří zornici, může posoudit rozsah nemocí, jako jsou cukrovka, ateroskleróza nebo vysoký krevní tlak.   Pohled až na sítnici Oftalmolog během odborného vyšetření nejprve zornice vyšetřovaných očí takzvaně rozkape. Skrze
Rudolf II. & Leopold Pasovský: Prahl biskup po císařské koruně?
historyplus.cz
Rudolf II. & Leopold Pasovský: Prahl biskup po císařské koruně?
Alchymista se chápe kusu šatstva, který údajně patřil arcivévodovi Matyášovi. Všemožnými způsoby ho ničí a cupuje. Jeho pomatený zaměstnavatel, císař Rudolf II., věří, že tímto způsobem i jeho sok v boji o moc dojde zkázy. Ve své touze po pomstě je ochoten uvěřit čemukoli a komukoli…   Časy, kdy císař Rudolf II. (1552–1612) jevil zájem
Začali jsme si kvůli mamince
skutecnepribehy.cz
Začali jsme si kvůli mamince
Věčně jsme se se sousedem hádali. Naposled kvůli břečťanu, který přerostl na jeho zahradu. Řval a choval se jako hulvát. Zase jsme se s tím chlápkem odvedle pohádali. Stříhal břečťan, můj břečťan, který přerostl zeď a plazil se po jeho. Stříhal ho však velice neurvale. To jsem si nemohla nechat líbit. „Stříhejte prosím opatrně,“ žádala jsem ho, ale
Mühle-Glashütte odhalilo potápěčské hodinky Sportivo podřízené opravdové funkčnosti
iluxus.cz
Mühle-Glashütte odhalilo potápěčské hodinky Sportivo podřízené opravdové funkčnosti
Hodinky s přízviskem „potápěčské" mají jeden drobný problém. Většina jejich majitelů se potápí maximálně pro klíče na dně hotelového bazénu. Mühle-Glashütte Sportivo Power Dive se tím ale nenechaly od
Dýňový ráj na Farmě Vraňany láká na podzimní dobrodružství
epochanacestach.cz
Dýňový ráj na Farmě Vraňany láká na podzimní dobrodružství
Na tisíce nejrůznějších odstínů oranžové, dýně nejrůznějších tvarů, vůně podzimních specialit a bohatý program, který zabaví děti i rodiče. Pokud hledáte příjemný říjnový výlet kousek od Prahy, Farma Vraňany se na celý měsíc promění v Dýňový ráj. Dýně jsou tady doslova všude. Malé, obrovské, kulaté, protáhlé i roztodivně tvarované vytvářejí kulisy, ve kterých se člověk
Soulad podle harmonie zlatého řezu
rezidenceonline.cz
Soulad podle harmonie zlatého řezu
Vznosné křivky rezidence Habitação Áurea v regionu Amarante na severu Pyrenejského poloostrova vytvořily díky dané koncepci prostor s přirozenou rovnováhou, otevřený krajině, světlu i modernímu rodinnému životu. Neutrální barevná paleta a přírodní textury, jež byly použity v dokonalém souladu, přispívají ke klidné a sofistikované atmosféře, zatímco architektonické prvky, jako je prosklená terasa a stropy v
Zvěřinový koláč
nejsemsama.cz
Zvěřinový koláč
Udělejte si koláč ze zvěřiny, je to naprostá lahůdka. Ingredience: ● 500 g jeleního masa na guláš ● 100 g slaniny ● 150 g cibule ● 200 g kořenové zeleniny ● 60 g rajského protlaku ● 80 g švestkových povidel ● 60 g zavařených brusinek ● 150 ml červeného vína ● sádlo ● divoké koření ● 5 kuliček jalovce ● sůl Na těsto: ● 500 g hladké mouky ● 160 g másla ● 2 velká vejce Postup: Cibuli a zeleninu nakrájejte, opečte na sádle,
Úspěšná záchrana lemura korunkatého na ostrově Nosy Ankao
21stoleti.cz
Úspěšná záchrana lemura korunkatého na ostrově Nosy Ankao
Na privátně vlastněném ostrově Nosy Ankao, rozprostírající se severovýchodně od pobřeží Madagaskaru, se odehrává příběh, který začal jako odvážný ochranářský experiment. Dnes, téměř o deset let pozděj
Zavrhly Rolins manželovy děti?
nasehvezdy.cz
Zavrhly Rolins manželovy děti?
Tak růžové to nebude? Už pár dní plní média snové svatební fotografie zpěvačky Dary Rolins (53) a exfotbalisty Pavla Nedvěda (54). Pomalu ale vylézají kostlivci ze skříně. Už to nejsou jen zvěsti o m
Borůvkové lívance, jak je má rád zpěvák Justin Timberlake
tisicereceptu.cz
Borůvkové lívance, jak je má rád zpěvák Justin Timberlake
Někdo to rád sladké – a tenhle známý zpěvák a herec velmi rád posnídá lívanečky s borůvkami. O linii se bát nemusí, protože se mj. věnuje například golfu. Potřebujete 200 g hladké mouky 2 lžíce
Neuvěřitelný příběh z ostrova Brač: Kočka lovící chobotnici zažehla občanské nepokoje!
epochaplus.cz
Neuvěřitelný příběh z ostrova Brač: Kočka lovící chobotnici zažehla občanské nepokoje!
Ve 30. letech minulého století docházelo u pobřeží ostrova Brač v Jaderském moři (na území tehdejšího Království Jugoslávie) k velmi dramatickým událostem. Jak se k bračské obci Sutivan přiblížil linkový parník ze Splitu, místní obyvatelé na něj házeli kameny. Proč? Za všechno mohla jedna hladová kočka a prchající chobotnice. Na počátku byla jen ostrá slova, ale později vše