Domů     Práce snů
Práce snů
6 minut čtení

Když jsem byla ve třeťáku na střední škole, naskytla se mi možnost jet na praxi do Řeckého pětihvězdičkového rezortu, což pro mě byla jak úžasná zkušenost, tak možnost dobrého přivýdělku. Ani jsem nedoufala, že bych mohla získat ještě něco na víc.

Když jsem na webových stránkách školy našla inzerát, okamžitě jsem se přihlásila a čekala na den pohovoru vedený přímo manažery z hotelu, kteří si do naší školy přijeli vybrat vhodné studenty. Prošla jsem, a tak mě v červnu čekal odlet směr slunečné Řecko.

Byla jsem nadšená, že mi prázdniny začínají o něco dřív a navíc že budu celé tři měsíce u moře a to bez rodičů. Škola ještě před naším odletem vyslala několik pedagogů, aby místo, kde budeme ubytovaní, zkontrolovali.

Díky tomu jsme všichni získali jistotu, že se nic nemůže stát a že nás čeká nejlepší pracovní dovolená v životě.

To jsme ovšem netušili, že všechno bude úplně jiné, než jak jsme si to malovali.

Ubytování se neslo ve znamení malých buněk, kde nebyla slibovaná klimatizace a místo nově zrekonstruovaných koupelen a toalet na nás čekali špinavé sprchové kouty plné pavouků a všemožné další havěti.

Od studentů z jiných částí republiky, kteří dorazili na místo o několik dní dříve, jsme se dozvěděli, že jejich školy už tento problém s vedením hotelu řeší. Co nám to ale bylo platné?

Nedokázala jsem pochopit, kde naši profesoři byli a jaké ubytování jim bylo ukázáno. Bohužel, už jsme byli v Řecku a nedalo se nic dělat. Rozdělili jsme si tedy pokoje a snažili se je alespoň trochu zútulnit.

Ubytovala jsem se s kamarádkou Anetou, což se ukázalo jako velmi dobré rozhodnutí, protože společně s ní jel na praxi i její přítel Tonda. Pro mě to znamenalo volný pokoj po většinu dlouhých nocí.

Byla jsem ráda, že se můžu na dvoulůžku roztahovat a svoje věci si rozložit po celé místnosti. Po problémových začátcích jsem se se situací v hotelu smířila a začala prožívat splněný sen.

Ve volných chvílích jsem s holkama chodila na pláž, koupala se a relaxovala na lehátkách, která patřila k místním barům. Řečtí číšníci nám kupovali jeden drink za druhým, mrkali na nás a mazali nás opalovacím krémem. Cítila jsem se jako princezna.

Práce byla sice náročná, ale bavila mě. Tři dny v týdnu jsem pracovala jako barmanka, zbylé dny jsem pak rozdělovala mezi hlídání dětí, údržbu bazénu a prodávání v malém krámku se suvenýry. Jakmile práce skončila, zůstávala jsem se spolužáky vzhůru.

Hodně jsme se sblížili a já mohla konečně říct, že jsem získala opravdové přátele, kteří mi pomohou i v těžkých chvílích. V noci jsem se však cítila smutná a osamocená.

Aneta stále přespávala u Tondy a v našem pokoji se ukázala jen, když se potřebovala převléct nebo osprchovat. Jakmile jsem se uložila ke spánku, vzpomínala jsem na rodiče, jak asi tráví dovolenou a co dělá bráška. V tu dobu jsem neměla žádného přítele, takže na mě doma ani nikdo jiný nečekal.

Jednou večer jsme opět vysedávali před naším oblíbeným barem a kluci se mi marně snažili vysvětlit pravidla pokeru. Dobrou zábavu překazila až bouřka, která se strhla úplně znenadání.

Spolužáci se začali pomalu trousit do svých pokojů, když se ke mně zničehonic přitočil Tonda a podíval se na mě prosebným pohledem:

„Nemohl by u tebe dneska přespat můj spolubydlící Roman? Chtěl bych mít s Anetou trošku soukromí,“ zamrkal a vyčkával, jak se rozhodnu. Zadívala jsem se na Romana. Jak to, že jsem si ho nikdy pořádně neprohlédla?

Do toho večera jsem ho vnímala jako příjemného kluka, ale při druhém pohledu z něj vyzařovalo něco víc. Příjemná krása. Byl ostříhaný na ježka, v opálené tváři mu zářil bílý úsměv a pomněnkově modré oči a pod černým tričkem se mu rýsovalo pevné tělo.

Přesto se mi do noci, kdy budeme sdílet jedno dvoulůžko, moc nechtělo. Vždyť ho vůbec neznám. Za jeho zády jsem však spatřila Anetu, jak spíná ruce a neslyšně ústy naznačuje slovíčko „prosím“.

Na nečekanou otázku jsem tedy kývla a šla tomu krasavci ukázat pokoj, který se mu pro jednu noc stane útočištěm.

Usnul přesně v tom okamžiku, kdy položil hlavu na polštář. Já však nemohla oka zamhouřit. Budilo mě jeho chrápání a také vedro, které mě obklopilo pokaždé, když přese mě automaticky přehodil ruku a přitáhl si mě do objetí.

Ráno jsem ho nechala spát a potichu se vytratil na ranní směnu připravit snídaně pro hotelové hosty.

Když skončila s aranžováním talířů s jídlem, měla jsem až do dalšího dne volno, a tak jsem se vypravila na pokoj, tam se převlékla do plavek a vyrazila na pláž.  Den u moře utekl rychle a najednou byl zase večer.

Chystala jsem se zrovna ke spánku, když se ozvalo lehké zaťukání. Ve dveřích se zjevil Roman s prosbou, zda u mě nemůže znovu spát. Zalila mě radost. Druhou společnou noc jsme spali v objetí.

Ráno, po konci směny, jsem se vrátila na pokoj, ale Romana tam nepotkala. Místo něho na mě na posteli čekalo pár místních květin a lísteček se vzkazem, abych přišla na pláž.

Rychle jsem se převlékla a vyrazila. Našla jsem ho hned u prvního baru, jak s Anetou a Tondou čeká na pití. Koupil i mě, vzal mi tašku a odvedl mě k lehátkům ve stínu. Odpoledne jsme strávili ve vodě a dováděli jako malé děti.

Roman si mě v jedné nestřežené chvíli vzal stranou a šeptem mi sdělil, že Aneta bude u Tondy spát až do konce pobytu.

„Nevadí ti, když budeme mít teď víc takových nocí, jako byla ta včerejší?“ začervenal se a objal mě kolem pasu.

„Když nebudeš chrápat“ zasmála jsem se a políbila ho přímo na rty. Po zbytek dovolené jsem měla kamaráda, spolubydlícího a partnera a doufala, že to tak i zůstane, až se vrátíme domů.

Markéta, 20 let, Olomouc

Předchozí článek
Další článek
Související články
2 minuty čtení
V mládí jsem si našla cizince. Do zahraničí jsem se ale bála odejít sama. Tak jsem k odchodu postrčila i svou nejlepší kamarádku. Už tam zůstala. Moje okolí mi ten vztah rozmlouvalo, ale já si prosadila svou. Byla jsem zamilovaná až po uši. Jmenoval se Khalil, žil a pracoval ve Švýcarsku, pocházel ale z Blízkého východu. Potkali jsme se v Praze na jednom koncertě, když tu byl na výletě s přátel
3 minuty čtení
Když jsem kamarádce slíbila, že se jí postaráme o papouška, manžel nebyl nadšený. Ale jen do chvíle, než spolu začali koukat na fotbal. Pak už na žaka nedal dopustit. Kamarádka toužila od nepaměti po papouškovi. Mívala různé andulky a korely, žádný z těchto ptáků se ale nenaučil mluvit, jak si přála. Její sen byl samozřejmě učenlivý a inteligentní papoušek žako. A svůj sen si splnila. Pořídi
3 minuty čtení
Nikdy žádné zvíře doma nechtěla, po smrti svého muže si ale babička našla nečekanou spřízněnou duši, které se nehodlala vzdát! A láska to byla oboustranná. Babička Anežka a dědeček Jáchym byli pro sebe stvořeni. Takovou lásku ani v televizním seriálu nevymyslí. Z jejich manželství se narodilo pět krásných dětí, mezi nimi i moje maminka. Když dědeček navždy odešel, babička moc truchlila. Každ
3 minuty čtení
Měla jsem dva obrovské mindráky, které jsem cítila už od dětství. Neuměla jsem jezdit na kole a plavat. Každé dítě v naší vsi umělo plavat, protože celé prázdniny jsme trávili u místního rybníka nebo na koupališti. Nejspíš proto jsme nechodili ve škole na plavání. Také jsme jako holky neměly ve škole vaření. Holky ze vsi umějí přece vařit, učily je to už jejich maminky, tak co by se na té hodin
2 minuty čtení
Zamilovanost je krásná a zklamání z první lásky strašné, naštěstí mě setkání po letech probralo z omámení. S Marianem jsme se tehdy potkali na vesnické zábavě. To, že je ve vojenském, mi nevadilo. Pocházel ze Slovenska a do té doby jsem neviděla hezčího chlapa. S partou kamarádů vyrazili na naší vesnickou tancovačku. Zatímco ostatní holky se chovaly k vojákům odtažitě, já se zamilovala jako blá
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Exkurze do dějin na zámku Benátky nad Jizerou
epochanacestach.cz
Exkurze do dějin na zámku Benátky nad Jizerou
Dominantou města je barokní zámek Benátky nad Jizerou, v jehož zdech se psaly dějiny a pobývali skuteční velikáni. Fenomenální dánský astronom Tycho Brahe tu prováděl svá slavná astronomická měření a za zavřenými dveřmi laboratoří hledal elixíry pro lidstvo. Došlo zde i k osudové spolupráci s jeho přítelem, slavným Janem Keplerem. Tímto historickým setkáním je inspirována
Mýty a rituály: Carpe Diem s Dionýsem
enigmaplus.cz
Mýty a rituály: Carpe Diem s Dionýsem
Věnuje lidem alkoholický nápoj, bujaré oslavy a radost ze života, ale i o mnoho tajemnější obřady, které dráždí lidskou zvědavost do dnešních dní. Co doopravdy představuje bůh, jemuž Římané říkají Bak
Upírka z Dunaje: Žena, která chodila po vodě
epochalnisvet.cz
Upírka z Dunaje: Žena, která chodila po vodě
Je pozdní noc a po hladině Dunaje kráčí žena. Neklesá, nezanechává vlny a pohybuje se tiše, jako by černá voda pod ní byla dlažbou. Muž, který ji z břehu pozoruje, ji údajně poznává, jenže Ruža Vlajna má být v tu chvíli mrtvá celé století. Vesnice Kisiljevo v severovýchodním Srbsku má s upíry nevyřízené účty.
Most mezi kuchyní a obývákem
rezidenceonline.cz
Most mezi kuchyní a obývákem
Kuchyňský ostrůvek je architektonický prvek, který propojuje funkci s estetikou, kulinářské zázemí s obývacím pokojem a práci s odpočinkem. V interiéru působí jako tichý koordinátor prostoru. Nabízí mnohem více než jen pracovní plochu. Může sloužit jako varné centrum, mycí zóna, úložný prostor nebo místo pro neformální stolování. V dobře navrženém interiéru se stává přirozeným komunikačním
Makový závin zvaný beigli
tisicereceptu.cz
Makový závin zvaný beigli
Český známe, ale už jste ochutnali makový závin z Maďarska? Suroviny Těsto 120 ml mléka 35 g kvasnic 150 g cukru 500 g polohrubé mouky 100 g sádla 100 g másla 2 vejce 1 lžička citrónov
Galapágy: Domov „strašidelných“ leguánů
21stoleti.cz
Galapágy: Domov „strašidelných“ leguánů
Galapágy, ekvádorské souostroví v Tichém oceánu, by se daly označit za jakési dračí království – a to přesto, že jejich název odkazuje na želvy. Mezi druhy endemickými pro tuto oblast totiž vyčnívají
Naše černá ovce v rodině
skutecnepribehy.cz
Naše černá ovce v rodině
Celá naše rodina byla vždy považována za slušnou, poctivou a pracující. Jenže pak stačily geny někoho jiného. Narodil se synovec a je to peklo. Měli jsme pevné zázemí, starali se o sebe navzájem a snažili se žít tak, abychom nikomu neubližovali, naopak spíš jsme pomáhali. Jenže všechno se začalo komplikovat, když si moje sestřenice Klára našla muže, který do
Utekl Napoleon ze Sardinie s ostudou?
historyplus.cz
Utekl Napoleon ze Sardinie s ostudou?
„Taková blamáž,“ vzteká se Napoleon Bonaparte 25. února 1793, když musí rychle zmizet zpátky na loď. Děla nechává na ostrově. Sotva stihne utéct. Nechybí mnoho a rozzuření Sardiňané by ho zajali. Naštěstí se za neúspěch nakonec najde jiný viník…   Francouzská flotila pod velením admirála Laurenta Trugueta (1752‒1839) vyplouvá v únoru 1793 z Toulonu. Mezi posádkou
Nakrmte své bolavé klouby
nejsemsama.cz
Nakrmte své bolavé klouby
V našem těle se nachází víc než stovka kloubů. Dokud fungují správně, tak si jich nevšímáme. Jakmile se ale objeví bolest či omezená pohyblivost, mohou kloubní potíže výrazně ovlivnit kvalitu života. Klouby jsou během života vystaveny velké zátěži, a proto je důležité se o ně starat. Kromě pravidelného pohybu a zdravého životního stylu mohou pomoci i
Partnerství Audi a Madonna di Campiglio posouvá exkluzivitu oblasti na další úroveň
iluxus.cz
Partnerství Audi a Madonna di Campiglio posouvá exkluzivitu oblasti na další úroveň
V prémiových alpských destinacích dnes už nejde jen o kvalitní sjezdovky nebo špičkové hotely. Stále větší roli hrají značky, které dokážou dotvářet charakter místa. Madonna di Campiglio to potvrzuje
Veřejná urážka Novákové jako poslední kapka?
nasehvezdy.cz
Veřejná urážka Novákové jako poslední kapka?
Tohle už zavání skutečně rozvodem. Herečka známá ze seriálu Ulice Sandra Nováková (44) a její muž, režisér Vojtěch Moravec (39), se už dřív pošťuchovali. Ale vždy to bylo v přijatelné rovině, maxim
Příběh ramínka na oblečení: Opravdu vzniká kvůli zapomenutému kabátu?
epochaplus.cz
Příběh ramínka na oblečení: Opravdu vzniká kvůli zapomenutému kabátu?
Jedna z nejznámějších historek tvrdí, že obyčejné ramínko na oblečení vzniká v roce 1903 jen proto, že zaměstnanec americké továrny nenajde volný věšák na kabát. Je to ale skutečně pravda? Historici upozorňují, že příběh je zčásti legendou. Moderní drátěné ramínko skutečně vzniká na začátku 20. století, jeho kořeny však sahají mnohem hlouběji a podílí se