Domů     Práce snů
Práce snů
6 minut čtení

Když jsem byla ve třeťáku na střední škole, naskytla se mi možnost jet na praxi do Řeckého pětihvězdičkového rezortu, což pro mě byla jak úžasná zkušenost, tak možnost dobrého přivýdělku. Ani jsem nedoufala, že bych mohla získat ještě něco na víc.

Když jsem na webových stránkách školy našla inzerát, okamžitě jsem se přihlásila a čekala na den pohovoru vedený přímo manažery z hotelu, kteří si do naší školy přijeli vybrat vhodné studenty. Prošla jsem, a tak mě v červnu čekal odlet směr slunečné Řecko.

Byla jsem nadšená, že mi prázdniny začínají o něco dřív a navíc že budu celé tři měsíce u moře a to bez rodičů. Škola ještě před naším odletem vyslala několik pedagogů, aby místo, kde budeme ubytovaní, zkontrolovali.

Díky tomu jsme všichni získali jistotu, že se nic nemůže stát a že nás čeká nejlepší pracovní dovolená v životě.

To jsme ovšem netušili, že všechno bude úplně jiné, než jak jsme si to malovali.

Ubytování se neslo ve znamení malých buněk, kde nebyla slibovaná klimatizace a místo nově zrekonstruovaných koupelen a toalet na nás čekali špinavé sprchové kouty plné pavouků a všemožné další havěti.

Od studentů z jiných částí republiky, kteří dorazili na místo o několik dní dříve, jsme se dozvěděli, že jejich školy už tento problém s vedením hotelu řeší. Co nám to ale bylo platné?

Nedokázala jsem pochopit, kde naši profesoři byli a jaké ubytování jim bylo ukázáno. Bohužel, už jsme byli v Řecku a nedalo se nic dělat. Rozdělili jsme si tedy pokoje a snažili se je alespoň trochu zútulnit.

Ubytovala jsem se s kamarádkou Anetou, což se ukázalo jako velmi dobré rozhodnutí, protože společně s ní jel na praxi i její přítel Tonda. Pro mě to znamenalo volný pokoj po většinu dlouhých nocí.

Byla jsem ráda, že se můžu na dvoulůžku roztahovat a svoje věci si rozložit po celé místnosti. Po problémových začátcích jsem se se situací v hotelu smířila a začala prožívat splněný sen.

Ve volných chvílích jsem s holkama chodila na pláž, koupala se a relaxovala na lehátkách, která patřila k místním barům. Řečtí číšníci nám kupovali jeden drink za druhým, mrkali na nás a mazali nás opalovacím krémem. Cítila jsem se jako princezna.

Práce byla sice náročná, ale bavila mě. Tři dny v týdnu jsem pracovala jako barmanka, zbylé dny jsem pak rozdělovala mezi hlídání dětí, údržbu bazénu a prodávání v malém krámku se suvenýry. Jakmile práce skončila, zůstávala jsem se spolužáky vzhůru.

Hodně jsme se sblížili a já mohla konečně říct, že jsem získala opravdové přátele, kteří mi pomohou i v těžkých chvílích. V noci jsem se však cítila smutná a osamocená.

Aneta stále přespávala u Tondy a v našem pokoji se ukázala jen, když se potřebovala převléct nebo osprchovat. Jakmile jsem se uložila ke spánku, vzpomínala jsem na rodiče, jak asi tráví dovolenou a co dělá bráška. V tu dobu jsem neměla žádného přítele, takže na mě doma ani nikdo jiný nečekal.

Jednou večer jsme opět vysedávali před naším oblíbeným barem a kluci se mi marně snažili vysvětlit pravidla pokeru. Dobrou zábavu překazila až bouřka, která se strhla úplně znenadání.

Spolužáci se začali pomalu trousit do svých pokojů, když se ke mně zničehonic přitočil Tonda a podíval se na mě prosebným pohledem:

„Nemohl by u tebe dneska přespat můj spolubydlící Roman? Chtěl bych mít s Anetou trošku soukromí,“ zamrkal a vyčkával, jak se rozhodnu. Zadívala jsem se na Romana. Jak to, že jsem si ho nikdy pořádně neprohlédla?

Do toho večera jsem ho vnímala jako příjemného kluka, ale při druhém pohledu z něj vyzařovalo něco víc. Příjemná krása. Byl ostříhaný na ježka, v opálené tváři mu zářil bílý úsměv a pomněnkově modré oči a pod černým tričkem se mu rýsovalo pevné tělo.

Přesto se mi do noci, kdy budeme sdílet jedno dvoulůžko, moc nechtělo. Vždyť ho vůbec neznám. Za jeho zády jsem však spatřila Anetu, jak spíná ruce a neslyšně ústy naznačuje slovíčko „prosím“.

Na nečekanou otázku jsem tedy kývla a šla tomu krasavci ukázat pokoj, který se mu pro jednu noc stane útočištěm.

Usnul přesně v tom okamžiku, kdy položil hlavu na polštář. Já však nemohla oka zamhouřit. Budilo mě jeho chrápání a také vedro, které mě obklopilo pokaždé, když přese mě automaticky přehodil ruku a přitáhl si mě do objetí.

Ráno jsem ho nechala spát a potichu se vytratil na ranní směnu připravit snídaně pro hotelové hosty.

Když skončila s aranžováním talířů s jídlem, měla jsem až do dalšího dne volno, a tak jsem se vypravila na pokoj, tam se převlékla do plavek a vyrazila na pláž.  Den u moře utekl rychle a najednou byl zase večer.

Chystala jsem se zrovna ke spánku, když se ozvalo lehké zaťukání. Ve dveřích se zjevil Roman s prosbou, zda u mě nemůže znovu spát. Zalila mě radost. Druhou společnou noc jsme spali v objetí.

Ráno, po konci směny, jsem se vrátila na pokoj, ale Romana tam nepotkala. Místo něho na mě na posteli čekalo pár místních květin a lísteček se vzkazem, abych přišla na pláž.

Rychle jsem se převlékla a vyrazila. Našla jsem ho hned u prvního baru, jak s Anetou a Tondou čeká na pití. Koupil i mě, vzal mi tašku a odvedl mě k lehátkům ve stínu. Odpoledne jsme strávili ve vodě a dováděli jako malé děti.

Roman si mě v jedné nestřežené chvíli vzal stranou a šeptem mi sdělil, že Aneta bude u Tondy spát až do konce pobytu.

„Nevadí ti, když budeme mít teď víc takových nocí, jako byla ta včerejší?“ začervenal se a objal mě kolem pasu.

„Když nebudeš chrápat“ zasmála jsem se a políbila ho přímo na rty. Po zbytek dovolené jsem měla kamaráda, spolubydlícího a partnera a doufala, že to tak i zůstane, až se vrátíme domů.

Markéta, 20 let, Olomouc

Předchozí článek
Další článek
Související články
3 minuty čtení
Sama se vyčlenila z kolektivu, nesnášela vejce a nechala se od ostatních slepic klovat. Stala se mou kamarádkou a já ji naučila spoustu báječných věcí. Když jsem byla malá, každé léto jsem jezdila k babičce na prázdniny. Babička měla spoustu zvířátek. Pejska Bročka, který hlídal, králíky na maso, slepičky na vajíčka. Jedna slepička byla výjimečná. Ostatní ji odháněly od jídla a klovaly ji. Bylo
5 minut čtení
Robert se v mém životě objevil ve chvíli, kdy už jsem ani nedoufala, že potkám toho pravého. Zdálo se, že je to chlap pro život, o kterém jsem dosud jen snila. Bylo mi už lehce přes čtyřicet, tři roky jsem s nikým nechodila a začínala jsem mít pocit, že mi život protéká mezi prsty. Z práce jsem chodila rovnou domů. Víkendy trávila úklidem, nákupy a občasným posezením s kamarádkou. Nic zásadn
5 minut čtení
Zažila jsem toho už hodně, ale nikdy by mě nenapadlo, že mi někdo bude chtít v mém věku ukrást manžela přímo před nosem. Myslíte si, že po šedesátce už máte lidskou povahu docela přečtenou a žárlivé scény můžete s klidem přenechat mladším ročníkům. Já si to myslela také. Po čtyřiceti letech manželství mě ani ve snu nenapadlo, že bych ještě někdy mohla žárlit na jinou ženskou. Pak se ale do domu
3 minuty čtení
Nebyla to jen moje sestra, já zároveň fungovala i jako její máma. Musela jsem, o rodiče jsme přišly brzy a já ji měla prostě ráda. Když mi bylo pětadvacet, zemřeli krátce po sobě naši rodiče a mně zůstala na krku patnáctiletá sestra Renata. Mohla jít bydlet k příbuzným, ale nedokázala jsem si představit, že bych ji po tom všem poslala pryč. Měla jsem ji moc ráda, jenže ona mě v té době zrovna m
3 minuty čtení
Táta jezdil na to místo často, jako bývalý námořník miloval moře a racky. Zejména toho jednoho. Jeho ochočený racek ho radostně vítal i po letech. Můj tatínek byl námořník. Jezdil do Německa, do Rostocku, a trávil každý rok mnoho měsíců na moři. Když pak přijel domů, do našeho malého města, byl rád, že je s rodinou. Po třech týdnech doma ale už zneklidněl a nejen naše město, ale celé Čechy mu b
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Zjevení Aparecida: Má patronka Brazílie zázračnou moc?
enigmaplus.cz
Zjevení Aparecida: Má patronka Brazílie zázračnou moc?
Do baziliky v Aparecidě ročně zavítá více než 11 milionů věřících, čímž se brazilské poutní místo stává druhým nejnavštěvovanějším na světě. Počet poutníků dvojnásobně převyšuje i legendární Lurdy. Má
Textury a dekory pro stěny
rezidenceonline.cz
Textury a dekory pro stěny
Tapeta jako výrazové gesto definuje atmosféru místnosti. Vzor, textura, barevnost, to vše vytváří vizuální rytmus, který ovlivňuje vnímání prostoru. Nálada interiéru tak může být ve výsledku klidná i bouřlivá, ale vždy by měla být promyšlená. Dobře zvolená tapeta dokáže proměnit prostor bez nutnosti stavebních zásahů. Je to nástroj, který pracuje s emocí, rytmem i světlem,
Desetiměsíční peklo? Mlýnek na maso u Verdunu!
epochaplus.cz
Desetiměsíční peklo? Mlýnek na maso u Verdunu!
Zákopy, hromady mrtvých, špína, bahno, šrot a beznaděj. Řady děl a kulometů čekají na své další oběti. Německá vize, že bleskovou válkou smete protivníka, se již dávno zbortila. A zákopová válka nikam nevede, fronta se v podstatě nemění. Smutný obraz z první světové války hodlá přemalovat do černo-bílo-červených barev náčelník německého generálního štábu Erich von
Česko míří k hranici 7 milionů osobních aut. Dosáhne jí ještě letos
epochalnisvet.cz
Česko míří k hranici 7 milionů osobních aut. Dosáhne jí ještě letos
Na českých silnicích je stále těsněji. Počet osobních aut se letos vyšplhá přes hranici 7 milionů. Jen za první polovinu roku přibylo téměř 85 tisíc vozidel. Český vozový park navíc dál stárne. K 30. červnu 2026 bylo v Česku registrováno 6 940 271 osobních vozidel. Do magické sedmičky tak chybí už jen 59 729
Království makaků – Gibraltar
nejsemsama.cz
Království makaků – Gibraltar
Čím se pobavit na Gibraltaru? Je toho opravdu hodně. Kromě zábavných drzých opiček na každém kroku vás tu uchvátí především výhledy, které si můžete naplno užít třeba z proskleného mostu. Nebo raději vyrazíte za delfíny? Procházíte se vyprahlými cestami a každou chvíli na vás doráží makakové, kteří si dělají zálusk na vaši svačinu. Právě takové dovolenkové zpestření vás čeká, pokud se vydáte
Antonín Novotný v sobě zámečníka nezapřel
historyplus.cz
Antonín Novotný v sobě zámečníka nezapřel
Do své kanceláře na Pražském hradě přijde československý prezident. Kouká, jak mu dělník vyměňuje zámek u dveří. „Za hodinu to bude hotové,“ slibuje. „Za hodinu? Já bych to měl za pět minut,“ odpoví prezident. „Klidně je to možné, ale já na rozdíl od vás nejsem zámečník, ale doktor filozofie,“ odpoví dělník.   Podobných vtipů koluje
Bylinková polévka
tisicereceptu.cz
Bylinková polévka
Těžko si lze představit klasičtější babičkovský recept. Zkuste tuto zdravou polévku. Suroviny na 4 porce 1 l drůbežího vývaru 4 brambory 6 lžic smetany ke šlehání (33 %) 1 lžička másla špetk
Naplnily se obavy Dejdara ze snachy?
nasehvezdy.cz
Naplnily se obavy Dejdara ze snachy?
Herec z Kamarádů Martin Dejdar (61) se prý na svou nastávající snachu, influencerku Veronicu Biasiol (27), díval zprvu takříkajíc skrz prsty. V novinových titulcích se o ní psalo všelicos. Chodila d
Zbavila jsem se tyrana, konečně jsem šťastná
skutecnepribehy.cz
Zbavila jsem se tyrana, konečně jsem šťastná
Matka pro své dítě udělá mnoho. Svého syna jsem stále omlouvala, i když mi třeba bral peníze. Nakonec mě ale začal i bít. Naštěstí zasáhl soused. Už na základní škole začaly s Honzou potíže. Pral se, často ubližoval hlavně mladším a slabším dětem. Doufala jsem, že se to časem změní. Snila jsem o tom, jaký to bude jednou sportovec, inženýr
Myslíte si, že máte na srdeční problémy ještě čas? Možná se mýlíte!
21stoleti.cz
Myslíte si, že máte na srdeční problémy ještě čas? Možná se mýlíte!
Většina lidí si problémy se srdcem a riziko infarktu spojuje až s vyšším věkem. Nová rozsáhlá studie však zjistila, že usazování plaku v cévách, který je hlavní příčinou srdečního infarktu, lze deteko
Serena Williams má svůj vlastní chronograf Audemars Piguet z linie Royal Oak
iluxus.cz
Serena Williams má svůj vlastní chronograf Audemars Piguet z linie Royal Oak
Fascinující odolnost bílého keramického brnění, překvapivá jemnost a něha růžové perleti a uvnitř jeden z nejnovějších strojků s funkcí chronografu vyvíjeného v dílnách Audemars Piguet. Slavná tenistk
STRÁŽNICKÝ PODZIM NA DĚDINĚ
epochanacestach.cz
STRÁŽNICKÝ PODZIM NA DĚDINĚ
Tuto neděli se uskuteční „Podzim na dědině“. Od 9 do 17 hodin ve Skanzenu Strážnice. V programu se návštěvníci seznámí s tradičními způsoby hospodaření a životem na moravské vesnici přelomu 19. a 20. století. Nebudou chybět tradiční podzimní práce, orba koňským potahem, malý řemeslný jarmark, vinný šenk s burčákem i odrůdovými víny, ukázky přípravy tradičních