Domů     Nevlastní otec bil svého syna a já jsem trpěla
Nevlastní otec bil svého syna a já jsem trpěla
5 minut čtení

Byl to můj nevlastní bratr. Když mi ho bylo moc líto, opakovala jsem si to slovo nevlastní stále dokola. Ale nepomáhalo to.

Ještě dnes se mi v noci zdá, jak slyším zoufalý řev mého nevlastního bratra Rudy za zdí našeho domu, kde v dílně přistavené k baráku mlátí můj nevlastní otec svého syna z prvního manželství řemenem. Přes záda, nohy, po celém těle.

Ruda mi pak vždy ukazoval podlitiny, které byly prakticky po celém těle. S hrůzou jsem na ty rány koukala a tekly mi slzy. Ruda už nebrečel, byl rád, že to skončilo a má teď zase na chvíli klid. Radim nebyl můj otec a snad proto si na mě nedovolil.

Nedotkl se mě vůbec a s mou mámou se jen občas pohádal, ale také jsem si nikdy nevšimla, že by ji uhodil, nebo do ní třeba jen strčil. Všechnu svou frustraci, všechny mindráky a každou zlobu, která na něj kdy přišla, si vybil na svém vlastním synovi.

Mlátil ho pravidelně

S odstupem času to vlastně nechápu ještě víc. Vždyť já jsem nebyla jeho, já jsem byla za cizí krev, ale otčím bil jen své dítě.

Jakoby mu vyčítal, že mu zkazil život, nevím a už se ho na to nezeptám, ten člověk je na pravdě boží a dlužno dodat, že se spousta lidem ulevilo.

Rudovi ale ani moc ne, dokonce jsem měla pocit, když jsem ho po smrti jeho otce ve vězení navštívila a sdělila mu tu zprávu, že ho to naštvalo nikoliv proto, že táta umřel a už ho nemá, stejně jako mámu, která je oba opustila ještě když byl Ruda miminko, ale proto, že nestihl říct svému otci, co si o něm myslí a nějakým způsobem se mu pomstít za všechna ta příkoří, která utrpěl jako kluk.

Jeho otec Radim ho mlátil každý týden až do doby, než se Ruda osvobodil díky tomu, že se dopustil nějakých opakovaných krádeží a odvezli ho do diagnostického ústavu.

Tady byl najednou mnohem šťastnější, ale psal mi dopisy, kde pořád zdůrazňoval, že je škoda, že tam nejsem taky, z čehož jsem ovšem měla pocity poněkud smíšené, protože já mám sice Rudu ráda, ale do nějakého pasťáku bych jít nechtěla a to ani kvůli němu.

Stačilo málo

Zvláštní věc se stala s tím otčímem Radimem, když přišel o svého fackovacího panáka. Najednou jakoby ztratil energii a stal se zádumčivým, ve své dílně se zavíral na stále delší dobu a mámu nechával samotnou doma koukat na televizi, nebo si číst.

V zásadě mu ale bylo jedno, co jeho žena po večerech dělá. Divný koníček pro chlapa, říkám si dnes… Mlátit vlastního syna kvůli každé prkotině a čerpat z té zvrácené činnosti nějakou záhadnou energii. Ano, prkotiny to byly, málokdy něco zásadního.

Stačilo, když se Ruda nějak špatně ušklíbnul a už to bylo. No a když třeba jednou zlomil nějaké nářadí, které si půjčil v kůlně, to byl teda virvál!

Můj syn nám dělá radost

Dneska už Radim nežije ani moje máma a po její smrti jsem si i já uvědomila, že jsem jí nestihla něco říct. Proč se ani jednou nezastala Rudy, když ho jeho otec tak šíleně mlátil? Bála se, že se Radimův hněv obrátí proti ní?

Nebo jí to snad dělalo dobře, když trpí cizí dítě? Nezdálo se mi ale, že by Rudu neměla ráda, naopak jsem u ní nějaké náznaky soucitu viděla, možná i slzy v očích, jestli si to dnes nenamlouvám. Ale nikdy žádnému bití nezabránila.

Oba tihle naši napůl vlastní rodiče tedy odešli aniž jsme si s nimi vyřídili účty. Zbyli jsme si s Rudou sami. Můj nevlastní bráška dál žil tak nějak, jak se lidově říká, pro kriminál, kde v současné době opět tráví veškerý svůj čas.

Když je na svobodě, chce mě hned vidět, bydlí u nás do té doby, než ho znovu zavřou. Já žiju pořád v našem starém domku a mám jen syna Josífka, kterému už je ale pětadvacet a zaplať bůh je to slušný kluk, vyučil se nástrojařem a pilně chodí do práce.

Ruda ho má rád a vidím na něm, že je hrdý, že má takového synovce, i když nevlastního. Sám neměl v životě štěstí a vlastně se svým osudem ani nemohl nic moc udělat. A Josífek má rád Rudu. Odmalička.

Dnes sice moc dobře ví, že je to kriminálník, ale už od počátku poznal, že jeho strýc má hluboko uvnitř dobrou duši.

Je to pořád bratr

Josífek má tátu, který ani neví o tom, že má Josífka. Záměrně jsem to tak zařídila. Asi za to může mé dětství, že jsem chtěla dítěti dopřát ten přepych jen jednoho, zato dokonale milujícího, rodiče. Nebo je za tím něco jiného?

Po svých pocitech jsem zase tak zcela nepátrala a vlastně to odmítám dělat. Rozhodla jsem se tenkrát živelně a tečka. Tatínka jsem dítěti vybrala kvalitního a to je důležité.

Jistě, přemýšlela jsem, jaké by to bylo, kdyby byl otcem Ruda, který by jím z právního hlediska jistě být bez problémů mohl. Jenomže to jsem nechtěla. Ani ne kvůli tomu, že byl nevlastní brácha pořád jednou nohou v kriminále.

Spíš jsem ho skutečně měla ráda jako sourozence a jakékoliv intimnější spojení by tenhle náš křehký vztah mohlo narušit. A Ruda teď vlastně tak trochu hlava rodiny je. Sice poněkud bizarní, ale to neřeším.

Je to člověk, kterého znám celý život a cítím k němu veškerou důvěru.

Těším se, až ho zase pustí a budu smutná, že ho zase odvádějí až udělá nějakou rozkrádačku, ale když on nic jiného neumí a ani ho ostatně nechtějí nikde zaměstnat, aby dělal alespoň trochu něco smysluplného.

Třeba ho to ale někdy pustí a začne třeba něco hlídat. Jakože by se dostal na tu druhou stranu barikády. Ale to už bude pomalu v důchodu. A chodí vůbec zloději do důchodu?

Marie (54), Liberec

Související články
6 minut čtení
Rodina má být pevný základ všeho, jenže co se stane, když ty nejdůležitější kořeny vůbec nepoznáte už od svého dětství? Přesně to byl můj příběh, a právě tehdy se začala odvíjet moje životní tragédie. Jde to se mnou celý život, pořád to ve mně je. Je mi 81 let a stále mě bolí, že jsem tolik let prožila v trápení. Přitom by někdy stačilo být odolnější a tvrdší. Jenže člověk sbírá zkušenosti poma
3 minuty čtení
Když dědeček zemřel, nemohli jsme nechat naši babičku samotnou. Pořídili jsme jí domácího mazlíčka ‒ andulku. Moc si spolu rozuměly – až přišel osudný silvestr! Dědeček a babička se milovali celý život, vždycky říkali, že si byli souzeni. S obdivem jsme to jako děti poslouchali a říkali si, že taky chceme zažít takovou velkou lásku. Jenže se to nikomu nepovedlo. Nevím, jestli taková láska exist
3 minuty čtení
Ztratila jsem matku, když jsem byla ještě malá. Lásku jsem poté už u nikoho nenašla. Nikdo mě neměl rád jako maminka. Bylo mi teprve pět let, když máma zemřela. Vzpomínky na ni jsou matné, jako by byly zalité šedým světlem, ale přesto vím, jaká byla. Jemná, laskavá, vytvářela domov, ve kterém jsem se nebála. A milovala mne. To jsem vnímala. Najednou zmizela a já zůstala jen s otcem, na kterého
2 minuty čtení
Byly jsme celý život jen dvě. Já a moje dcera Adéla. Bez jejího otce, bez jakékoli jiné opory. A ona tu není. Jednoho odpoledne odešla na trénink gymnastiky. Ten den jsem čekala, že se vrátí jako obvykle. Zavolali mi, že při tréninku spadla z výšky přímo na hlavu a krátce ztratila vědomí. V nemocnici jsem našla Adélu bledou, nehybnou, s přístroji připojenými k jejímu drobnému tělu. Půl roku
5 minut čtení
Bylo mi téměř čtyřicet, když jsem poprvé potkala Radoslava. Osamělost už pro mě byla samozřejmostí. Nečekala jsem už nic velkého, jen osamělý zbytek života. A přesto, najednou přišel on. Radoslav byl vdovec a staral se o své dvě děti, Markétu a Vítka. Když jsem je poprvé viděla, cítila jsem spíš zodpovědnost než nejistotu. A domnívala jsem se, že vzájemné sympatie byly skutečné. Po Radkově smrt
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Kräm Bistro & Wine: Malý gastronomický zázrak v srdci Klatov
iluxus.cz
Kräm Bistro & Wine: Malý gastronomický zázrak v srdci Klatov
Kräm Bistro & Wine v Klatovech je přesně ten typ podniku, který vám připomene, proč má smysl cestovat i mimo velká města. V kulisách poklidného města v Plzeňském kraji, kde se život odehrává v kli
Elektřina pro sedm. Takhle má vypadat velké rodinné SUV budoucnosti
21stoleti.cz
Elektřina pro sedm. Takhle má vypadat velké rodinné SUV budoucnosti
První čistě elektrický Peugeot E-5008 přichází v nejsilnější verzi Dual Motor a míří přímo na zákazníky, kteří chtějí prostor, výkon i poctivou techniku. Staví na nové generaci platformy koncernu Stel
Mejdany za zády manželky Pechláta
nasehvezdy.cz
Mejdany za zády manželky Pechláta
Herec ze seriálu Zločin na dobré cestě Martin Pechlát (51) se nezdá! Vedle své manželky Andrey Švehlíkové (50), nejmladší dcery Aloise Švehlíka (†85), působí jako neviňátko. Nyní se ale rozpovídal a
Sklo jako působivý architektonický materiál
rezidenceonline.cz
Sklo jako působivý architektonický materiál
Velkoplošné prvky ze živého transparentního materiálu stavbu osvěžují, propouštějí do jejího nitra spoustu světla, a tím zlepšují kvalitu vnitřního prostředí. Navíc významně ovlivňují vzhled budovy. Tak jako dřevo a kámen v konstrukčních řešeních zdařile zastupuje ocel, výplně z cihelného či jiného zdiva zase velmi působivě nahrazuje sklo. Jeho vizuálního benefitu v podobě zrcadlení oblohy i
3 čeští ponorkáři: Podmořští kavalíři, hrdinové a falešně obvinění piráti
historyplus.cz
3 čeští ponorkáři: Podmořští kavalíři, hrdinové a falešně obvinění piráti
Vodní hladinu Jaderského moře rozráží trup rakousko-uherské ponorky a za ní se vleče člun plný nepřátelských námořníků. Komicky vypadající výjev má na svědomí velitel ponorky původem z Čech. Poté, co Rudolf Singule nepřátelskou loď potopil, bezpečně odvleče její trosečníky k pobřeží. V porovnání s německými „žraloky“ jde o velkorysost v první světové válce zcela nevídanou!
Proměna magie ve vědu: Když se okultisté usadili u Rudolfa II.
enigmaplus.cz
Proměna magie ve vědu: Když se okultisté usadili u Rudolfa II.
Praha žije tajemstvím. Jakmile projdete Hradčany, vstoupíte do světa císaře Rudolfa II., kde se magie, alchymie a věda prolínají jako dým z kadidla. Rudolf II. mění svůj dvůr v magnet na nejpodivuhodn
Koktejl Žlutá mimosa
nejsemsama.cz
Koktejl Žlutá mimosa
Půlnoční přípitek se bez šumivých bublinek obejde jen málokde. A co si ze sektu letos připravit svěží a lahodný koktejl? Ingredience: ● 10 cl sektu demi ● 10 cl pomerančového džusu ● 0,5 cl pomerančového likéru nebo vodky ● 1 plátek pomeranče Postup: Do vyšší skleničky nalijte sekt, který dolijte stejným množstvím dobře vychlazeného pomerančového džusu. Teprve poté na hladinu lehce nalijte pomerančový likér nebo vodku
Grilované tousty s broskví
tisicereceptu.cz
Grilované tousty s broskví
Dokonalá svačina, snídaně, ale i večeře! Suroviny 100 ml olivového oleje 3 lžičky dijonské hořčice s medem 6 plátků chleba 3 koule mozzarelly 50 g prosciutta 3 broskve sůl čerstvá bazalka
Unikátní minaret: Vystoupat na jeho vrchol chce odvahu
epochalnisvet.cz
Unikátní minaret: Vystoupat na jeho vrchol chce odvahu
Za vlády Abbásovců zažívá islámský svět svůj zlatý věk. Chalífa al-Mutawakkil je nejen zbožný a tolerantní vůči jiným náboženstvím, ale podporuje také umění, vzdělanost, a hlavně architekturu.   Ačkoli se hlavní metropolí dynastie Abbásovců, odvozující svůj původ od Mohamedova strýce al-Abbáse (566–653), stává Bagdád (dnes v Iráku), chalífa al-Mutawakkil (822–861) věnuje svou pozornost městu Sámarrá,
Vánoce, které vás překvapí
epochanacestach.cz
Vánoce, které vás překvapí
Kde jsou nejlepší Vánoce? Než odpovíte logicky, že doma, zkuste si přečíst, jak to na Ježíška vypadá po světě. Zázrak Vánoc stojí za to zažít kdekoli. Ať se tam zpívá Tichá noc, nebo Narodil se Kristus Pán… Kanada Ještě před Štědrým dnem pořádají Kanaďané pečicí večírky, kdy příchozí pečou vánoční koláčky „cookies“ dle vlastního receptu. Chodí tu Santa
Bludný kámen mě začaroval
skutecnepribehy.cz
Bludný kámen mě začaroval
Nikdy jsem nepochopila, jak se to mohlo stát! Tu cestu znám dokonale, mohla bych jí projít v temné noci se zavřenýma očima. Přesto jsem zabloudila. Stalo se to za listopadového novoluní, které prý přeje zlým silám. Je pravdou, že jsem se před tím pohádala s jednou ženskou u nás na vesnici. Byla to taková nevrlá starousedlice,
Rosalind Franklinová: Vědkyně, jejíž práce změnila biologii, ale uznání přišlo pozdě
epochaplus.cz
Rosalind Franklinová: Vědkyně, jejíž práce změnila biologii, ale uznání přišlo pozdě
Objev struktury DNA patří k největším průlomům moderní vědy. Jména Jamese Watsona, Francise Cricka a Maurice Wilkinse jsou s ním neodmyslitelně spjata a v roce 1962 byla oceněna Nobelovou cenou. V pozadí tohoto úspěchu však stála i práce britské vědkyně Rosalind Franklinové, jejíž přínos byl dlouho nedoceňovaný. Její příběh ukazuje nejen složitost vědecké spolupráce, ale