Domů     Jde mi jen o budoucnost vnuka
Jde mi jen o budoucnost vnuka
5 minut čtení

Manžel mi umřel a já jsem s mladými zůstala v domě sama. Najednou jsem získala pocit, že jsem tam navíc. Ten pocit je pořád silnější.

Já tedy nevím, možná jsem nějaká předpojatá, taky mám asi jiné představy o tom, jak se má vychovávat chlapec v muže, ale nemůžu si pomoct.

Dosud jsem svou snachu docela brala, řekla bych, že jsem ji měla ráda, i když, to víte, vždycky se najde něco, co vás nenechá chladnou… Ale teď, kdy jde o výchovu mého vnuka, už to nemohu snášet dál. Co vlastně? Ten kluk roste jako dříví v lese!

Tedy já nevím, jestli jsem moc ze staré školy, ale za našich časů nebylo myslitelné, aby nějaký chlapec ve věku čtrnácti let chodil domů až kolem půlnoci! Tedy, abych snaše nekřivdila, tohle mu dovolí jen jednou týdně, ale přesto je to tedy na pováženou!

A jak chodí Richard oblékaný… Jako nějaký vandrák. Roztrhané kalhoty, boty popsané barevnými tužkami, a ten účes! Má to na jedné straně vyholené a na druhé až na záda, no, že jim to dovolí v té škole!

A Kateřina, moje snacha, říká, že tomu nerozumím, že takhle dneska ta mládež normálně chodí do školy.

Roste jako dříví v lese

Tak dobře, říkám si, tak když mu to ve škole dovolí, ať tak chodí. Za mých mladých let by takového kluka veřejná bezpečnost chytila a strčila do chládku, aby ho naučila móresům. Ale to, že ten kluk kouří, to už je teda silná káva.

A Kateřina že mu to prý zakazuje, ale kluk si dělá co chce. Jak, že si dělá co chce? To ho neumí ta holka trochu srovnat? A když jsem jí to vyčetla, tak na mě najednou vypískla, ať jdu za Jarouškem! To je můj syn.

Kačence se asi nelíbí, že má její manžel moc práce a holt nestíhá svého syna držet patřičně zkrátka. Ale to už měla začít Kateřina, to už se pak špatně napravuje, co se zanedbalo. No, taky jsem s Jardou mluvila, tedy chtěla mluvit, ale poslal mě pryč.

Byl zrovna na gauči před televizí, když jsem k nim do patra přišla a zastihla ho v obýváku, kde trávívá odpoledne u televize. Bydlíme totiž v jednom domě, já mám dole cimru, manžel mi umřel, je to pět let.

Také potřebuju si s někým popovídat, ale i když by lidi byli, stejně se mnou nikdo nemluví. Posílají mě pryč. Tedy Kateřina ne, to musím říct, ale pořád mi jen vysvětluje, že mám nějaké špatné informace, nebo že tomu nerozumím a tak.

Manžel z toho měl infarkt

Vysvětluji skoro každý den Kateřině, že Richard roste jako dříví v lese a já mám pocit, že jako kdybych házela na stěnu hrách! Snacha mě poslouchá a pak prohlásí, že musí někam jít, něco zařídit, nebo podobně. Popadne tašku a jde.

Vyhýbá se mi, to je jasné, nechce slyšet pravdu. Ale já vím, že ji to taky trápí. Tuhle jsem šla pro něco do patra a stála ne chodbě a slyším, jak Kateřina s Jarouškem řeší Richardův prospěch. Má samé trojky a čtyřky, kam to dotáhne takový kluk?

Kdyby byl ještě naživu můj manžel Tonda, ten by se na to podíval, to byl jiný metr! Kateřina z něho měla pěkný vítr! Ale stěžovala si Jarouškovi a ten se do tatínka několikrát pěkně pustil. Také z toho měl Tonda párkrát srdeční slabost.

On taky, chudák, na to srdce nakonec umřel… Byly tady hádky po baráku věčně, on si to všechno Tonda moc bral. To víte, byl to jeho domek, co se na něm nadřel, tak chtěl aby bylo po jeho. Nesměl mu tu nikdo na nic sáhnout.

Pošlou mě 
do starobince

Ale to jsem odbočila, teď už je v domě možná větší klid, ale asi, jak se říká, zároveň větší dusno. Mladí se víc hádají, asi že nemají společného nepřítele. Já vím, že jim Richard dělá starosti, ale oni se místo toho víc baví o mě.

Také když jsem se tam v patře onehdá zastavila na chodbě, tak slyším, jak povídají: “Půjde do starobince, ať je od ní pokoj, nebude to k vydržení, naopak to bude čím dál horší…” Koho asi do toho starobince chtějí dávat? Mně je to úplně jasné.

Ale já vám povím, že než abych tady byla trpěná a nikdo mě nebral vážně, tak snad do toho našeho pečovateláku půjdu sama dobrovolně. A nakonec budou tam babky jako já, můžeme si popovídat.

Já tam občas chodím za kamarádkou a Jiřina je tam docela spokojená, oni jim tam uvaří, mají tam doktora, tak co. Nevím, jestli za mnou někdo bude chodit, až tam budu. Třeba Richard bude chtít vidět babičku, on mě má chlapec rád, to vím.

I když mu pořád vytýkám jak se to strojí a tak, ale on se jen směje. V jádru je to hodný hoch.

Tonda na mě čeká

Nevím, ale co s ním bude, když tu nebudu já a nebude už na kluka dávat pozor vůbec nikdo.

Tuhle jsem šla do patra a oni v kuchyni z dveřmi řešili, že prý má nějaký vyšetřování ve škole, že prý ho někdo viděl, jak od nějakého člověka kupuje marihuanu někde za školou. Ještě s jedním kamarádem. Tak to by to s klukem mohlo dopadnout hodně špatně!

A místo, aby mě poprosili o pomoc, že na Richarda potřebují dohlédnout, tak mě chtějí dát do starobince. To je vděk. Je mi z toho ze všeho smutno. Když si uvědomím, že je ten dům s pečovatelskou službou jen kousek od hřbitova, je mi divně. Ale aspoň to budu mít blízko za mým Tondou.

Hana (75), Jičín

Související články
5 minut čtení
Myslela jsem, že mě už v mém věku žádné milostné dobrodružství nečeká. Ale ono přišlo a bylo dokonalé. Bohužel jen chvíli... Bude to už jedenáct let, co jsem ovdověla. Než mi zemřel manžel, nikdy jsem vlastně nežila sama. V dětství byl náš dům plný příbuzných, později jsem bydlela na internátě a po svatbě se kolem mě pořád někdo točil. A najednou bylo ticho. Nejhorší nebyly dlouhé večery, ale p
3 minuty čtení
Dopis od babičky hýčkám dodnes, nikdy bych ho nevyhodila ani neztratila. Skrývá totiž důležité poselství, které mi pomohlo žít dál. Když mi zemřela babička, měla jsem pocit, že se svět zastavil. Bylo mi osmadvacet, měla jsem práci, přátele i plány, ale všechno najednou ztratilo smysl. Babička byla mým bezpečným přístavem. Když mě něco trápilo, poznala to dřív, než jsem promluvila. „Srdce se
3 minuty čtení
Pracovala jsem na obecním úřadě skoro třicet let. Za tu dobu jsem poznala spoustu lidí, ale na Marii nezapomenu. Byla to drobná žena s věčně zarudlýma rukama, které jí v zimě popraskaly od studené vody a čisticích prostředků. Uklízela u nás. Každé ráno přišla ještě před sedmou, tiše pozdravila a pustila se do práce. Jednou jsem ji zastihla sedět na chodbě před kanceláří. V ruce držela obálku a 
3 minuty čtení
Celý život jsem prožila v jedné vesnici tady u nás. A teď mám najednou odejít. To mi nemohou udělat. Vytrhnout mě z místa, kde mám své kořeny. Narodila jsem se tu, chodila do školy, pracovala na místním statku a později na poště. Znala jsem každou cestu, strom i prasklinu v chodníku před kostelem. Když jsem byla mladá, připadalo mi, že svět končí až někde za kopcem. A vůbec mi to nevadilo. V lé
3 minuty čtení
Myslela jsem si, že v zaměstnání strávím ještě pár spokojených let. Jenže kvůli ošklivým pomluvám jsem nakonec odešla do důchodu dřív. Práci v nemocniční jídelně jsem milovala. Někdo se možná podiví, co může člověka tolik bavit na každodenním vaření, ale já se do zaměstnání opravdu těšila. Měly jsme tam dobrou partu, znaly jsme se léta. Když se začal blížit důchod, vůbec se mi odcházet nechtělo
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Potěšte duši vůněmi
nejsemsama.cz
Potěšte duši vůněmi
Potřebujete povzbudit, a možná i vyléčit unavenou duši? Vyzkoušejte úžasnou terapii vonnými oleji. V různých etapách dne působí na naše zdraví i pohodu. Jak si aromaterapii správně načasovat? K aromaterapii se využívá účinků rostlinných olejů a vonných esencí. Každá vůně je určena k jinému použití podle toho, co vás právě trápí. Vonné esence s éterickými oleji můžete inhalovat, protože právě
6 historických tunelů: Kde vlaky nahradily brambory?
historyplus.cz
6 historických tunelů: Kde vlaky nahradily brambory?
Obyvatelé Litoměřic si prý stěžují, že jim chystaná železnice do Děčína znemožní přístup k Labi. Ražení tunelů na trati z Plzně do Železné Rudy je zase tak nebezpečné, že si práce vyžádají na 50 mrtvých. I tak se rodí jedny z nejstarších tunelů v Česku. Choceňský tunel Svědek velké tragédie Se stavbou Choceňského tunelu, vedoucího skrz
Kanyza upadl do kómatu a bojoval o život
nasehvezdy.cz
Kanyza upadl do kómatu a bojoval o život
Herec s nezaměnitelným hlasem Jan Kanyza (79) zažil chvíle, kdy se jeho blízcí obávali nejhoršího. Loni na podzim Jan Kanyza (79) náhle zkolaboval a záchranka ho převezla do pražské Nemocnice Na Fr
Návrat k opravdovému kouzlu Vánoc: 4 důvody, proč o víkendu navštívit Staročeský trh v Táboře
panidomu.cz
Návrat k opravdovému kouzlu Vánoc: 4 důvody, proč o víkendu navštívit Staročeský trh v Táboře
Únik z vánočního shonu do časů našich předků Kde v dnešním zrychleném světě najít ten pravý, klidný duch svátků? Když se kolem nás nákupní centra plní spěchem a výlohy blikají až příliš hlučně, občas zatoužíme prostě zpomalit. Chceme dýchnout atmosféru starých časů, kdy se adventní čas měřil vůní dřeva, lidovým zpěvem a tichým očekáváním. Pokud