Domů     Měl si brát jinou, ale utekla mu od oltáře
Měl si brát jinou, ale utekla mu od oltáře
7 minut čtení

Můj vyvolený byl o hodně mladší, navíc kytarista. Babička s mámou o takovém ženichovi nechtěly ani slyšet.

Pracovala jsem v tu dobu v hotelu Sport jako pokojská. Bylo to svým způsobem tragikomické, neboť hotel patříval v lepších časech, které jsem bohužel už nepamatovala, naší rodině. Tehdy se jmenoval Korso a ještě před tím Corso.

V osmdesátých letech jsem tu tedy dělala pokojskou dílem z nostalgie, dílem kvůli tomu, že se nic lepšího nenaskytlo. Hotel chátral. Spíš než Sport se mohl nazývat Zašlá sláva.

Oprýskaná fasáda, zažloutlé ubrusy, neochotní číšníci, v pokojích předpotopní nábytek.

Ale i tak tu bylo cítit kouzlo starých dobrých časů, kdy se za letních večerů a doprovodu živé hudby tančilo venku na terase pod světly barevných žároviček a samozřejmě hvězd.

Moje rodina byla zhrzená a v neposlední řadě také hysterická, neboť v ní bolestně chyběli muži. Bylo to dobře patrné zejména ve chvílích, kdy se věšelo prádlo – na šňůře se ve větru zmítaly jen podprsenky, silonky a blůzičky.

Náhodný chodec by z toho usoudil, že v zanedbané vilce nežije žádný chlap. Měl by pravdu. A se zahořklou babičkou, jejíž manžel, můj děda, opilý utonul v řece, a stárnoucí matkou, jejíž manžel, můj otec, dávno utekl, se nežilo právě jednoduše.

Navíc oběma scházel náš hotel, na nějž bývaly kdysi tak hrdé. A tak mi roky ubíhaly za stálého nadávání, bědování a hysterických záchvatů zbylých rodinných příslušnic.

Čajová růže

Obě si ještě k tomu vzaly do hlavy, že nade mnou budou bdít neboli dávat pozor, aby mi žádný chlap nezničil život.

Byly přesvědčeny, že jim kromě komunistů zničili životy rovněž muži, a tak je jejich svatou povinností postarat se o to, aby mě nepostihl tentýž osud.

Tak třeba babička to řešila tak, že na moje spolužáky ze školy, když mě náhodou některý z nich doprovázel domů, hrozila holí. Tím jsme samozřejmě přišly do řečí a našemu baráku se v městečku začalo říkat U raplů.

Bylo mi už dvacet osm let, a nikdy jsem neměla vážnou známost. Pomalu jsem se začala smiřovat s tím, že U raplů zahořknu a zestárnu, stejně jako babička s mámou, a ve třech budeme svorně nadávat na poměry, na drahotu a na chlapy.

Dodnes se upřímně divím tomu, že to tak nedopadlo. Osud se už na to nejspíš nemohl dívat a velkomyslně se rozhodl, že zasáhne v můj prospěch. V hotelu hrála o sobotách a nedělích kapela Čajová růže, která se někdy v tu dobu rozrostla nového člena.

Namouduši jsem se o něj vůbec nezajímala. Ne že by nebyl fešák – to byl. Šlo o to, že to byl ještě kluk, sotva dvacetiletý, nic pro mě. Vzala jsem ho tedy na vědomí, to bylo vše.

Kromě toho se ukázalo, že má navzdory poměrně nízkému věku snoubenku a bude se ženit. Jenže jak známo, nic se nezdaří podle plánu.

S ďáblem v těle

Ta nevěsta byla shodou okolností zpěvačka Čajové růže, dívka Anna, na první pohled s ďáblem v těle. Kdybych byla chlap, tak si ji nevezmu, ani kdyby se jednalo o poslední ženu na světě.

V duchu jsem si řekla, že mladík nedělá dobře, když se rozhodl pro tu světlovlasou dlouhonohou vílu, ale jak se říká, kdo chce kam, pomozme mu tam.

No a pak jsem jednou přišla do práce s tím, že začnu uklízet ve druhém patře, a když jsem tam vyjela výtahem, vykřikla jsem. Dveře do pokoje naproti výtahu nebyly na svém místě, kdosi je vyrazil.

Opatrně jsem strčila hlavu do místnosti a v duchu konstatovala, že pokoj je zcela zdemolovaný, nábytek rozštípaný, okno rozbité. Vtom někdo za mnou řekl: „Omlouvám se.“ Leknutím jsem povyskočila. V prostoru, kde bývaly dveře, stál ten kluk z kapely Čajová růže.

Dodal: „Popral jsem se s Tondou, a takhle to dopadlo.“

Je to váš hotel

Podivila jsem se: „Ale proč se omlouváte mně?“ Odpověděl: „Je to přece váš hotel.“ Bylo zvláštní, že to věděl.

Mávla jsem rukou s tím, že to už přece dávno není pravda, a on bůhvíproč stále pokračoval ve vysvětlování, ač jsme se neznali a já se ho na nic neptala: „Stalo se to kvůli Anně, víte?

V sobotu mi totiž zdrhla od oltáře, a to není nic, co bych chtěl ještě někdy zažít. A protože se vlastně hned ukázalo, že utekla kvůli Tondovi, našemu bubeníkovi, tak jsem si ho trošku podal.“ Pak provinile hlesl:

„No a odnesl to celej pokoj.“ Vyprávění mi vyrazilo dech. „Utekla vám nevěsta od oltáře?“ zopakovala jsem užasle. Rezignovaně pokýval hlavou. „Panebože! To je hrůza,“ vyjekla jsem. Vypadal docela klidně, když říkal: „Přežít se to dalo.

A opil bych se tak jako tak.“ Bylo mi ho líto, musel to být pekelný šok. Po šichtě jsem se nechala pozvat do vinárny na skleničku. Seděli jsme tam pouhou hodinku, ale někdo to musel zatepla donést mámě a babičce. Když jsem se vrátila, spustily:

„Kde jsi byla tak dlouho?“ Odpověděla jsem: „Byla jsem na kafi s kamarádkou… Vlaďkou.“ A byl oheň na střeše.

To nebyla Vlaďka

Začaly vřískat obě, jedna přes druhou: „To nebyla žádná kamarádka Vlaďka! Lžeš nám do očí! Ten chlap se jmenuje Vladimír a je z kapely. A víš vůbec, kolik mu je, holka nešťastná, let?

Je mu dvacet!“ Vypuklo takové zemětřesení, že to bylo slyšet po celém městečku, lidé obraceli oči v sloup a šeptali si:

„A jéje, U raplů se zase vyvádí.“ Když se trochu uklidnily a šly si udělat čaj a k němu zakousnout sušenky, zalezla jsem si do postele a přemýšlela o tom mladíkovi. Došla jsem k závěru, že je fakticky moc mladý.

Osmiletý rozdíl mi připadal skandální, tehdy se to takříkajíc vůbec nenosilo. Umínila jsem si, že bych měla na charismatického Vladimíra zapomenout, což se od začátku nedařilo, protože hned jak jsem usnula, zdálo se mi o něm.

Říkala jsem si, že by bylo rozumné, kdybychom si jeden druhého raději už nevšímali, ale vyhledal mě hned ráno v práci, zubil se a povídá: „Tak se prej včera U raplů dost pištělo.“ Vzdychla jsem s tím, že zdejší obyvatelé jsou snad až příliš upovídaní. S večerem jsme se zase přistihli, že spolu sedíme ve vinárně.

Jako v pekle

Doma to bylo jako v pekle. Babička s mámou pochopily, že mezi mnou a Vladimírem se zřejmě něco děje, a málem z toho onemocněly. Vadilo jim snad i to, že je Vladimír chlap, neboť si o mužích myslely jen to nejhorší, a že je o tolik mladší, to je dorazilo.

„Jenom přes mou mrtvolu!“ sípala babička. „Chceš žít s klukem, s dítětem?“ ječela máma. „Vždyť s nima se nedá žít, ani když jsou dospělí, natož ve dvaceti!“

Babičku napadla další velkolepá myšlenka, a tak zakvílela: „A ještě k tomu je to muzikant!“ Máma se přidala: „To bych tě snad radší viděla v rakvi, než u oltáře s kytaristou!“ Brát Vladimíra na nedělní oběd bylo předčasné, a tak jsme to vymysleli jinak.

U nás doma bylo všechno rozbité, neboť tam chyběl chlap. Pro začátek spravil Vladimír budík, vysoušeč vlasů, mixér a také obratně vyspravil díru v drátěném plotě, samozřejmě zvenku. „To spravil Vladimír,“ odpovídala jsem na udivené máminy a babiččiny dotazy.

„Uměl by spravit i záchod?“ zeptala se jednou babička. „Uměl, ale musí sem přijít, jinak to nejde,“ odpověděla jsem a v duchu zajásala. Pevnost byla dobyta.

Zručný Vladimír u nás doma spravil úplně všechno, od ledničky přes nástěnné hodiny po kapající kohoutek v koupelně, a za odměnu dostal řízky s bramborovým salátem a mě za manželku.

Pavlína (59), Domažlicko

Předchozí článek
Související články
4 minuty čtení
Prodávala jsem pánské obleky v malém butiku. Práce mě moc bavila. Jedna naplánovaná schůzka s novým zákazníkem dopadla nečekaně. Byl čtvrtek po poledni, když přišel on. Vysoký, trochu nejistý, ale usměvavý. Měl objednaný termín na výběr svatebního obleku. Vzala jsem ho do oddělení s našimi nejkvalitnějšími obleky – vlněnými, jemnými na dotek, s precizně vypracovanými detaily. Jako první jsme zk
3 minuty čtení
Normální člověk se sotva těší na konec prázdnin. Když mi bylo sedmnáct, loučila jsem se v té depresivní době s Tomášem a brečela jsem. Vzpomínám si, jak těžce jsem vždycky nesla, když končily prázdniny. A nejhorší ze všeho to bylo v době, kdy jsem se zamilovala do Tomáše. Bylo mi sedmnáct, jemu o rok víc. Byla jsem naivní, venkovská dívenka, on světem protřelý lufťák z velkého města. Umírala js
3 minuty čtení
Ze žárlivosti je člověk schopen udělat leccos. Jsem už daleko rozumnější než zamlada, zdaleka ne tak vznětlivá a bláznivá. Ale stále zamilovaná. Vdobách, kdy jsme s mým mužem teprve chodili, jsem docela dost žárlila. Naštěstí mě to už nepronásleduje, protože s tím by se nedalo žít, v lepším případě bych skončila jako rozvedená, opuštěná ženská, v horším ve vězení. Jezdívali jsme na chatu jeho r
5 minut čtení
Svůj život jsem promarnila s nesprávným mužem a okamžik, kdy jsem potkala toho pravého, mě málem minul. Nikdy jsem nepatřila k děvčatům, která chtějí dělat kariéru, nebo jen ulovit bohatého chlapa a mít se dobře. Já chtěla najít hodného a chápavého muže a s ním si pořídit velkou rodinu. A našla jsem ho už za studií. Jmenoval se Martin, končil práva, nebyl to sice krasavec, ale byl milý a pozorn
4 minuty čtení
Loni na Prvního máje jsem plánovala, že zůstanu doma. Na lásku jsem neměla ani pomyšlení. Jenže osud si pro mě připravil něco jiného. Přiznám se, že jsem svátky zamilovaných jako První máj nebo Valentýn nikdy nemusela. Tohle povinné dokazování lásky mi přijde ujeté. Když jste navíc nezadaná, zamilované párečky vám lezou na nervy ještě víc. Když jsem se loni prvního května probudila, měla jsem p
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Fulnecký kostel. Energie pro tělo i duši
epochanacestach.cz
Fulnecký kostel. Energie pro tělo i duši
Město Fulnek v Moravskoslezském kraji se může pochlubit řadou historických památek, ale barokní kostel sv. Josefa mezi nimi zaujímá výjimečné místo. Říká se, že po jeho návštěvě se budete cítit nabití energií jako po hodině jógy! Historie kostela sahá do roku 1668, kdy byl ve Fulneku založen kapucínský klášter. Součástí komplexu je právě i kostel
Výprava Františka Ferdinanda d´Este: V Japonsku se arcivévoda nechal tetovat
historyplus.cz
Výprava Františka Ferdinanda d´Este: V Japonsku se arcivévoda nechal tetovat
Podpalubí lodi Kaiserin Elisabeth je přecpané trofejemi. Nechybí mezi nimi vycpaní tygři, orli ani opice. Námořníci sem přinášejí vypreparované klokany, pštrosy a koaly. Arcivévoda František Ferdinand d´Este se totiž na lodi plaví kolem světa a plní ji ulovenými zvířaty. Záhy mezi ně přibudou veverky, skunkové nebo medvěd grizzly… Arcivévoda František Ferdinand d´Este (1863–1914)
Splní mi někdy mé přání?
skutecnepribehy.cz
Splní mi někdy mé přání?
Když jsme se poznali, byl to akční muž a mně to imponovalo. Horské túry, cyklovýlety, běžky, věděla jsem, že s ním se nudit nebudu. Ataky že ne. Jen jsem tehdy ještě netušila, že jeho „akčnost“ bude jednou totálně určovat celý náš život. Dovolené nevyjímaje, takže u moře si s ním nikdy nelehnu. Ne, že bych byla lenoch Už od
Populace australských koal ničí epidemie chlamydií, pomůže očkování?
21stoleti.cz
Populace australských koal ničí epidemie chlamydií, pomůže očkování?
Roztomilý medvídek, který však rozhodně medvědem není, protože se jedná o vačnatce, je národní ikonou Austrálie. Jeho populace se však v posledních desetiletích snižují, ohrožuje je ztráta přirozeného
Teplý salát s kuřetem
tisicereceptu.cz
Teplý salát s kuřetem
Ideální jídlo, které stihnete připravit k večeři během chvíle. Zbytek si klidně můžete dát druhý den. Ingredience 4 ks kuřecího masa 1 lžíce olivového oleje sůl pepř 2 ks citronu Citronov
Sklo jako působivý architektonický materiál
rezidenceonline.cz
Sklo jako působivý architektonický materiál
Velkoplošné prvky ze živého transparentního materiálu stavbu osvěžují, propouštějí do jejího nitra spoustu světla, a tím zlepšují kvalitu vnitřního prostředí. Navíc významně ovlivňují vzhled budovy. Tak jako dřevo a kámen v konstrukčních řešeních zdařile zastupuje ocel, výplně z cihelného či jiného zdiva zase velmi působivě nahrazuje sklo. Jeho vizuálního benefitu v podobě zrcadlení oblohy i
Co způsobilo výbuch, který svět ještě neviděl?
enigmaplus.cz
Co způsobilo výbuch, který svět ještě neviděl?
Na Rujáně, největším německém ostrově na severu země v Baltském moři, se na konci roku 1944 schyluje k něčemu velkému. Za okamžik se zde má odehrát první atomový výbuch historie. [gallery ids="158
Půjčka na cokoliv je v moderní době velmi populární
epochalnisvet.cz
Půjčka na cokoliv je v moderní době velmi populární
Rychlá pomoc v případě, že domácnost navštíví finanční výdaje, s nimiž nikdo dopředu nepočítal. Ano, taková je online cesta, díky které rozhodně není nutné chodit na pobočku nebo vyřizovat časově náročný telefonický rozhovor. Stačí jen základní osobní údaje, ve hře není dlouhá zpověď nebo kontakt mezi čtyřma očima. Chcete znát všechna důležitá čísla, abyste měli jasnější představu
Kamikaze: Kdo byli piloti, kteří se řítili vstříc smrti?
epochaplus.cz
Kamikaze: Kdo byli piloti, kteří se řítili vstříc smrti?
Zvuk japonských letadel řítících se střemhlav k americkým lodím vyvolával u námořníků hrůzu. Nechápali, jak někdo může s takovou ochotou umírat. Považovali je za fanatiky, šílence, blázny. Japonské sebevražedné útoky z doby druhé světové války, známé jako kamikaze, se staly jednou z nejkontroverznějších a nejčastěji mytizovaných kapitol válečného konfliktu. Kdo ale tito piloti skutečně byli
Jennifer Lopez: Jak daleko zajde kvůli bývalému?
nasehvezdy.cz
Jennifer Lopez: Jak daleko zajde kvůli bývalému?
Už nezbývá mnoho a zpěvačka Jennifer Lopez (56) nejspíš spadne na úplné dno. Nejenže rozvod s hercem Benem Affleckem (53) začala rozpitvávat ve svých písních, nyní ve vyřizování účtů s bývalým evide
Jak mít lepší náladu bez použití léků?
nejsemsama.cz
Jak mít lepší náladu bez použití léků?
Se začátkem září se často pojí špatná nálada či úzkost, že prosluněné léto už končí. Jak se můžete udržet v psychické pohodě a tyto nepříjemné stavy zahnat? Osvědčeným, i když ne vždy oblíbeným způsobem, jak se zbavit úzkosti a stresu, je pravidelná fyzická aktivita. Důležité je provozovat takový sport, ze kterého budete mít radost. Mohou to být procházky, jízda na
Tokio spustilo mega projekt za 5,8 miliardy dolarů
iluxus.cz
Tokio spustilo mega projekt za 5,8 miliardy dolarů
Tokio se chystá na jednu z nejambicióznějších stavebních proměn své historie. Investice ve výši 5,8 miliardy dolarů přetvoří areál bývalého rybího trhu Tsukiji v ultramoderní čtvrť s celkovou podlažní