Domů     Měl si brát jinou, ale utekla mu od oltáře
Měl si brát jinou, ale utekla mu od oltáře
7 minut čtení

Můj vyvolený byl o hodně mladší, navíc kytarista. Babička s mámou o takovém ženichovi nechtěly ani slyšet.

Pracovala jsem v tu dobu v hotelu Sport jako pokojská. Bylo to svým způsobem tragikomické, neboť hotel patříval v lepších časech, které jsem bohužel už nepamatovala, naší rodině. Tehdy se jmenoval Korso a ještě před tím Corso.

V osmdesátých letech jsem tu tedy dělala pokojskou dílem z nostalgie, dílem kvůli tomu, že se nic lepšího nenaskytlo. Hotel chátral. Spíš než Sport se mohl nazývat Zašlá sláva.

Oprýskaná fasáda, zažloutlé ubrusy, neochotní číšníci, v pokojích předpotopní nábytek.

Ale i tak tu bylo cítit kouzlo starých dobrých časů, kdy se za letních večerů a doprovodu živé hudby tančilo venku na terase pod světly barevných žároviček a samozřejmě hvězd.

Moje rodina byla zhrzená a v neposlední řadě také hysterická, neboť v ní bolestně chyběli muži. Bylo to dobře patrné zejména ve chvílích, kdy se věšelo prádlo – na šňůře se ve větru zmítaly jen podprsenky, silonky a blůzičky.

Náhodný chodec by z toho usoudil, že v zanedbané vilce nežije žádný chlap. Měl by pravdu. A se zahořklou babičkou, jejíž manžel, můj děda, opilý utonul v řece, a stárnoucí matkou, jejíž manžel, můj otec, dávno utekl, se nežilo právě jednoduše.

Navíc oběma scházel náš hotel, na nějž bývaly kdysi tak hrdé. A tak mi roky ubíhaly za stálého nadávání, bědování a hysterických záchvatů zbylých rodinných příslušnic.

Čajová růže

Obě si ještě k tomu vzaly do hlavy, že nade mnou budou bdít neboli dávat pozor, aby mi žádný chlap nezničil život.

Byly přesvědčeny, že jim kromě komunistů zničili životy rovněž muži, a tak je jejich svatou povinností postarat se o to, aby mě nepostihl tentýž osud.

Tak třeba babička to řešila tak, že na moje spolužáky ze školy, když mě náhodou některý z nich doprovázel domů, hrozila holí. Tím jsme samozřejmě přišly do řečí a našemu baráku se v městečku začalo říkat U raplů.

Bylo mi už dvacet osm let, a nikdy jsem neměla vážnou známost. Pomalu jsem se začala smiřovat s tím, že U raplů zahořknu a zestárnu, stejně jako babička s mámou, a ve třech budeme svorně nadávat na poměry, na drahotu a na chlapy.

Dodnes se upřímně divím tomu, že to tak nedopadlo. Osud se už na to nejspíš nemohl dívat a velkomyslně se rozhodl, že zasáhne v můj prospěch. V hotelu hrála o sobotách a nedělích kapela Čajová růže, která se někdy v tu dobu rozrostla nového člena.

Namouduši jsem se o něj vůbec nezajímala. Ne že by nebyl fešák – to byl. Šlo o to, že to byl ještě kluk, sotva dvacetiletý, nic pro mě. Vzala jsem ho tedy na vědomí, to bylo vše.

Kromě toho se ukázalo, že má navzdory poměrně nízkému věku snoubenku a bude se ženit. Jenže jak známo, nic se nezdaří podle plánu.

S ďáblem v těle

Ta nevěsta byla shodou okolností zpěvačka Čajové růže, dívka Anna, na první pohled s ďáblem v těle. Kdybych byla chlap, tak si ji nevezmu, ani kdyby se jednalo o poslední ženu na světě.

V duchu jsem si řekla, že mladík nedělá dobře, když se rozhodl pro tu světlovlasou dlouhonohou vílu, ale jak se říká, kdo chce kam, pomozme mu tam.

No a pak jsem jednou přišla do práce s tím, že začnu uklízet ve druhém patře, a když jsem tam vyjela výtahem, vykřikla jsem. Dveře do pokoje naproti výtahu nebyly na svém místě, kdosi je vyrazil.

Opatrně jsem strčila hlavu do místnosti a v duchu konstatovala, že pokoj je zcela zdemolovaný, nábytek rozštípaný, okno rozbité. Vtom někdo za mnou řekl: „Omlouvám se.“ Leknutím jsem povyskočila. V prostoru, kde bývaly dveře, stál ten kluk z kapely Čajová růže.

Dodal: „Popral jsem se s Tondou, a takhle to dopadlo.“

Je to váš hotel

Podivila jsem se: „Ale proč se omlouváte mně?“ Odpověděl: „Je to přece váš hotel.“ Bylo zvláštní, že to věděl.

Mávla jsem rukou s tím, že to už přece dávno není pravda, a on bůhvíproč stále pokračoval ve vysvětlování, ač jsme se neznali a já se ho na nic neptala: „Stalo se to kvůli Anně, víte?

V sobotu mi totiž zdrhla od oltáře, a to není nic, co bych chtěl ještě někdy zažít. A protože se vlastně hned ukázalo, že utekla kvůli Tondovi, našemu bubeníkovi, tak jsem si ho trošku podal.“ Pak provinile hlesl:

„No a odnesl to celej pokoj.“ Vyprávění mi vyrazilo dech. „Utekla vám nevěsta od oltáře?“ zopakovala jsem užasle. Rezignovaně pokýval hlavou. „Panebože! To je hrůza,“ vyjekla jsem. Vypadal docela klidně, když říkal: „Přežít se to dalo.

A opil bych se tak jako tak.“ Bylo mi ho líto, musel to být pekelný šok. Po šichtě jsem se nechala pozvat do vinárny na skleničku. Seděli jsme tam pouhou hodinku, ale někdo to musel zatepla donést mámě a babičce. Když jsem se vrátila, spustily:

„Kde jsi byla tak dlouho?“ Odpověděla jsem: „Byla jsem na kafi s kamarádkou… Vlaďkou.“ A byl oheň na střeše.

To nebyla Vlaďka

Začaly vřískat obě, jedna přes druhou: „To nebyla žádná kamarádka Vlaďka! Lžeš nám do očí! Ten chlap se jmenuje Vladimír a je z kapely. A víš vůbec, kolik mu je, holka nešťastná, let?

Je mu dvacet!“ Vypuklo takové zemětřesení, že to bylo slyšet po celém městečku, lidé obraceli oči v sloup a šeptali si:

„A jéje, U raplů se zase vyvádí.“ Když se trochu uklidnily a šly si udělat čaj a k němu zakousnout sušenky, zalezla jsem si do postele a přemýšlela o tom mladíkovi. Došla jsem k závěru, že je fakticky moc mladý.

Osmiletý rozdíl mi připadal skandální, tehdy se to takříkajíc vůbec nenosilo. Umínila jsem si, že bych měla na charismatického Vladimíra zapomenout, což se od začátku nedařilo, protože hned jak jsem usnula, zdálo se mi o něm.

Říkala jsem si, že by bylo rozumné, kdybychom si jeden druhého raději už nevšímali, ale vyhledal mě hned ráno v práci, zubil se a povídá: „Tak se prej včera U raplů dost pištělo.“ Vzdychla jsem s tím, že zdejší obyvatelé jsou snad až příliš upovídaní. S večerem jsme se zase přistihli, že spolu sedíme ve vinárně.

Jako v pekle

Doma to bylo jako v pekle. Babička s mámou pochopily, že mezi mnou a Vladimírem se zřejmě něco děje, a málem z toho onemocněly. Vadilo jim snad i to, že je Vladimír chlap, neboť si o mužích myslely jen to nejhorší, a že je o tolik mladší, to je dorazilo.

„Jenom přes mou mrtvolu!“ sípala babička. „Chceš žít s klukem, s dítětem?“ ječela máma. „Vždyť s nima se nedá žít, ani když jsou dospělí, natož ve dvaceti!“

Babičku napadla další velkolepá myšlenka, a tak zakvílela: „A ještě k tomu je to muzikant!“ Máma se přidala: „To bych tě snad radší viděla v rakvi, než u oltáře s kytaristou!“ Brát Vladimíra na nedělní oběd bylo předčasné, a tak jsme to vymysleli jinak.

U nás doma bylo všechno rozbité, neboť tam chyběl chlap. Pro začátek spravil Vladimír budík, vysoušeč vlasů, mixér a také obratně vyspravil díru v drátěném plotě, samozřejmě zvenku. „To spravil Vladimír,“ odpovídala jsem na udivené máminy a babiččiny dotazy.

„Uměl by spravit i záchod?“ zeptala se jednou babička. „Uměl, ale musí sem přijít, jinak to nejde,“ odpověděla jsem a v duchu zajásala. Pevnost byla dobyta.

Zručný Vladimír u nás doma spravil úplně všechno, od ledničky přes nástěnné hodiny po kapající kohoutek v koupelně, a za odměnu dostal řízky s bramborovým salátem a mě za manželku.

Pavlína (59), Domažlicko

Předchozí článek
Související články
3 minuty čtení
Každý nám říkal, jak jsme perfektní pár, já jsem ale věděla své. Naše manželství stálo na pokraji krachu, který se nedařilo zvrátit. Bylo mi pětadvacet, když jsem oblékla svatební šaty a Mirkovi slíbila lásku a věrnost na celý život. Vůbec by mě tehdy napadlo, že se naše manželství otřese v základech už tak brzy. Po sedmi letech se začaly na naší obloze objevovat první mráčky. Vždy jsme se d
3 minuty čtení
Můj muž je gentleman, vždy se zastával slabších, což se projevilo již na základní škole ve chvíli, kdy jsem nutně potřebovala pomoci. Byla jsem holka krev a mlíko, a to už na základce. Klukům jsem se líbila a dávali mi to najevo nejrůznějšími způsoby, obdivnými pohledy, zamilovanými psaníčky, všelijakými řečičkami, tu hloupými, jindy ještě hloupějšími. Jeden mi napsal „miluji tě“ křídou na zeď
4 minuty čtení
Prodávala jsem pánské obleky v malém butiku. Práce mě moc bavila. Jedna naplánovaná schůzka s novým zákazníkem dopadla nečekaně. Byl čtvrtek po poledni, když přišel on. Vysoký, trochu nejistý, ale usměvavý. Měl objednaný termín na výběr svatebního obleku. Vzala jsem ho do oddělení s našimi nejkvalitnějšími obleky – vlněnými, jemnými na dotek, s precizně vypracovanými detaily. Jako první jsme zk
3 minuty čtení
Normální člověk se sotva těší na konec prázdnin. Když mi bylo sedmnáct, loučila jsem se v té depresivní době s Tomášem a brečela jsem. Vzpomínám si, jak těžce jsem vždycky nesla, když končily prázdniny. A nejhorší ze všeho to bylo v době, kdy jsem se zamilovala do Tomáše. Bylo mi sedmnáct, jemu o rok víc. Byla jsem naivní, venkovská dívenka, on světem protřelý lufťák z velkého města. Umírala js
3 minuty čtení
Ze žárlivosti je člověk schopen udělat leccos. Jsem už daleko rozumnější než zamlada, zdaleka ne tak vznětlivá a bláznivá. Ale stále zamilovaná. Vdobách, kdy jsme s mým mužem teprve chodili, jsem docela dost žárlila. Naštěstí mě to už nepronásleduje, protože s tím by se nedalo žít, v lepším případě bych skončila jako rozvedená, opuštěná ženská, v horším ve vězení. Jezdívali jsme na chatu jeho r
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Fotografie od jezera Loch Ness: Žert, nebo skutečnost?
enigmaplus.cz
Fotografie od jezera Loch Ness: Žert, nebo skutečnost?
V roce 1972 svět žasne nad fotografiemi amerického hudebníka a vědce Roberta Rinese (1922–2009) pořízenými u jezera Loch Ness. [gallery ids="158512,158511,158513"] Zřetelně je na nich vidět útv
Kámasútra v kameni: Zachycují indické chrámy orgie?
epochalnisvet.cz
Kámasútra v kameni: Zachycují indické chrámy orgie?
Nepřehlédnutelné jsou už z dálky, skutečné překvapení nabízí ale až detailní pohled na jejich fasády. Chrámy v indickém Khadžuráhu totiž mají velmi nezvyklou výzdobu. Jejich zdi jsou poseté stovkami reliéfů, které zachycují divoké sexuální praktiky.   Britský vojenský geodet Cornet James Franklin nevěří vlastním očím. V roce 1819 totiž v džungli střední Indie objevuje pozapomenuté chrámové
LITOMĚŘICKÉ VINOBRANÍ 2025.
epochanacestach.cz
LITOMĚŘICKÉ VINOBRANÍ 2025.
Jedná se o jednu z největších a nejoblíbenějších akcí ve městě. Slavnost sklizně vinné révy je spojena s kulturním programem, hudebními vystoupeními, degustacemi vína, burčáku a dalších pochutin. Kulturní program bude probíhat opět na několika scénách – Mírové náměstí, historická scéna, divadelní nádvoří, hradní nádvoří, Tržnice Felixe Holzmanna, Dominikánské náměstí a klub Baronka. http://mkz-ltm.cz/mimoobjekty/program/vinobrani-2025-6126.html
Stanfordský vězeňský experiment: Když se z dozorců vyklubou tyrani!
21stoleti.cz
Stanfordský vězeňský experiment: Když se z dozorců vyklubou tyrani!
Z jedné skupiny dobrovolníků se stanou vězni a z druhé jejich věznitelé. Tak lze popsat základ experimentu, realizovaného v létě 1971 na kalifornské Stanford University. Cílem bylo sledovat, jak se ch
Barvy podzimu ve špercích LOEE
iluxus.cz
Barvy podzimu ve špercích LOEE
Podzim je obdobím, kdy příroda maluje své nejkrásnější tóny – zlatavé, cihlově červené, hořčicově žluté, borovicově zelené. A my se chceme obklopovat teplými barvami, které podtrhují emoce, eleganci i
Studánka u lesa léčila lidi i zvířata
skutecnepribehy.cz
Studánka u lesa léčila lidi i zvířata
Nevěřila jsem, že dokáže energie místa uzdravovat. Až mi poradila bylinkářka léčivou studánku. Viděla jsem tu vodu pít divokou zvěř, a tak jsem ji zkusila. Od chvíle, co zemřel můj muž, začalo se všechno v mém životě hroutit. Syn se odstěhoval do daleké ciziny a já zůstala sama. Do toho mě začalo trápit zdraví. Lékaři mi sdělili, že
Kvůli Ulici to má u Novákové doma vřít
nasehvezdy.cz
Kvůli Ulici to má u Novákové doma vřít
Nečekaný příchod herečky Sandry Novákové (43) do seriálu Ulice okamžitě vyvolal vlnu nevole mezi fanoušky, ale očividně měl také rychlý dopad na její manželství s režisérem Vojtěchem Moravcem (38).
Perfektně naložení utopenci
tisicereceptu.cz
Perfektně naložení utopenci
Na utopence nutně potřebujete dvě základní věci – kvalitní buřty a poctivě kyselý lák. Po popíjení se budou hodit. Ingredience 20 ks kvalitních špekáčků náplň 3 feferonky nakrájené na kolečka
Zašlá sláva: Perličky z lázeňského života
historyplus.cz
Zašlá sláva: Perličky z lázeňského života
Zcestovalý panovník Edwarda VII. chytla u srdce česká příroda Britský král Edward VII. (1841–1910) rád cestuje. Do světa vyráží reprezentovat svou zemi, jednat se státníky nebo ze zdravotních důvodů. Mariánské Lázně poprvé navštíví v roce 1897, tedy v době, kdy ještě nesedí na trůnu (vládl od ledna 1901). A byť se záměrně ubytuje pod jiným jménem, jeho
Letadlo těžší než vzduch
epochaplus.cz
Letadlo těžší než vzduch
Už nejstarší mýty vypráví o létání. S křídly to zkouší už Ikaros, který ale vyletí příliš blízko slunci, jež jej spálí. Křídla se i v průběhu středověku a novověku staví z peří, ale i z jiných materiálů, a odvážní vynálezci s nimi skáčou z věží a pod věžemi si lámou nohy. I Leonardo da Vinci (1452–1519) propadne létání a navrhne hned
Už vám není dvacet? A co má být?
nejsemsama.cz
Už vám není dvacet? A co má být?
Právě nyní nejlépe víte, že zralá pleť chce pravidelnou péči, něhu a respekt. My vám zase prozradíme ty nejlepší triky. Spolu se středním věkem přichází i menopauza, kdy dochází ke snížení tvorby ženských hormonů estrogenu a progesteronu. To má mimo jiné vliv i na pleť a pokožku. Asi nejčastěji se menopauza na pokožce projeví suchostí. Proto je potřeba
Sklo jako působivý architektonický materiál
rezidenceonline.cz
Sklo jako působivý architektonický materiál
Velkoplošné prvky ze živého transparentního materiálu stavbu osvěžují, propouštějí do jejího nitra spoustu světla, a tím zlepšují kvalitu vnitřního prostředí. Navíc významně ovlivňují vzhled budovy. Tak jako dřevo a kámen v konstrukčních řešeních zdařile zastupuje ocel, výplně z cihelného či jiného zdiva zase velmi působivě nahrazuje sklo. Jeho vizuálního benefitu v podobě zrcadlení oblohy i