Domů     Špatná volba
Špatná volba
5 minut čtení

S Vladimírem, mým budoucím manželem, jsem se seznámila před osmi lety v jednom vyhlášeném pražském klubu. Kamarádka zrovna odešla na toaletu a já zůstala sama u našeho stolu. Ovšem ne na dlouho.

Přisedl si ke mně úplně cizí muž a na rovinu se mně zeptal, jestli nechci jet k němu domů. Na první pohled bylo zřejmé, že má dotyčný velice vysoké sebevědomí. Já mu však dala důrazně na jevo, že o něj nemám zájem. V ten moment mi začal v kapse zvonit mobil.

Jelikož v podniku hrála nahlas hudba, byla to skvělá záminka odejít. Stála jsem venku před barem a kamáradka mi do telefonu říkala, že potkala známého a jede s ním domů.

Protože jsem nechtěla zůstávat sama, usoudila jsem, že je nejvyšší čas odebrat se také do svého domova. Měla jsem to kousek, šla jsem pěšky.

Procházela jsem kolem známé hospody a v tom mě někdo chytil za ruku. Jaké to bylo zděšení, když jsem zjistila, že je to ten dotěrný chlápek z baru. Začala jsem křičet. Násilím mě přitiskl ke zdi. Bála jsem se jako nikdy v životě.

I když jsem se snažila bránit, nemělo to cenu. Začalo mi docházet, jak špatně tohle celé dopadne. Když už jsem ztratila i poslední kapku naděje, objevil se můj zachránce, Vladimír. Útočník od něj dostal pár dobře mířených ran a svalil se na zem.

“Jste v pořádku? Ublížil Vám? “ zeptal se mě Vladimír. Jeho konejšivý hlas a upřímné oči mi vrátily pocit bezpečí. Tu noc mě doprovodil až domů.

Před vchodovými dvěřmi mi podal lísteček, na kterém bylo napsáno jeho telefonní číslo, prý pro případ, kdybych cokoliv potřebovala. Stal se mým hrdinou. Ale ne na dlouho.

Začala jsem s Vladimírem chodit a o dva roky později jsme měli svatbu. Nebylo to nic velkého, ale naše láska neměla hranic. Pár měsíců po obřadě se ale jeho povaha začala rychle měnit. Z práce se vracel domů až nad ránem, často i v podroušeném stavu.

Z milého a hodného džentlmena se stal agresivní násilník. Hrubé slovní urážky u nás byly na denním pořádku a za nějaký čas jsem dostala první facku. Přesně si vybavuji kvůli čemu to bylo. Vrátil se z ,,práce” ve čtyři ráno a chtěl, abych mu udělala omeletu.

Bohužel jsem neměla v lednici vajíčka. Tehdy mě poprvé uhodil. Vždycky jsem si myslela, že kdyby na mě nějaký chlap vztáhnul ruku, okamžitě bych odešla. Vladimíra jsem ale stále ještě milovala a tajně doufala, že bude zase takový jako dřív. Nebyl. Už nikdy.

Věděla jsem, že za jeho chováním stojí alkohol, proč ale začal vůbec pít, jsem netušila.

Můj život se po boku Vladimíra stával nesnesitelným. Den co den jsem žila ve strachu, kdy mě opět uhodí. Připadala jsem si bezmocná, ponížená. Nikomu jsem se ani nesvěřila, neměla jsem odvahu o tom vůbec začít mluvit. Zanedlouho mě však čekaly i světlejší dny. Postaral se o ně Marek, náš nový soused.

Marka jsem poprvé potkala ráno u poštovních schránek. Byl vysoký asi stodevadesát centimetrů, měl hnědé vlasy a velké čokoládové oči. Procházela jsem kolem něj se sklopenou hlavu, aby si nevšiml fialového důsledku předchozí bouřlivé noci.

Jeho pozornosti to však neuniklo a opatrně se mě začal na manžela vyptávat. Já, uvnitř zoufalá, že se nemohu nikomu se svým trápením svěřit, jsem Markovi všechno řekla. Nevěřil vlastním uším a radil mi, abych na Vladimíra podala trestní oznámení.

To jsem hned zavrhla. Bála jsem se, že kdyby na to přišel, určitě by mě zabil.

Od této chvíle jsem se s Markem tajně scházela každý den. Psychicky mi pomáhal, držel mě, jak se říká nad vodou a já měla díky našim společným chvílím zase důvod žít.

Začala jsem pomalu znovu získávat sebevědomí a jednoho krásného dne jsem se konečně rozhodla, že od manžela odejdu. Čekala jsem na Vladimíra až do rána. A Marek také, protože mě s ním nechtěl nechávat samotnou.

Bůh ví co by udělal, až bych mu oznámila, že už s ním nechci žít. S Markem jsem se cítila jistě, sebevědomě a odvážně. Jenže Vladimír vůbec nepřišel. Druhý den ráno mi zazvonil telefon a já se vzápětí dozvěděla, že manžela zavřeli.

U soudu jsem se nestačila divit. Za mříže ho poslali za organizované zločiny a těžké ublížení na zdraví. S jeho komplicem, který byl prý dlouho hledaný českou policií, vykradli nějaké směnárny. Pak se jim postavil do cesty majitel odhodlaný své peníze chránit.

Schytal tolik ran, že ho sanitka přivezla opravdu na poslední chvilku. Nemohla jsem věřit, že se z manžela stalo takové zvíře. Teprve teď odezněl poslední zbyteček lásky, který jsem k němu cítila. Začala jsem ho nenávidět.

Jak se říká, láska je od nenávisti jen krůček daleko. Jakmile soud vyslovil rozsudek, po dlouhé době jsem si konečně oddychla. A ten kámen, který mi spadl ze srdce musel být slyšet snad až naproti přes ulici.

Vladimír dostal osm let. Já žiji s Markem. Jsem opravdu šťastná, neboť teprve Marek mi ukázal, jak má vypadat opravdová láska. Těšíme se spolu na miminko. Ale i když vím, že mě Marek ochrání, stale se bojím.

Usínám a probouzím se se strachem, co se stane, až mého bývalého manžela pustí z vězení. Možná bychom se s Markem a naším děťátkem měli odstěhovat někam hodně daleko, ale proč utíkat? My jsme přece nic neudělali.

Na druhou stranu – mám opravdu riskovat, že mi Vladimír zase ublíží? Nebo Markovi? Našemu děťátku? Nevím. Zatím se rozhoduji. A žiji svůj život, který je teď tak krásný.

Jana, 33 let

Související články
3 minuty čtení
Někdy mám pocit, že se celý život vejde do pár doteků. Do jemného pohlazení po vlasech nebo hrnku, který podáváte druhému, aby ho zahřál. Moje ruce si toho pamatují víc než moje hlava. Prsty mám pokřivené, klouby už dávno nepracují, jak by měly, ale ty staré dlaně... pořád cítí. Je v nich vše: dětství, práce, radosti, pády i ta každodenní tichá láska k životu. Stará kuchyně a nové dny Byd
3 minuty čtení
Byla to láska na celý život. Doufali jsme, že spolu zestárneme, že neexistuje nic, co by tomu zabránilo, co by nás rozeštvalo. Když jsme si s Ondrou v šestnácti letech přísahali, že nás nic nerozdělí, oba jsme tomu věřili. „Ani smrt,“ vyrazil ze sebe a já po něm automaticky opakovala, že ani smrt, ač jsem si v duchu říkala, že to je asi nesmysl, neboť zubatá rozdělí vždycky všechno. Ale byli js
3 minuty čtení
Sedím na lavičce v parku, kde to znám nazpaměť. Stromy jsou pořád stejné, i když jenom o něco starší. Ony však mohou mluvit. Já ze sebe nevydám ani hlásku! Alespoň šumí. Jsou možná staré jako já. Jenže na mně je ten zub času znát víc. Přírodu bereme jako němou, ale když přijdete o hlas, uvědomíte si, že rostliny mohou být slyšet víc než vy. Před dvěma lety se to stalo. Ochromila mne ztráta h
3 minuty čtení
Dnes ráno mi znovu podal ruku a zeptal se, jak se jmenuju. Jeho oči byly přívětivé, ale i nejisté. Můj muž. Opět jsem mu řekla: „Jsem Marie, tvoje žena.“ Přikývl. A pak se na mě usmál tak, jako by mě potkal poprvé. Můj muž. Manžel, se kterým jsme desítky let. Když mu to zjistili, bylo mu 75 let. Já jsem věděla, že se něco děje, ještě než to řekli nahlas. Zapomínal, kde je hrnek, jak se jmenuje
5 minut čtení
Je mi sedmašedesát a najednou cítím, že nemám tolik času. Na co? Říct pravdu mé rodině. A hledat dítě. Je to tak dávno, co jsem držela ten uzlíček... Vzpomínky mi proudí hlavou jako zběsilá auta na silnici. Tehdy jsem je pozorovala z mostu, když jsem přemýšlela, jestli tam neskočit. Nebyla jsem plnoletá. Měla jsem v hlavě ty řeči, jak lidé odsuzovali jiné dívky, které brzy otěhotněly. A pak jse
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Mimozemský život nemusí být založen na uhlíku
21stoleti.cz
Mimozemský život nemusí být založen na uhlíku
Šest protonů v jádře, schopnost vytvářet čtyři vazby, za pozemských teplot a tlaků pevné skupenství, tak takový je uhlík. Právě on je základním stavebním kamenem veškerého života, jak jej na naší plan
Zoologie: Mláďata goril a návrat losů – Dobré zprávy ze světa zvířat
epochaplus.cz
Zoologie: Mláďata goril a návrat losů – Dobré zprávy ze světa zvířat
Svět zoologie přináší na jaře samé dobré zprávy! Pražská zoologická zahrada se pyšní hned dvěma novými gorilími mláďaty, z nichž nejmladší, samička Gaia, byla slavnostně pokřtěna ikonickou primatoložkou Jane Goodallovou. Zároveň se po desítkách let v české části Krkonoš objevil los evropský, a potvrdil tak dobrou kondici zdejší přírody. Tyto události nejenže ukazují na úspěchy
Chrám Pumapunku: Postavili ho bozi primitivních domorodců?
enigmaplus.cz
Chrám Pumapunku: Postavili ho bozi primitivních domorodců?
Na území bolivijských And v nadmořské výšce 4000 metrů se nachází místo, jehož existence je záhadou. Ruiny chrámového komplexu zvaného Pumapunku jsou tvořeny kamennými bloky tak inženýrsky přesných tv
Vojtková už nebude skákat, jak on píská
nasehvezdy.cz
Vojtková už nebude skákat, jak on píská
Otočily se v manželství Romana Vojtka (53) a Petry Vojtkové (37) role a tentokrát to bude on, kdo bude žadonit o pozornost své lásky? Jeho žena totiž údajně začíná víc stavět samu sebe na první mí
Albrecht II. rázně potlačil pražskou vzpouru
historyplus.cz
Albrecht II. rázně potlačil pražskou vzpouru
„Já jim dám. Kacíři jsou to, a navíc i zrádci!“ rozčiluje se Albrecht Habsburský a s očima zapíchnutýma do podlahy přechází z jedné části komnaty na druhou. Hlavní adept na uvolněný český trůn umí být velkorysý a má smysl pro spravedlnost, ale zdejší kališníci u něj kolaborací s polským princem překročili únosnou mez. Za to
Rostlina umí přizpůsobit přenos pylu podmínkám prostředí, odhalují čeští vědci
epochalnisvet.cz
Rostlina umí přizpůsobit přenos pylu podmínkám prostředí, odhalují čeští vědci
Ač vědci zkoumají rostliny do detailů na úrovni molekul či z globálních perspektiv, jsou stále okamžiky jejich života, jež jsou prakticky neprobádané a dají se na nich udělat průlomové objevy. Jedním z nich je uvolňování pylu prašníky a jeho přenos hmyzem mezi květy. Prchavý děj, k jehož studiu nám víc než moderní přístroje pomůže
Naučila jsem se říkat pravdu do očí
skutecnepribehy.cz
Naučila jsem se říkat pravdu do očí
Lhát se prostě nemá. Nikdy! Ani ve chvílích, kdy člověk nepřizná pravdu jen proto, aby udělal druhým radost. To mě naučila až moje dcera. Jako holka z vesnice jsem byla vychovávána tak, že musím být za každou cenu slušná. Vždy a všude, i v případě, že mi to nebude úplně po chuti. A tak jsem občas snědla to, co jsem
Za tajemnými menhiry po Česku
epochanacestach.cz
Za tajemnými menhiry po Česku
Česká republika je poseta menhiry různého stáří a původu. K některým se pojí temné historické pověsti, jiné jsou vyhlášené pro své energetické působení. Navštivte s námi oblíbené menhiry, jež zdobí naši zem. Zakletý mnich u Drahomyšle Zakletý mnich u Drahomyšle (viz úvodní foto) poblíž Žatce je asi naším nejznámějším menhirem. O tomto kameni také existuje pověst. V
Moje sousedka mi začala dělat problémy
nejsemsama.cz
Moje sousedka mi začala dělat problémy
Nikdy jsem si nemyslela, že se v důchodu budu muset znovu učit říkat „ne“. Jmenuji se Irena, je mi 70 let a až do nedávné doby jsem byla přesvědčená, že mám vcelku klidný a vyrovnaný život. Byla jsem dlouhé roky šťastně vdaná, manžela mi před časem bohužel vzala rakovina. Měli jsme jedinou dceru, ta se
Oslava elegance: piknik šampaňského MUMM zazářil na karlovarském festivalu
iluxus.cz
Oslava elegance: piknik šampaňského MUMM zazářil na karlovarském festivalu
Exkluzivní šampaňské MUMM Cordon Rouge uskutečnilo první piknik v rámci 59. ročníku Mezinárodního filmového festivalu Karlovy Vary. Akce, jež proběhla v malebné zahradě hotelu Imperial, přivítala řadu
Muffiny s jahodami a jogurtem
tisicereceptu.cz
Muffiny s jahodami a jogurtem
Jogurt lze naředit několika kapkami mléka. Suroviny na 12 kusů 100 g hladké mouky 120 g pohankové mouky 80 g cukru krystal 1 lžička skořice 2 lžičky prášku do pečiva 2 lžíce oleje 1 rozmix
Odlehčenost, subtilnost, vzdušnost a styl
rezidenceonline.cz
Odlehčenost, subtilnost, vzdušnost a styl
To všechno naše domovy získají, pokud je vybavíme některým z moderních typů sedacího nábytku s přiznanou konstrukcí ze dřeva či kovu. Zvolené řešení ovlivňuje samozřejmě jak vzhled, tak funkčnost každé sedací soupravy, a to i v případě, že konstrukční prvky nejsou vidět. Ocelové i dřevěné prvky ovšem bývají kvůli svému vzhledu přiznané, a to ve