Domů     Najednou jsem jí zbyla já
Najednou jsem jí zbyla já
5 minut čtení

Rozvod rodičů pro mě naštěstí neznamenal žádnou pohromu. Ale jen do chvíle, kdy se můj tatínek rozhodl na stará kolena oženit!

Měla jsem moc hodné rodiče. Jediný problém byl, že máma byla o dvacet let mladší a táta hudebník, který byl stále na cestách. A má mladá maminka byla velmi krásná.

Časem neodolala svodům stejně starého muže a do jednoho se po deseti letech manželství zamilovala. Následoval rozvod.

Byl dál součástí rodiny

Pro mne se nic moc nezměnilo. Táta, který hrál na violu, s orchestrem často cestoval, a jeho nepřítomnost pro mě nebyla ničím nezvyklým. Navíc přestože rozchod zpočátku těžce nesl, já pro něj byla nejdůležitější. S mámou se tak i nadále normálně bavili. Pak šel ale do důchodu a přestal cestovat.

Začal učit v hudební škole a na konzervatoři. A dolehla na něj samota. „Měl bych se oženit, aby se o mě měl kdo starat,“ začal říkat jakoby v legraci. Až později jsem pochopila, jak vážně to myslel. A tak nám vstoupila do života Alena.

Dohromady je dali společní známí. Alena byla o tři roky mladší a učila na vysoké škole historii. Od začátku mi neseděla. Typická stará pana, která se nikdy nevdala a věnovala se jen své práci. Dotáhla to na docentku. Ani studenti ji neměli rádi. Byla studená jako psí čumák a byla hrozný snob.

Bohužel táta to viděl jinak, a tak přišlo svatební oznámení. „Proč máš ‚profesor‘ před jménem?“ „To víš, paní docentka se vdává, tak ze mě udělala profesora, když učím na té konzervatoři. Co bych pro ni neudělal! “ zašeptal. A tak si táta, vzal Alici.

Stále se jen povyšovala

Chodila jsem k nim jednou týdně na oběd nebo večeři, kvůli tátovi. Já jsem ale trpěla. „Evičko,“ usmála se jedovatě sladce, „nevím, jestli už jsi tu polévku někdy ochutnala. To je italská minestrone,“ poučovala mě nad talířem polévky z tuzexového pytlíku.

„Máma ji dělá,“ odpověděla jsem popravdě. „No, jistě, jen nevím, jestli tomu může z místních surovin dát tu pravou chuť,“ odfrkla, a tak to bylo se vším. Časem si s tátou koupili čtyřpokojový byt.

„Evo, usoudili jsme s Jaroslavem,” významně se podívala na tátu, který mlčel, „že pořádek dělá přátele.“ Nechápavě jsem se na ni podívala.

Táta neodporoval, jako vždy

„Domluvili jsme se, že otec se s tebou vypořádá.“ „Jak vypořádá?“ nechápala jsem. „Podívej, tenhle byt jsme koupili s tvým tátou napůl.

Kdyby se s ním něco stalo, nastaly by komplikace.“ „Co si to o mě myslíš?“ nemohla jsem pochopit, že by se mohla domnívat, že bych ji vyhodila na ulici. „Dostaneš docela slušnou částku. Tvoje máma má novou rodinu…“ začal i táta hájit názor Alice.

„Přece si nemyslíš, že tě máma chce okrást mým prostřednictvím?“ nepoznávala jsem ho. Poté, co mi na účet dorazilo půl milionu, mě Alice přestala zvát na večeře a táta se se mnou začal scházet potají. Zemřel necelých deset let po svatbě.

Po pohřbu jen poznamenala: „Ještě dobře, že jsme všechno dopředu vyřídili. Podívej, nebudeme předstírat, že se máme rády. Volat mi nemusíš.“ A bylo to.

Najednou se mi ozvala!

Za dalších pět let mi ale sama zavolala. Byla po operaci kolene. „Nazdar, Evičko,“ ozvala se, jako bychom kontakt nikdy nepřerušili. „Mám na tebe velkou prosbu. Mohla bys mi přinést nákup?“ zeptala se tím svým sladkým hlasem.

„Měla bys, Evi, je to stará ženská a je sama,“ přemlouvala mě má dobrosrdečná máma.

Sice jsem už byla vdaná a měla jsem malou Emičku, ale přesto jsem jí začala občas navštěvovat a pomáhat jí. Někdy jsem přinesla nákup, občas i krabičku s jídlem. Sice poděkovala, ale pokaždé měla hlavně starost, aby nezůstala něco dlužná.

Stále se mnou ale jednala s povýšeností a chladem. Jednou jsem neměla hlídání, tak jsem vzala Emičku sebou.

„Emi, pomoz mi vybalit babičce nákup,“ řekla jsem jí, abych ji zabavila. „Babiška, nákup,“ opakovala malá nadšeně. „Babička? Promiň, Evo, ale nejsem žádná babička cizího dítěte! A už ji sem prosím nevoď, není vychovaná a sahá na mé knihy,“ zmrazila mne.

Za snahu mě komanduje!

Uplynulo dalších patnáct let a Alena před rokem oslavila devadesáté narozeniny. Špatně se pohybuje, hůř slyší, ale komanduje pořád. Já nemám sílu s ní přerušit kontakt. A tak jí vozím na její přání jídla z restaurací nebo to, co vařím.

Chtěl jsem jí zajistit dovoz obědů přes sociálku, ale odmítla: „Promiň, nebudu jíst nějaká proletářská jídla ze školních jídelen!“

Manžel i děti mi říkají, že jsem hloupá, že mě jen zneužívá. Nudí se, žádné přátele nemá a asi nikdy neměla. Tak s ní občas posedím a prohlížím ve starých albech fotky jejích rodičů i momentky z několika dovolených s mým tátou.

Za ta léta jsem si na ni docela zvykla, i když tím svým divným přístupem. Neumí mít nikoho ráda. Je mi jí vlastně líto.

Eva H. (57), Plzeň

Předchozí článek
Další článek
Související články
5 minut čtení
Ten dětský smích. Kdysi se rozléhal celým bytem, a když kluci vyrostli, těšila jsem se, že tu hudbu uslyším, až oni budou mít děti. Bohužel je tu ticho. Kolikrát jsem si představovala, že za rohem vykoukne malá holčička nebo klouček, rozběhnou se ke mně a obejmou mě. Ale není tu nikdo, děti ani dospělí. Osmdesát let života je za mnou, a přesto, když přemýšlím o své rodině, si připadám, jako byc
3 minuty čtení
Můj bráška se jmenuje Pavel a je o dvacet let mladší než já. Je postižený a já se bojím, co se s ním stane, až já jednou odejdu. Má jenom mě. Když se narodil, byla jsem už dospělá a vlastně jsem ho nosila na rukou. Byla jsem tak trochu jeho druhá máma, jelikož naši byli tehdy starší, nepočítali s tím, že ještě budou vychovávat další dítě. A pak přišlo zjištění, že s Pavlem není něco v pořádku.
5 minut čtení
Ani ve snu by mě nenapadlo, že jednou budu babičkou pěti vnoučat. Tento rok je pro mě vůbec rokem pětek. Je mi totiž teprve pětašedesát… Dnes, v den svých narozenin, se s úsměvem ohlížím zpět a přemýšlím, jak rychle čas letí a jaké krásné, ale i náročné chvíle mi život s velkou rodinou přinesl. Chtěla bych se s vámi podělit o to, jaké to je být babičkou takové početné party. Začátek velké ro
5 minut čtení
Vždycky jsem si myslela, že rodina je základ všeho. Že když se člověk snaží, vše vydrží a odpustí, tak se nakonec všechno spraví. Mýlila jsem se. Teď, po tolika letech, kdy jsem se snažila držet pohromadě svůj malý svět, musím přiznat, že to tedy byla pěkná mýlka. Moje snacha Hana je kapitola sama o sobě. Přišla do naší rodiny jako blesk z čistého nebe. Mladá, úspěšná, sebevědomá. A vše, co jse
5 minut čtení
Když jsem byla mladší, myslela jsem si, že domov je jen místo, kde člověk bydlí. Dnes vím, že domov je mnohem víc! V určitém věku pro nás začíná být náš domov mnohem víc. Nejenže jsme k němu často připoutáni mnohem víc, než by se nám možná líbilo. Protože zdraví už tak neslouží, ale hlavně se pro nás stane sbírkou příběhů, smíchu, slz a lásky, která provázela celý náš život. Dům, který nás s
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Sklo jako působivý architektonický materiál
rezidenceonline.cz
Sklo jako působivý architektonický materiál
Velkoplošné prvky ze živého transparentního materiálu stavbu osvěžují, propouštějí do jejího nitra spoustu světla, a tím zlepšují kvalitu vnitřního prostředí. Navíc významně ovlivňují vzhled budovy. Tak jako dřevo a kámen v konstrukčních řešeních zdařile zastupuje ocel, výplně z cihelného či jiného zdiva zase velmi působivě nahrazuje sklo. Jeho vizuálního benefitu v podobě zrcadlení oblohy i
Chřest s holandskou omáčkou
tisicereceptu.cz
Chřest s holandskou omáčkou
Jeden z nejklasičtějších receptů světové gastronomie. Možná vám omáčka nevyjde napoprvé úplně skvěle, je to výzva! Suroviny na 4 porce 3 žloutky 50 ml vývaru 50 ml bílého vína bílý pepř, sůl
Z druhé svatby s Langmajerem nic nebude?
nasehvezdy.cz
Z druhé svatby s Langmajerem nic nebude?
Tohle asi herec ze seriálu Specialisté Jiří Langmajer (59) nečekal! V nedávném rozhovoru se rozbásnil o své manželce, hvězdě seriálu Ulice Adéle Gondíkové (51). Prozradil svůj plán zopakovat si s ní
Češi ví, jak na recyklaci! Poradí si i s magnety do elektroaut
21stoleti.cz
Češi ví, jak na recyklaci! Poradí si i s magnety do elektroaut
Plasty jdou do žlutého kontejneru, papír zase do modrého. Třídění odpadu je považováno za základ zdárné recyklace. Nicméně ta se netýká jen plastových lahví nebo hromady starých novin. Některé její fo
Matematika v říši zvířat: Mají zvířata skryté početní schopnosti?
epochaplus.cz
Matematika v říši zvířat: Mají zvířata skryté početní schopnosti?
Zvířata číslům a počítání skutečně rozumějí. Doby, kdy se předpokládalo, že pouze člověk disponuje tak komplexní kognitivní schopností, jsou dávno pryč. Dokonce i zvířata s velmi malým mozkem jsou schopna početních úkonů, i když v některých případech založených hlavně na odhadu čísel, který ovšem bývá ve značném množství případů správný. Tato fascinující zjištění otevírají nové
Země musí být varována! Co stálo za zhroucením významné vědkyně?
enigmaplus.cz
Země musí být varována! Co stálo za zhroucením významné vědkyně?
Claudie Haigneré je uznávaná vědkyně. Coby první Francouzka, která se podívala do kosmu, se dlouhá léta těší vysoké popularitě. Pak ale přichází rok 2008. Žena je po kolapsu, během něhož vykřikuje pod
LUHAČOVICKÉ INTERMEZZO
epochanacestach.cz
LUHAČOVICKÉ INTERMEZZO
V turisticky oblíbených Luhačovicích se v Kulturním centru Elektra uskuteční první poprázdninové HOVORY W. Nejen místní minerální vodu budou se skvělým Otakarem „Ťuldou“ Brouskem popíjet pánové Jiří Werich Petrášek, Pavel Mészáros a Karel Štolba. A vše proběhne s láskou a humorem.  
Metodějova žáka z Velké Moravy vyhnali
historyplus.cz
Metodějova žáka z Velké Moravy vyhnali
Na Velké Moravě ho uvěznili, mučili a nakonec odtud musel odejít. Nový domov najde Kliment Ochridský v Makedonii. Díky podpoře bulharského knížete vytvoří na břehu Ochridského jezera centrum slovanské vzdělanosti a kultury. Byl žákem Konstantina (826/827–869) a Metoděje (815–885) a stejně jako oni patří mezi sedmipočetníky (slovanské svaté). V letech 860–861 oba bratry doprovázel na
Můj pejsek tušil, že se blíží neštěstí
skutecnepribehy.cz
Můj pejsek tušil, že se blíží neštěstí
Ten den jsem si chtěla užít naplno. Nejprve jsem vyrazila na procházku s pejskem, pak jsem si chtěla vychutnat kávu v kavárně. Můj pes byl ale zásadně proti. Jako každé ráno jsem vstala, udělala si pomerančový džus a z lednice vyndala jogurt. Po celou dobu se mi pod nohama pletl náš pes Rudy. Jako obvykle čekal na příděl voňavých
Italské Versailles krášlí sochy z Pompejí
epochalnisvet.cz
Italské Versailles krášlí sochy z Pompejí
„Už sám palác stojí za návštěvu Itálie,“ skládá francouzský malíř Richard de Saint-Non hold jedné z nejvelkolepějších královských rezidencí světa. Na mysli má Casertu, sídlo vybudované nedaleko Neapole, jež velikostí a nádherou soupeří s Versailles.   Neapolský panovník Karel VII. (1716–1788) pozvedne krabičku s medailony královských podobizen a vloží ji do připraveného otvoru. Před zraky tisíců přihlížejících
Pupínky ze stresu? Ne, díky, vy volíte klid
nejsemsama.cz
Pupínky ze stresu? Ne, díky, vy volíte klid
Stres si umí dupnout pěkně nahlas a umí se nenápadně podepsat i na pleti, která potom vypadá, jako by si vzala dovolenou bez ohlášení. Jedním z nejviditelnějších projevů stresu může být zhoršení stavu pokožky. S vyrážkou či akné ze stresu se potýká mnoho lidí, aniž by tušili pravou příčinu. Signál stresu? Za vyrážkou ze stresu
Breitling vstupuje do NFL: luxusní čas se potkává s americkým fotbalem
iluxus.cz
Breitling vstupuje do NFL: luxusní čas se potkává s americkým fotbalem
Švýcarský hodinářský gigant Breitling oznámil průlomovou spolupráci s National Football League (NFL). Partnerství na několik let dopředu dělá z Breitlingu oficiálního globálního partnera a prvního lux