Domů     Syn se asi nikdy neodstěhuje
Syn se asi nikdy neodstěhuje
4 minuty čtení

Vždycky mi přišlo samozřejmé, že rodiče pomáhají svým dětem při vstupu do života. Jenže kde je hranice, kdy by se měly děti osamostatnit?

Můj syn Matyáš byl vždy trochu mazánek. Narodil se předčasně a po porodu byl v inkubátoru. Snad kromě strachu jsem měla i výčitky, že jsem své dítě nenosila celých devět měsíců.

Brali jsme se s manželem pozdě a dítě jsme zvládli snad pět minut po dvanácté, takže byl syn jedináček. Bohužel jsme výchovu asi trochu nezvládli.

Prodloužená mateřská

I když jsem měla dobrou práci, zůstala jsem s malým doma pět let. Do školky šel až na poslední povinný předškolní rok. „Maminko, jestli mě máš ráda, nenuť mě chodit do školky,“ poslouchala jsem každé ráno.

Přestože se mu táta věnoval a snažil se ho učit vše co správný kluk umí, našeho Matyáše to nebavilo.

Jezdit na kole, na bruslích a na lyžích nebo kopat do míče, to prostě nebylo nic pro něj. Celé dny trávil ponořený do knížek nebo si sám hodiny hrál a pro sebe si povídal.

Stala jsem se v té době nepřítelem

Za příkoří považoval i školu. „Proč mě nemůžete učit doma?“ ptal se s vážnou tváří. „Proč prosím tě? Vždyť každé dítě potřebuje další děti!“ snažila jsem se ho přesvědčit s tím, že být jen doma by ho začalo nudit!

Nakonec se s tím sice nerad, ale smířil a dobře se učil. Po maturitě začal studovat na filozofické fakultě knihovnictví.

„Půjčovat knížky! Copak to je práce pro chlapa?“ zlobil se manžel. A syn mu odsekl, že se bude věnovat archivnictví, vědeckým informacím a katalogizaci. Odpromoval a nastoupil do krajské knihovny. Byl tam šťastný, ale jak se dalo očekávat, za málo peněz.

Na stěhování nepomýšlel!

A tak to šlo i po promoci. Synovi už táhlo na třicet. Kamarádi už měli přítelkyně nebo dokonce rodiny, jen syn seděl v knihovně nebo doma. S manželem jsme byli v důchodu a starost o dospělé dítě nás začala zmáhat. Také nás trápila jeho budoucnost.

Věčně tu nebudeme, musí si přece zařídit svůj vlastní život. „Takhle rodinu nikdy neuživí,“ rozčiloval se můj muž, ale synovi to nahlas neřekl. A tak si syn dál užíval „mama hotel“.

Konečně se zamiloval!

Pak se objevila Barunka. Studentka ekonomie, která si ke studiu přivydělávala a měla pronajatý malý byt, kam se za ní náš syn přestěhoval. „Snad ho to trochu nakopne,“ doufali jsme.

„Pochopí, že práce ho musí nejen bavit, ale i živit.“ Matyáš vypadal spokojeně, byl do krásné Báry zamilovaný až po uši.

„Jen aby se na něj nevykašlala,“ obával se manžel. „Lásky se nenají a jestli se ten náš kluk nevzpamatuje, žádná ho živit chtít nebude!“ Bohužel měl pravdu.

Bára dostudovala, našla si dobře placené místo, k tomu doma vařila, starala se o celou, byť malou domácnost a náš syn si za málo peněz vesele bádal v archivu knihovny.

Nebude dělat co ho nebaví

Nabídku na pracovní postup, tedy vedoucí a lépe placené místo, odmítl! „Nejsem žádný typ manažera, mami,“ usmál se na mě svým odzbrojujícím úsměvem, který na mne vždy platil. Báru ale nepřesvědčil, a tak dostal ultimátum: „Buď to přijmeš nebo spolu končíme!“

Logicky toužila založit rodinu a potřebovala muže, který o ni a potom i o dítě dokáže postarat. A tak netrvalo dlouho a za dveřmi stál náš syn i s kufry. „Mami, tati, můžu u vás bydlet, že jo?“ nasadil osvědčený výraz. Co jsme mu mohli říci? „Snad to nebude nadlouho,“ modlili jsme se v duchu.

Čeká až umřeme?

Když ale měsíce běžely a syn se k ničemu neměl, manžel na něj uhodil: „Nechtěl by sis najít nějaké vlastní bydlení?“ otevřeně se ho zeptal. „A proč?“ nechápal syn. „To stojí moc peněz.“ „No právě,“ souhlasil jeho otec.

„Možná by tě to donutilo víc vydělávat.“ „Nevím, co ti pořád vadí, tati,“ uraženě odpověděl s tím, že se nechce jako my pořád hnát za penězi.

Život je prý o něčem jiném! A bylo to. Teď je synovi pětatřicet. Stále bydlí doma, sice přispívá na domácnost, ale je bez starostí. My děláme vše, on jen „žije“. Občas na víkend odjede za nějakou přítelkyní, ale aby s někým bydlel, do toho se nežene.

A nás už to zmáhá a nebaví. Už nevím, jak mu říct, aby se konečně osamostatnil!

Marta K. (75), České Budějovice

Předchozí článek
Související články
2 minuty čtení
Letošní Dušičky byly strašné. Zjistila jsem totiž, že můj vnuk je hrozný lump. To poznání mě zasáhlo tak, že už několik dní nemohu spát. Letos jsem se na hřbitov vypravila sama. Vždycky mě doprovázela dcera, ale v tomto roce ležela po operaci v nemocnici. Můj dospívající vnuk mi oznámil, že o víkendu má brigádu. Takovou, na které si vydělá dost peněz. Pochválila jsem ho, že si při studiu snaží
3 minuty čtení
Nic se nemá přehánět. Co měla má ubohá vnoučata ze všech svátků, narozenin a různých oslav, když je jejich matka přísná vegetariánka? Když si můj syn Tomáš přivedl domů Elišku, zdála se mi jako rozumná holka. Byla fajn. Ovšem jen do chvíle, než jsem začala nosit na stůl. Celá z toho, co viděla, zezelenala, rozklepala se a házela významné pohledy na syna. Nenapadlo mě, proč to dělá. Až mi to osv
5 minut čtení
Dodnes si pamatuji, jak si se mnou děda hrál, vyřezával mi hračky. Pak ale najednou zmizel a nikdo mi nedokázal říct, proč se to stalo. Byla jsem malá a děda byl takový můj parťák, který si se mnou uměl opravdu hrát. Měla jsem jen jeho, druhý s námi nebyl. Babičky byly vlídné, ale spíš se staraly o domácí pohodu, uvařily, pečovaly, ale nebyly tak odvážné jako děda. Byl to člověk, který uměl spr
4 minuty čtení
Když mi dcera oznámila, že třináctiletá Eliška už ke mně nebude chodit každou středu po škole, urazila jsem se. Středy byly přece vždycky naše! Nejdřív jsem ji vyzvedávala ze školky, později ze školy, dělala jí palačinky, pomáhala s úkoly a poslouchala všechny ty dětské starosti. „Eliška už má svůj program,“ vysvětlovala mi dcera Lenka. „Chce chodit s holkama ven a přihlásila se na volejbal.
3 minuty čtení
Celé dospívání se mému Filipovi posmívali, on však šel za svým snem a přáním stát se ženou! Dnes je úspěšný a já jsem na něj moc pyšná! Už od dětství byl náš nejstarší synek, Filip, poněkud zvláštní. Bavil se vždy spíše s děvčaty, klučičí hry ho nebavily. Jednoho večera, když jsem přišla z práce domů, jsem se stala svědkem dramatické hádky Filipa s jeho otcem. Syn seděl v křesle a usedavě plaka
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
V zimě pozor na ledviny
panidomu.cz
V zimě pozor na ledviny
Jsou náchylné k prochladnutí a případný zánět není nic, o co by člověk stál. Ale o ledviny bychom tak jako tak měli pečovat celoročně. Pro tělo jsou nesmírně důležité a mají více funkcí než jen filtrování a vylučování škodlivin. – Produkují hormony, které ovlivňují krevní tlak i tvorbu červených krvinek. – Udržují v rovnováze minerály
Poslední velká bitva v Británii se strhla na vřesovišti
historyplus.cz
Poslední velká bitva v Británii se strhla na vřesovišti
Pravému křídlu Karlovy armády se podařilo narušit britské linie. Vzbouřenci toho ale nedokážou využít, jejich levé křídlo kvůli bažinatému terénu postupuje jen velmi pomalu. Britové přisunou na ohrožený úsek bojiště posily a vrhnou se do rozhodujícího protiútoku… Vrátit Stuartovce na britský trůn chtěli už v roce 1715, jejich povstání ale skončilo neúspěchem. Znovu to jakobité,
Hýčká si Brožovou teď bohatý developer?
nasehvezdy.cz
Hýčká si Brožovou teď bohatý developer?
Jak se říká, každé zlo je pro něco dobré? Herečka Kateřina Brožová (58) byla sice často spojována s exmanželem, podnikatelem Zdeňkem Tomanem (65), dosud se ale návrat k němu nepotvrdil. Nyní by ale
Znaménko jako zlé znamení
nejsemsama.cz
Znaménko jako zlé znamení
Většina znamének je neškodná. Některá ale mohou být prvním varováním před melanomem – nádorem, u kterého hraje včasné odhalení zásadní roli. Naučíme vás jednoduchou pomůcku, jak je rozeznat. Zrcadlo, řekni, zda je má kůže v pořádku… Tak bychom se měli jednou za čas zeptat a zkontrolovat všechny pihy, bradavičky či znaménka, co jich na těle máme. Právě to nám může