Mám o šest let mladší sestru Karin. Před rokem nám zemřel otec. Moje matka vždy milovala jen ji, takže naše vztahy po smrti táty zůstaly na bodě mrazu.

Vdávala jsem se v osmnácti, abych se brzo dostala z domova. A celý život jsem byla zvyklá spoléhat jen sama na sebe, a i když jsem se rozvedla, dokázala jsem sebe a své děti zabezpečit, i když to nebylo snadné. Sestra byla pravý opak.

Dlouho studovala a nechala se od rodičů živit, pak jí ženich zrušil dvakrát svatbu. Nakonec se vdala za kluka o osm let mladšího, se kterým má tři kluky a stejně zůstala sama.

Jen ona potřebuje pomoc

Ani mě nepřekvapilo, když po smrti babičky a dědou se kterými jsme vždy bydleli, vyměnili náš starý velký byt za 1+1 pro sebe a nový 3+1 pro sestru. Pro mě nic. Časem táta rozhodl, že sepíšou s mámou závěť, kde bude, že jejich byt jednou dostanu já.

Sepisovali jsme to všichni celé odpoledne už asi před 15 lety a moji rodiče se tím nikdy netajili ani před přáteli, jak mají své věci uspořádané.

Velké překvapení

U notáře matka závěť nepředložila. „Kde je závěť, mami?“ zeptala jsem se. „Jaká závěť? Žádná není,“ pronesla. Při odchodu mi mezi čtyřma očima řekla: „Proč sis ji neofotila?“ a odešla.

Sestra tak dostala šestinu toho, co mělo být mé, a to i přesto, že byt, který dostala ona by dnes měl hodnotu 7 milionů, zatímco byt rodičů má cenu poloviční. Je mi jasné, že 4/6 co vlastní matka, také věnuje sestře. Vlastně mě vydědila. Co si ale neuvědomuje je, že se mnou trestá i svá vnoučata, mé děti.

Pavla H. (56), Tábor