Domů     Rande mých snů
Rande mých snů

Znáte ten okamžik, kdy vám celým tělem proběhne mravenčení, protože si uvědomíte, že jste konečně na dokonalém rande? Já jsem se na takové schůzce ocitla. Partner byl chytrý, pozorný, sexy, měl skvělý smysl pro humor a dokonce i stejný názor na politiku.

Škoda jen, že seděl vedle u stolečku a jeho budoucí přítelkyně měla nohy, které sahaly až do Kyrgystánu.

Rozchod s Markem byl hrozný. Byla jsem do něj naprosto zblázněná od prvního do posledního okamžiku, a když mi oznámil, že on už nic necítí, sesypal se celý můj život jako domeček z karet. Samozřejmě jsem si prošla všemi fázemi rozchodu.

Nejdříve jsem hystericky vzlykala, týden jsem neviděla hřeben a tepláky se staly mým nejlepším kámošem. Hříšňák mi běžel v televizi tak často, že už jsem si raději nesedala do koutů, protože jsem nechtěla, aby mi říkali baby.

Proběhlo i pár opileckých telefonátů v slzách, že byla hrozná chyba se se mnou rozejít a dokonce jsem i v baru sbalila chlápka na jednu noc. Když jsem ovšem ráno zjistila, že je to údržbář od nás z práce, rozhodla jsem se raději držet celibát.

Byl to nejdelší vztah, co jsem kdy měla a zjišťovala jsem, že na těch hezkých sedm let se opravdu velmi špatně zapomíná. Nejhorší na tom všem ale bylo, že jsem udělala tu největší chybu, o které jsem přísahala, že ji nikdy v životě neudělám.

Dokonale jsem za dobu mého zamilovaného poblouznění odřízla svoje kamarády. Marek je neměl moc rád a mně docela stačili ti jeho, vždyť jsme přeci spolu měli zůstat navždy, koho zajímalo, s kým se stýkáme. Najednou jsem byla sama, probuzená ze svého romantického snu.

Po půl roce, kdy jsem se musela nutit i do těch sebe banálnějších každodenních úkonů, jsem si uvědomila, že je můj život dokonalá rutina. Zvykla jsem si na svůj stereotyp a spíše jsem přežívala. Jenže jak znovu začít žít, když nikoho nemáte?

Rozhodla jsem se navštívit webovou seznamku, která garantovala jen samé gentlemany, jenže pokaždé, když jsem si některého vybrala, byla to naprostá katastrofa.

Jeden byl stále zamilovaný do své exmanželky a stále mi o ní vyprávěl, druhý nesnášel svoje děti a na třetí schůzce jsem se přistihla, že jsem se začala modlit, aby v restauraci aspoň spadl lustr. Všechno mi přišlo lepší, než nuda, kterou jsem musela protrpět.

Rozhodla jsem se však, že to nevzdám. Potřebovala jsem někoho, s kým bych mohla sdílet své nepodstatně podstatné příběhy každodenního života.

Jednoho večera jsem se vypravovala na rande dvakrát tak dlouho, než obvykle. Můj partner působil podle svého profilu na seznamce jako sympaťák a byl to i můj typ. Chtěla jsem udělat opravdu dobrý dojem.

Vyfoukala jsem si vlasy, vybrala značně sofistikovaný outfit a vydala se do města.

Na schůzku jsem přišla o deset minut později (je to takový můj test, jestli mužům stojí za to, na mě počkat), a když jsem se blížila ke stolu, dokonce jsem si dovolila svůdně kroutit boky. Ano, až tolik se mi líbil.

Začátek schůzky byl skvělý, jenže jak večer ubíhal, pomalu začala váznout konverzace a trapné chvilky ticha přicházeli stále častěji. Aby řeč nestála, začal mi vyprávět o svém domě, na který byl očividně velmi hrdý.

Nejdříve mě jeho povídání docela bavilo, ale když už jsem dokázala zpaměti vyjmenovat kolik má parket na podlaze v obýváku, začala jsem nenápadně šilhat k vedlejšímu stolu. Seděl tam pár, který mě zaujal. Abych tedy byla upřímná, muž z toho páru mě zaujal.

Byla to dvojice očividně také na prvním rande. Ona byla krásná a on z ní byl viditelně velice nervózní. Snažil se ji něčím zaujmout, ale marně. Nechápala jsem, proč se jí nelíbí.

Vypadal dokonale, modré tričko mu skvěle ladilo k očím a ze zachycených útržků rozhovoru jsem usoudila, že je naprosto ideální. Kéž bych jen seděla vedle mě! Z mého zasnění mě probralo hlasité odkašlání.

Můj partner pravděpodobně domluvil a dožadoval se mé pozornosti. Stejně jsem ho však dokázala vnímat jen napůl. Připadalo mi, jako bych se duchem ocitla na rande vedle u stolu, což moc neprospívalo vývoji mojí vlastní schůzky.

Po dvaceti minutách můj partner vzdal marné pokusy zapojit mě do konverzace a chystal se zaplatit. Ne! Přece teď neodejdu, aniž bych něco podnikla.

Jenže nemůžu přijít na cizí rande a požádat toho muže o číslo, urazit tak svého partnera i jeho netečnou partnerku. Urputně jsem přemýšlela, jak to udělat, aby si mě aspoň nějakým nenápadným způsobem všimnul. Bohužel mě nic nenapadlo.

Když jsem vycházela ven z restaurace, alespoň jsem se ještě naposledy ohlédla. Poprvé za celý večer se můj pohled střetl s tím cizincovým. Projel mnou záchvěv přímo hmatatelné emoce, ale zároveň jsem věděla, že už ho nikdy nepotkám.

Uplynul týden a o chlápkovi, se kterým jsem měla schůzku, už jsem neslyšela. Nezavolal, ale vůbec jsem se mu nedivila. Také bych se neozvala muži, který mě v podstatě celý večer ignoroval a jen zasněně zíral k vedlejšímu stolu. Vůbec mě to nemrzelo.

Jediné na co jsem dokázala myslet, bylo, že jsem možná promrhala svou šanci zamilovat se a muže v modrém tričku už nikdy neuvidím. Ale co jsem měla dělat, hodit mu lísteček s číslem do kapsy jako nějaká trapná školačka nebo ještě hůř, narušit jejich rande?

Vzdala jsem i pokusy o další schůzky. Nemělo to cenu, stejně bych se nedokázala soustředit. Opět jsem se začala cítit osaměle.

Jednoho večera jsem si prohlížela staré fotky a vzpomínala, jaké to bylo mít přátele. Zvláště jsem myslela na svou kamarádku Kristýnu, se kterou jsem vyrůstala a měla jsem jí moc ráda.

Bohužel i na ni jsem tenkrát ve své zamilovanosti zanevřela a neukončily jsme naše vztahy zrovna v dobrém. V náhlém návalu emocí jsem ale našla její číslo v diáři a vytočila ho. Telefon zvedla v podstatě okamžitě:

„Křížová prosím,“ ozvalo se ze sluchátka.

„Kristýno? To jsem já Magda…“ Chvíle tíživého ticha mně svírala žaludek. Teď určitě zavěsí.

„To je jako dost, že se taky ozveš! Po pěti letech už bylo docela na čase!“ řekla a mně se ulevilo. V jejím hlase totiž bylo slyšet, že i přes to všechno, co se mezi námi stalo, mě ráda slyší. Okamžitě jsem se s ní dohodla, že se musíme sejít.

To, že mě stará kamarádka takhle vlídně přijala, mi dodalo odvahu se ozvat i jiným známým.

Postupně jsem začala získávat zpět kontrolu nad svým životem, urovnala jsem vztahy a zjistila, že prázdno co jsem cítila, lehce vyplní přátelé a příjemně strávené večery s nimi. I mé trochu zběsilé pokusy najít lásku přes seznamku ustaly.

Uvědomila jsem si, že když mám v životě i jiné lidi, najednou nepotřebuji muže.

Tedy samozřejmě, že jsem si říkala, že by nebylo špatné někoho potkat a toužila jsem po troše romantiky, ale teď už jsem věděla, že nic nemůžu uspěchat a ten pravý se ukáže, až přijde čas.

Jenže moje znovu nalezené kamarádky měly jiný názor a stále mi dohazovaly nějaké žádoucí mládence.

„Už si sama dlouhou dobu! Je na čase si někoho najít! Biologické hodiny tikají a tenhle kluk je tak fajn, proč se s ním nechceš sejít? Vy byste si tak rozuměli!“ poslouchala jsem stále dokola.

Jenže já měla schůzek dost na celý život, všechny jsem jen odmítala. Kristýna však byla velmi neodbytná a nějakému Davidovi u mě dělala takovou reklamní kampaň, za kterou by se nemusel stydět ani kandidát na prezidenta. Já však byla neoblomná.

Už se nepamatuji, co to bylo za den, ale měla jsem zajít s Kristýnou na večeři. Chtěli jsme probrat náš plán na prodloužený víkend do Paříže. Ani jedna z nás tam ještě nebyla a já jsem se hrozně těšila. Dokonce jsme měli už i objednané letenky.

Vypravila jsem se tedy na místo určení a už z dálky jsem viděla, že na mě kamarádka čeká před restaurací. Viděla jsem, že se ale trochu nervózně ošívá. Bála jsem se, že výlet zruší, ale to jsem ještě nevěděla, že kvůli tomu si hlavu rozhodně nedělá.

„Víš Magdi, nezlob se na mě, ale já musím hned odejít, protože ty jdeš dnes na večeři s někým jiným.“ Byla jsem zmatená. Vždyť já žádné další plány domluvené nemám, tak co to plácá?

„No, pamatuješ si, jak jsem ti stále dohazovala Davida? Já jsem opravdu přesvědčená, že se k sobě moc hodíte a ty s ním máš dnes večer rande. Čeká na tebe uvnitř.“

Takovou podlost jsem nečekala, ale co mi zbývalo, přece ho tam chudáka teď nenechám sedět samotného. Poté, co jsem své kamarádce vyčinila, jsem tedy vešla dovnitř.

Když jsem si odkládala u dveří kabát, uviděla jsem ho a málem jsem dostala infarkt. Byl to muž v modrém tričku, kterého jsem kdysi viděla na jedné ze svých nepovedených schůzek! Nebudu to prodlužovat. Moje lovestory dopadla happyendem.

S Davidem jsme si povídali celou noc a hádejte, kdo se mnou nakonec odjel do Paříže?

Magda, 33 let

Předchozí článek
Další článek
reklama
Související články
26.5.2024
Kdo hledá prince z pohádky, neuspěje. Pokud žena nechce zůstat sama, je třeba přestat snít a navrátit se na pevnou zem. Připadala jsem si stará. Z dnešního pohledu jsem stará určitě nebyla, bylo mi čtyřiatřicet, ale vše nasvědčovalo tomu, že zůstanu na ocet. Další rok utekl jako voda a přišel zase máj, voněl šeříkem, jasmínem a kvetoucími třešňovými stromy a sliboval lásku, ale, jak jsem byla p
25.5.2024
Lhát se opravdu nemá. A to zřejmě ani v případě, kdy člověk chce druhým udělat radost ‒ jako já. I milosrdná lež se totiž může obrátit proti vám. Když jsem ve dvaceti odešla z domova, neměla jsem zrovna moc peněz. Ke své práci v kanceláři jsem si tedy našla ještě další brigády, abych si polepšila. Dělala jsem po večerech za barem. Moc jsem si chtěla tu práci udržet, tak jsem se hodně snažila
22.5.2024
Když jsem se vdávala, bylo mi dvacet. Sladkých dvacet? Netuším. Jen jsem tehdy spíš tušila, že to není to pravé. Vdávat jsem se musela, jak se říká. Čekala jsem miminko a sousedé by mě lynčovali, kdybych jim do vsi přivedla levobočka. S manželem jsme spolu byli 23 let, ovšem klapat to přestalo už po pěti letech. Začal pít, nesnažil se. Ale rozvést se? To by bylo to samé jako s tím levobočkem. T
20.5.2024
Dnes se se soukromými vysokými školami roztrhl pytel. Získat titul už není tak obtížné jako kdysi, kdy vysokou studovali opravdu jen ti nejnadanější. Když nejmladší kolegyně odcházela na mateřskou, sháněli jsme někoho na zástup. Jednou přišel vedoucí provozu s tím, že sehnal mladou a nadějnou zaměstnankyni. Dost nás to překvapilo, protože do personálních věcí se nikdy nepletl. „Je mladá, ještě
20.5.2024
Důvěřovala jsem mu a o jeho slovech nikdy nepochybovala. Nedůvěra se mě zmocnila až poté, co mi nalila jed do žil moje nejlepší kamarádka. O nějaké nevěře jsem vůbec nikdy nepřemýšlela. Ani o svojí, natož o manželově. Nebyl sebemenší důvod. Byl to takový můj méďa do nepohody. Moc krásy nepobral, ale o to víc jsem ho měla ráda. Byl takový retro Pěkně vypasené bříško, pleš začesaná trochou
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Vaječné muffiny se sýrem
tisicereceptu.cz
Vaječné muffiny se sýrem
Hledáte inspiraci pro netradiční snídani? Připravte své rodině vejce, samozřejmě s pořádnou dávkou slaniny. Suroviny 10 plátků anglické slaniny 1 červená paprika 2 hrsti jarní cibulky 10 vaje
Rezidence pro jedenáct veteránů
rezidenceonline.cz
Rezidence pro jedenáct veteránů
Dům postavený v šedesátých letech minulého století prošel rozsáhlou rekonstrukcí a dočkal se i velkorysého rozšíření. Nyní tahle moderní a elegantní rezidence, nacházející se v regionu Eastern Townships v kanadském Quebecu, nabízí komfort svým obyvatelům i reprezentativní prostor unikátní sbírce. Prvním záměrem majitelů, vášnivých sběratelů, bylo upravit stárnoucí nemovitost tak, aby v ní mohli parkovat
Povaha člověka podle barvy aury
nejsemsama.cz
Povaha člověka podle barvy aury
Podle aury jednoduše poznáte, zda je člověk uvnitř dobrý, nebo skrývá lži a tajemství! Stačí, když se zaměříte na to, co kolem dotyčného, kterého se snažíte přečíst, vidíte. Zvládne to i úplný laik. Aura se skládá ze sedmi vrstev: éterického těla, emocionálního, mentálního, astrálního, éterického negativního, karmického a andělského. Její barva vám o člověku řekne takřka všechno.
Večer se značkou Norqain v hodinářství Koscom
iluxus.cz
Večer se značkou Norqain v hodinářství Koscom
Ve středu 22. května uspořádalo renomované hodinářství Koscom večer věnovaný švýcarské značce Norqain. Ta je úzce spojená s hokejem, a tak měla akce návaznost na aktuálně probíhající Mistrovství světa
Pohřbili kancléře zaživa?
epochalnisvet.cz
Pohřbili kancléře zaživa?
„To ne! Proboha ne!“ vykřikne kancléř a celý vyděšený se posadí na posteli. Ten příšerný sen se mu zdál už potřetí! Je v něm pohřben do rakve, v níž ovšem po pár dnech obživne!   Svého času je prakticky nejmocnějším mužem v zemi. Je mu něco málo přes 40 let, a už má za sebou funkci diplomata, císařského
VIDEO: Natočeno jezerní monstrum?
enigmaplus.cz
VIDEO: Natočeno jezerní monstrum?
Ačkoliv titul nejslavnějšího jezerního monstra si pro sebe zabrala lochneska ze skotského jezera Loch Ness, v Kanadě k tomu rozhodně také mají co říci. V tamní provincii Britská Kolumbie se totiž nach
Míří DiCaprio do chomoutu, nebo „ji zařízne“?
nasehvezdy.cz
Míří DiCaprio do chomoutu, nebo „ji zařízne“?
Má snad Hollywood většího hřebce, než je Leonardo DiCaprio (49)? Ten všechny své partnerky obvykle opouští poté, co krásky dovrší 25 let, protože starší ženu vedle sebe nesnese. Že by to s jeho stáv
Karlovarský kraj: Bujná příroda, tajuplné podzemí a dech beroucí kulturní památky
epochanacestach.cz
Karlovarský kraj: Bujná příroda, tajuplné podzemí a dech beroucí kulturní památky
Karlovarský kraj, to nejsou jen světoznámé lázně na seznamu UNESCO. Jeho ráz utváří i bujná příroda, tajuplné podzemí a dechberoucí kulturní památky. Vydejte se s námi do historických měst, odkud můžete podnikat výlety za poznáním dalších magických míst. Cheb – po stopách středověkých kupců Ve městě Cheb najdete nevídanou koncentraci památek. Prohlédnete si unikátní komplex hrázděných
3 vrazi mezi umělci: Probodl Caravaggio soka při souboji?
historyplus.cz
3 vrazi mezi umělci: Probodl Caravaggio soka při souboji?
V tratolišti krve leží na „tenisovém dvorci“ v centru Říma 28. května 1606 bezvládné tělo. Patří mladému hejskovi Ranucciu Tomassonimu. O život ho na neobvyklém místě připravil známý malíř. Je pravda, že se umělec pokusil Tomassoniho před smrtí i vykastrovat? Potemnělé vězení v Andělském hradě v srdci Říma má nového „nájemníka“. Je jím Benvenuto Cellini, zřejmě nejzkaženější umělec
Stařenka rozřezala a spálila manžela
epochaplus.cz
Stařenka rozřezala a spálila manžela
Před justiční budovu přiveze taxík jakousi ženu. Když vystoupí, z obličeje jí mnoho vidět není. Na hlavě má šátek a tvář zakrytou rouškou. Co lze ale spatřit dobře, jsou potíže, které jí působí chůze. Z auta se dostane za pomoci příslušníků justiční stráže. To bude jistě oběť! Anebo ne? Na Českolipsku v severních Čechách mají
Muž mého života za mnou připlul na bílé loďce
skutecnepribehy.cz
Muž mého života za mnou připlul na bílé loďce
Byla jsem praktická holka z vesnice, uměla jsem podojit kozu, pokosit louku či postarat se o drůbež. Jenomže Petr byl úplně jiný. Táta byl na mě pyšný. „Naše holka je do hospodářství,“ říkával s dojetím v hlase. Měla jsem to ostatně po kom zdědit, předkové z matčiny i otcovy strany byli statkáři, a tak nám to kolovalo v krvi. Byla jsem praktická venkovská
ChatGPT v byznysu: V něčem pomáhá, v něčem dělá starosti
21stoleti.cz
ChatGPT v byznysu: V něčem pomáhá, v něčem dělá starosti
Podle nové studie nástroj umělé inteligence nejvíce pomohl s kreativními úkoly. Naopak při analytičtější práci zaznamenal spoustu chyb. Když vloni na jaře začal profesor z Harvard Business School Kar