Domů     Usmíření přineslo jeho duši klid
Usmíření přineslo jeho duši klid
5 minut čtení

Na hřbitově se mi zjevoval tajemný muž, který mi chtěl předat zprávu! Objevoval se pouze tehdy, když jsem přišla sama.

Návštěvy hřbitova ve mně vyvolávaly stísněný pocit již od útlého dětství. Náš rodinný hrob patřil k těm nejstarším a ležel na samém konci starého hřbitova u zdi. Málokdy tam svítilo plné sluneční světlo.

Místo se nacházelo ve stálém šeru, což jenom zdůrazňovalo strašidelný dojem a umocňovalo pocity smutku a ztráty.

Ztráta obou rodičů

O své rodiče jsem přišla celkem brzy. Otec zemřel na infarkt ještě dříve, než jsem nastoupila na střední školu. Maminka se sice dočkala toho, že jsem se vdala a s Jaroslavem, mým mužem, se nám narodil syn a dcera, ale dlouho se z vnoučat bohužel neradovala.

Krátce po padesátých narozeninách jí diagnostikovali rakovinu prsu. Zákeřná nemoc bohužel postupovala rychle a rozšiřovala se i do jiných orgánů v těle. Bojovala skoro rok, ale nakonec svůj boj prohrála.

Vzpomínala jsem na společné roky

Po matčině smrti jsem na hřbitov začala chodit pravidelně. Někdy sama, jindy s manželem nebo s některým z dětí.

Nad pocity nejistoty a úzkosti, které jsem v zapadlém koutě hřbitova vždy měla, ale pokaždé zvítězily vzpomínky na mládí a přetrvávající láska k rodičům.

Když jsem tam byla sama, strávila jsem u rodinného hrobu i celé odpoledne a povídala si s rodiči stejně, jako když byli ještě naživu. Nikdy se mi tam nestalo nic záhadného nebo hrůzyplného. Až před čtyřmi roky jsem prožila nečekaně strašlivé chvíle.

Přízrak za mnou

Toho dne jsem přišla na hřbitov až před zavírací hodinou. Byl podzim, stmívalo se už brzy. Měla jsem s sebou svíčky, které jsem chtěla na rodinném hrobě zapálit, chvilku tam postát a pak rychle spěchat domů.

Zdálo se mi, že tentokrát na hřbitově panuje nějaké podivné ticho, ještě tísnivější než kdykoliv předtím. V rohu u našeho hrobu byla už skoro tma. Zapálila jsem svíčky a najednou se mi zdálo, že za mnou někdo stojí. Nejprve jsem se bála otočit. Teprve, když se ozval tichý pozdrav, obrátila jsem se.

Mluvil ke mně

Spatřila jsem, že za mnou stojí nějaký člověk. V tom šeru působil skoro nezřetelně a mlhavě. V první chvíli jsem si pomyslela, že je to nejspíš někdo, kdo stejně jako já přišel na hřbitov zapálit svíčku za svého blízkého.

Pak se ale ta postava ke mně naklonila a já ucítila podivnou vůni zetlelého listí. Muž něco šeptal, ale nebylo mu rozumět. Až po chvíli jsem rozeznala jednotlivá slova.

Sděloval mi, že mám jet na druhý konec města, kde bydlí jeho dcera a vyřídit jí, že prosí o odpuštění. Také jí mám říct, že má někdy zavítat k jeho hrobu.

Tyto věty opakoval přízrak několikrát po sobě společně s adresou, zatímco mně se třásla kolena, hrdlo jsem měla stažené strachem a neměla jsem daleko k mdlobám.

Ze hřbitova jsem utekla

Postava přede mnou se po chvilce najednou začala ztrácet a pak byla zničehonic pryč. Musela jsem se posadit na náhrobní desku a několik minut jsem se vzpamatovávala. Kolem mě už panoval opět naprostý klid a ticho.

Mezitím už se úplně setmělo a hřbitov ozařovala jen plápolající světla svíček. Vstala jsem a rychle zamířila k východu. V té chvíli jsem nevěděla, jestli ještě někdy budu mít vůbec odvahu se na hřbitov vypravit.

Druhé setkání

O svém zážitku jsem nic neřekla ani manželovi, ani dětem, protože jsem si myslela, že by mě považovali za blána. Ovšem na příští návštěvu hřbitova jsem s sebou vzala syna a manžela, později zase několikrát dceru.

Bála jsem se, k čemu by tam mohlo zase dojít, ale žádný přízrak se už neobjevil. Teprve, až když jsem po měsíci byla u hrobu opět sama, tak se celá situace opakovala.

Tentokrát už jsem nebyla tak vyděšená a nakonec jsem tomu zjevení slíbila, že udělám, co po mně chce. A skutečně jsem to měla v úmyslu, protože jsem byla zvědavá, co za tou záhadou vězí.

Slib jsem splnila

Následující den jsem se vydala na adresu, kterou mi onen přízrak sdělil. Připadala jsem si trochu jako blázen a bála jsem se, že mě tam i takto budou brát. Zazvonila jsem na zvonek a napjatě čekala. Otevřela mi žena asi ve věku mé dcery.

Představila jsem se, a pak jsem jí začala opatrně vyprávět, co se mi na hřbitově přihodilo. Žena poslouchala a krev se jí postupně vytrácela z tváří.

Konečně našel vytoužený klid

Celá pobledlá mi pak řekla, že její otec zemřel před dvěma lety. Stalo se to náhle a nestihli se usmířit – pět let předtím spolu nemluvili kvůli velké hádce. Ona byla jen na pohřbu, ale k otcovu hrobu nikdy nepřišla. Viděla jsem, že mi opravdu věří.

Slíbila, že na hřbitov půjde. Přátelsky jsme se rozloučily. Cestou domů jsem měla dobrý pocit, že jsem udělala něco užitečného, i když za tím stály tajemné síly. Na hřbitov za rodiči chodím dál. Naštěstí všechny moje další návštěvy už proběhly v klidu.

Ludmila H. (61), severní Čechy

Předchozí článek
Další článek
Související články
3 minuty čtení
Byla to náhoda, když se maminka a tatínek potkali na seanci, na kterou původně ani jeden z nich nechtěl jít. Jako by je seznámili samotní duchové. Nebýt tajemných sil, nebyla bych zřejmě dnes na světě. Myslím tím kuriózní seznámení mých rodičů. Maminka se o tajemno zajímala spíše povrchně. Jednou se doslechla, že ve městě, kde žila, pořádá jedna paní spiritistické večírky. Kamarádka ji tehdy vy
2 minuty čtení
Nikdy jsem věštecké schopnosti neměla, najednou se mi ale všude začalo ukazovat stejné číslo. Pozdě jsem zjistila, že to je osudové datum a čas. Neměla jsem do té doby žádné zkušenosti s věštěním. Přišlo to náhle. Kdyby mi tehdy někdo řekl, že vyhraju ve Sportce, uvěřila bych tomu spíš, než že se ve mně projeví věštecké schopnosti a já předpovím katastrofu. Když se to stalo prvně, byla jsem dom
3 minuty čtení
Tušila jsem, že s naším domem není něco v pořádku. Jako dítě jsem dokonce viděla ducha. Měla jsem ale zbraň v podobě hudby. U nás bylo vždycky něco jinak. Domem se často linuly neznámé zvuky. Praskající podlahové parkety či noční rozsvěcení světel nebylo nic neobvyklého. Někdy bych dala i ruku do ohně za to, že se v domě někdo prochází. Abych všechny ty zvuky přehlušila, naučila jsem se usín
5 minut čtení
V době, kdy jsem přestala věřit té nepříjemné věštbě, přišel šok ze strany, odkud bych to bývala nikdy nečekala! Kam až mi paměť sahá, moje kamarádka Vlasta se vždycky zajímala o výklady snů, čtení z ruky, astrologii a další podobné věci. Vykládala sobě i známým Na střední škole dokonce začala sama vykládat – nejprve karty jen pro sebe, později i pro svou rodinu a okolí. Její věštění jí s
3 minuty čtení
Když jsem přišla o muže, vnuk mi daroval k narozeninám kotě. I když kočky ráda nemám, nakonec jsem za ni byla ráda. S manželem jsme vychovali dceru Soňu, která nám dala tu největší radost – vnouče. Erik je mým světlem. Miluji ho celým svým srdcem. Byl vždy trochu jiný než ostatní děti v jeho věku. Chce znát odpověď na otázky, které mně samotné dělají problém. Je nebývale zvědavý a chytrý. Ta
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Jandová se zamilovala, a teď vůbec neví, jak dál?
nasehvezdy.cz
Jandová se zamilovala, a teď vůbec neví, jak dál?
Už roky platí, že ve StarDance vzniká mnoho nových lásek. Možná jedna z dalších čeká zpěvačku Martu Jandovou (52). Jejím tanečním partnerem je totiž Martin Prágr (32). V soutěži už tančil s několika
Vyrostl kostel tajně komunistům přímo pod nosem?
historyplus.cz
Vyrostl kostel tajně komunistům přímo pod nosem?
Je rozhodnuto! Senetářov na Blanensku bude vystěhován. Němci chtějí v jeho katastru za okupace zřídit vojenskou střelnici. Místní lidé přesto neztrácejí víru, že se sem jednou vrátí. Dají si slib, který se jim po mnoha letech a starostech podaří naplnit!   „Při poslední bohoslužbě v roce 1944 jsme si slíbili, že pokud se někdy vrátíme,
Skořápka plná zdraví
panidomu.cz
Skořápka plná zdraví
Při pohledu na ořechy nejspíš pomyslíte na kalorie. A to je chyba. Jak vlašské, tak i lískové patří k nejdravějším plodům, které u nás rostou. A právě teď je jejich doba. Věříte na superpotraviny? U vlašských ořechů to není víra, ale skutečnost. Mají tak neobyčejně blahodárný vliv na zdraví, že bychom je měli jíst, samozřejmě
Krémová zelňačka s bramborami a sýrem
nejsemsama.cz
Krémová zelňačka s bramborami a sýrem
Zelňačka nemusí být těžká a mastná. Tahle verze je jemnější, krémová a uzený sýr jí dodá překvapivě výraznou chuť. Ingredience pro 4 osoby: 500 g bílého zelí 400 g brambor 1 cibule 1 mrkev 1 stroužek česneku 1 l zeleninového vývaru 150 ml smetany na vaření 120 g uzeného sýra 1 lžíce másla 1 lžička kmínu ½ lžičky sladké papriky sůl a pepř petrželka