Někdy si život s lidmi nehezky zahrává. Jiřina, která celý život zasvětila práci s dětmi, se nejvíc se těšila, jak si v důchodu bude užívat vlastní vnoučata. Osud to chtěl jinak.
Jiřina je bezvadná ženská, která celý život učila na gymnáziu tělocvik a angličtinu. A vždy patřila k nejoblíbenějším kantorkám. Možná i proto, že málokdo neměl rád tělocvik. Je to nejlepší kamarádka mé matky a seznámily se při postgraduálním studiu. Jejich přátelství trvá dodnes.
Přišly o sourozence
Možná je spojil i smutný zážitek z dětství, kdy obě přišly o bratra. Mámin bratr zemřel krátce po svém narození. U Jiřiny to bylo ještě tragičtější. O bratra přišla, když už byli oba dospělí a měli spolu krásný vztah. Jan byl vášnivý rogalista. Bohužel jednou chytil špatný vítr a ten jej hodil na skálu. Umřel až po pár dnech v nemocnici. Snad to bylo vysvobození, protože prognóza byla velmi špatná. Jan byl od krku dolů ochrnutý. Ztráta dítěte je to nejtěžší co rodiče může potkat a možná i proto, krátce po jeho smrti, zemřeli i Jiřininy rodiče. Ještě, že její muž Jirka jí stál v těžkých časech po boku a měli hezké manželství.
Dva a dvě
Zatímco já měla sestru, i když si náš táta moc přál syna, Jiřina s Jirkou měli kluky dva. Staršího Pavla a mladšího Petra. Oba se skvěle učili a sportovali. Naše rodiny se často vídaly a veškeré prázdniny jsme trávili společně. Jak čas běžel, my se se sestrou vdaly a z naší mámy jsme udělaly babičku – pětinásobnou. V té době to mezi mámou a Jiřinou začalo trochu skřípat… Ne že by si nerozuměly nebo, že by Jířa mé matce nepřála vnoučata a štěstí, které přináší. Spíš jí bylo líto a moc ji trápilo, že její hoši se k potomstvu moc nemají. Oba měli dobrou práci a to pro ně bylo důležitější než rodina.
Staršímu se narodila holčička
Až jednou se Jiřinka objevila s radostnou novinkou. Její starší Pavel má konečně partnerku a čekají miminko. Jiřinka už plánovala, jak půjde předčasně do důchodu, aby mohla mladým hlídat vnouče. Narodila se holčička Alice. Bohužel Jiřininy sny se nenaplnily. Nová žena Pavla si totiž k rodině svého muže nenašla cestu. Nechtěla se s rodiči Pavla ani vídat, natož aby jim malou Aličku půjčovala. To bylo ohromné zklamání. Nechápala, proč se k nim Dana tak chová, ale nemohla nic dělat. Teprve později zjistili, že za podivným chováním snachy jsou psychické problémy. O to těžší to ale bylo. Ke smutku se připojil ještě strach o vnučku i o syna. Až o mnoho let později se vztahy začaly trošinku lepšit.
Další dítě nechtěla!
Mladší Petr zatím pracoval v zahraničí jako manager v bance a rodinné hnízdo tak opustil. Partnerku si našel v Curychu, kde žil. A to byla další rána. Mladšího syna měla daleko, viděla ho málo a nová partnerka byla cizinka a ještě o hodně let starší. Navíc už dítě měla a žádné další nechtěla. Smířit se s danou situací bylo pro Jiřinku moc těžké. Nakonec šla do důchodu, až dlouho poté co původně plánovala a dokonce až pár let po dosažení důchodového věku. Bůh ví, jak by jinak dopadla. Mnohé ženy v takto těžkých chvílích sahají po alkoholu a ten je nakonec zničí. Jiřina ale byla naštěstí činorodá a dokázala se vždy zaměstnat.
Vrátil se i s novou láskou
Když už to vypadalo, že Jiřinu nic hezkého nečeká, Petr se náhle s partnerkou po dvaceti letech rozešel. Dokonce se vrátil do Čech jako generální ředitel banky. Jeho velkým koníčkem byl orientační běh. Netrvalo dlouho a při jedné soutěži se seznámil s Kamilou. Byla to poměrně rychlá známost a zanedlouho se konala svatba, protože nevěsta byla v radostném očekávání. Aby toho štěstí nebylo málo, nevěsta, která vyrůstala v dětském domově, k rodičům svého nastávajícího muže okamžitě přilnula. V něco takového nikdo z nás ani v nejtajnějším snu nedoufal, a to jsme Jiřině a Jirkovi všichni přáli jen to nejlepší. Tento happyend ovšem překonal vše. Petrovi s Kamilou se po svatbě narodil nádherný a zdravý chlapeček. Toho si totiž vždy moc přál manžel Jiřiny Jirka. Jako správná hlava rodiny chtěl mít následovníka rodu! Konečně se u nich zabydlelo štěstí.
