Poklidný víkend na chatce u rybníka se změnil v děsivý a tajemný zážitek poté, co z lesa začalo vycházet nafialovělé světlo.
Náš syn Lukáš si dlouhou dobu nemohl najít stálou partnerku. Všechny jeho vztahy nikdy nebyly delší než jeden rok. Když mu bylo třicet a stále nebyl „usazený“, začala jsem si už pomalu zoufat, že se vysněných vnoučat snad nikdy nedočkám. Pak se ale seznámil s Alenou. Byla to moc pěkná, slušná a milá mladá žena. Ihned jsem si ji velmi oblíbila a synovi jsem gratulovala, že si vybral tak dobře. S manželem Antonínem jsme se shodli, že by Alena byla pro Lukáše ideální životní partnerka.
Společný víkend
Po půl roce spolu ti dva začali žít. Jejich vztah byl bezproblémový a často k nám chodili na návštěvu. Nikdy nedošlo k žádným hádkám. Předloni na jaře nám navrhli, abychom s nimi jeli na víkend na chatu jednoho jejich známého. Rádi jsme souhlasili, ale manželovi do toho na poslední chvíli něco vlezlo a tak jsem jela s mladými jenom já.
Podivný úkaz v lese
Chata byla velká, patrová, kde mohly dvě rodiny klidně mít své soukromí. Nacházela se u jednoho jihočeského rybníka, ale ležela trochu stranou od ostatních rekreačních objektů. V sobotu byl příjemný jarní večer, na květen docela teplý. Seděli jsme všichni na terase a popíjeli víno, když si syn povšiml něčeho podivného. Z jednoho místa v lese vycházelo světlo. Mělo nafialovělou barvu a občas zablikalo.
Nadpozemský objekt?
Všichni jsme ho nějakou chvíli beze slov pozorovali. Pak jsme se začali dohadovat, co to může být.
Nepovažovali jsme světlo za nic nebezpečného. Lukáš tvrdil, že občas světélkuje i staré dřevo, i když ta barva byla tedy dost neobvyklá. Chtěla jsem podotknout něco v tom smyslu, že by to mohlo být UFO nebo nějaký jiný nadpozemský objekt, ale včas jsem se naštěstí zastavila, aby mě mladí nepovažovali za blázna.
Pohybovalo se tam a zpět
Dlouhou dobu se světlo nacházelo pouze na jednom místě. Pak se však světlo najednou dalo do pohybu směrem k chatě. To už jsme zneklidněli všichni. Alena si myslela, že je to někdo s baterkou, která má fialový filtr. Tento názor ale za chvíli padl, protože světlo se začalo vznášet nahoru a zase klesat dolů. Potom se neobvykle rychle vrátilo na místo, kde jsme ho viděli nejdřív. Bylo jasné, alespoň mně, že se jedná o nějaký záhadný jev!
Pátrací akce
Celá situace se po chvíli opakovala. Byli jsme všichni tři zvědaví, co to může být. Když Lukáš navrhl, že se tam půjde podívat, ihned jsme s Alenou řekly, že ho doprovodíme. V přítomnosti syna jsem se nijak nebála. A jeho přítelkyně byla také, jak se říká, děvče do nepohody. Vydali jsme se tedy směrem k fialovému světlu, abychom odhalili jeho tajemství.
Vše náhle potemnělo
Vzápětí si s námi světlo začalo pohrávat. Když už jsme se k němu blížili, ustupovalo zpátky do lesa. Nechalo nás pokaždé k sobě téměř přijít a pak se opět vzdálilo. Po čtvrt hodině jsme to chtěli vzdát. Už jsme se otáčeli s tím, že záhadu asi nevyřešíme, když světlo náhle zesílilo a ozářilo jeden starý strom. Nejsilnější záře vycházela od jeho kořenů. Po minutě světlo zhaslo a my jsme se ocitli v naprosté tmě. Zmatení a rozrušení jsme se vrátili do chaty. Záhadu fialového světla jsme ten víkend už nerozluštili.
Návrat na místo činu
Po návratu domů jsem samozřejmě vyprávěla tuhle příhodu manželovi. Ten se s ní svěřil kamarádovi Vláďovi, bývalému policejnímu vyšetřovateli. Vláďa přišel s teorií, že nás světlo možná chtělo upozornit na nějaký poklad nebo prostě něco ukrytého v zemi. Přesvědčil nás, abychom se tam s ním zajeli ještě jednou podívat. Souhlasili jsme.
Dávný zločin
Ten strom jsme si pamatovali velice dobře, takže jsme ho nemuseli dlouho hledat. Vláďa s mým manželem a synem začali kopat v naději, že objeví nějaké bohatství. Odhalení bylo ale mnohem hrůznější: po chvíli kopání narazili na malou lidskou kostru. Vláďa informoval své bývalé kolegy a začalo vyšetřování. Ohledáním kostry se zjistilo, že pod stromem ležela někdy od poválečných dob a patřila dospívajícímu chlapci.
Snad už odpočívá v pokoji
Ukázalo se rovněž, že se nejednalo o přirozenou smrt. Někdo před několika desetiletími chlapce zabil a jeho tělo ukryl pod starým stromem. Pátrání v dobových archívech bohužel nepřineslo žádnou konkrétní stopu, takže totožnost oběti nebyla odhalena. Jedno ale víme jistě: duše toho malého nešťastníka se trápila tím, že o jeho osudu nikdo neví. Proto nás nadpřirozené síly v podobě světla dovedly k jeho osamělému hrobu. Na tu chatu už jsem od té doby nejela, ale jsem přesvědčena, že se tam v lese už žádné tajemné fialové světlo neobjevuje, protože chlapcova duše konečně došla klidu.
Božena L. (61), severní Čechy
