Domů     Podruhé se nevdám
Podruhé se nevdám
5 minut čtení

Možná za to může jen moje špatná zkušenost, ale to na věci nic nemění. Láska je o něčem jiném než o nabubřelých slovech na radnici.

Neviděli jsme se víc jak půl roku. Jsem dost nervozní. Tomáš přichází svižný kokem a se svým typickým úsměvem. Je trochu pohublý a působí méně sebejistě než jindy. Cítím, jak se mi zas podlamují kolena.

Mám ho pořád moc ráda, ale zatím jsem mu to bohužel nedokázala říct. Měla jsem na to přitom dost času. Do doby než jsem to všechno pokazila. Ale kdo se mi může divit, že jsem měla strach. Po těch nedobrých zkušenostech.

Moje krásná láska

Do Luboše jsem se tehdy zamilovala na první pohled. Mladý, hezký, chytrý a milý. Tak jsem ho viděla přes své zamilované růžové brýle. Byla jsem šťastná, že ani jemu jsem nezůstala lhostejná. Začali jsme spolu chodit a já prožívala krásné časy plné lásky.

V duchu jsem už viděla náš krásný společný život, plný citu a porozumění. Naši útulnou domácnost a děti, které se nám jednou narodí. Bylo nádherné takhle snít a držet se přitom s Lubošem za ruku.

Společný život

Po dvou letech známosti jsme s Lubošem začali spolu bydlet. V garsonce zařízené přesně podle našich představ. Byli jsme tak sehraní a stále ještě zamilovaní. Proto, když mě Luboš požádal o ruku, řekla jsem bez váhání ano.

Nic jiného než být Lubošovou manželkou, jsem si vážně nepřála. A svatbu jsme měli opravdu krásnou.

Pořád milý, ale…

Přestěhovali jsme se do nového většího bytu a užili si krásnou svatební cestu. Byla jsem stále ještě zamilovaná a jako mladá paní domu jsem se cítila skvěle. Přesto jsem si začala všímat určitých změn v Lubošově chování.

Už nebyl tak pozorný, už se tolik nesnažil chovat se mile. I ten jeho okouzlující úsměv byl najednou nějak na příděl.

Je to prý normální

Kamarádka mi říkala, že je to normální. Prý nemůžu od chlapa čekat pořád jen romantiku. Snažil se, dokud si mě namlouval a teď už nemusí. Má mě jistou. Má na to papír. Nechtěla jsem se s tím smířit a snažila jsem se Lubošovi dát najevo, co mě trápí.

Nechápal to. Moje nespokojenost a jeho nepochopení vedlo k častým hádkám. Začali jsme se odcizovat.

Ani děti k nám nechtěly

Doufala jsem, že vše se zlepší, až se budeme společně starat o děti. Jenže, když jsem otěhotněla, moje radost netrvala dlouho. Potratila jsem. Úplně jsem se z toho sesypala. Potřebovala bych trochu pochopení a podpory od manžela.

Ten to ale se mnou vůbec neprožíval. Dokonce se zdálo, že je rád, že to nedopadlo. Stal se z něj pohodlný lenoch a dítě se mu zdálo jako příliš mnoho práce a starostí. Nahlas to neřekl, ale cítila jsem to z něj.

Strašlivé zklamání

Když jsem znovu otěhotněla, Luboš mi vyčetl, že jsem nezodpovědná ke svému zdraví. Znovu jsem potratila a znovu doufala, že mě manžel vezme do náruče a bude se snažit mě nějak utěšit a podpořit.

Místo toho, jak jsem se dozvěděla, zapíjel s kamarády dobrou zprávu, že nakonec otcem nebude. To byl konec! Obrovské zklamání z muže, s kterým jsem chtěla zůstat celý život, už nešlo přejít. A já podala žádost o rozvod. Vůbec nechápal, proč to dělám. Ale žádost nakonec podepsal.

Věřit někomu? Ani náhodou!

Zůstala jsem několik let sama, bez mužů a bez dětí. Dalšího vztahu jsem se bála. Přestala jsem věřit na lásku, přestala jsem věřit mužům. A smířila se i s tím, že žádnou rodinu, domácnost a děti mít nebudu. Upnula jsem se na svou práci.

Věnovala se sebevzdělávání a navštěvovala několik kurzů. A právě tam jsem potkala Tomáše.

Nenechal se odbýt

Když mě oslovil, zda mám vedle sebe v učebně volnou židli, projel mnu už dávno zapomenutý pocit. Ale snažila jsem se ho zaplašit. Nechala jsem chlapíka, aby si vedle mě sedl,ale pokus o další konverzaci jsem rázně utla.

Přesto mě ta situace úplně rozhodila a vylekala. Jenže ten člověk byl neodbytný. Další týden mě už zatáhl do nezávazného rozhovoru a za další mě už pozval na kávu. A já prostě šla! Musela jsem si přiznat, že v tom zase lítám. Že jsem opět zamilovaná. Tomáš, tak se jmenoval, mě docela okouzlil.

Říkám, rozhodně ne!

Měla jsem po dlouhých letech novou a krásnou lásku. Byla jsem moc zamilovaná, ale pořád jsem žila ve strachu, že se to zase dříve nebo později nějak pokazí. Hlavně nebýt trvale pod jednou střechou, hlavně žádná svatba!

A tak, když po třech letech známosti přede mnou Tomáš poklekl s prstýnkem v ruce, řekla jsem ne. Snažila jsem se mu vysvětlit, že naše láska je krásná i bez úředních papírů. Moje odmítnutí jeho žádosti o ruku se ho ale přesto dotklo. Asi i proto neváhal a vzal půlroční pracovní nabídku v cizině.

Konečně to řeknu nahlas

Měla jsem několik měsíců času přemýšlet o Tomášovi, o sobě, o lásce a o životě. Už vím, že o toho skvělého muže nechci přijít. Ale také vím, že už se podruhé v životě nevdám a je třeba, aby to pochopil.

Snad se to povede, když mu konečně přiznám, jak moc ho mám ráda. Už se prostě nesmím bát říct nahlas: Miluju tě.

Hana K. (59), Opava

Předchozí článek
Související články
3 minuty čtení
Pracovala jsem na obecním úřadě skoro třicet let. Za tu dobu jsem poznala spoustu lidí, ale na Marii nezapomenu. Byla to drobná žena s věčně zarudlýma rukama, které jí v zimě popraskaly od studené vody a čisticích prostředků. Uklízela u nás. Každé ráno přišla ještě před sedmou, tiše pozdravila a pustila se do práce. Jednou jsem ji zastihla sedět na chodbě před kanceláří. V ruce držela obálku a 
3 minuty čtení
Celý život jsem prožila v jedné vesnici tady u nás. A teď mám najednou odejít. To mi nemohou udělat. Vytrhnout mě z místa, kde mám své kořeny. Narodila jsem se tu, chodila do školy, pracovala na místním statku a později na poště. Znala jsem každou cestu, strom i prasklinu v chodníku před kostelem. Když jsem byla mladá, připadalo mi, že svět končí až někde za kopcem. A vůbec mi to nevadilo. V lé
3 minuty čtení
Myslela jsem si, že v zaměstnání strávím ještě pár spokojených let. Jenže kvůli ošklivým pomluvám jsem nakonec odešla do důchodu dřív. Práci v nemocniční jídelně jsem milovala. Někdo se možná podiví, co může člověka tolik bavit na každodenním vaření, ale já se do zaměstnání opravdu těšila. Měly jsme tam dobrou partu, znaly jsme se léta. Když se začal blížit důchod, vůbec se mi odcházet nechtělo
3 minuty čtení
Na tetu Alenu si pamatuji od nejútlejšího dětství. Byla krásná, chytrá, milá a já si představovala, že až vyrostu, budu jako ona. Pak jsem to nechtěla. Bylo mi sedm let, když teta čekala miminko. Já se těšila, že budu mít malého bratrance nebo sestřenici, celá rodina o tom mluvila. Jenže pak se stalo něco hrozného. Dítě se nenarodilo. Teta potratila. A tehdy se v ní něco zlomilo. Stále byla „no
4 minuty čtení
Po těch společných letech jsem si myslela, že manžela znám jako své boty. Jenže pak zemřel a na povrch vyplavaly věci, o kterých jsem neměla tušení. Nebyli jsme dokonalý pár. Hádali jsme se kvůli penězům, dětem i tomu, že Milan zásadně nechával mokrý ručník na posteli. Přesto jsem mu věřila. Byl to můj nejlepší přítel, člověk, kterého jsem potřebovala. Milovala jsem ho a byla přesvědčená, že i 
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Je čas zabezpečit chalupu
panidomu.cz
Je čas zabezpečit chalupu
Řada z nás své chaty a chalupy opouští s prvními sychravými dny, ti nejodolnější s koncem roku. Nějaký čas sem nepojedeme. Jak si při loučení se sousedy říkáme, uvidíme se, až přiletí špačci. Jenže to znamená, že naše opečovávaná hnízdečka zůstávají pár měsíců bez dozoru. A to je příležitost pro nevítané návštěvníky. Pryč s lákadly Zkušení
Sladký život? Raději ne!
nejsemsama.cz
Sladký život? Raději ne!
Jsou cukry, o kterých víte a v rámci zdravého životního stylu se jim vyhýbáte, a pak ty skryté, o kterých mnohdy nemáte tušení. Většina z nás jako první při zahájení hubnutí vysadí sladké. Omezit sladké limonády, sušenky a čokolády, to je v pořádku a schválí vám to každý, kdo se zdravou výživou zabývá. Na cukry jsou ale obzvlášť bohaté některé druhy ovoce nebo potraviny,
Generál Viest: Beneš ho poslal do jámy lvové
historyplus.cz
Generál Viest: Beneš ho poslal do jámy lvové
Němci je našli. Obklíčili celou vesnici a hrozí, že ji vypálí! Generál Viest se raději vzdá. Nechce dopustit, aby nacisté zmasakrovali desítky civilistů. Je zatčen, krutě vyslýchán a zavražděn v koncentráku. Do Pohronského Bukovce se německé komando později vrátí a za podporu partyzánů se místním obyvatelům stejně pomstí. Vždycky o sobě tvrdil, že je Čechoslovákem.
Jitka Čvančarová se ve svém těle cítí skvěle
nasehvezdy.cz
Jitka Čvančarová se ve svém těle cítí skvěle
Herečka Jitka Čvančarová (48) v poslední době doslova září. Na křtu nové knihy její dlouholeté kamarádky Báry Nesvadbové (51) překvapila nejen svěžím vzhledem, ale také výrazně štíhlejší postavou.