Domů     Na pomstu jsem si počkala
Na pomstu jsem si počkala
5 minut čtení

Víc než čtyřicet let jsem čekala na odvetu. Pomstu! Na špinavost, kterou mi připravila zlá kolegyně, jsem nemohla nikdy zapomenout!

Do svého prvního zaměstnání jsem se moc těšila. Vystudovala jsem zdravotní školu a dost se nadřela. Maminka na mě a sestru byla sama. Při studiu jsem chodila na brigády a poslední rok dokonce musela studium přerušit, abych našetřila nějaké finance.

Když jsem konečně držela v ruce maturitní vysvědčení, připadala jsem si jako ve snu!

Nemohla jsem se dočkat

Těšila jsem se, až obléknu bledě modré šaty a sněhobílou zástěrku. A také naškrobený čepec, který tenkrát k uniformě neoddělitelně patřil. Vyšňořená, upravená a povznesené náladě jsem se brzy ráno hlásila u vrchní sestry. Byla ke mně vlídná.

Přivítala mě a odvedla na moje budoucí oddělení, kde jsem měla pracovat. Bylo to chirurgické pracoviště pro muže. Leželi tu chlapi se zlomenýma nohama i po operacích páteře nebo kyčlí.

Moje práce měla spočívat v podávání léků, převazech, mytí pacientů, stlaní postelí a všeho, co bylo potřeba. I například krmení, když měl někdo obě ruce v sádře. Takových dost podivných úrazů tu bylo mnoho. Jednoho mladíka kopnul kůň a dalšího zase povalil býk.

„Doufám, že nejsi nějaká fajnovka!“ řekla mi takovým dost podivným ironickým tónem moje nastávající kolegyně na uvítanou.

Nové kolegyně jsem se bála

Usmála jsem se, ale byla ve mně malá dušička. Z té ženské jsem měla hned od začátku strach! Bohužel, můj instinkt mě nezklamal. Tvářila se na mě mile, ale nic dobrého mi neudělala. Měla mi všechno vysvětlit, ale neměla čas.

Vysmívala se mým pochybám a nejistotám. Moc jsem se bála, že něco popletu, že někomu ublížím, ale ona jen mávla rukou: „Prosím tě, ty toho naděláš…“ Ani ostatní kolegyně ji neměly moc rády, ale taky trochu se jí bály.

Šuškalo se o ní, že má poměr s primářem, ale zda je to pravda, jsem se nikdy nedozvěděla. Neměla jsem příležitost. Skončila jsem totiž ještě dřív, než jsem se stačila pořádně zapracovat.

Klepala jsem se zimou

„Dojdi mi na vrátnici, mám tam nějaký dopis!“ poručila mi jednou o noční a já ihned poslušně šla. Ani mě nenapadlo se pořádně obléknout! Cesta vedla přes celý areál tamní nemocnice a potom ještě přes park. Byla tma a hustě sněžilo.

Počasí se z ničeho nic zhoršilo. Začal foukat ledový ostrý vichr, který ohýbal větve starých stromů až k zemi.

Čepeček, připevněný několika sponkami k mým krátkým vlasům, mě bolestivě tahal pod náporem větru a já si uvědomila, že nemám na sobě nic, mimo té své uniformy. Svetr jsem nechala na ošetřovně a kabát byl zamčený v šatně.

Spěchala jsem, co mi síly stačily, ale cestou jsem pořádně vymrzla. Nebylo divu, byla jsem tehdy opravdu moc hubená. Zpět jsem se nemohla dostat, dveře se mi zabouchly před nosem! Zvonek nefungoval a mobilní telefony tehdy ještě neexistovaly!

Jen se mi vysmála

Stála jsem před těžkými dveřmi nemocnice a klepala se zimou. Co teď? Nikdo mě neslyšel a nikdo nepostrádal. Byla jsem tak zmrzlá, že už jsem nemohla ani volat o pomoc. Tiše jsem plakala a propadala zoufalství.

Z posledních sil jsem se vydala obejít celou nemocnici. Našla jsem jiné dveře, ale i ty byly zamčené. Proč mě nikdo nehledá? Proč mě kolegyně neshání? Až později mě napadlo vrátit se přes park k té vrátnici. Skoro jsem tam ani nedošla!

Paní vrátná, když mě viděla, přivolala pomoc. Skončila jsem na kapačkách. Ze zdravotní sestry se stala pacientka! Těžký zápal plic, zánět nosních dutin a omrzlina. Nakonec mi museli amputovat malíček na noze. Byla jsem totiž naboso!

Kolegyně se mi ani neomluvila. Vysmála se mi. Prý jsem nezodpovědná hlupačka!

Pomstu si zasloužila!

Uběhlo dlouhých dvacet let, než jsem ji potkala. Přišla nafintěná k nám do ordinace a požadovala lázně. Prý ji bolí noha a má nárok! Moje paní lékařka ji odmítla, potřebnějších pacientů bylo dost. Nemohla jsem odolat:

„Zdalipak si na mě pamatuješ?“ zeptala jsem se a ona přikývla. Usmála se, ale já jí úsměv neopětovala. Podala jsem jí jakýsi formulář a poradila, aby s ním zajela do vzdáleného krajského města. „S vyplněním počkej až na přepážku, oni chtějí být u toho!

Budou ti k tomu dávat instrukce! A nezapomeň na doklady! A také bys jim měla vzít nějakou bonboniéru a pořádnou kytku, třeba na tebe budou vlídnější. Prostě se snaž!“ poradila jsem jí mile a pro jistotu obálku s formulářem pečlivě zalepila.

Byl v ní jen list papíru s napsaným vzkazem: „Užij si zbytečné cesty a buď ráda, že při ní neomrzneš, jako já před lety, kvůli tobě!“ Neuplynuly ani dva dny, když mi zazvonil v ordinaci telefon: „Budu si na tebe stěžovat.

Přijdeš o místo!“ křičela na mě, ale bylo mi to jedno. Pomsta byla tak moc sladká!

Bára N. (61), Litoměřice

Předchozí článek
Další článek
Související články
3 minuty čtení
Je to hrozný pocit, když zjistíte, že vás už nikdo nepotřebuje, že jste zbyteční. Když mě ta úzkost přepadla, vstoupila mi do života bytost, která mi radost vrátila. Doufala jsem, že tuhle větu nikdy ne­uslyším: „Je mi líto, ale musíme snížit stavy.“ Šéfová se na mě dívala přes brýle a měla ten svůj bleděmodrý pohled hyeny nad mršinou. Sklonila jsem hlavu. Tohle jsem si nezasloužila. Manžel z m
3 minuty čtení
Povedlo se mi vybudovat ideální manželství. Kupodivu jsem se pokusila ten vztah zároveň zbořit. Nechápu, proč jsem byla tak hloupá. S Markem jsme se seznámili na pouti. Hned mi padl do oka, ale myslela jsem si, že on si mě ani nevšiml. Byl tam v partě kluků, já zase s kamarádkami. Pokukovali jsme po sobě, a když jsem v jednu chvíli osaměla, neboť holky šly na řetízák, kde se mi dělá špatně, tro
2 minuty čtení
Lhát se prostě nemá. Nikdy! Ani ve chvílích, kdy člověk nepřizná pravdu jen proto, aby udělal druhým radost. To mě naučila až moje dcera. Jako holka z vesnice jsem byla vychovávána tak, že musím být za každou cenu slušná. Vždy a všude, i v případě, že mi to nebude úplně po chuti. A tak jsem občas snědla to, co jsem neměla ráda, nebo se radovala z dárku, který se mi nelíbil. Vlastně jsem se pak
3 minuty čtení
Byla to dlouho moje noční můra. Ti krásní tvorové se hrdě procházeli zámeckým parkem a běda tomu, kdo jim přišel do cesty. Jako dítě školou povinné jsem jezdívala z rodné vísky na hodiny houslí do nedalekého městečka. „Liduška“ se nacházela v blízkosti zámečku. A moje cesty na hodiny houslí se občas zdramatizovaly. V zámeckém parku totiž volně pobíhali pávi, kteří byli chloubou města. Na dospěl
3 minuty čtení
Každý den zvonila u mých dveří a stále si jen na něco stěžovala. Nenašla jsem odvahu ji vyhnat. Nakonec mi pomohl osud sám. Po rozvodu jsem zůstala několik let sama s dětmi, a to člověk potřebuje nějakou spřízněnou duši. Do dvou měsíců jsem potkala několik svobodných maminek, které se potýkaly s podobnými problémy. Nakonec jsme se začaly scházet v jedné nadaci, kde jsme dostaly možnost si tu a 
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Grenadina z granátových jablek
nejsemsama.cz
Grenadina z granátových jablek
Grenadina je tradiční sirup vyráběný z granátových jablek, nikoli z třešní, jak se mnozí domnívají. Má sladkokyselou chuť a krásnou červenou barvu. Ingredience na 4 sklenice: ● 1 l čerstvé šťávy z granátových jablek ● 100 g cukru ● šťáva z citronu Postup: Do malého hrnce nalijte šťávu a přidejte cukr. Pomalu zahřívejte a míchejte, dokud se cukr zcela nerozpustí, ale nevařte. Přidejte citronovou šťávu, která zvýrazní chuť a prodlouží
Smrtelná tragédie v Le Mans: Zaúřadoval nezvratný osud?
enigmaplus.cz
Smrtelná tragédie v Le Mans: Zaúřadoval nezvratný osud?
Ochozy kolem závodního okruhu ve francouzském Le Mans, kde se jezdí známý 24 hodinový závod, jsou plné lidí. V kalendáři je psaný 11. červen roku 1955 a závod byl zhruba před dvěma hodinami odstartová
Nové hodinky Omega Seamaster Diver 300M: Oranžový symbol hloubek
iluxus.cz
Nové hodinky Omega Seamaster Diver 300M: Oranžový symbol hloubek
Za posledních dvacet let se oranžová barva stala synonymem pro potápěčské hodinky značky Omega – nejen díky své vysoké viditelnosti pod vodou, ale i jako výrazný estetický prvek. Tato výrazná barva se
Vana – královna relaxačního prostoru
rezidenceonline.cz
Vana – královna relaxačního prostoru
Na následujících stránkách vám chceme představit tradiční koupelnu v netradičním pojetí. Zařizovací předměty se netísní v malé místnosti bez oken, ale jsou součástí relaxačního prostoru. Opravdovou královnou koupelny se stává vana, volně stojící uprostřed prostoru. Nejenom že je pohodlně přístupná ze všech stran, zároveň dokonale vyniknou její ladné linie. Hitem posledních let se staly tradiční tvary, různé
Neznámá ze Seiny: Morbidní múza a ideál krásy
epochaplus.cz
Neznámá ze Seiny: Morbidní múza a ideál krásy
Má jednu z nejznámějších tváří přelomu 19. a 20. století. Básníci ji opěvují, spisovatelům je múzou, pro mnohé je ideálem krásy. A nikdo neví, kdo to vlastně je. Zavřené oči a lehký, téměř neznatelný náznak úsměvu. Tak zůstane navždy zapsána do historie. Tvář neznámé dívky, otištěná pravděpodobně do posmrtné masky, visí kolem roku 1900 jako
Tunisko a jeho exotická tvář
epochanacestach.cz
Tunisko a jeho exotická tvář
Tunis není jen pětihvězdičkový hotel a každodenní lenošení na pláži. Tato země nabízí mnohem víc. Většina Čechů jezdí hlavně na Djerbu, do Sousse, Hammametu nebo Nabeulu. Milovníci klidu a historických památek zamíří ale raději do Mahdie. Určitě se vyplatí nezůstávat celý týden jen u hotelu v opojení all inclusive, ale navštívit více různých míst. Mezi ně
Chybí Peštové a Haberovi doma jiskření a vášeň?
nasehvezdy.cz
Chybí Peštové a Haberovi doma jiskření a vášeň?
Zatímco Daniela Peštová (54) chce problémy řešit a mluvit o nich, její partner Pavol Habera (63) veřejně přiznal, že ho to nezajímá. Podřezal si pod sebou větev a dočká se rozchodu? Následující týd
Zachraňte koně! Příběh chovatelského klenotu pražské zoo pokračuje
21stoleti.cz
Zachraňte koně! Příběh chovatelského klenotu pražské zoo pokračuje
Psalo se 28. září 1931. Den, který navždy změnil osud jednoho druhu. V pražské Troji se slavnostně otevřela nová zoologická zahrada. Pro mnohé jen další zábavné místo pro rodinné výlety. Kdo by si teh
Záhada jediné vraždy na jižním pólu
epochalnisvet.cz
Záhada jediné vraždy na jižním pólu
Polární stanice Amundsen-Scott je umístěná 100 metrů od jižního pólu. Polárníci zde tráví čas už od roku 1956, kdy první budovy postaví osmnáctičlenná skupina amerického námořnictva.   Od té doby zde léto tráví přes 200 výzkumníků, v zimě je zde jen něco mezi 50 a 90 lidmi. Taky není o co stát, průměrná teplota je přes
Vlastnil Rudolf II. dýku s Caesarovou krví?
historyplus.cz
Vlastnil Rudolf II. dýku s Caesarovou krví?
Do „třináctých“ komnat Rudolfa II. nahlédne jen málokdo. Augšpurský obchodník Hans Kraft je jedním z vyvolených. „Teď se můžete chlubit tím, že jste viděl, co mnoho jiných ne,“ usměje se na něj císař, když ho provází mezi policemi své kunstkomory. Kraftovi se doslova tají dech. Pravda, obdobných sbírek existuje v Evropě celá řada, jen namátkou vévodská
Pečené kuřátko na citrónech a česneku
tisicereceptu.cz
Pečené kuřátko na citrónech a česneku
Možná jste dosud neobjevili kouzlo kuřecího masa ovoněného pečeným citronem. Teď máte ale příležitost. Ingredience 1 celé kuře 2 cibule 2 celé citrony 5 stroužků česneku hrst tymiánu nebo ro
Moudrá sova mi přináší štěstí
skutecnepribehy.cz
Moudrá sova mi přináší štěstí
Měla jsem krátce před maturitou a byla jsem nervózní. Sova v mém snu mi poradila, na jakou otázku se mám připravit. Ten sen se mi zdál ve škole před maturitou. Seděla jsem na břehu řeky, kam jsem chodívala s dědečkem na ryby. Seděla jsem tam sama, děda byl už po smrti, a mně se v tom snu po