Vůbec jsem neměla podezření, že manželství kamarádky není v pořádku. Dokud mi divně nezalhala o tom, jak se zranila. Pomohla jsem jí pryč od muže-tyrana.

Mám bezvadnou kamarádku Jitku, která byla vždycky spíš tichá a taky moc hodná. Sem tam jsem za ní zašla na návštěvu a viděla jsem, jak má naklizeno, navařeno a doma útulno.

Pravda je, že když mi například ukápla kapka kafe na stůl, hned nervózně odběhla a stůl skoro celý vyleštila, nebo drobek, co jí upadl z bábovky, nestihl ani dopadnout na zem a už ho uklízela.

Připadalo mi, že je úzkostlivá na pořádek, a v duchu jsem si říkala, že v takovém extrému asi není jednoduché žít. Dokonce jsem tenkrát na chvíli v duchu politovala jejího manžela Rosťu.

U mě nebyla v křeči

Když si na to dnes vzpomenu, přejede mi mráz po zádech, protože tak hnusného člověka, jako je Rosťa, nikdy nikdo litovat nemá. Ale předbíhám. Na našich setkáních s Jitkou jsem já většinu času povídala a povídala a Jitka jen poslouchala.

Usmívala se a cosi prohodila, jen když jsem se na něco zeptala. Pak jsem si jednou všimla, že pokud jsme u nás doma, je Jitka méně v křeči a dokonce i občas zavtipkuje. Tak jsme se začaly scházet víc u nás.

Jednoho dne jsem zahlédla Jitku na ulici, volala na ni, ale ona neslyšela. Dokonce přidávala do kroku. Stejně jsem ji ale doběhla a viděla, že se někde ošklivě zranila. Myslela jsem, že spadla z kola.

Roky ji bil

„Ježišmarjá, co se ti stalo?!“ Vyrazila jsem ze sebe. „Spadla jsem ze schodů,“ odpověděla automaticky a otočila hlavu, abych na monokl a odřeniny neviděla. „Z těch tří, co doma máš?“ zeptala jsem se ironicky.

Jitka jen sklonila hlavu, začala se chvět a nic neříkala. Připadalo mi to celé nějaké divné. Popadla jsem ji za ruku a doslova odtáhla do blízké kavárny.

„Prosím tě, neříkej to nikomu…“ rozbrečela se Jitka, poté, co mi odhalila celé své trápení. Vzala si Rosťu poměrně rychle poté, co se seznámili. Ona byla zamilovaná, on „podvedený velikou láskou“ hledal takovou, co by ho „tak prohnaně neopustila“.

Když spolu randili, tlačil na ni, hlídal ji a dělal porůznu žárlivé scény. Ona mu to ale odpouštěla a ještě ho litovala.

Sázela na trpělivost a čas

Věděla, že jde o následky špatné zkušenosti se ženou potvorou. Říkala si, že když bude trpělivá, její muž se umoudří a pochopí, že ona ho miluje. Je přece úplně jiná, než jeho bývalka. Jenže to tak ani náhodou nedopadlo.

Rosťa je hnusný vyděrač a odporný manipulátor. Trapné a žárlivé scény dělal dál a jako předtím tlačil na sňatek, pak zase na děti. Nakonec ale rané dětství jejich dvou potomků bylo pro Jitku krásné období. Byla s nimi prakticky pořád doma a byla šťastná.

Kdyby se ovšem tenkrát její manžel nezaměřil na „akci dokonalá domácnost“ a pořád jí nenadával za nepořádek, který vytvářely naprosto přirozeně děti pouhou svou existencí. Klasika. Každá sebemenší nečistota byla záminkou pro dlouhý křik. A často ji vydíráním nutil k sexu, například i krátce po porodu.

Vše zhoršilo setkání po letech

Všechno Jitka strpěla kvůli dětem a kvůli „spokojené“ rodině. Jenže potom její už tak děsný život zhoršila hloupá náhoda. Její manžel potkal po letech na ulici svou bývalou lásku.

Vypadala prý božsky, „všechno věděla, všechno uměla“… Jednoduše řečeno v očích tohoto unikátního blba a hnusného násilníka se stala dokonalou a jeho vlastní žena nulou, kterou on zbůhdarma živí. Tehdy Jitku poprvé uhodil.

Ve dřezu byl špinavý talíř a takovou „ostudnou nedbalost“ by jeho krásná bývalá přítelkyně jistě nedopustila.

„Měl jsem s ní zůstat!“ vykřikoval na svou ženu. A Jitka mu pouze připomněla, že to ona opustila jeho, že on neměl na vybranou. Rozlítila ho „její drzost“ a velkou silou ji uhodil do obličeje. Jitka plakala, on odešel do hospody.

Když ale druhý den vstala, ve váze byly květiny a u nich vzkaz se slůvkem Promiň. To na Jitku zapůsobilo. Dosud se jí Rosťa nikdy za nic neomluvil. Chtěla věřit, že to myslí vážně a zase mu odpustila. Jenže všechno bylo jinak.

Rosťu svým smířlivým postojem jen utvrdila v tom, že je to právě on, kdo má ve vztahu navrch. A tak Rosťa mohl bez obav odstartovat kolotoč bití, omlouvání a odpouštění, který trval víc než pět let. Vlastně do doby, kdy ke mně začala být Jitka upřímná.

I když právě já jsem nakonec mohla za její poslední výprask. Ale naštěstí také za to, že byl poslední. „Vylepšení obličeje“ totiž získala Jitka tím, že svému manželovi předestřela jeden z mých názorů na „osobní svobodu“. To nemohl dopustit.

Seřezal ji a zakázal jí, se se mnou stýkat. Naštěstí jsme se ale tehdy náhodou potkaly a v kavárně jsem ji dokázala přesvědčit, aby požádala o pomoc jednu známou organizaci, která řeší domácí násilí.

Vyhrožoval mi

Už je pár měsíců v jejich péči. I se svými dospívajícími dětmi bydlí v azylovém domě a já věřím, že všechno bude dobré. Její odporný manžel ji ale hledá, chce ji dovléct do domu zpátky třeba za vlasy. Mě vyhrožoval několikrát.

Nutil mě prozradit mu místo Jitčina pobytu, křičel na mě sprosťárny a je jasné, že kdyby měl příležitost, rád by mě taky propleskl. Já se ale nebojím, mám s sebou buď manžela nebo syna a v kapse slzný plyn.

Doufám, že Rosťu za domácí násilí nakonec odsoudí a půjde do vězení. Třeba mu tam někdo silnější ukáže, jak je snadné ubližovat slabšímu.

Kateřina M. (52), Brno