Pověrčivost byla mojí nejhorší vlastností. Bála jsem se černých koček a v pátek třináctého jsem raději ani nevycházela z bytu!

Nevím, kde se vzala moje pověrčivost. Manžel si ze mě dělal vždycky legraci, když jsem musela dobrou zprávu zaťukat na dřevo. Černá kočka pro mě byla znamením smůly a houkání sýčka – raději ani nemluvě. Nejhorší byl pátek s datem třináctky. Hned od rána jsem čekala nějakou špatnou zvěst či událost.

Nejhorší byl pátek třináctého

Kdysi jsem si tento den zlomila nohu, a můj syn měl autonehodu. To nemohla být náhoda! Toho dne, v pátek dvanáctého, jsem vstávala s dobrým pocitem. Cítila jsem se bezpečně. Neohroženě!

„Ještě že není třináctého, říkala jsem si radostně u snídaně a spokojeně se vydala na nákup. Hned u vchodových dveří jsem uklouzla, po nějakém rozlitém oleji. Ztěžka jsem dopadla na zem a celá umaštěná se vracela domů převléct.

Nechápavě jsem kroutila hlavou, jak jsem mohla tak lesklou louži přehlédnout. V tom jsem zakopla o schod. V kotníku mě píchlo tak silně, že jsem nemohla popadnout ani dech. Domů jsem se tak tak došourala. Rozcuchané vlasy, mastné kalhoty i bundu, a tvář zkřivenou bolestí.

Spletla jsem si datum

„Co se ti prosím tě stalo?“ ptal se mě nechápavě manžel a hned mi spěchal na pomoc. Shýbnul se, aby mi pomohl zout boty, když nečekaně zakřičel: „Jau, blokla se mi záda!“ Jako dva čerství invalidé jsme se svalili na gauč.

„Ještě že dneska není pátek třináctého, to by to s námi bylo ještě horší!“ prohodila jsem a manžel se na mě pobaveně podíval: „A kde jsi na tohle přišla? Dneska přece je třináctého, ale čtvrtek! Asi ses v kalendáři překoukla!

Nevěřila jsem mu a zapnula televizi. Opravdu. Byl čtvrtek třináctého! A potom nemá být člověk pověrčivý! Příště zůstanu v posteli pokaždé, když bude třináctého. Pro jistotu!

Magda s. (67), Blansko