Moje zklamání bylo obrovské a už mu nikdy nebudu stoprocentně věřit. Ale přece jen je to otec našich dětí.

Už zase volal. Prosí, slibuje, omlouvá se. Osobně si zatím přijít netroufl. Bojím se toho prvního setkání, po tom všem, co mi provedl. Ale budu ho muset udělat. Má na něj přece jen právo, ať je jaký je. Prožili jsme spolu i krásné chvilky štěstí. A jsme vlastně stále ještě manželé.

Milovali jsme se

Pavel mě okouzlil na jednom plese, kam jsem tehdy přišla se svým přítelem. Chodili jsme spolu několik týdnů, ale žádná velká láska, o jaké jsem snila, to rozhodně nebyla.

Když pro mě přišel tancovat Pavel, hned jsem pochopila, že tady ta „chemie“ vzájemné přitažlivosti má docela jiné grády. Navíc Pavel byl sympaťák a rád tančil. Bylo rozhodnuto a za necelý rok byla svatba.

Klidná léta

Narodily se nám dvě děti, měli jsme s Pavlem oba dobrou práci a dobré rodinné zázemí. Žili jsme si takovým normálním životem. Pavlovi se v práci dařilo a hodně si na tom zakládal. Toužil po úspěchu a kariéře.

Já byla spokojená s tím, co mám a těšila se na roli hlídací babičky až přijde čas. Vše se ale nějak zvrtlo.

Já to dítě nechci

Dva dny po narození mé první vnučky jsem zjistila, že jsem těhotná. Byl to neuvěřitelný šok, ale i nepochopitelná euforie. Bylo mi sedmačtyřicet. Přišlo mi samozřejmé, že si to dítě necháme. Tedy já a manžel. Jenže Pavel mě vyvedl z omylu.

Řekl, že on rozhodně další dítě nechce a že dostal nabídku do zahraničí, kde by mohl pracovat. A počítal, že pojedu také, ale bez dítěte. Hrozně jsme se tehdy pohádali. A za půl roku Pavel skutečně odjel. Bez ohledu na mé pokročilé rizikové těhotenství. Řekl, že je to můj problém.

Moje Monička

Narodila se mi krásná, zdravá holčička Monika. Zvládala jsem mateřství celkem bez problémů. Psychicky mě podporovala moje starší dcera. Nakonec jsem si k Monice brala i dceřiny dvě děti na hlídání. Vyrůstaly tak spolu.

Vše bylo vlastně krásné až na to, že můj manžel dělal mrtvého brouka. Byl v kontaktu jen s mým synem. Ten jediný stál na straně otce a tvrdil, že to bylo ode mne nezodpovědné, mít dítě hnedle v padesáti.

Bez mého vědomí

Poprvé Pavel uviděl svou dceru, když jí bylo šest. Zařídil to můj syn aniž bych o tom věděla. Pavel pak naštěstí zase odjel do zahraničí. Dnes je Monice deset a ráda by své kulatiny oslavila i s tátou.

Má o něm jen kusé informace a ví, že tatínek žije v cizině. Hodně dlouho jsem nad tím přemýšlela a všechno se to ve mně pralo, ale nakonec jsem se rozhodla. Risknu to a dám manželovi ještě jednu šanci, aby se zachoval jako zodpovědný otec a chlap.

Hana V. (58), Znojmo