Domů     Sousedka mi ukradla muže
Sousedka mi ukradla muže
4 minuty čtení

Bylo to pro skutečně naprosto nečekané. Tu ženskou jsem považovala za svou kamarádku. Ona ale udělala to nejhorší, co mohla.

Vím, že by se mělo odpouštět. Určitě by se tak ulevilo i mně. Ale já prostě nemůžu. Ani po dlouhých osmi letech. Já jí její podivnou hru „na kamarádky“ uvěřila. Proto jsem teď úplně sama.

Přitom do doby, než mi Zuzana vstoupila do života, byla jsem šťastná a měla jsem svoji rodinu.

Nová majitelka

Paní Jarušku jsem znala od dětství. Bydlela v bytě vedle nás. Byla to skvělá sousedka. Když byl syn malý, často mi ho pohlídala. Občas vypomohla, když jsem zapomněla koupit mléko nebo mi chyběla vajíčka. Hodná, milá paní. Bohužel se čas nedá zastavit.

Když zemřela, její dcera se rozhodla, že byt přenechá své dceři Zuzaně. Měla jsem radost, že se sem nenastěhuje někdo cizí. Celou rodinu paní Jarušky jsem totiž počítala jako součást naší širší rodiny.

Můj špatný odhad

Dnes už vím, že jsem udělala chybu hned na začátku. Své nadšení z nové sousedky jsem totiž neskrývala a šla jsem k ní s otevřeným srdcem. Přitom jsem ji zase tolik neznala. Pamatuji se, že občas bývala jako dítě u babičky.

Jenže byla asi o šest let mladší, takže se z nás v dětství kamarádky nestaly. Když dospěla, její návštěvy u babičky značně prořídly. Vím, že paní Jarušku trápilo, že se Zuzance manželství nepovedlo, děti neměla a zůstala sama. Myslela jsem, že bude proto ráda, když ji přijmeme mezi sebe.

Zuzana se snažila

Zpočátku byla sousedka dost zdrženlivá. Prohodila sice pár slov na chodbě, přijala pozvání na kávu, ale jinak byla dost uzavřená. Říkala jsem si, že ledy se časem prolomí.

A tak jsme se s manželem Jiřím domluvili, že ji pozveme na její první Vánoce v našem domě. Manžel sice moji „charitu“ jak to nazýval, moc nechápal, ale souhlasil. Dokonce i s tím, že ji k nám osobně pozve sám.

Konečně roztála

Po vánocích nastal u Zuzany náhlý obrat. Začala být vstřícnější, hovornější a přátelštější. Byla jsem spokojená. Staly se z nás kamarádky. Manžel byl nejdřív z toho našeho „holčičího klábosení“ celý nesvůj a i se mi trochu posmíval. Po čase si ale zvykl.

A když se Zuzana delší dobu u nás nezastavila, ptal se, co s ní je. Ještě ani v té chvíli mě vůbec nic nenapadlo.

Dobře si rozuměli

Naopak jsem byla ráda, že Jiří už neprotestuje, že jsem zase se sousedkou. Začal se k nám dokonce stále častěji připojovat. Zuzana najednou celá rozkvetla. Byla výřečná a veselá.Ke mně se chovala skvěle. Jako kamarádka, která je vždy ochotna pomoci.

A já hloupá jí na to skočila. Svěřovala jsem se jí i s tím, když jsme se s manželem pohádali. Ona mi zase na oplátku vyprávěla, že konečně objevila muže svého života a že je moc zamilovaná. Moc jsem jí to přála.

Neshody se prohloubily

Náš syn dospěl a vylétl z domu. Zdálo se, že manžel tu změnu zvládá hůř než já. Z práce se domů vracel zamyšlený, byl na mě stále podrážděnější a k mým názorům i k tomu, co jsem dělala, mnohem kritičtější.

Dokonce si začal všímat, že nemám doma pořádně upravené vlasy. Mrzelo mě to a tak jsem se s tím svěřila Zuzaně. Ta jen nad tím mávla rukou. Prý to jsou přeci mužští, tak si z toho nemám nic dělat. Jenže napětí u nás doma vzrůstalo a já stále nechápala, co se to děje.

Šokující pravda

Po jedné marné, zbytečné, ale ostré hádce mi Jiří řekl, že odchází, protože už delší dobu miluje jinou. A kdo to je? Chtěla jsem vědět. Zuzanka. Řekl to tak klidně jako by to byla samozřejmost, kterou jsem měla už dávno pochopit.

Jiří se odstěhoval přes chodbu. Rozvedli jsme se. Zuzana se mi ani nic nesnažila vysvětlit. Raději se mi vyhýbala. A tak to nevyřčené stále visí mezi námi.

Kamila S. (56), Liberec

Související články
3 minuty čtení
Pracovala jsem na obecním úřadě skoro třicet let. Za tu dobu jsem poznala spoustu lidí, ale na Marii nezapomenu. Byla to drobná žena s věčně zarudlýma rukama, které jí v zimě popraskaly od studené vody a čisticích prostředků. Uklízela u nás. Každé ráno přišla ještě před sedmou, tiše pozdravila a pustila se do práce. Jednou jsem ji zastihla sedět na chodbě před kanceláří. V ruce držela obálku a 
3 minuty čtení
Celý život jsem prožila v jedné vesnici tady u nás. A teď mám najednou odejít. To mi nemohou udělat. Vytrhnout mě z místa, kde mám své kořeny. Narodila jsem se tu, chodila do školy, pracovala na místním statku a později na poště. Znala jsem každou cestu, strom i prasklinu v chodníku před kostelem. Když jsem byla mladá, připadalo mi, že svět končí až někde za kopcem. A vůbec mi to nevadilo. V lé
3 minuty čtení
Myslela jsem si, že v zaměstnání strávím ještě pár spokojených let. Jenže kvůli ošklivým pomluvám jsem nakonec odešla do důchodu dřív. Práci v nemocniční jídelně jsem milovala. Někdo se možná podiví, co může člověka tolik bavit na každodenním vaření, ale já se do zaměstnání opravdu těšila. Měly jsme tam dobrou partu, znaly jsme se léta. Když se začal blížit důchod, vůbec se mi odcházet nechtělo
3 minuty čtení
Na tetu Alenu si pamatuji od nejútlejšího dětství. Byla krásná, chytrá, milá a já si představovala, že až vyrostu, budu jako ona. Pak jsem to nechtěla. Bylo mi sedm let, když teta čekala miminko. Já se těšila, že budu mít malého bratrance nebo sestřenici, celá rodina o tom mluvila. Jenže pak se stalo něco hrozného. Dítě se nenarodilo. Teta potratila. A tehdy se v ní něco zlomilo. Stále byla „no
4 minuty čtení
Po těch společných letech jsem si myslela, že manžela znám jako své boty. Jenže pak zemřel a na povrch vyplavaly věci, o kterých jsem neměla tušení. Nebyli jsme dokonalý pár. Hádali jsme se kvůli penězům, dětem i tomu, že Milan zásadně nechával mokrý ručník na posteli. Přesto jsem mu věřila. Byl to můj nejlepší přítel, člověk, kterého jsem potřebovala. Milovala jsem ho a byla přesvědčená, že i 
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
V zimě pozor na ledviny
panidomu.cz
V zimě pozor na ledviny
Jsou náchylné k prochladnutí a případný zánět není nic, o co by člověk stál. Ale o ledviny bychom tak jako tak měli pečovat celoročně. Pro tělo jsou nesmírně důležité a mají více funkcí než jen filtrování a vylučování škodlivin. – Produkují hormony, které ovlivňují krevní tlak i tvorbu červených krvinek. – Udržují v rovnováze minerály
Poslední velká bitva v Británii se strhla na vřesovišti
historyplus.cz
Poslední velká bitva v Británii se strhla na vřesovišti
Pravému křídlu Karlovy armády se podařilo narušit britské linie. Vzbouřenci toho ale nedokážou využít, jejich levé křídlo kvůli bažinatému terénu postupuje jen velmi pomalu. Britové přisunou na ohrožený úsek bojiště posily a vrhnou se do rozhodujícího protiútoku… Vrátit Stuartovce na britský trůn chtěli už v roce 1715, jejich povstání ale skončilo neúspěchem. Znovu to jakobité,
Hýčká si Brožovou teď bohatý developer?
nasehvezdy.cz
Hýčká si Brožovou teď bohatý developer?
Jak se říká, každé zlo je pro něco dobré? Herečka Kateřina Brožová (58) byla sice často spojována s exmanželem, podnikatelem Zdeňkem Tomanem (65), dosud se ale návrat k němu nepotvrdil. Nyní by ale
Znaménko jako zlé znamení
nejsemsama.cz
Znaménko jako zlé znamení
Většina znamének je neškodná. Některá ale mohou být prvním varováním před melanomem – nádorem, u kterého hraje včasné odhalení zásadní roli. Naučíme vás jednoduchou pomůcku, jak je rozeznat. Zrcadlo, řekni, zda je má kůže v pořádku… Tak bychom se měli jednou za čas zeptat a zkontrolovat všechny pihy, bradavičky či znaménka, co jich na těle máme. Právě to nám může