Pracoval v bance a já mu věřila. Víc než svým dětem i manželovi. Poradil mi, kam investovat úspory. Ze švagra se ale vyklubal obyčejnýsprostý zloděj!
Můj manžel neměl nikdy švagra rád. Manžel mojí sestry byl o něco mladší než ona, ale o hodně chytřejší. Alespoň to o sobě tvrdil a my neměli důvod pochybovat. Pracoval v bance a podle toho se oblékal. Bez obleku a kravaty by snad nešel vynést ani koš se smetím! Dávala jsem ho manželovi za vzor.
Obdivovala jsem ho
„Koukni se na Bohouše, kam to dotáhnul. Vydělává dvakrát víc než ty, a ségru zahrnuje luxusem!“ V poslední době na mě čím dál častěji sedala špatná nálada. V domácnosti bylo pořád něco rozbité, nábytek byl taky dost letitý a auto už pamatovalo snad první světovou. Toužila jsem po hezkém nábytku a nějakém malém autíčku jen pro sebe! Jenže, manžel se nepřetrhl. Přesčasy zásadně nebral, a výplatu měl také stále stejnou. Nejhorší bylo, že mu to nevadilo. „Proč se pořád za něčím honit. Vždyť se máme dobře!“ krčil rameny a otvíral jednu lahev piva za druhou. Jednou, když se setra zase chlubila novou kabelkou, neudržela jsem se a vylítla. Kdyby byla co k čemu, tak mi ten její Bohouš poradí, jak přijít k penězům. Určitě má přehled o všech těch investičních fondech a kdo ví, čemu, když pracuje v té bance!
Ukázal mi zázračné grafy
Sestra mě překvapila. Dokonce se mi omlouvala! Prý netušila, jak jsme na tom špatně. Promluví si s manželem a pošle ho za mnou, aby mi pomohl! Bohouš na sebe nenechal dlouho čekat. V dobře padnoucím obleku a naleštěných polobotkách se usadil ke stolu, a z kožených desek začal tahat jeden papír za druhým. „Tady je spoření, tady investice a tady něco úplně nového. Máme produkt, který ti vydělá za rok trojnásobek toho, co tam vložíš!“ líčil a oči mu při tom svítily jako nějakému mlsnému kocourovi. Asi se mi rozsvítily taky, protože když jsem sahala po tom jeho zázračném letáku, chytil mě za ruku a spiklenecky zašeptal: „Nesmíš o tom nikomu říct. Ani manželovi ne. Víš, jak mě nesnáší!“ Nařídil mi přísně a teprve když jsem přikývla, leták mi půjčil. Hned mi začal vysvětlovat, co která tabulka znamená a proč některý graf stoupá a jiný klesá. Vůbec jsem tomu nerozuměla.
Byla jsem naivní
Bohouš mluvil tak přesvědčivě! Úplně mě uhranul. Tajně jsem vybrala všechny naše úspory. Rovných dvě stě tisíc! Byly určené na stáří a s manželem jsme se dohodli, že na ně nesáhneme. Že jsou pro toho, kdo zůstane po smrti toho druhého sám. Peníze jsme měli na knížce a tu nikdo nekontroloval. Také proč. Nic na ní nepřibývalo ani neubývalo. Bohoušovi jsem celý obnos předala. Jen tak, v obyčejné obálce. Ani jsem si nenechala od něho nic podepsat. Vůbec mě nenapadlo, že bych o ně mohla přijít. Viděla jsem jen ten slibovaný zisk. To bude Ludva koukat! To se bude divit, jakou má šikovnou ženušku!“ říkala jsem si v duchu.
Všechno bylo tajné
Bohouš strčil obálku penězi ledabyle do kapsy saka a ujistil mě, že nebudu litovat. Prý i on brzy zbohatne. „Mám v tom majlant, ale výsledek bude stát za to! Jen musíš být trpělivá a rok počkat! A nezapomeň mlčet, jako hrob! Ne aby ses někomu chlubila! Je to tajný produkt pro pár vyvolených,“ pohrozil prstem a odběhl zpět do té své banky. Stála jsem před jejím vchodem a kochala se nadějí na rychlé zbohatnutí. Byla jsem v tu chvíli Bohoušovi tak moc vděčná! Umínila jsem si, že mu za to něco koupím. Nějakou dobrou whisky nebo tak něco. „Martinko, kde máme tu naší vkladní knížku, nevíš?“ zeptal se nečekaně, snad ani ne za týden, můj muž. Netrpělivě otvíral jeden šuplík za druhým. Nechápavě jsem se na něho podívala, co to provádí. Proč se mě ptá? K čemu potřebuje, z ničeho nic, vkladní knížku, o kterou se celé roky nezajímal? Na kterou si ani nevzpomněl?
Okradl nás všechny
Ludva si ale trval na svém. „Chci vidět tu knížku. Tak rychle, kde je?“ zvýšil hlas, no spíš pořádně zařval. Musela jsem s pravdou ven. On neřekl vůbec nic, jen ztěžka usedl do křesla a chytil se za hlavu. Sesypal se jako hromádka neštěstí. Tak zdrchaného jsem ho ještě nikdy neviděla. „Já to tušil, že jsi něco provedla. Jsme na mizině. Ty prachy už nikdy neuvidíme! Pro toho tvého švagříčka si dneska přišla domů kriminálka. Podváděl a defraudoval! Vymýšlel si nesmysly! Okradl spoustu lidí. No a tebe taky,“ zasyčel a potom se skoro rozbrečel. Zavolala mu to moje sestra, když jsem jí nebrala telefon. Prý mi to má vyřídit! Manžel měl pravdu. Peníze nám Bohouš nevrátil. Neměl z čeho! Zůstaly po něm dluhy a rozvodový papír. Sestra byla na mizině stejně jako já. Jen můj Ludvík se vyznamenal. Nic mi nevyčítá a dokonce si našel lépe placenou práci. Abychom na ta zadní kolečka měli nějakou tu korunu!
Martina H. (63) let, Brno
