Domů     Zlomil mi srdce a vykradl byt!
Zlomil mi srdce a vykradl byt!
5 minut čtení

Když jsem potkala svého přítele Vladimíra, myslela si, že je mezi námi láska jako trám. Na svoji zamilovanost, která mě dočista zaslepila, jsem však neblaze doplatila.

Bylo mi třicet osm let a měla jsem za sebou už několik vztahů. Některé trvaly déle, jiné jen chvilku. Jednou, to mi bylo třicet let, jsem byla dokonce i zasnoubená.

S Markem jsme se milovali, plánovali jsme svatbu a těšili se na společný život, jenže tři měsíce před svatbou zasáhl osud. Marek měl velkou vášeň pro horolezectví a jeho lezení s přáteli v Rakouských alpách, kam odjel na víkend, se mu stalo osudným.

Jeho smrt jsem nesla velice těžce a trvalo mnoho let, než jsem se s ní smířila a byla schopná jít dál.

Seznámení ve vlaku

Myslela jsem si, že se už nikdy do nikoho nezamiluji, ale pak jsem jednoho dne potkala Vladimíra. Stalo se to před dvěma lety. Narazili jsme na sebe úplnou náhodou ve vlaku. Jela jsem tehdy do Prahy na lékařské vyšetření.

Seděla jsem na sedadle u okna, pozorovala krajinu, když si ke mně přisedl vysoký sympatický muž – Vladimír. Bavili jsme se spolu skoro hodinu, dokud jsme nedojeli na Hlavní nádraží, a byl mi vážně moc sympatický.

Zjistila jsem, že bydlí na okraji Prahy, ale na tom druhém, než já. Bylo nám spolu hezky a chtěla jsem ho ještě vidět, tak jsem mu dala své telefonní číslo.

Nečekaně mě zasáhla láska

Dny ubíhaly a Vladimír se neozval. Bylo mi to líto. Po týdnu ale konečně zavolal a domluvili jsme si rande. Bylo to ještě lepší, než jsem očekávala. Každou chvíli mě rozesmával a na konci schůzky jsme se políbili. Zamilovala jsem se až po uši.

A vypadalo to, že je to oboustranné. Vladimír byl ke mně pozorný, milý, zajímal se o můj život. Scházeli jsme se tak třikrát do týdne, protože jsem měla dost práce.

Vladimír mi jednoho dne navrhl, že by klidně přijel ke mně domů, abychom se pořád nemuseli vídat na půl cesty a byli tak více času spolu. To mi vyhovovalo. Souhlasila jsem.

Jako z pohádky

Pozvala jsem Vladimíra k sobě domů na večeři. Po večeři jsme koukali na film, a když už začínalo být pozdě, naznačila jsem, že si potřebuji jít lehnout. Vladimír se ovšem k odchodu neměl. Bylo mi jasné, o co mu jde, ale pro mě bylo na milování ještě brzo.

On to chápal a řekl, že to cítí úplně stejně, a že chtěl jen vedle mě usínat a ráno se vedle mě probudit. Bylo to tak krásné a romantické. Opravdu jsme jen leželi vedle sebe a usnuli jsme. Ráno mě probudil snídaní a odešel.

Všechno bylo dokonalé

Celý den jsem myslela na to, jak mi bylo hezky. Zpětně vím, že jsem se unáhlila, ale byla jsem tak šťastná, že jsem mu napsala, že ho miluji. Odepsal mi, že on mě také a že si to musíme říct večer z očí do očí.

Dorazil s obrovskou kyticí rudých růží a bylo to snad to nejromantičtější vyznání, které jsem zažila. Děkovala jsem v duchu životu, že mi dal ještě jednu šanci být šťastná a zamilovaná.

Navrhl společné bydlení

Najednou mi představa milování s ním přišla naprosto přirozená. Když jsme skončili, Vladimír se na mě podíval a řekl mi, že takovou ženu, jako jsem já ještě nepotkal. Lichotil mi, jak jsem úžasná a jak je se mnou šťastný.

A pak dodal: „Myslím si, že bychom spolu měli zkusit bydlet. Aspoň zjistíme už na začátku, jestli nám to spolu klape. Ale za sebe můžu říct, že chci s tebou strávit zbytek života.“ Nevěděla jsem, co na to říct, svým způsobem měl pravdu.

Bylo to rychlé, ale bylo to ono. Cítila jsem, že je to tak správně.

Ve všem jsme si rozuměli

Necelý měsíc nato se ke mně Vladimír nastěhoval. Moc se mi to líbilo. Uměl udržovat pořádek, vařil večeře, staral se o mě. Vůbec jsme se nehádali, na všem jsme se domluvili. Byla jsem spokojená, že jsme náš vztah posunuli dál.

Dokonce o mně mluvil jako o budoucí manželce a matce jeho dětí. Bylo to perfektní. Až moc perfektní…

Vybílený byt

Jednoho dne, asi dva měsíce ode dne, co se ke mně Vladimír nastěhoval, jsem přišla domů a jediné, co na mě čekalo, byl téměř prázdný byt. Nevěřila jsem vlastním očím. Málem jsem dostala infarkt.

Lednice, spotřebiče, televize, moje zlaté šperky a veškerá elektronika, prostě všechno bylo pryč. Dokonce i kožená sedačka z obýváku. Zůstala mi jen postel v ložnici a nějaké maličkosti a oči plné slz.

Zbylo mi jen zlomené srdce

Okamžitě jsem volala Vladimírovi, aby přijel, že nás vykradli. Ale byl nedostupný. Volala jsem mu celé odpoledne i druhý den ráno. Marně. Došlo mi, že to celé byl jenom klam a jak moc naivní a hloupá jsem byla. Zavolala jsem policii.

Muži zákona přijeli a všechno sepsali. Samozřejmě jsem jim řekla i o Vladimírovi, a že mám podezření, že to byl on. Pár dní nato ho policie našla. Dokonce se ani nejmenoval Vladimír. Jeho pravé jméno bylo Václav a tohle nebylo poprvé, když překročil zákon.

Mělo mě varovat, že to všechno bylo až příliš hezké. Od té doby jsem sama a mám strach si kohokoli k sobě pustit blíže. Další zklamání bych už asi neunesla.

Petra S. (52), střední Čechy

Předchozí článek
Související články
5 minut čtení
Myslela jsem, že mě už v mém věku žádné milostné dobrodružství nečeká. Ale ono přišlo a bylo dokonalé. Bohužel jen chvíli... Bude to už jedenáct let, co jsem ovdověla. Než mi zemřel manžel, nikdy jsem vlastně nežila sama. V dětství byl náš dům plný příbuzných, později jsem bydlela na internátě a po svatbě se kolem mě pořád někdo točil. A najednou bylo ticho. Nejhorší nebyly dlouhé večery, ale p
3 minuty čtení
Dopis od babičky hýčkám dodnes, nikdy bych ho nevyhodila ani neztratila. Skrývá totiž důležité poselství, které mi pomohlo žít dál. Když mi zemřela babička, měla jsem pocit, že se svět zastavil. Bylo mi osmadvacet, měla jsem práci, přátele i plány, ale všechno najednou ztratilo smysl. Babička byla mým bezpečným přístavem. Když mě něco trápilo, poznala to dřív, než jsem promluvila. „Srdce se
3 minuty čtení
Pracovala jsem na obecním úřadě skoro třicet let. Za tu dobu jsem poznala spoustu lidí, ale na Marii nezapomenu. Byla to drobná žena s věčně zarudlýma rukama, které jí v zimě popraskaly od studené vody a čisticích prostředků. Uklízela u nás. Každé ráno přišla ještě před sedmou, tiše pozdravila a pustila se do práce. Jednou jsem ji zastihla sedět na chodbě před kanceláří. V ruce držela obálku a 
3 minuty čtení
Celý život jsem prožila v jedné vesnici tady u nás. A teď mám najednou odejít. To mi nemohou udělat. Vytrhnout mě z místa, kde mám své kořeny. Narodila jsem se tu, chodila do školy, pracovala na místním statku a později na poště. Znala jsem každou cestu, strom i prasklinu v chodníku před kostelem. Když jsem byla mladá, připadalo mi, že svět končí až někde za kopcem. A vůbec mi to nevadilo. V lé
3 minuty čtení
Myslela jsem si, že v zaměstnání strávím ještě pár spokojených let. Jenže kvůli ošklivým pomluvám jsem nakonec odešla do důchodu dřív. Práci v nemocniční jídelně jsem milovala. Někdo se možná podiví, co může člověka tolik bavit na každodenním vaření, ale já se do zaměstnání opravdu těšila. Měly jsme tam dobrou partu, znaly jsme se léta. Když se začal blížit důchod, vůbec se mi odcházet nechtělo
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Puškin o vlas unikl vyhnanství na Sibiři
historyplus.cz
Puškin o vlas unikl vyhnanství na Sibiři
Zakladatel moderní ruské literatury Alexandr Sergejevič Puškin trpí pocitem, že v něm žijí dvě rozdílné bytosti. Jednou je plodný básník a tou druhou nadutý, domýšlivý hejsek, svárlivý rváč, karbaník a záletník. Vystihl se dokonale…   Světlo světa spatřil Alexandr Sergejevič Puškin 6. června 1799 (podle juliánského kalendáře 26. května) v Moskvě. Nadmíru společenští rodiče přenechávají
Dusno s manželkou Švehlíka na premiéře
nasehvezdy.cz
Dusno s manželkou Švehlíka na premiéře
Zavládla snad krize i v druhém manželství hvězdy seriálu Kriminálka Anděl Davida Švehlíka (54)? Média herce chválila, že dorazil na premiéru filmu Wirbel do pražského Kina Pilotů, a to i se ženou, u
Posilovna pro zdravé vlasy
nejsemsama.cz
Posilovna pro zdravé vlasy
Zdravé a silné vlasy nemusejí být nedostižným cílem. To, jak vypadají, je odrazem jídelníčku i vlasové péče. Jak posílit slabé vlasy? Jednoduše. Dopřejte jim správnou péči, a to jak zevnitř, tak i zvenčí. Nakrmte je Když je v těle něco v nepořádku, často se to nejdříve projeví právě na vlasech nebo nehtech. Především v zimě je na místě zamyslet se nad tím,
Návrat k opravdovému kouzlu Vánoc: 4 důvody, proč o víkendu navštívit Staročeský trh v Táboře
panidomu.cz
Návrat k opravdovému kouzlu Vánoc: 4 důvody, proč o víkendu navštívit Staročeský trh v Táboře
Únik z vánočního shonu do časů našich předků Kde v dnešním zrychleném světě najít ten pravý, klidný duch svátků? Když se kolem nás nákupní centra plní spěchem a výlohy blikají až příliš hlučně, občas zatoužíme prostě zpomalit. Chceme dýchnout atmosféru starých časů, kdy se adventní čas měřil vůní dřeva, lidovým zpěvem a tichým očekáváním. Pokud