Bohunka a Mirek byli opravdu sympatický pár. Proto všechny u nás v ulici mrzelo jejich trápení. Dozvěděli jsme se totiž, že nemohou mít děti. Taky jsme byli šťastní s nimi, když jim úřady nakonec povolily adopci. Věřili jsme totiž, že budou báječní rodiče.

Když se Bohunka a Mirek přistěhovali do naší čtvrti, okamžitě je měl každý rád. Byli mladí, zamilovaní a taky velmi pracovití. A tak se s vervou se pustili do opravy malého domku, který Bohunka zdědila po babičce.

Neuplynul ani rok a ze zchátralého stavení byla sice malá, ale docela hezká vilka. A to všechno dokázali vlastně svépomocí. Mirek byl totiž, jak se brzy ukázalo, velmi šikovný zedník, kterému šla práce rychle od ruky.

Nemohli mít vlastní děti

Jeho mladá žena byla zaměstnaná v místní školce, a jak brzy všichni poznali, měla skutečně ráda malé děti. Proto všechny z naší ulice překvapilo, že se ti dva nějak neměli k tomu, aby měli vlastní potomky.

Roky utíkaly a když manželé z hezkého domečku překročili třicítku, pochopili jsme, proč k nim až dosud nepřiletěl čáp. Jednoho dne totiž přijeli domů, z auta nejprve vyskočil Mirek a opatrně otevřel dveře, aby mohla vystoupit i jeho žena.

A pak konečně sousedky, co všetečně číhali za svými okny, spatřily, že Bohunka drží v náručí malý uzlíček. Všem konečně došlo, že si miminko museli adoptovat. Novopečení rodiče se s tím taky nijak netajili.

Byly s ním samé potíže

Ty první roky to vypadalo, že jim chlapeček, kterého pojmenovali Mireček, jak jinak, bude dělat jenom radost. Rostl z něho bystrý a okatý kluk s kouzelným úsměvem. Jenže sotva přišel do školy, začaly potíže.

Mireček se vždycky kamarádil s těmi nejhoršími sígry ze třídy a přiváděl k zoufalství nejen učitelky, ale hlavně své hodné rodiče. Ti s ním nejprve měli nekonečnou trpělivost, jenže nakonec i jim došly síly.

Po sérii drobných krádeží v okolí a spoustě neomluvených hodin ve škole, skončil ten uličník v polepšovně. Jestli Mirek s Bohunkou doufali, že se tam ten kluk alespoň trochu srovná, šeredně se přepočítali.

Sotva se vrátil z pasťáku, začalo všechno jejich trápení nanovo. Mireček se chytil kamarádů, kteří byli nachlup stejní jako on, a s nimi vykrádal chatky v zahrádkářské kolonii. Dokonce se říkalo, že přičichl i k obchodu s drogami.

Já bych tomu i věřila, protože najednou to vypadalo, že má nějak moc peněz. Oblékal se do značkového oblečení a vysedával po barech místo toho, aby si našel nějakou kloudnou práci.

Skončil ve vězení

Jenomže čas plynul jako voda a Mireček, kdysi tak roztomilý kluk, byl najednou plnoletý. Tehdy pro jeho hodné rodiče začalo skutečné peklo. Jejich syn se totiž připletl k přepadení benzinky a protože měl v ruce zbraň, šel do vězení na několik let.

Bohunka s Mirkem museli splácet dluhy, které bůhví proč nadělal, a navíc se dozvěděli, že když byl ještě na svobodě, nabízel v inzerátech k prodeji jejich dům. Ten vyčůraný zmetek už dokonce od důvěřivých zájemců inkasoval zálohy.

Přesto si jeho rodiče vlastně oddechli, když byl jejich syn konečně v base. Vydrželi, i když na ně ještě nějakou chvíli zvonili okradení kupci, kterým Mireček slíbil jejich dům a už dopředu je zkasíroval o tučnou zálohu.

Když se do toho vložila policie, situace se trochu uklidnila. Mirek S Bohunkou si dokonce užívali pocit, že se nemusí bát, že se na ně řítí nějaký malér.

Jejich syn, kterého se ani po tom všem nedokázali zříct, byl uklizený ve vězení, a tak se v tu dobu nemohl do ničeho namočit.

Zabil se v kradeném autě

Jenže těch pět let, co Mireček seděl, uteklo jako voda, a on znovu stál před jejich domem s igelitkou v ruce. Samozřejmě, že ho nedokázali vyhodit.

Dali mu ještě jednu šanci, pak druhou, a trvalo opravdu hodně dlouho, než konečně pochopili, že se jejich adoptovaný syn nikdy nezmění. V okamžiku, kdy jim došla trpělivost, však zasáhl nemilosrdný osud. Jednoho dne u Mirka a Bohunky zazvonili policisté.

Tentokrát ale nehledali jejich syna, chtěli mluvit přímo s nimi. Našim milým sousedům totiž přišli říct, že se Mireček, kterého kdysi tolik milovali, vyboural v kradeném autě, a následkům nehody na místě podlehl.

Bohužel, jejich syn nebyl jedinou obětí smrtelné nehody. Zemřela při ní i žena, která v autě seděla na místě spolujezdce. Přežilo prý pouze miminko, které ti dva měli s sebou.

O vnoučka museli bojovat

Později se zoufalí rodiče dozvěděli, že syn, kterému kdysi chtěli dát úplně všechno, před nimi tajil nejen přítelkyni, ale i své sotva narozené dítě. Někdy se říká, že všechno zlé je k něčemu dobré. Snad to bude platit i pro naše hodné sousedy.

Když se Bohunka s Mirkem vzpamatovali z prvotního šoku, začali bojovat o právě nalezeného vnoučka. Na tom, že vlastně nejsou jeho pokrevní příbuzní, jim totiž vůbec nezáleželo.

Snad chtěli dát novou šanci i sobě a konečně mít doma děťátko, které jim jejich lásku jednoho dne oplatí. Znovu je čekal úděsný koloběh po úřadech a dokazování, že jsou vlastně slušní lidé, kteří se dokáží o miminko postarat.

Jenže nebyli už nejmladší, a tak museli počkat, dokud patřičná místa nezjistila, že ten malý uzlíček nemá jiné příbuzné než je. Vypadá to, že Mirek s Bohunkou už zase mají důvod k úsměvu.

Když je vidím, jak se s láskou naklánějí nad kočárkem, tak doufám, že tentokrát už budou šťastní. A že i oni dostanu od osudu druhou šanci.

Petra V. (53), Lysá nad Labem