Domů     Ztloustla jsem z půstu
Ztloustla jsem z půstu
3 minuty čtení

Manželovi jsem se přestala líbit a vyčítal mi moji nadváhu. Tak jsem se rozhodla radikálně zhubnout a vzala jsem to zkratkou!

Slyšet denně, jak to sluší kolegyni a jak je pěkně štíhlá naše sousedka, by asi nebavilo nikoho. Manžel prostě na mě nenechal nit suchou. Nejdřív jsem se na něho nezlobila, protože měl pravdu. S přibývajícími lety přibývala i moje váha.

Prostě, co nové kalhoty, to nová, bohužel větší, velikost. Jednou jsem se ale naštvala. Vytáhnul totiž krabici s našimi fotkami a začal mě srovnávat s tou mladou štíhlou dívkou, kterou jsem kdysi bývala. Rozzlobilo mě to.

Přece po mě nemůže chtít, abych po třech dětech a třiceti letech v práci, byla jako v osmnácti.

Omdlela jsem z hladu

„Ty už vážně nevíš, jak bys mě ponížil. Podívej se na svůj pupek!“ zařvala jsem a práskla dveřmi. V ložnici jsem se rozbrečela. To jsem opravdu taková obluda? Při pohledu do zrcadla jsem si odpovědí jistá nebyla.

A tak jsem na internetu našla asi tisíc diet, které bych mohla hned od zítřka držet. Žádná mi ale neslibovala rychlé a radikální zhubnutí. Nakonec jsem si umínila, že když už hladovět, tak pořádně. Nasadila jsem si půst.

První den mi bylo špatně a druhý ještě hůř. Pila jsem jen zeleninovou šťávu a vodu. Nic jiného. Vydržela jsem to týden a potom omdlela v práci. Nikdo nic netušil a tak mi zavolali sanitku. Probrala jsem se v posteli na interním oddělení. V ruce zavedenou umělou výživu a na nočním stolku podnos s jídlem.

Sympatický pacient mě cpal bonbóny

„Jste jen vyčerpaná. Nebojte, my vás tady dáme dohromady!“ utěšovala mě taková milá paní doktorka. Chodila za mnou denně a moc hezky jsem si s ní vždycky popovídala. Skoro jako s kamarádkou. O propuštění ale nechtěla ani slyšet.

Prý, mám si odpočinout a užívat si lenošení. A tak jsem si užívala. Dokonce jsem mohla chodit do malého parčíku uvnitř areálu nemocnice. Jednou jsem se spokojeně vyhřívala na sluníčku, když si ke mně na lavičku přisednul takový sympatický pán v pěkném županu.

Nabídnul mi bonbón z bonboniéry a vyptával se na důvod mojí hospitalizace. Nakonec se rozesmál.

Na kritiku manžela kašlu

„Vy přece nejste vůbec tlustá! Jste pěkně zaoblená, jako ženy na Rubensových obrazech!“ Potěšilo mě to a tak jsem další čokoládové bonbóny neodmítla.

Začali jsme se na naší lavičce scházet každý den dopoledne, jinak bychom se neviděli, protože on byl z úplně jiného oddělení. No, nebudu to tajit. Dali jsme se dohromady. Z nemocnice jsem se vrátila o pár kilo těžší a o mnoho šťastnější. A manžel?

Může si v opuštěném bytě obdivovat, koho chce. Já už o jeho uznání nestojím!

Šárka M. (55), Přelouč

Související články
3 minuty čtení
Nikdo jsme tehdy netušili, že se u mé sestry Aničky začíná projevovat zapomnětlivost. Sedla do špatného vlaku a nevěděla, kde je. Pomohl jí ochočený krkavec. Krkavci jsou učenliví. Dokážou věrně napodobovat zvuky z okolí, dokonce i lidský hlas. Jeden takový šikula pomohl mé starší sestře, když se dostala do úzkých. Dodnes na příběh o opeřeném hrdinovi vzpomínáme... Sestra Anička k nám jezdila n
2 minuty čtení
Lidé mě vždycky měli rádi. Pak se ale na mě sesypaly problémy. Nevšimla jsem si, že už to najednou nejsem já! Nedávno mi bylo šedesát. Ten věk jsem si nepřipouštěla, dokud jsem chodila do práce, měla doma manžela, mladšího milence k tomu a každý rok jsem jezdila na dovolenou k moři. Byl to nádherný život! Byla jsem vždycky veselá holka, proto mě měli všichni rádi. Oblíbená spolužačka a vyhle
5 minut čtení
Před pár lety jsem se podruhé vdala. On byl mladší a moje děti si ho moc neoblíbily. Předpovídaly mi, že to špatně dopadne. A měly vlastně pravdu. Byla jsem úspěšně rozvedená a zvyklá na to, že můžu fungovat i sama. Děti už dávno dospěly a já na žádný vážný vztah jsem příliš nepomýšlela. Jenže pak mi do života vstoupil Vilém. Byl pozorný, vtipný a věděl, čím si mě získat. Jenže taky měl o jeden
3 minuty čtení
Ten starý pán už věděl, že mu mnoho dní nezbývá, smrti se ale nebál, strachoval se jen o své psí seniory. Slíbila jsem, že se o ně postarám. A to se mi vyplatilo. Už léta pracuji jako pečovatelka a mám svou klientelu nemohoucích lidí, za kterými každý den jezdím. Peněz za to není mnoho, já ale mám svou práci ráda. Ten pán byl můj velký oblíbenec. Drobný, nenápadný s nemocným srdíčkem. Moc toho
3 minuty čtení
Na Věru jsem nikdy nedala dopustit. Znaly jsme se od střední školy a považovala jsem ji za tu nejvěrnější kamarádku. Kdybych jen věděla... Když mi zemřel manžel, byla to právě ona, kdo ke mně první týdny skoro denně chodil. Nosila mi sladkosti na nervy, tahala mě na procházky a poslouchala moje nekonečné vzpomínání. Kdybych jen věděla, co dělá Věra za mými zády... Cizí žena mi radila Všec
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Hýčká Pfauserovou po rozchodu úžasný nový chlap?
nasehvezdy.cz
Hýčká Pfauserovou po rozchodu úžasný nový chlap?
Herečka známá ze seriálu Polabí či ZOO Nové začátky Denisa Pfauserová (37) nezahálí ani minutu? Je to teprve pár dní, co prasklo, že se po čtyřech letech rozešla s partnerem Martinem Kučerou, otcem
V zimě pozor na ledviny
panidomu.cz
V zimě pozor na ledviny
Jsou náchylné k prochladnutí a případný zánět není nic, o co by člověk stál. Ale o ledviny bychom tak jako tak měli pečovat celoročně. Pro tělo jsou nesmírně důležité a mají více funkcí než jen filtrování a vylučování škodlivin. – Produkují hormony, které ovlivňují krevní tlak i tvorbu červených krvinek. – Udržují v rovnováze minerály
Relaxace v českých lázních: Kam vyrazit za pohodou a zdravím?
nejsemsama.cz
Relaxace v českých lázních: Kam vyrazit za pohodou a zdravím?
Pobolívají vás klouby, záda, máte všeho až nad hlavu? Chce to lázně. Tady jsou alternativy těch nejlepších sanatorií u nás pro super odpočinek. Cítíte, že potřebujete vypnout a nechat se jen hýčkat? Teď je ideální čas na odpočinek v lázních. Pojďme se podívat, co vás ve kterých čeká. Zázračné léčivé účinky Nemusíte jezdit daleko. Česko je přímo lázeňskou velmocí
4 nejstarší národní parky: Do svatyně divočiny domorodcům vstup zakázán
historyplus.cz
4 nejstarší národní parky: Do svatyně divočiny domorodcům vstup zakázán
Frank se probouzí do svěžího srpnového rána. Udiveně hledí na skupinku ozbrojených indiánů na koních, kteří přijíždějí k jejich tábořišti u jižních gejzírů. Co tu dělají? Přece jim, turistům, slibovali tady v Yellowstonu opuštěnou panenskou přírodu.   Překvapení Franka Carpentera a jeho přátel, kteří jsou jedni z prvních turistů, jež přilákaly krásy Yellowstonského národního parku, je pochopitelné.