Domů     Stále syny milujeme, i když to jsou ničemové
Stále syny milujeme, i když to jsou ničemové
5 minut čtení

Když se podívám zpět do minulosti, marně hledám chyby, které jsem udělala ve výchově synů. Byli jsme bezproblémová rodina. Se Standou jsme se snažili kluky vychovat tak, aby z nich byli slušní a šťastní lidé.

Plánovali jsme, co všechno dokážou a jak budou cílevědomí. Ale zřejmě osud to zařídil jinak.

Kdyby se vyplnila alespoň polovina z toho, co jsme si jako pyšní rodiče vysnili, byli bychom spokojení. Tomáš a Martin byli od dětství divocí, ale tak běžně, jako kluci, kteří jsou od sebe a dva roky a zlobí a dovádějí.

Hodně se zabavili spolu, ale bylo to na úkor našich uší a pořádku doma. Rozhodli jsme se, že tu přebytečnou energii musejí vybít mimo náš domov. Chodili jsme s nimi pravidelně ven, aby se co nejvíc vyběhali a unavili.

Od pěti let hráli fotbal, aby se naučili chovat a přizpůsobit kolektivu. V zimě se Standou lyžovali a bruslili, kdyby je náhodou zaujal hokej, aby se k němu taky dokázali postavit. Standa byl vždy velký sportovec, tak k tomu vedl i kluky.

Naučí je to zodpovědnosti, týmové práci a budou trávit čas pospolu. V budoucnosti by je to taky mohlo odradit od pouličního lajdání a drog.

Nebyla s nimi rozumná řeč

Prostě jsme se snažili, aby byli kluci co nejlépe připraveni do života. Ač ve škole nebyli premianti a považovali ji za nutné zlo, chtěli jsme je přimět nad vším přemýšlet a všechno důkladně promyslet.

Nemusejí mít vysokoškolské tituly, ale chtěli jsme z nich mít inteligentní lidi. To by se ale nesměli kamarádit se špatnými lidmi. Problémy začaly po nástupu na střední. Tam byla parta opravdu povedená.

Kluci chodili za školu, Tomášovi hrozilo propadnutí a Martinovi vyhazov ze školy. Bylo to krušné období, s kluky nebyla rozumná řeč. Těšili jsme se, až se ze své dlouhé puberty vyhrabou. Ale jak to bývá, kluci to mají na dlouho.

Od desíti k pěti

Kolikrát jsme večer se Standou sedávali večer u vína a přemítali, co s těmi kluky uděláme. Na nic světoborného jsme samozřejmě nepřišli. Zákazy ani sankce nepomáhaly. Museli jsme čekat a doufat, že je to zlobení a lajdání jednou přejde.

Školu taktak dodělali, ale to nejhorší nás ještě čekalo. Martin hledal práci, ale dlouho v žádné nevydržel. Bydlel doma, ale občas se i týden neukázal a pak byl dotčený, že se vůbec zajímáme, co kde dělá.

„Jsem dospělej, nemusím se zpovídat, nechtě mě bejt,“ odbyl nás. To ale netušil, jak to Standu rozhořčí: „Dokud tady bydlíš, budeš nás přinejmenším informovat, co kde děláš!“ křičel na něj naštvaně.

Krom toho, že si z toho samozřejmě nic nevzal, začaly nám doma mizet peníze. Standovi zmizely z peněženky dva tisíce a mě pětistovka. To poslední, co jsme si chtěli připustit je, že by to byl náš syn.

Byl závislý

Ale potvrdilo se. Nestalo se to totiž jen jednou a dokonce jsme ho u toho přistihli. Ani se neomluvil, nic nevysvětlil a zase se doma pár dní neukázal. Začali jsme pátrat. A netrvalo dlouho a přišli jsme na to, že Martin hraje automaty a je závislý na hazardu.

Zkoušeli jsme ho přemlouvat, ať toho nechá. Jenže závislý člověk může slibovat, ale těžko něco dodrží. Když jsme na něj vyrukovali s psychologem, terapiemi a léčením, zmizel a několik dní se neukázal ani neozval. Trpěli jsme mu to několik let.

Poslední kapkou bylo, když se zadlužil, nesplácel a domů nám přišel exekutor zabavovat veškerý cenný majetek. Standovi došla trpělivost a Martina vyhodil z domu. Kam šel, to nevíme, nesdělil nám to, protože prý „s námi skončil“. Nakonec jsme byli my ti špatní.

Martina máme pořád rádi. Chtěli bychom mu pomoct, je to přeci náš syn. Ale nevidíme od něj žádnou snahu. Nevidíme ho vlastně skoro vůbec.

Opustil rodinu

S Tomášem to po střední škole vypadalo nadějněji. Začal pracovat ve skladu s elektronikou, kde potkal Soňu. Po dvou letech chození si našli podnájem a brzy potom se stali rodiči. Měli jsme obrovskou radost a vkládali do Tomášovy mladé rodinky velké naděje.

Soňa byla milá holka, se kterou jsme si rozuměli i my. Narodila se jim Sárinka. Stali jsme se prarodiči a to pro nás byla velká sláva. Tomáš byl ze své holčičky nadšený. Sledovali jsme s dojetím, jak se náš druhý puberťák změnil v dospělého muže a tátu.

Se Soňou jim to klapalo přesně tři roky, než po mateřské nastoupila do práce. Tomáš dělal žárlivé scény a každého Sonina kolegu považoval za jejího milence. Nechtělo se mu zapojit do péče o dceru, která byla doteď pouze na Soně.

Bylo mu na obtíž ji vyzvedávat ze školky, když Soňa měla odpolední. Jednou nám Soňa s pláčem volala, že Tomáš nepřišel už druhý den domů. Pak jí napsal jen esemesku, že s ní končí. U nás se po týdnu objevil pro nějaké věci a viděli jsme, že se s ním něco děje.

Rozšířené zorničky, trhané pohyby, zrychlená mluva. Jako by byl na drogách.

Snažíme se je zachránit

A nemýlili jsme se. Soňa nám potvrdila, že to na něm pár posledních měsíců taky pozorovala. Prý je nezodpovědný a chová se podivně. Dlouho jsme o něm nikdo nevěděli. Až ho přivedl vyhublého a s abstinenčními příznaky kamarád, že ho našel ležet na ulici.

Tomáš souhlasil s léčením. Soňa se Sárinkou jsou s námi v kontaktu a aspoň ony dvě nám dělají radost. Synové se nám nepovedli, to už víme. Teď se jen snažíme je zachránit od toho nejhoršího.

Stanislava P. (53), Pardubice

Předchozí článek
Související články
3 minuty čtení
Měl už dvě děti s jinou ženou, a proto další nechtěl. Já si to naše musela prosadit proti jeho vůli. Dnes mi za to děkuje, je vděčný, že Karolínu má. Když jsem svého Karla potkala, okamžitě mě okouzlil. Třebaže jsem byla o hodně mladší, doslova jsem se na něj přilepila. Až do té doby jsem nikdy necítila potřebu mít dítě. Ta ne­odolatelná touha přišla až s ním. Přitom to nebyl žádný prvopláno
2 minuty čtení
Od dětství jsem měla vždycky navrch já. Musela jsem být za hvězdu. Když mě ale opustil manžel, nesnesla jsem pomyšlení, že je sestra šťastná. V dětství jsem byla za tu chytřejší a šikovnější já. Byla jsem o dva roky starší a celá rodina si povídala, že jsem to já, kdo vybral ty nejúžasnější geny v celém příbuzenstvu. Nebyla jsem totiž pouze lepší než moje sestra Alice, ale také než všechny moje
5 minut čtení
Sedím u kuchyňského stolu a dívám se na stěnu, kde kdysi visely dětské kresby. Dnes tam je kalendář. Mé dny plynou stejně. Jen tiše, bez rytmu. Venku prší. Déšť stéká po skle jako slzy, které už nemám sílu vyplakat. Ono i plakat je zbytečné. Dospěla jsem k tomu, že některé věci už prostě jen jsou, jiné zmizely. Je stáří, zmizely radosti z let dávno zpět. Píši na stole, který pamatuje víc než já
3 minuty čtení
Své děti jsme vedli k poctivosti. Nikdy jsme s nimi neměli problémy. Když se z mé vnučky stala zlodějka, byl to šok pro celou rodinu. Když jsem se to dozvěděla, chtělo se mi křičet na celé kolo, že tomu nevěřím a nemůže to být pravda! Moje milovaná vnučka Ivanka byla ve škole nařčená, že krade. Ve třídě se ztrácely věci už delší dobu, byly to samé drobnosti, ale nakonec si na zloděje učitel pol
5 minut čtení
Nemůžu se zbavit tíživého pocitu, že jsem někde udělala chybu. Celý život jsem věnovala své rodině, manželovi, třem dětem, domácnosti. A přesto jsem osamělá! Své rodině jsem dala všechno: svůj čas, lásku, energii i své sny. Všechno jsem podřídila tomu, aby oni byli šťastní. A teď, když jsou dospělí a mají své životy, mám pocit, že pro ně už nejsem důležitá. Ptám se sama sebe: kde jsem to pokazi
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Lutovskou zklamali muži tak, že bude radši sama?
nasehvezdy.cz
Lutovskou zklamali muži tak, že bude radši sama?
Moderátorka Iveta Lutovská (42) o svatbě už nechce nikdy ani slyšet! Její současný vztah s partnerem Vojtěchem, ovdovělým tatínkem dvou dětí, totiž prý rozhodně není žádná romantická idylka. A společ
Trocha historie: Vonné tyčinky – S námi už odedávna, od rituálů k léčbě
epochaplus.cz
Trocha historie: Vonné tyčinky – S námi už odedávna, od rituálů k léčbě
Historie vykuřovadel je stejně stará jako civilizace sama. Už před 6000 lety se používaly v Mezopotámii nebo ve starověkém Egyptě, kde sloužily kněžím k vykuřování hrobek a obětních míst. Jejich použití nebylo jen praktické, ale především hluboce symbolické, spojovalo se s rituály, léčebnými postupy a zaháněním zla. Od pyramid po chrámy a kláštery, vonné látky
O dítěti nechtěl tehdy Karel ani slyšet
skutecnepribehy.cz
O dítěti nechtěl tehdy Karel ani slyšet
Měl už dvě děti s jinou ženou, a proto další nechtěl. Já si to naše musela prosadit proti jeho vůli. Dnes mi za to děkuje, je vděčný, že Karolínu má. Když jsem svého Karla potkala, okamžitě mě okouzlil. Třebaže jsem byla o hodně mladší, doslova jsem se na něj přilepila. Až do té doby jsem nikdy necítila potřebu mít
Eklektické útočiště v oblacích
rezidenceonline.cz
Eklektické útočiště v oblacích
Co se stane, pokud spojíte invenci skvělého architekta s kreativitou věhlasného interiérového designéra a dáte jim k dispozici polovinu celého 31. patra jedné ze tří budov Society Hill Towers ve Filadelfii? No přece nenapodobitelné bydlení ve stylu Meg Rodgersové a Jamese Timberlakea. Impozantní a charismatický prostor zahrnuje tři strany věže se stěnami a okny směřujícími
Hrad Velhartice: Skrýš pro korunovační klenoty
epochanacestach.cz
Hrad Velhartice: Skrýš pro korunovační klenoty
Celé generace hradních pánů toto místo obývaly, zvelebovaly a bránily a díky tomu si my, jejich vzdálení potomci, můžeme užívat krásu staré architektury vetknuté do jednoho z nejmalebnějších koutů přírody. Historii hradu Velhartice se podařilo vysledovat až k jeho založení na sklonku 13. století, stoprocentně potvrzeného však máme prvního oficiálního majitele, kterým se v roce 1318 stal Bušek
Britové ostudně podcenili divochy s oštěpy
historyplus.cz
Britové ostudně podcenili divochy s oštěpy
„To není možné. Copak spadli z nebe?“ kroutí hlavou podplukovník Pullein. Odmítá uvěřit, že se na jeho tábor valí dvacetitisícová zulská armáda. Vždyť hlídky celé dopoledne hlásily, že se v okolí pohybuje jen několik malých skupin nepřátel. Maximálně mělo jít o pár set mužů!   Kousek po kousku si Britové pro sebe ukrajují území jižní
Řecko: Ostrovní království Středomoří
nejsemsama.cz
Řecko: Ostrovní království Středomoří
Jsme v zemi, která je kolébkou evropské kultury, ale také v zemi prozářené sluncem, s úchvatnou přírodou a naprosto lahůdkovou kuchyní. Tyto čarokrásné řecké ostrovy se rozdělují do sedmi souostroví, která se rozkládají v šesti mořích. Čím blíž leží ostrov k rovníku, tím teplejší a sušší počasí má. Jižní části jsou tak celoročně zalité sluncem a nabízí skvělou
Okurkové osvěžení
tisicereceptu.cz
Okurkové osvěžení
Tenhle nápoj nejenom zažene žízeň, ale postará se i o to, abyste měli krásnou pleť. Je to jedna z nejzdravějších limonád. Suroviny 1 salátová okurka 1 l jemně perlivé minerálky 2 lžíce třtinov
Kabina budoucnosti podle Riyadh Air
epochalnisvet.cz
Kabina budoucnosti podle Riyadh Air
Nová národní letecká společnost Saúdské Arábie představila světu svůj dlouho očekávaný interiér kabiny. Její součástí je i prémiová třída Safran Business Class, která má ambici posunout Riyadh Air mezi nejluxusnější aerolinky současnosti. Za společností stojí saúdskoarabský státní investiční fond Public Investment Fund, a na rozdíl od jiných start-upů, které často narážejí na finanční limity,
Lepru do Ameriky nezavlekli evropští kolonizátoři, vyskytovala se tam již dlouho předtím
21stoleti.cz
Lepru do Ameriky nezavlekli evropští kolonizátoři, vyskytovala se tam již dlouho předtím
Malomocenství neboli lepra činila po dlouhá staletí ze svých obětí znetvořená monstra, kterých se zdraví panicky báli. Dlouho se mělo za to, že na americký kontinent nemoc zanesli evropští kolonizátoř
Ilias a Odyssea: Kdo sepsal nejslavnější eposy všech dob?
enigmaplus.cz
Ilias a Odyssea: Kdo sepsal nejslavnější eposy všech dob?
Německý filolog Friedrich August Wolf (1759–1824) se tváří rozrušeně. „Tady něco nehraje,“ říká během analýzy jazykového stylu slavných starořeckých eposů Ilias a Odyssea, které vypravují o trojské vá
Zážitek, který vás rozzáří: harmonie chutí, vůní a krásy
iluxus.cz
Zážitek, který vás rozzáří: harmonie chutí, vůní a krásy
Léto je časem zážitků, volnějšího tempa i chvil, které si konečně dovolíme věnovat sami sobě. Ať už si ho užíváte ve městě, na víkendových cestách nebo u vody, jeden prvek zůstává stejný – touha cítit